Modlitby z Bible stojí za zamyšlení

ZTRÁPENÁ žena, král a Syn samotného Boha — to jsou lidé, nad jejichž modlitbami se teď zamyslíme. Ke každé z těchto modliteb vedly jiné okolnosti. Ale do podobných situací se můžeme dostat i my. Co se z těchto příkladů můžeme naučit?

‚Shlédni na trápení své otrokyně‘

Bojujete s dlouhodobým problémem? Nebo vás zmáhají starosti? Pak máte hodně společného s Hanou, když ještě neměla své první dítě, Samuela. Byla bezdětná a jiná žena se jí posmívala. Tato situace Hanu tak znepokojovala a tížila, že ani nemohla jíst. (1. Samuelova 1:2–8, 15, 16) Obrátila se na Jehovu s touto prosbou:

„Ó Jehovo vojsk, jestliže zcela jistě shlédneš na trápení své otrokyně a skutečně na mne vzpomeneš a nezapomeneš na svou otrokyni a skutečně dáš své otrokyni potomstvo mužského rodu, chci ho dát Jehovovi na všechny dny jeho života, a na jeho hlavu nevejde břitva.“ (1. Samuelova 1:11)

Všimněte si, že Hana nemluvila obecně. Řekla Jehovovi přesně, co si přeje (potomstvo mužského rodu), a dodala k tomu, co si pevně předsevzala (dát ho Jehovovi). Co se z toho dozvídáme?

Když nás něco tíží, vyjadřujme se v modlitbě konkrétně. Nezáleží na tom, jaký problém to je — obtížná situace doma, osamělost nebo špatné zdraví —, mluvte o tom s Jehovou. Popište mu přesně, o co jde a jak se cítíte. „Každý večer se svěřím Jehovovi se všemi svými problémy,“ říká vdova, která se jmenuje Louise. „Někdy je jich docela dost, ale jasně se zmíním o každém z nich.“

Když mluvíme s Jehovou a vyjadřujeme se přesně, máme z toho velký užitek. Pomůže nám to, abychom uměli svůj problém definovat, a ten se potom nemusí zdát tak nepřekonatelný. Mluvíme-li v modlitbě konkrétně, necítíme už takovou úzkost. Hana se cítila klidnější, ještě než byla její modlitba vyslyšena, a „její obličej již nebyl ustaraný“. (1. Samuelova 1:18) Jestliže se vyjadřujeme přesně, také nám to pomáhá, abychom poznali, jak byla naše modlitba vyslyšena. „Čím konkrétněji se modlím,“ říká Bernhard, jeden křesťan z Německa, „tím jasnější jsou odpovědi na mé modlitby.“

„Já jsem jen malý chlapec“

Jiné starosti však může mít člověk, který dostane úkol, o němž si myslí, že na něj nestačí. Myslíte si někdy, že neunesete odpovědnost, kterou na vás Jehova vkládá? Anebo vás někdo nepovažuje za vhodného pro úkol, který jste dostali? V takové situaci byl mladý Šalomoun, když byl pomazán za izraelského krále. Jistí význační muži by dali přednost tomu, aby byl na trůně někdo jiný. (1. Královská 1:5–7, 41–46; 2:13–22) Na počátku své vlády Šalomoun požádal v modlitbě o toto:

„Jehovo, můj Bože, sám jsi učinil svého sluhu králem . . . Já jsem jen malý chlapec. Nevím, jak vycházet a jak vcházet . . . Dáš svému sluhovi poslušné srdce, aby soudil tvůj lid, aby rozlišoval mezi dobrým a špatným.“ (1. Královská 3:7–9)

Šalomoun se v modlitbě zaměřil na svůj vztah k Jehovovi, na výsadu, kterou dostal, a na to, aby byl schopen své úkoly plnit. Podobně my, když dostaneme úkol, o němž si myslíme, že je nad naše možnosti, bychom měli prosit Boha o to, aby nás ke splnění tohoto úkolu vyzbrojil. Zamyslete se nad těmito zkušenostmi:

„Když jsem byl požádán, abych se ujal větších úkolů v kanceláři odbočky Watch Tower Society,“ vysvětluje Eugene, „měl jsem pocit, že se k tomu vůbec nehodím. Byli tam jiní bratři, kteří byli pro tu práci mnohem způsobilejší a měli více zkušeností než já. Dvě noci jsem skoro nespal a většinu času jsem se modlil, a to mi dalo sílu a nezbytnou jistotu.“

Roye požádali, aby přednesl proslov na pohřbu mladého, velmi oblíbeného muže, který tragicky zahynul. Bylo jasné, že přijdou stovky lidí. Co Roy udělal? „Málokdy jsem se tolik modlil o sílu a o to, abych našel správná slova, abych vyjádřil budující myšlenky a poskytl útěchu.“

Náš Stvořitel ‚všechno urychluje‘ a jeho organizace roste. (Izajáš 60:22) Je proto přirozené, že jsou dalším a dalším Božím služebníkům svěřovány odpovědné úkoly. Jestliže jste tedy o něco požádáni, buďte si jisti, že Jehova může nahradit jakýkoli nedostatek vašich zkušeností, vědomostí či schopností. Modlete se k Bohu jako Šalomoun a Bůh vám pomůže, abyste svůj úkol plnili dobře.

„Aby všichni byli jedno“

Obdobou třetí situace je, že se dnes můžete setkat s tím, že budete požádáni, abyste pronesli modlitbu za nějakou skupinu lidí. Když se máme pomodlit za více lidí, o co bychom se měli modlit? Zamyslete se nad Ježíšovou modlitbou, která je zapsána v sedmnácté kapitole Jana. Tehdy se Ježíš modlil v přítomnosti učedníků. Byl to poslední večer, kdy byl na zemi jako člověk. O co prosil svého nebeského Otce?

Ježíš vyzdvihl, jaké společné cíle a naději mají ti, kdo jsou přítomni. Zmínil se o tom, že má být oslaveno jméno Jehovy Boha, a o tom, že se má oznamovat zpráva o Království. Zdůraznil hodnotu osobního vztahu k Otci a Synovi, vztahu, který je založen na znalosti Písem. Mluvil o oddělenosti od světa, a tím chtěl své učedníky připravit na odpor, se kterým se setkají. Kristus také prosil svého Otce, aby učedníky chránil a aby je sjednotil v pravé víře.

Ano, Ježíš vyzdvihoval jednotu. (Jan 17:20, 21) Ten večer se chvíli předtím učedníci dětinsky pohádali. (Lukáš 22:24–27) V modlitbě je však Ježíš nechtěl napomenout, ale sjednotit. Stejně tak by z rodinných a sborových modliteb měla vyznívat láska a snaha o to, aby se uvolnilo napětí mezi lidmi. Lidi, které v modlitbě zastupujeme, bychom měli sbližovat, sjednocovat. (Žalm 133:1–3)

Tato jednota je vidět z toho, že posluchači na závěr řeknou „Amen“ neboli „Staň se“. Aby to mohli říci, musí rozumět všemu, co bylo řečeno, a musí s tím souhlasit. Nehodilo by se tedy, kdybychom se v modlitbě zmiňovali o věci, o které přítomní nic nevědí. Například starší by se mohl na shromáždění modlit o Jehovovo požehnání pro duchovního bratra nebo sestru, kteří jsou vážně nemocní. Obecně se dá říci, že nejlepší by bylo, kdyby se o to modlil, jen když převážná většina lidí, které zastupuje, toho člověka zná a slyšela o jeho nemoci.

Povšimněte si také, že Ježíš nejmenoval věci týkající se jednotlivých členů skupiny. Kdybychom to dělali, mohli bychom prozradit důvěrné záležitosti, o kterých vědí jen určití lidé. Osobní záležitosti mohou být námětem soukromé modlitby, která může být tak dlouhá a tak důvěrná, jak člověk chce.

Jak by se měl člověk připravit na to, že se bude modlit na velkém shromáždění Božích ctitelů? Jeden zkušený křesťan říká: „Předem si promyslím, za co budu děkovat, o co by ti bratři mohli prosit a o co bych pro ně měl žádat. V hlavě si uspořádám myšlenky i slova, kterými budu Boha chválit. Než veřejnou modlitbu přednesu, pomodlím se v duchu, aby mi Bůh pomohl bratry zastupovat důstojně.“

Ať jsou vaše okolnosti jakékoli, pravděpodobně v Bibli najdete modlitbu, kterou někdo pronesl ve stejné situaci, v jaké jste vy. Množství různých modliteb, které v Bibli jsou, je důkazem Boží milující laskavosti. Když budete tyto modlitby číst a rozjímat o nich, pomůže vám to, aby vaše modlitby byly bohatší.

[Rámeček na straně 5]

VÝZNAČNÉ MODLITBY Z BIBLE

Jehovovi služebníci se modlili v mnoha různých situacích. Podobá se vaše situace některé ze situací následujících?

Potřebujete jako Eliezer, aby vás Bůh vedl? (1. Mojžíšova 24:12–14)

Hrozí vám bezprostřední nebezpečí, jako hrozilo Jákobovi? (1. Mojžíšova 32:9–12)

Chcete znát Boha lépe, jako to chtěl Mojžíš? (2. Mojžíšova 33:12–17)

Stojíte tváří v tvář nepřátelům, jako stál Elijáš? (1. Královská 18:36, 37)

Je pro vás těžké kázat, jako to bylo těžké pro Jeremjáše? (Jeremjáš 20:7–12)

Máte jako Daniel vyznat hříchy a usilovat o odpuštění? (Daniel 9:3–19)

Jste pronásledováni, jako byli Ježíšovi učedníci? (Skutky 4:24–31)

Viz také Matouše 6:9–13; Jana 17:1–26; Filipanům 4:6, 7; Jakuba 5:16.

[Rámeček na straně 6]

O CO SE MODLIT, KDYŽ BOJUJEME SE ZAKOŘENĚNÝM ZLOZVYKEM

Snažíte se překonat nějakou slabost, která se objevuje znovu a znovu? Jak mohou v takovém případě pomoci modlitby, které jsou zapsané v Bibli? Něco se můžeme naučit od Davida, který při různých příležitostech mluvil v modlitbách o svých slabostech.

David zpíval: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky.“ (Žalm 139:23) David si přál, aby Jehova Bůh vyhledal jeho nesprávné touhy, pocity a pohnutky. Jinými slovy, David si chtěl zajistit Jehovovu pomoc, aby se vyhnul hříchu.

Ale Davida jeho slabosti přemohly, a on velmi zhřešil. Tady mu opět pomohla modlitba — tentokrát aby se obnovil jeho vztah k Bohu. Podle Žalmu 51:2 David prosil: „Důkladně mě omyj od mého provinění a očisti mě i od mého hříchu.“

I my se můžeme pokorně modlit k Jehovovi o pomoc, abychom potlačili své špatné sklony. To nás posílí, abychom překonali svou zakořeněnou slabost, a může nám to pomoci, abychom se vyhnuli hříchu. Když se zlozvyk vrátí, měli bychom se znovu k Jehovovi modlit, aby nám pomohl v boji pokračovat.

[Obrázky na straně 7]

Když se modlíte za skupinu lidí, měli byste vyzdvihnout biblickou naději a společné cíle