Otázky čtenářů
Jak by se křesťané měli chovat při křtu?
To je zajímavá otázka. Ačkoli mnoho čtenářů Strážné věže je již pokřtěno, tato otázka se týká i jich, nejen těch, kdo se teprve dávají pokřtít. Nejdříve se budeme zabývat tím, jak by se měli chovat lidé, kteří se úplným ponořením pod vodu dávají pokřtít.
U Matouše 28:19, 20 Ježíš řekl svým následovníkům, že mají jít a činit z lidí učedníky, že je mají učit a křtít je. Nemluvil o křtu jako o silném citovém prožitku, jako o činu, který vyplyne z chvilkového nadšení. Z Ježíšova příkladu vidíme, že je to závažný krok. Lukáš 3:21 říká: „Byl pokřtěn také Ježíš, a když se modlil, otevřelo se nebe.“ Ježíš, náš Vzor, bral křest vážně. Těžko si ho můžeme představit, jak vystupuje z vody, a při tom zvedá dva prsty na znamení vítězství, jak nad hlavou mává rukama nebo jak vítězoslavně zavýskne. A přece se nedávno někteří pokřtění takto chovali. S Ježíšem byl jen Jan Křtitel a Ježíš se obrátil ke svému Otci v modlitbě.
Bible ale neříká, že křest musí být pochmurnou, neradostnou událostí, při které je potřeba zaujímat zvláštní pózy a něco odříkávat, jak se to dnes vyžaduje v některých církvích v křesťanstvu. Připomeňme si také, co se odehrálo v den Letnic, kdy tisíce Židů a proselytů podstoupily křesťanský křest. Před tím studovali Boží zákon a mezi nimi a Bohem vznikl vztah. Potřebovali jen poznat a přijmout Mesiáše, Ježíše. Když to udělali, mohli být pokřtěni.
Skutky 2:41 podávají zprávu: „Ti, kteří přijali jeho slovo srdcem, byli pokřtěni.“ Weymouthův překlad Bible říká: „A tak ti, kdo radostně uvítali jeho slovo, byli pokřtěni.“ Měli radost, když se dozvěděli úžasnou zprávu o Mesiášovi. A tato upřímná radost se určitě projevila i při křtu, kterému přihlížely stovky a stovky šťastných lidí. I andělé v nebi přihlíželi a radovali se. Vzpomeňme si na Ježíšova slova: „Říkám vám, nastává radost mezi Božími anděly z jednoho hříšníka, který činí pokání.“ (Lukáš 15:10)
Je řada způsobů, jak je možné se chovat v souladu s tím, že křest je událostí závažnou i radostnou. V některých církvích mají ti, kdo se dávají pokřtít, na sobě bílé nebo černé šaty. V Bibli žádný takový požadavek není. Přesto by pro muže ani pro ženy nebylo vhodné mít koupací úbor, který nedostatečně zakrývá tělo. A jak jsme už uvedli, když nový křesťan vyjde z vody, neměl by dělat žádná zvláštní gesta nebo se chovat tak, jako by dosáhl velikého vítězství. Jsme šťastní, že se dal pokřtít, ale měl by cítit, že křest jako projev víry je jen prvním krokem na dlouhé cestě ryzosti. Teprve na konci této cesty získáme Boží schválení. (Matouš 16:24)
My, kdo křtu přihlížíme, máme také radost. Zvláště, když je křtěn náš příbuzný nebo zájemce, se kterým jsme studovali Bibli. Abychom však tuto událost prožili plně, měli bychom naslouchat celému proslovu pro ty, kdo budou pokřtěni, měli bychom naslouchat, jak veřejně odpovídají na otázky, a měli bychom se připojit k modlitbě. Když to uděláme, budeme mít na křest správný náhled — takový, jaký má Bůh. Po křtu nemusíme radost projevovat oslavami, kyticemi nebo večírky na počest pokřtěného člověka. Ale mohli bychom za svým novým bratrem nebo sestrou přijít, říci jim, jak jsme rádi, že se k takovému kroku rozhodli, a vřele je přivítat v našem křesťanském společenství.
Jestliže to shrneme, můžeme říci, že všichni — včetně těch, kdo se dávají pokřtít — mají ke křtu přistupovat s patřičnou vážností. Není to vhodná doba pro hlasité citové výlevy, oslavy nebo hlučné veselí. Ale také to není pochmurná a neradostná doba. Je správné mít radost, že se k nám na cestě k věčnému životu přidali noví křesťané. A můžeme naše nové bratry a sestry radostně přivítat.
[Celostránkový obrázek na straně 31]