„Boží Izrael“ a „velký zástup“

‚Viděl jsem, a pohleďme, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst.‘ (ZJEVENÍ 7:9)

1–3. a) Jakou nádhernou nebeskou naději mají pomazaní křesťané? b) Jak se Satan v prvním století snažil zničit křesťanský sbor? c) Co se stalo v roce 1919 a jak je z toho patrné, že Satanovy snahy znečistit sbor pomazaných křesťanů selhaly?

V roce 33 n. l. byly položeny základy ‚Božího Izraele‘. Byl to milník ve splňování Jehovova záměru. (Galaťanům 6:16) Pomazaní členové tohoto „Božího Izraele“ mají naději stát se nesmrtelnými duchovními bytostmi a společně s Kristem panovat v Božím nebeském Království. (1. Korinťanům 15:50, 53, 54) V tomto postavení hrají prvořadou roli v souvislosti s posvěcováním Jehovova jména a rozdrcením hlavy velkého Odpůrce, Satana Ďábla. (1. Mojžíšova 3:15; Římanům 16:20) Není tedy divu, že Satan dělal, co bylo v jeho silách, aby tento nový sbor zničil. Pronásledoval ho a snažil se ho znečistit. (2. Timoteovi 2:18; Juda 4; Zjevení 2:10)

² Dokud žili apoštolové, nemohl Satan uspět. Po jejich smrti se však odpadlictví šířilo bez jakékoli zábrany. Časem Satan ‚zplodil‘ odpadlickou napodobeninu křesťanství, kterou dnes známe pod pojmem „křesťanstvo“. (2. Tesaloničanům 2:3–8) Z lidského hlediska se mohlo zdát, že se ryzí křesťanský sbor, založený Ježíšem, nechal znečistit. Avšak pravé křesťanství žilo dál. (Matouš 28:20)

³ V podobenství o pšenici a plevelu Ježíš předpověděl, že praví křesťané po určitou dobu ‚porostou‘ společně s ‚plevelem‘ neboli falešnými křesťany. To se splnilo. Řekl však také, že v posledních dnech se „synové království“ opět viditelně odliší od ‚plevele‘. (Matouš 13:36–43) I to se splnilo. V roce 1919 praví pomazaní křesťané vyšli z babylónského zajetí. Bůh je uznal za „věrného a rozvážného otroka“ a oni se začali odvážně nasazovat v kázání dobré zprávy o Království. (Matouš 24:14, 45–47; Zjevení 18:4) Téměř všichni byli Nežidy, měli však víru jako Abraham, a proto byli ve skutečnosti ‚Abrahamovým potomstvem‘. Byli příslušníky ‚Božího Izraele‘. (Galaťanům 3:7, 26–29)

„Velký zástup“

4. Jaká skupina křesťanů se — zvláště ve třicátých letech — začala znatelně rýsovat?

⁴ Zpočátku se lidé, kteří kladně reagovali na toto kazatelské dílo pomazaných křesťanů, také stávali duchovními Izraelity — zbývajícími ze 144 000 věřících s nebeskou nadějí. (Zjevení 12:17) Avšak časem, zvláště ve třicátých letech, se začala zřetelně rýsovat jiná skupina. Ukázalo se, že je totožná s „jinými ovcemi“ z podobenství o ovčincích. (Jan 10:16) Tito Kristovi učedníci měli naději na nekonečný život na rajské zemi. Byli, obrazně řečeno, duchovním potomstvem pomazaných křesťanů. (Izajáš 59:21; 66:22; srovnej 1. Korinťanům 4:15, 16.) Uznávali, že pomazaný křesťanský sbor je věrným a rozvážným otrokem, a podobně jako jejich pomazaní bratři hluboce milovali Jehovu, věřili v Ježíšovu oběť, horlivě chválili Boha a byli ochotni pro spravedlivou věc trpět.

5. Jak bylo s postupem času jasněji pochopeno postavení jiných ovcí?

⁵ Zprvu se plně nerozumělo tomu, jaké budou mít tyto jiné ovce postavení, ale časem se to vyjasnilo. V roce 1932 byli pomazaní křesťané povzbuzeni, aby podněcovali jiné ovce ke kazatelské službě, ačkoli mnohé z těchto jiných ovcí se už na tomto druhu služby podílely. Roku 1934 bylo jiným ovcím doporučeno, aby se daly pokřtít ve vodě. Pak, v roce 1935, v nich byl rozpoznán „velký zástup“, o němž se píše v sedmé kapitole Zjevení. Roku 1938 dostaly pozvání, aby se jako pozorovatelé zúčastnili slavnosti na památku smrti Ježíše Krista. V roce 1950 se ukázalo, že zralí muži z jiných ovcí patří ke „knížatům“, která slouží „jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem“. (Žalm 45:16; Izajáš 32:1, 2) Rok 1953 byl rokem, kdy křesťané pochopili, že Boží pozemská organizace — sestávající tehdy již převážně z jiných ovcí — je jádrem společnosti, která bude žít na nové zemi. A roku 1985 vyšlo najevo, že jiné ovce jsou díky Ježíšově výkupní oběti prohlášeny za spravedlivé, za Boží přátele, kteří mohou doufat, že přežijí Armagedon.

6. V jakém vzájemném vztahu jsou dnes pomazaní a jiné ovce, a jaké otázky to vyvolává?

⁶ Nyní, v závěrečné části „posledních dnů“, je převážná většina 144 000 pomazaných již po smrti; již získali svou nebeskou odměnu. (2. Timoteovi 3:1; Zjevení 6:9–11; 14:13) Největší podíl na kázání dobré zprávy mají dnes křesťané s pozemskou nadějí. To, že mohou v tomto díle podporovat Ježíšovy pomazané bratry, považují za výsadu. (Matouš 25:40) Avšak pomazaní křesťané jsou tím věrným a rozvážným otrokem, který po celou dobu posledních dnů zprostředkovává duchovní pokrm. Co se tedy stane s jinými ovcemi, až všichni pomazaní dostanou svou nebeskou odměnu? Kdo se pak o ně postará? Přenesme se na chvíli do starověkého Izraele, a najdeme na tyto otázky odpovědi.

Předobrazné „království kněží“

7, 8. Do jaké míry se ve starověkém Izraeli pod smlouvou Zákona vyplnila slova o tom, že Izraelité budou královstvím kněží a svatým národem?

⁷ Když si Jehova zvolil Izrael za svůj zvláštní národ, uzavřel s ním smlouvu: „Jestliže . . . budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně. A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Izrael byl na základě smlouvy Zákona Jehovovým zvláštním lidem. Jak se ale měl splnit slib o tom, že stane královstvím kněží a svatým národem?

⁸ V době, kdy byl věrný Bohu, Izrael uznával Jehovovu svrchovanost a přijímal jej za svého Krále. (Izajáš 33:22) Byl tedy královstvím. Později se však ukázalo, že slib o tom, že se Izrael stane „královstvím“, má ještě širší význam. Když Izraelité zachovávali Jehovův Zákon, byli čistí, oddělení od okolních národů. Byli svatým národem. (5. Mojžíšova 7:5, 6) Byli také královstvím kněží? V Izraeli byla chrámová služba přidělena kmenu Levi a k tomuto kmenu patřilo levitské kněžstvo. Když byl uveden v platnost mojžíšský Zákon, byli náhradou za každého prvorozeného z nelevitské rodiny dáni Levité mužského rodu.a (2. Mojžíšova 22:29; 4. Mojžíšova 3:11–16, 40–51) Každá izraelská rodina tak byla v chrámové službě symbolicky zastoupena. Tím se izraelský národ nejvíce přiblížil ke splnění slov, že se stane kněžstvem. Izrael však také reprezentoval Jehovu před národy. Každý cizinec, který si přál uctívat pravého Boha, jej musel uctívat společně s Izraelity. (2. Paralipomenon 6:32, 33; Izajáš 60:10)

9. Z jakého důvodu Jehova zavrhl severní izraelské království, aby mu dále ‚nesloužilo jako kněz‘?

⁹ Po smrti Šalomouna se Boží lid rozdělil na severní izraelský stát, v němž vládl král Jeroboam, a na jižní judský stát, v němž kraloval Rehoboam. Chrám, středisko čistého uctívání, byl na území Judy. Jeroboam zavedl nezákonný způsob uctívání Boha, když na území svého státu nechal postavit modly znázorňující telata. Začal také „dělat dům výšin a dělat kněze z obecného lidu, kteří nebyli ze synů Leviho“. (1. Královská 12:31) Severní stát zabředl do falešného uctívání ještě hlouběji, když král Achab povolil své nežidovské manželce Jezábel zavést v zemi uctívání Baala. Jehova nad tímto vzpurným královstvím nakonec vynesl rozsudek. Prostřednictvím proroka Ozeáše řekl: „Můj lid bude jistě umlčen, protože není poznání. Protože jsi ty zavrhl poznání, já zavrhnu také tebe, abys mi nesloužil jako kněz.“ (Ozeáš 4:6) Zanedlouho bylo severní izraelské království zničeno Asyřany.

10. Jak jižní judské království zastupovalo Jehovu před národy v dobách, kdy bylo věrné Bohu?

¹⁰ Co se stalo s jižním státem Judou? Ve dnech krále Ezechjáše mu Jehova prostřednictvím Izajáše oznámil: „Jste moji svědkové . . . , ano můj sluha, kterého jsem vyvolil . . . , [lid], který jsem si utvořil, aby líčil mou chválu.“ (Izajáš 43:10, 21; 44:21) Když bylo jižní království věrné Bohu, sloužilo k tomu, aby oznamovalo národům Jehovovu slávu a aby lidi dobrého srdce přitahovalo k tomu, aby Boha uctívali v jeho chrámě a přijali službu právoplatného levitského kněžstva.

Cizinci v Izraeli

11, 12. Zmiň se o některých cizincích, kteří společně s Izraelem sloužili Jehovovi.

¹¹ Pro cizince, kteří na svědectví tohoto národa reagovali kladně, existovalo určité opatření. Bylo zakotveno v Zákoně, který byl Izraeli dán prostřednictvím Mojžíše, jehož manželka Cipora byla Midianitka. S Izraelity vyšla z Egypta ‚ohromná smíšená společnost‘ Neizraelitů, která byla při tom, když byl Izraeli předán Zákon. (2. Mojžíšova 2:16–22; 12:38; 4. Mojžíšova 11:4) Z Jericha byla vysvobozena Raab i její rodina a později byli přijati do židovského sboru. (Jozue 6:23–25) Krátce nato uzavřeli s Izraelem mír Gibeonité, a byly jim přiděleny úkoly související se službou u svatostánku. (Jozue 9:3–27; viz také 1. Královskou 8:41–43; Ester 8:17.)

¹² Později někteří cizinci sloužili i ve vysokém postavení. Hetita Urijáš, manžel Bat-Šeby, i Ammonita Celek byli zahrnuti mezi Davidovy „silné muže“. (1. Paralipomenon 11:26, 39, 41; 2. Samuelova 11:3, 4) Etiop Ebed-Melech sloužil v paláci, a měl dokonce přístup ke králi. (Jeremjáš 38:7–9) Potom, co se Izrael vrátil ze zajetí v Babylóně, dostali neizraelští Netinim zodpovědnější úkoly spojené s tím, že pomáhali kněžím. (Ezra 7:24) Celá řada těchto věrných cizinců neboli cizích usedlíků je považována za předobraz dnešního velkého zástupu, a proto nás jejich postavení velmi zajímá.

13, 14. a) Jaké výsady a odpovědné úkoly měli v Izraeli proselyté? b) Jak se měli na věrné proselyty dívat Izraelité?

¹³ Byli to proselyté, zasvěcení ctitelé Jehovy, kteří Boha uctívali podle předpisů mojžíšského Zákona a kteří, podobně jako Izraelité, byli odděleni od národů. (3. Mojžíšova 24:22) Přinášeli oběti a vyhýbali se falešnému uctívání a krvi podobně jako Izraelité. (3. Mojžíšova 17:10–14; 20:2) Pomáhali při stavbě Šalomounova chrámu a za kralování Asy a Ezechjáše se připojili k obnově pravého uctívání. (1. Paralipomenon 22:2; 2. Paralipomenon 15:8–14; 30:25) Když Petr o Letnicích roku 33 n. l. použil první klíč Království, slyšeli jeho slova „jak Židé, tak [nežidovští] proselyté“. Je možné, že někteří z oněch tří tisíc lidí, kteří byli toho dne pokřtěni, byli proselyté. (Skutky 2:10, 41) Zanedlouho pokřtil Filip jednoho etiopského proselytu. Bylo to ještě předtím, než v případě Kornélia a jeho rodiny Petr použil poslední klíč Království. (Matouš 16:19; Skutky 8:26–40; 10:30–48) Je zjevné, že na proselyty nebylo pohlíženo stejně jako na lidi z pohanů.

¹⁴ Nicméně postavení proselytů nebylo stejné jako postavení rodilých Izraelitů. Proselyté nesloužili v postavení kněží a jejich prvorození potomci nebyli zastoupeni levitským kněžstvem.b Proselyté neměli v Izraeli žádný dědičný příděl půdy. Izraelitům však bylo přikázáno, aby s věrnými proselyty zacházeli ohleduplně a považovali je za své bratry. (3. Mojžíšova 19:33, 34)

Duchovní národ

15. K jakým důsledkům vedlo to, že rodilí Izraelité odmítli přijmout Mesiáše?

¹⁵ Zákon byl určen k tomu, aby Izrael zůstal čistý, oddělený od okolních národů. Zákon měl však plnit ještě další úkol. Apoštol Pavel napsal: „Zákon se . . . stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé díky víře.“ (Galaťanům 3:24) Většina Izraelitů se tímto Zákonem, žel, nenechala ke Kristu vést. (Matouš 23:15; Jan 1:11) Jehova Bůh proto tento národ zavrhl a rozhodl, aby vznikl ‚Boží Izrael‘. Kromě toho Jehova umožnil také Nežidům, aby se stali plnoprávnými občany tohoto nového, duchovního Izraele. (Galaťanům 3:28; 6:16) Právě na tomto novém národu se nakonec nádherným způsobem splnil Jehovův slib o královském kněžstvu zaznamenaný ve 2. Mojžíšově 19:5, 6. Jak se tento slib splnil?

16, 17. V jakém smyslu jsou pomazaní křesťané na zemi „králi“? V jakém smyslu jsou „kněžími“?

¹⁶ Petr citoval 2. Mojžíšovu 19:6, když psal tehdejším pomazaným křesťanům: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ (1. Petra 2:9) Co to znamená? Jsou snad pomazaní křesťané na zemi v postavení králů? Nejsou. Jejich kralování teprve nastane. (1. Korinťanům 4:8) Jsou však králi v tom smyslu, že jsou vyvoleni, aby v budoucnosti dostali výsadu kralovat. Dnes mají jakožto národ svého krále, Ježíše, který byl dosazen na trůn vznešeným Svrchovaným Panovníkem, Jehovou Bohem. Pavel psal: „[Jehova nás] osvobodil . . . z autority tmy a přenesl nás do království Syna své lásky.“ (Kolosanům 1:13)

¹⁷ Jsou pomazaní křesťané na zemi kněžstvem? V jistém smyslu ano. Jakožto pomazaný sbor nepopiratelně plní úlohu kněží. Petr to vysvětluje: „Sami jste . . . budováni jako . . . duchovní dům pro účel svatého kněžstva.“ (1. Petra 2:5; 1. Korinťanům 3:16) Dnes je ostatek pomazaných křesťanů jako celek ‚věrným a rozvážným otrokem‘, zprostředkovatelem duchovního pokrmu. (Matouš 24:45–47) Každý, kdo si přeje uctívat Jehovu, to musí dělat ve spojení s pomazanými křesťany. Obdobu toho nalézáme ve starověkém Izraeli.

18. Jakou hlavní povinnost má kněžstvo, sbor pomazaných křesťanů na zemi?

¹⁸ Pomazaní křesťané navázali na to, co bylo zavedeno v Izraeli, také tím, že přijali výsadu vydávat mezi národy svědectví o Jehovově vznešenosti. Kontext Petrových slov o královském kněžstvu naznačuje, že Petr měl na mysli kazatelské dílo. Spojil totiž Jehovův slib z 2. Mojžíšovy 19:6 se slovy, která řekl Bůh Izraeli v Izajášovi 43:21. Petr napsal: „Vy jste . . . ‚královské kněžstvo, . . . abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) S tím jsou plně v souladu i slova apoštola Pavla, který oznamování Jehovových znamenitostí označil za chrámovou službu: „[Ježíšovým] prostřednictvím vždy předkládejme Bohu oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ (Hebrejcům 13:15)

Splnění nebeské naděje

19. Jaké je konečné, velkolepé splnění slibu, že Izrael bude královstvím kněží?

¹⁹ Slova 2. Mojžíšovy 19:5, 6 však budou nakonec splněna ještě daleko velkolepějším způsobem. V knize Zjevení čteme, jak apoštol Jan slyšel nebeské tvory, kteří těmito verši chválili vzkříšeného Ježíše: „Byl [jsi] zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a udělal jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou kralovat nad zemí.“ (Zjevení 5:9, 10) V tomto konečném významu je královské kněžstvo Božím nebeským Královstvím, panstvím, o které se máme modlit, jak nás to učil Ježíš. (Lukáš 11:2) Své místo v tomto Království bude mít všech 144 000 pomazaných křesťanů, kteří zůstanou věrní až do konce. (Zjevení 20:4, 6) Je to úžasné splnění slibu, který byl před dávným časem pronesen prostřednictvím Mojžíše.

20. Na jakou otázku ještě zbývá odpovědět?

²⁰ Jak to všechno souvisí s tím, co se stane s velkým zástupem, až všichni pomazaní obdrží své nádherné nebeské dědictví? To je jasně vysvětleno v posledním článku této série.

[Poznámky pod čarou]

Uměl bys vysvětlit?

◻ Jak se prohlubovalo porozumění tomu, jaké je postavení jiných ovcí?

◻ Proč Jehova zavrhl severní izraelské Království, aby mu nesloužilo jako kněz?

◻ Jaké postavení zaujímalo před národy judské království v dobách, kdy bylo věrné?

◻ Jaké postavení měli v Izraeli věrní proselyté?

◻ V jakém smyslu slouží sbor pomazaných křesťanů jako království kněží?

[Obrázek na straně 16]

Pomazaní křesťané, královské kněžstvo, oznamují na zemi Jehovovu slávu

[Obrázek na straně 18]

Konečným splněním 2. Mojžíšovy 19:6 je vznik Království