Úzká cesta ke svobodě

JEN málo inteligentních lidí by popíralo, že ve vesmíru vládnou přírodní zákony. Tyto zákony ovládají všechno — od malinkých atomů až po ohromné galaxie s miliardami hvězd. Kdyby to tak nebylo, nebylo by možné nic plánovat a ničemu rozumět; samotný život by nebyl možný. Když lidé chápou přírodní zákony a jednají v souladu s nimi, mohou dokázat velkolepé věci, například mohou chodit po Měsíci či přenášet barevný obraz z jakéhokoli místa na zemi, nebo dokonce z vesmíru, až na televizní obrazovky v našich domovech.

Jak je to ale s morálními zákony? Je jejich důsledné dodržování také tak prospěšné a užitečné? Mnoho lidí se patrně domnívá, že žádné morální zákony neexistují, a tak si vybírají povolnou filozofii nebo náboženství, které vyhovuje jejich vlastním tužbám.

Někteří lidé si přesto vybírají jinou cestu — v Bibli je označena jako „úzká cesta, jež vede do života“. Nemělo by nás překvapit, že si ji volí jen menšina lidí, protože Ježíš o úzké cestě řekl: „Málo je těch, kteří ji nalézají.“ (Matouš 7:14) Proč je jich jen málo?

Protože úzká stezka je vymezena Božími zákony a zásadami. Je přitažlivá jen pro toho, kdo upřímně touží uvést svůj život do souladu s Božími měřítky. Úzká cesta je přímým protikladem široké cesty, jež dává iluzi svobody, ale ve skutečnosti lidi zotročuje; úzká, zdánlivě omezující cesta osvobozuje lidi v každém důležitém ohledu. Její okraje jsou stanoveny ‚dokonalým zákonem, který patří ke svobodě‘. (Jakub 1:25)

Jakým způsobem úzká cesta osvobozuje

Je pravda, že není vždy snadné zůstat na úzké cestě. Všichni lidé na světě jsou nedokonalí a zdědili sklon k nesprávnému jednání. Člověk má tedy sklon z úzké cesty trochu odbočovat. Ale držet se této ‚stísněné cesty‘ stojí za jakoukoli sebekázeň nebo přizpůsobení se, protože Bůh ‚nás vyučuje k našemu prospěchu‘. (Izajáš 48:17; Římanům 3:23)

Znázorněme si to: Moudří rodiče svým dětem například určí ‚stísněnou cestu‘, pokud jde o stravování. To znamená, že někdy budou během jídla přísní. Ale až děti povyrostou, láskyplné ukázňování od rodičů jistě ocení. V dospělosti jim bude zdravá strava chutnat. A velká rozmanitost dostupných výživných jídel zamezí tomu, že by se někdy cítily omezovány.

Bůh jedná v duchovním smyslu stejně s těmi, kdo jdou po úzké cestě, jež vede do života. V mírných lidech pěstuje zdravá přání, jež vedou ke štěstí a opravdové svobodě. Dělá to prostřednictvím svého Slova, Bible. Navíc nás vybízí, abychom se modlili o pomoc jeho ducha, a přikazuje nám, abychom se scházeli se spolukřesťany, kteří nám mohou dodat odvahu, abychom na úzké stezce vytrvali. (Hebrejcům 10:24, 25) Ano, Bůh je láska, a tato význačná vlastnost podmiňuje jeho cíle a způsoby jednání. (1. Jana 4:8)

Jestliže u nás převládne láska, pokoj, dobrota, sebeovládání a také ostatní ovoce Božího ducha, úzká cesta se nám nebude zdát omezující. Je to tak, jak říká biblický text: „Proti tomu není zákon.“ (Galaťanům 5:22, 23) „Kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ (2. Korinťanům 3:17) Zlomek této svobody mají praví křesťané dokonce už nyní. Nebojí se mnoha věcí, které dnes postihují ostatní lidi — nemají strach z budoucnosti či pověrečný strach ze smrti. Je pro ně vzrušující hledět do budoucnosti, kdy „země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“! (Izajáš 11:9) Pak už nikdy nikdo nebude mít strach ani ze zločinnosti. Zámky a mříže budou navždy patřit minulosti. Všichni se budou cítit svobodní a bezpeční — ve dne i v noci, doma i venku. Bude to skutečná svoboda!

Bůh nám jistě pomůže

Je pravda, že je třeba vyvinout úsilí, abychom žili podle Božích měřítek. Avšak „jeho přikázání . . . nejsou břemenem“, dokonce ani pro nedokonalé lidi. (1. Jana 5:3; Reference Bible) Když se přizpůsobujeme úzké cestě a pociťujeme užitek plynoucí z chůze po ní, máme stále větší odpor ke způsobu jednání a myšlení, jímž se vyznačují ti, kdo jdou po široké cestě. (Žalm 97:10) Poslušnost Božích zákonů podněcuje tu lepší stránku naší osobnosti. Místo „bolesti srdce“ a ‚naprostého zhroucení ducha‘, které jsou pro mnoho lidí tak charakteristické, Bůh slibuje: „Pohleďte, moji vlastní sluhové budou radostně volat kvůli dobrému stavu srdce.“ Ano, Jehovou školené srdce je radostné a svobodné. (Izajáš 65:14)

Ježíš zemřel proto, aby nám umožnil získat opravdovou svobodu. Bible říká: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Ježíš, který je Králem Božího nebeského Království, nyní poskytuje lidem užitek ze své oběti. Zakrátko, po „velkém soužení“, kdy široká cesta a lidé, kteří po ní jdou, dospějí ke svému konci, Ježíš trpělivě povede poslušné lidstvo dál po úzké cestě rovnou k jejímu cíli: k lidské dokonalosti. (Zjevení 7:14–17; Matouš 24:21, 29–31) Nakonec zažijeme splnění velkolepého slibu: „Tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ Tato svoboda, kterou nám poskytne Bůh, nemůže být ničím překonána. Bude totiž odstraněna dokonce i smrt. (Římanům 8:21; Zjevení 21:3, 4)

Jestliže člověk jasně uvidí a pochopí, kam úzká cesta vede, bude pro něj snazší si tuto stezku zvolit a držet se jí. Zvláště mladým lidem je poskytována pomoc, aby nebyli krátkozrací a aby nebyli roztrpčeni Božími měřítky, která považují za omezující. Učí se na ně pohlížet jako na důkaz Boží lásky a jako na štít proti špatnostem široké cesty. (Hebrejcům 12:5, 6) Je samozřejmě zapotřebí být trpělivý a pamatovat na to, že vypěstovat si bohulibé vlastnosti a touhy vyžaduje určitý čas, podobně jako i ovocný strom potřebuje čas, má-li urodit dobré ovoce. Ale aby strom nesl ovoce, potřebuje být šlechtěn a zaléván.

Proto studujte Boží slovo, shromažďujte se s jinými křesťany a „ustavičně se modlete“ o svatého ducha. (1. Tesaloničanům 5:17) Důvěřujte Bohu, že vám pomůže ‚napřímit vaše stezky‘. (Přísloví 3:5, 6) Je však toto vše praktické? Je to opravdu účinné? Ano, bylo to účinné v případě Toma i Mary, o kterých byla zmínka v předchozím článku.

Přestali chodit po široké cestě

Tom píše: „V polovině sedmdesátých let jsme přišli do styku se svědky Jehovovými, když nás jeden z nich navštívil. Rozhovor vedl k biblickému studiu. Postupně jsem začal očišťovat svůj život. V roce 1982 jsem byl pokřtěn a teď sloužím v místním sboru. Náš syn je už také pokřtěn. Děkuji své manželce, která se mnou vydržela během všech těch let, než jsem poznal pravdu. A především děkuji Jehovovi a jeho Synu, Ježíši Kristu, za všechno, co nám dali, a za naději, kterou máme do budoucnosti.“

A co Mary? Myslela si, že Bůh jí nikdy neodpustí, ale kvůli svým dětem se o něm chtěla dovědět. Když zjistila, že svědkové Jehovovi vyučují její sousedku z Bible, také požádala o pomoc. Avšak pro zakořeněné špatné zvyky pro ni bylo těžké dělat pokroky. Úspěch ve studiu byl často střídán nezdarem. Její malá sedmiletá dcerka ji ale povzbuzovala. „Nevzdávej to, mami. Ty to dokážeš!“ říkávala. Potom se Mary snažila více.

Když se její druh, také narkoman, vrátil domů, připojil se ke studiu. Oba dva nakonec své zlozvyky překonali. Když později své manželství uzákonili a dali se pokřtít, zažili veliké štěstí a poprvé se cítili jako opravdová rodina. Je smutné, že Mary nakonec na AIDS zemřela. Ale když umírala, její srdce bylo zaměřené na biblické sliby o vzkříšení a o rajské zemi, v níž nebude po zhoubné široké cestě ani stopy.

Ano, uniknout z široké a prostorné cesty vedoucí do zničení je možné. Kristus Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Proč se tedy nevydat úzkou cestou, která vede do života? Když si vezmete k srdci věci, jež se učíte z Božího slova, a uplatníte je, budete moci osobně prožít splnění povzbudivého biblického slibu: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32)