Žijte podle svého manželského slibu!

SVATBA je radostná, ale také velmi závažná událost. Nevěsta a ženich skládají slavnostní slib, který ovlivní zbytek jejich života. Hosté přítomní na svatbě jsou svědky tohoto slavnostního slibu, avšak nejdůležitějším Svědkem je Jehova Bůh.

Bible nepředepisuje nějaký zvláštní postup při této události nebo nějaký zvláštní druh svatebního obřadu. Pro svůj božský původ má však svatba obvykle slavnostní ráz, protože během náboženského obřadu jsou pronášeny svatební sliby. Svědkové Jehovovi už po nějakou dobu používají tento svatební slib: „Já, ——, si beru tebe, ——, za (svou manželku/svého manžela), a budu tě milovat a pečovat o tebe (nevěsta navíc řekne: a budu si tě hluboce vážit) v souladu s božským zákonem pro křesťanské (manželky/manžely), jak je vyjádřen ve Svatém písmu, a to po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“a

Podněty k zamyšlení

Jestliže uvažuješ o manželství, bude velmi cenné, když si ještě před svatbou promyslíš, jak dalekosáhlý a závažný tento slib bude. Šalomoun řekl: „Nespěchej, pokud jde o tvá ústa; a tvé srdce, to ať před pravým Bohem nevynáší slovo ukvapeně.“ (Kazatel 5:2) A co v případě, že už v manželství jsi? Pak ti prospěje, když budeš rozjímat o důležitosti tohoto slavnostního slibu proneseného před Jehovou. Žiješ podle toho slibu? Křesťané berou své sliby vážně. Šalomoun dále řekl: „Co slavnostně slíbíš, splň. Je lépe, abys slavnostně nesliboval, než abys slavnostně slíbil a nesplnil. Nepřipusť, aby tvá ústa přivedla tvé tělo k hříchu, ani neříkej před andělem, že to byla chyba.“ (Kazatel 5:4–6)

Naše porozumění tomuto slavnostnímu slibu nepochybně vzroste, když si ho podrobně rozebereme.

„Já, ——, si beru tebe“: Těmito slovy slib začíná. Zdůrazňují, že za své rozhodnutí vstoupit do manželství přijímáš osobní odpovědnost.

V křesťanském uspořádání neexistuje žádný biblický podklad pro názor, že člověk je povinen vstoupit do manželství. Sám Ježíš Kristus zůstal neženatý a doporučil svobodný stav tomu, kdo „tomu může učinit místo“. (Matouš 19:10–12) Většina Ježíšových apoštolů byla naopak ženatá. (Lukáš 4:38; 1. Korinťanům 9:5) Je jasné, že vstup do manželství je věcí osobního rozhodnutí. Nikdo nemá biblicky podložené právo nutit druhého člověka do manželství.

Jestliže se tedy rozhodneš, že vstoupíš do manželství, neseš za to odpovědnost. Pravděpodobně sis osobně vybral či vybrala, koho si vezmeš. Když tedy svému partnerovi slibuješ „Já si beru tebe“, přijímáš toho člověka s jeho přednostmi, ale i s jeho nedostatky.

Po nějaké době pravděpodobně objevíš skryté rysy partnerovy osobnosti. Tu a tam přijdou chvíle zklamání. Bible říká, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23) Budeš možná muset udělat určité úpravy, aby ses svému partnerovi přizpůsobil. To může být těžké a někdy to možná budeš chtít vzdát. Pamatuj však na to, že manželský slib byl pronesen před Jehovou. On ti může pomoci k úspěchu.

„Za (svou manželku/svého manžela)“: Na úplně první svatbě, při níž se Eva provdala za Adama, Jehova Bůh řekl, že ‚se stanou jedním tělem‘. (1. Mojžíšova 2:24; Matouš 19:4–6) Manželský svazek je tedy tím nejtěsnějším svazkem, jaký může mezi dvěma lidmi být. Manželstvím vstupuješ do nového vztahu. Přijímáš někoho za „svou manželku“ nebo „svého manžela“. Tento vztah se liší od všech ostatních vztahů. Jednání, které by jiné vztahy sotva narušilo, může manželského partnera hluboce ranit.

Vezměme například biblickou radu, kterou nacházíme v Efezanům 4:26. Bible tam říká: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ Možná jsi problémy mezi sebou a svými příbuznými či přáteli neřešil tak rychle, jak by se patřilo. Tvůj partner je ti však bližší než jakýkoli příbuzný nebo přítel. Pokud problémy se svým manželským druhem nevyřešíš rychle, může být jedinečné pouto mezi vámi poškozeno.

Připustíš, aby se váš rozdílný názor na nějakou věc stal stálým zdrojem mrzutosti a roztrpčenosti? Trvají nedorozumění nebo sváry několik dní? Když vzniknou těžkosti, nenech uplynout den, aniž se s partnerem usmíříte. Tak budeš žít podle svého slibu. To znamená, že budeš odpouštět a zapomínat na chyby svého partnera a také uznávat své vlastní nedostatky a chyby. (Žalm 51:5; Lukáš 17:3, 4)

„Budu tě milovat“: Nastávající manžel nevěstě slibuje: „Budu tě milovat a pečovat o tebe.“ K tomu patří i romantická láska, která je pravděpodobně spojila. Avšak romantická láska nestačí. Láska, kterou křesťan slibuje svému partnerovi, je cit obsáhlejší a hlubší.

V dopise Efezanům 5:25 je řečeno: „Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ Ježíšova láska ke sboru se stěží může srovnávat s romantickou láskou mezi osobami opačného pohlaví. Slova „milujte“ a „miloval“, která jsou v tomto verši použita, jsou odvozena od slova agape, které označuje lásku, jež je založena na určitých zásadách. Bible zde manželům přikazuje, aby svým manželkám projevovali stálou, nepolevující a trvalou lásku.

To není láska typu „miluji tě, protože mě miluješ ty“. Manžel se snaží, aby se manželka cítila dobře, a to je pro něj důležitější než jeho vlastní blaho. Manželka miluje svého manžela podobně. (Filipanům 2:4) Když budeš ke svému partnerovi pěstovat vroucí lásku, pomůže ti to dostát svému manželskému slibu.

„Pečovat o tebe“: Podle jednoho slovníku slovo „pečovat“ znamená ‚opatrovat‘ nebo ‚hledět si někoho‘. Svou lásku musíš projevovat jak slovy, tak skutky! Zvláště manželka potřebuje neustálé projevy manželovy lásky. Manžel se sice může dobře starat o její tělesné potřeby, ale to nestačí. Některé manželky mají dost jídla a pohodlné bydlení, a přitom jsou zoufale nešťastné, protože je jejich manželé zanedbávají nebo ignorují.

Naopak manželka, která ví, že je milována a opatrována, má všechny důvody ke štěstí. To se samozřejmě dá říci i o manželovi. Pravou lásku značně umocňují opravdové projevy něžnosti. V Šalomounově písni je zapsáno zvolání zamilovaného pastýře: „Jak krásné jsou tvé projevy něžnosti, má sestro, má nevěsto! O kolik lepší jsou tvé projevy něžnosti než víno, a aróma tvých olejů než všelijaké voňavky!“ (Šalomounova píseň 4:10)

„A budu si tě hluboce vážit“: Po celá staletí existovali muži, kteří se svými manželkami zacházeli hrubě a ponižovali je. Časopis World Health říká, že dokonce i dnes se „se ženami jedná násilně v každé zemi a v každé sociální vrstvě a na jakékoli hospodářské úrovni. V mnoha kulturách se bití manželky považuje za manželovo právo.“ Většina mužů možná takto trestuhodně nejedná. Zdá se však, že mnoho mužů chybuje v tom, že neprojevuje opravdový zájem o problémy, které se žen týkají. Výsledkem je, že mnoho žen si k mužům vypěstovalo negativní postoj. Některé manželky říkají: „Miluji svého manžela, ale prostě ho neumím respektovat!“

Jehova Bůh si však váží ženy, která se usilovně snaží respektovat svého manžela, i když manžel čas od času nesplní její očekávání. Taková manželka uznává, že manžel má v rodině Bohem dané pověření či postavení. (1. Korinťanům 11:3; Efezanům 5:23) Její hluboká úcta k manželovi je tedy součástí jejího uctívání a její poslušnosti Jehovy. Když jsou zbožné ženy poslušné, Bůh to nepřehlíží. (Efezanům 5:33; 1. Petra 3:1–6; srovnej Hebrejcům 6:10.)

Úcta v manželství musí být vzájemná a měla by být spíše zasloužená než jen předpokládaná nebo vyžadovaná. Například jedovaté nebo urážlivé výroky nemají v manželském uspořádání místo. Kdybys o svém partnerovi mluvil či mluvila s pohrdáním, nebylo by to projevem lásky ani úcty. Jestliže budeš druhým lidem odhalovat jeho chyby nebo o nich budeš veřejně mluvit, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Dokonce i při žertování může někdo projevit v tomto ohledu vážný nedostatek úcty. Slova v Efezanům 4:29, 32 se týkají jak manžela, tak manželky. Bible tam říká: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby . . . Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými.“

„V souladu s božským zákonem . . . , jak je vyjádřen ve Svatém písmu“: Bůh chce, abychom se radovali ze svobody volby a jednání. Nezatěžuje nás nějakým vyčerpávajícím seznamem pravidel, kterými by se život v manželství řídil. Avšak k našemu dobru nám stanovil některá vodítka.

Dnes se tiskne celá řada různých publikací o manželství a mnoho lidí má navíc svou vlastní filozofii. Dávej si ale pozor! Mnoho všeobecně rozšířených názorů na manželství je v rozporu s Biblí.

Uvědom si také, že každá manželská dvojice je v jiné situaci. Manželské dvojice jsou v určitém smyslu jako sněhové vločky: zpovzdálí možná vypadají stejně, ale ve skutečnosti je každá jedinečná, odlišná od všech ostatních. Spojení tvé osobnosti s osobností tvého partnera neodpovídá žádné manželské dvojici na světě. A proto se nerozhoduj ukvapeně, když jde o to, zda přijmeš osobní názory jiných lidí. Žádný člověk nevymyslel recept, který by platil na každé manželství!

Biblické příkazy jsou naopak všechny správné a dají se uplatnit. Apoštol Pavel napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí.“ (2. Timoteovi 3:16; Žalm 119:151) Pokud budeš číst Bibli a přijmeš její nauky jako vodítko pro každodenní život, dokážeš podle svého manželského slibu žít. (Žalm 119:105)

„Po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi“: To ukazuje, jak je tento vztah dlouhodobý. Bůh nařizuje, aby ‚muž opustil svého otce a svou matku a přidržel se své manželky‘. (1. Mojžíšova 2:24) Jehova chce, abyste byli spolu. Společně mu služte. Společně studujte Jeho Slovo. Společně choďte na procházky, společně seďte a společně jezte. Společně se radujte ze života!

Některé dvojice se snaží vyhradit si každý den čas na to, aby si mohly popovídat. Tento čas, který spolu manželé tráví, je nesmírně důležitý dokonce i po letech manželství.

„Podle Božího manželského uspořádání“: Manželství je dar od Jehovy Boha, zakladatele manželského uspořádání. (Přísloví 19:14) Když nebudete jednat v souladu s tímto uspořádáním, můžete tím ohrozit nejen své manželské štěstí, ale také svůj vztah ke Stvořiteli. Pokud si však manžel a manželka pěstují vztah k Jehovovi tím, že se řídí podle toho, jak Bůh manželství uspořádal, budou mít pokojné vztahy s ostatními lidmi a také jeden s druhým. (Přísloví 16:7)

Nikdy nezapomeňte, že nejdůležitějším Svědkem vašeho svatebního slibu je Jehova. Stále žijte podle této slavnostní přísahy, a vaše manželství bude Jehovovi Bohu přinášet chválu a slávu!

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 22]

Manželské dvojice jsou v určitém smyslu jako sněhové vločky: zpovzdálí možná vypadají všechny stejně, ale ve skutečnosti je každá jedinečná

[Podpisek]

Sněhové krystaly/Dover