Stále přibývá špatných zpráv
VŠIMLI jste si někdy, že titulky oznamující špatné zprávy zaujmou čtenáře více než titulky dobrých zpráv? Ať už to je novinový titulek o přírodní katastrofě nebo nějaká šťavnatá pomluva rozebraná na přední straně exkluzivního časopisu, vypadá to, že špatné zprávy se prodávají lépe než dobré.
O špatné zprávy dnes není nouze. Až se někdy člověk sám sebe ptá, zda reportéři a novináři nejsou školeni k tomu, aby hledali a vyslídili špatné zprávy, zatímco ty dobré opomíjejí.
Dějiny jimi oplývají
Skutečně, po celá století bylo hodně špatných zpráv, které každou dobrou zprávu převážily. V historických análech výrazně převažují zprávy o lidském utrpení, zklamání a zoufalství — to bylo a je údělem lidstva.
Uvažujme jen o několika příkladech. Kniha Chronicle of the World (Kronika světa), kterou sestavil Jacques Legrand, uvádí celou řadu zpráv. Každá z nich zahrnuje určitý historický okamžik, a událost, která se v něm odehrála, je popsána tak, jak by ji napsal novodobý novinář. Tyto dobře ověřené zprávy nám z výhodného odstupu umožňují vidět špatné zprávy celosvětového dosahu, které člověk slyšel za dobu své nesnadné existence na planetě Zemi.
Nejprve uvažujme o zprávě pocházející z Řecka z roku 429 př. n. l. Je to zpráva o válce mezi Aténami a Spartou: „Městský stát Ploteidaia byl přinucen, aby se vzdal aténským obléhatelům. Stalo se to po takovém vyhladovění, že obyvatelé pojídali těla mrtvých spoluobčanů.“ To je nepochybně špatná zpráva!
Když se přeneseme do prvního století před naším letopočtem, nalezneme barvitou zprávu o smrti Julia Caesara. Místo a čas: Řím, 15. března roku 44 př. n. l. „Julius Caesar byl zavražděn. Když se dnes, o březnových idách, dostavil na zasedání senátu, ubodala ho skupina spiklenců k smrti. Někteří z nich byli jeho nejbližší přátelé.“
Také následující století byla plná špatných zpráv. Jedním otřesným příkladem je tato zpráva z Mexika z roku 1487: „Na nejokázalejší obětní podívané, kterou kdy aztécké hlavní město Tenochtitlán vidělo, přišlo o své srdce obětované bohu války Huitzilopochtlimu 20 000 lidí.“
Příčinou špatných zpráv nebyla jen lidská krutost — k jejich dlouhému seznamu přispěla nedbalost. Jednou takovou pohromou byl například rozsáhlý požár Londýna. Zpráva z Londýna datovaná 5. září 1666 zní: „Po čtyřech dnech a nocích byl londýnský požár konečně zastaven vévodou z Yorku, který použil námořnictva a jeho zásob střelného prachu, aby vyhodil do povětří budovy, na něž by plameny mohly přeskočit. Byla zasažena plocha asi 160 hektarů, na níž bylo zničeno 87 kostelů a přes 13 000 domů. Je zázrak, že zahynulo pouze devět lidí.“
K těmto příkladům špatných zpráv musíme připojit zprávy o epidemiích, které zachvátily celé kontinenty — například epidemie cholery v třicátých letech devatenáctého století. Tištěný titulek k této zprávě sděluje: „V Evropě řádí postrach cholery“. Následuje realistická reportáž, která špatnou zprávu vykresluje v těch nejčernějších barvách: „Cholera, do roku 1817 v Evropě neznámá nemoc, se šíří z Asie směrem na západ. Obyvatelstvo ruských měst, například Moskvy a Sankt Peterburgu, je už zdecimované; mezi chudými obyvateli měst je nejvíce obětí.“
Špatných zpráv v nedávných letech přibylo
Je sice pravda, že špatné zprávy patřily po celé zaznamenané dějiny k životní realitě, avšak nedávná desetiletí tohoto dvacátého století jsou důkazem, že špatných zpráv je stále více a že tento nárůst je opravdu rychlý.
Zprávy o válkách jsou nepochybně nejhorším druhem špatných zpráv, jaké toto století slyšelo. Dvě největší války v dějinách — přiléhavě nazvané jako první a druhá světová válka — se jistě postaraly o špatné zprávy ohlašované v děsivém rozsahu. To však byl jen zlomek špatných zpráv, jimiž nás toto neblahé století zásobuje.
Zamyslete se například jen nad několika namátkově vybranými titulky:
1. září 1923: Tokio totálně zničeno zemětřesením — 300 000 mrtvých; 20. září 1931: Krize — Británie devalvuje libru; 25. června 1950: Severní Korea vpadla do Jižní Korey; 26. října 1956: Maďaři povstali proti sovětské nadvládě; 22. listopadu 1963: John Kennedy zastřelen v Dallasu; 21. srpna 1968: Ruské tanky se nahrnuly do Prahy, aby potlačily povstání; 12. září 1970: Unesená letadla explodovala v poušti; 25. prosince 1974: Cyklón Tracy srovnal Darwin se zemí — 66 mrtvých; 17. dubna 1975: Kambodža padla do rukou komunistické armády; 18. listopadu 1978: Hromadná sebevražda v Guyaně; 31. října 1984: Paní Gándhíová zastřelena; 28. ledna 1986: Raketoplán explodoval těsně po startu; 26. dubna 1986: Sovětský reaktor v jednom ohni; 19. října 1987: Propad na burze cenných papírů; 25. března 1989: Aljašku zasáhla ropná skvrna; 4. června 1989: Vojáci masakrují demonstranty na náměstí Tiananmen.
Ano, dějiny ukazují, že špatných zpráv nebyl nikdy nedostatek, kdežto dobré zprávy byly poměrně vzácné. Počet špatných zpráv v nedávných letech vzrostl, ale dobrých zpráv každým rokem ubývá.
Proč by to tak mělo být? Bude to tak stále?
Následující článek se bude těmito dvěma otázkami zabývat.
[Podpisek obrázku na straně 3]
WHO/League of Red Cross