Plnili Jehovovu vůli

Děvčátko, které odvážně mluvilo

V DESÁTÉM století př. n. l. byly vztahy mezi Izraelem a Sýrií napjaté. Boje propukaly tak často, že tři roky bez násilností byly historickou událostí. (1. Královská 22:1)

Tehdy byly hrozbou zvláště syrské záškodnické tlupy, z nichž některé se skládaly ze stovek vojáků. Tito válečníci dělali na Izraelity nájezdy, loupili majetek, unášeli a zotročovali mnohé lidi — dokonce i děti.

Při takovém nájezdu bylo jedno „děvčátko“ nemilosrdně odděleno od své bohabojné rodiny. (2. Královská 5:2) Dívku odvedli do Sýrie a přinutili ji žít mezi podivnými lidmi, kterých se možná bála — mezi lidmi, kteří uctívali slunce, měsíc, hvězdy, stromy, rostliny, a dokonce i kameny. Jak velmi se lišili od její rodiny a přátel, kteří uctívali jediného pravého Boha Jehovu! Avšak i v tomto cizím prostředí dívka projevila vynikající odvahu, pokud jde o uctívání Jehovy. Výsledkem bylo, že změnila život jednoho významného úředníka, který sloužil syrskému králi. Podívejme se, jak se to stalo.

Odvaha mluvit

Jméno této dívky biblická zpráva neuvádí. Stala se služkou manželky Naamana, statečného velitele vojska krále Ben-Hadada II. (2. Královská 5:1) Naaman byl sice velmi váženou osobou, ale měl odpornou nemoc — malomocenství.

Snad to způsobilo dívčino uctivé chování, že se jí Naamanova manželka svěřila. Ta žena se jí možná zeptala: ‚Co se pro malomocné dělá v Izraeli?‘ Děvče se neostýchalo a statečně prohlásilo: „Kdyby jen byl můj pán před prorokem, který je v Samaří! V tom případě by ho uzdravil z jeho malomocenství.“ (2. Královská 5:3)

Žena tato slova nepřešla jako pouhou dětinskou představu. Přesně naopak — byla o tom podána zpráva králi Ben-Hadadovi, který poslal Naamana a další lidi na cestu do Samaří vzdáleného sto padesát kilometrů, aby toho proroka vyhledali. (2. Královská 5:4, 5)

Naamanovo uzdravení

Naaman šel se svými muži k izraelskému králi Jehoramovi s doporučujícím dopisem od Ben-Hadada a se značným peněžitým darem. Není překvapivé, že král Jehoram, který uctíval tele, neprojevil stejnou víru v Božího proroka, jakou měla ta dívka. Místo toho si myslel, že Naaman přišel proto, aby vyprovokoval hádku. Když Boží prorok Eliša slyšel o Jehoramových obavách, ihned poslal ke králi žádost, aby Naamana poslal do jeho domu. (2. Královská 5:6–8)

Když Naaman dorazil k Elišovu domu, vyslal k němu Eliša posla, který mu řekl: „Sedmkrát se vykoupeš v Jordánu, aby se ti vrátilo tvé maso; a buď čistý.“ (2. Královská 5:9, 10) Naaman zuřil. Očekával zázračné a okázalé uzdravení, a proto se ptal: „Nejsou damašské řeky Abana a Parpar lepší než všechny izraelské vody? Nemohu se vykoupat v nich a jistě být čistý?“ Naaman odešel od Elišova domu rozhněván. Ale když s ním jeho služebníci rozmlouvali, nakonec k tomu svolil. Po sedmé koupeli v řece Jordán „se mu vrátilo maso podobné masu malého chlapce, a stal se čistým“. (2. Královská 5:11–14)

Když se Naaman vrátil k Elišovi, řekl: „Nyní jistě vím, že nikde na zemi není Bůh, jen v Izraeli.“ Naaman přísahal, že „už nebude dávat zápalný obětní dar ani oběť žádným jiným bohům, jenom Jehovovi“. (2. Královská 5:15–17)

Poučení pro nás

Naaman by k prorokovi Elišovi nepřišel, kdyby mladá služebná odvážně nepromluvila. Dnes mnoho mladých lidí jedná podobně. Ve škole jsou možná obklopeni studenty, kteří o službu Bohu nemají zájem. Přesto mluví o tom, čemu věří. Je pozoruhodné, že mnozí z nich to dělají už od útlého věku.

Vezměme například Alexandru, pětiletou holčičku z Austrálie. Když začala chodit do školy, její matka si domluvila schůzku s učitelkou, aby jí vysvětlila, čemu věří svědkové Jehovovi. Tam jí však čekalo překvapení. Učitelka řekla: „Už znám hodně z věcí, kterým věříte, i to, co Alexandra bude, nebo nebude ve škole dělat.“ Alexandřina matka žasla, protože do té školy nechodilo žádné další dítě svědků Jehovových. „Všechno nám vysvětlila Alexandra,“ objasnila učitelka. Ano, toto děvčátko už se svou učitelkou taktně mluvilo.

Takoví mladí lidé mluví odvážně. Jednají tak v souladu se Žalmem 148:12, 13: „Mladí muži a také panny, starci spolu s chlapci. Ať chválí Jehovovo jméno, vždyť jedině jeho jméno je nedosažitelně vysoko. Jeho důstojnost je nad zemí a nebem.“