Je Bohu přijatelné jakékoli uctívání?

BŮH stvořil člověka s duchovními potřebami, s potřebou někoho uctívat. Tato potřeba nevznikla vývojem. Člověk už s ní byl stvořen.

Je však smutné, že lidstvo postupně zavedlo mnoho různých způsobů uctívání a většina těchto způsobů nepřinesla lidem štěstí ani jednotu. Ve jménu náboženství se naopak stále vedou krvavé války. To vyvolává závažnou otázku: Záleží na tom, jak člověk Boha uctívá?

Pochybné uctívání ve starověku

Tuto otázku nám pomůže zodpovědět historický příklad starověkých národů, které obývaly Střední východ. Mnohé z těchto národů uctívaly boha, kterému se říkalo Baal. Uctívaly také Baalovy ženské protějšky, například Ašeru. K uctívání Ašery patřil posvátný kůl, který byl pravděpodobně symbolem pohlaví. Archeologové, kteří působí v této oblasti, vykopali velké množství soch nahých žen. Tyto sochy, jak uvádí The Encyclopedia of Religion (Encyklopedie náboženství), „představují bohyni s nápadně viditelnými pohlavními orgány, s vystupujícími ňadry“; „pravděpodobně to je . . . Ašera“. Jisté je, že uctívání Baala bylo mnohdy velmi nemravné.

Není tedy divu, že k uctívání Baala patřily sexuální orgie. (4. Mojžíšova 25:1–3) Kananejec Šechem znásilnil panenskou dívku Dinu. Přesto byl považován za nejctihodnějšího ze své rodiny. (1. Mojžíšova 34:1, 2, 19) Krvesmilstvo, homosexualita a pohlavní styky se zvířaty byly běžné. (3. Mojžíšova 18:6, 22–24, 27) Samotné slovo „sodomie“ — znamená praktiky homosexuálů — je odvozeno od jména města, které kdysi existovalo v této části světa. (1. Mojžíšova 19:4, 5, 28) Uctívání Baala také zahrnovalo prolévání krve. Vždyť přece Baalovi ctitelé házeli své děti živé do planoucího ohně jako oběť svým bohům! (Jeremjáš 19:5) Všechny tyto zvyklosti souvisely s náboženským učením. Jak to?

„Brutalita, chlípnost a bezuzdnost kananejské mytologie,“ vysvětluje Dr. Merrill Unger ve své knize Archaeology and the Old Testament, „jsou mnohem horší než kdekoli jinde na Blízkém východě v té době. A děsivé povahové rysy kananejských božstev, v nichž nebyla naprosto žádná známka mravnosti, musely u svých vyznavačů vyvolávat ty nejhorší vlastnosti a vést k nejnemravnějším zvrhlostem té doby, jakými byly například posvátná prostituce [a] obětování dětí.“

Byl Bohu přijatelný způsob, jakým ho Kananejci uctívali? Ovšemže ne. Učil Izraelity, jak ho mají uctívat čistým způsobem. A v souvislosti s výše zmíněnými praktikami je varoval: „Neznečišťujte se žádnou z těchto věcí, protože tím vším se znečistily národy, které před vámi posílám pryč. Proto je ta země nečistá, a přivedu na ni trest za její provinění, a ta země své obyvatele vyzvrátí.“ (3. Mojžíšova 18:24, 25)

Čisté uctívání je znečišťováno

Mnozí Izraelité Boží názor na čisté uctívání nepřijali. Naopak dovolili, aby uctívání Baala v jejich zemi pokračovalo. Tak byli svedeni k pokusu smísit uctívání Jehovy s uctíváním Baala. Přijímal Bůh takové smíšené uctívání? Uvažujme o tom, co se dělo za vlády krále Manaseho. Postavil oltáře Baalovi, upálil svého syna jako oběť a provozoval magii. „Navíc, vyřezávaný obraz posvátného kůlu [v hebrejštině ʼašerah], který udělal, dal do domu, o němž Jehova řekl . . . ‚V tomto domě . . . uložím na neurčitý čas své jméno.‘ “ (2. Královská 21:3–7)

Manasovi poddaní se řídili příkladem svého krále. Dá se říci, že je „stále sváděl, aby činili to, co je špatné, více než národy, které Jehova před izraelskými syny vyhladil“. (2. Královská 21:9) Manase nevěnoval pozornost opakovaným výstrahám Božích proroků, ale naopak vraždil v takovém rozsahu, že Jeruzalém naplnil nevinnou krví. Manase se sice nakonec napravil, ale jeho syn a následník, král Amon, uctívání Baala obnovil. (2. Královská 21:16, 19, 20)

Časem začali v chrámu působit prostituti. Jak se Jehova díval na tento projev uctívání Baala? Už prostřednictvím Mojžíše Izraelity varoval: „Nepřineseš do domu Jehovy, svého Boha, plat nevěstky ani cenu psa [pravděpodobně pederasta] jako nějaký slavnostní slib, protože jsou něčím odporným Jehovovi, tvému Bohu, ano oba.“ (5. Mojžíšova 23:17, 18, Reference Bible, poznámka pod čarou)

Manasův vnuk, král Josijáš, chrám od nemravného uctívání Baala očistil. (2. Královská 23:6, 7) Ale události už zašly příliš daleko. Nedlouho po smrti krále Josijáše se modlářské uctívání dostalo do Jehovova chrámu znovu. (Ezekiel 8:3, 5–17) Jehova tedy přiměl babylónského krále, aby Jeruzalém i jeho chrám zničil. Tato smutná historická událost dokazuje, že některé formy uctívání jsou pro Boha nepřijatelné. A co v dnešní době?