Odchod do důchodu — Dveře otevřené pro teokratickou činnost?
ODCHOD do důchodu — pro mnohé lidi se tím okamžikem zavřou dveře za dlouhým obdobím stresu a nervozity. Mnozí byli před důchodem spoutáni únavnou nebo překotnou rutinou a nyní se těší, že před sebou mají léta většího klidu a osobní svobody. Až příliš často se však stává, že těmito otevřenými dveřmi lidé vstoupí do období nudy a netečnosti. Z rekreace a koníčků člověk nemá takový pocit sebeúcty, jaký může mít z práce.
Svědkům Jehovovým se však odchodem do důchodu mohou otevřít „velké dveře, které vedou k činnosti“. (1. Korinťanům 16:9) Přibývající léta sice přinášejí své problémy a určitá omezení, ale někteří starší lidé zjistili, že s Jehovovou pomocí mohou rozšířit svou službu. Zamysleme se nad případem několika starších křesťanů v Nizozemsku. Ve služebním roce 1995 bylo 269 z tamních 1223 průkopníků (celodobých hlasatelů Království) ve věku nad 50 let. Jedenaosmdesáti z nich bylo nad 65 let.
Někteří důchodci mohou sloužit jako průkopníci jednoduše díky tomu, že pokračují v životním tempu, které měli, když chodili do zaměstnání. (Srovnej Filipanům 3:16.) Karel, křesťan, který odešel do důchodu, vzpomíná: „Když jsem chodil do zaměstnání, pracovní doba mi začínala v půl osmé ráno. A když jsem začal pobírat důchod, rozhodl jsem se, že budu v tomto životním tempu pokračovat. Den jsem začínal každé ráno v sedm hodin službou s časopisy na ulici před nádražím.“
Klíčem k úspěchu je i dobré plánování. (Přísloví 21:5) Někteří z těchto zvěstovatelů si například našetřili dostatek prostředků, aby při své službě měli z čeho žít. Jiní se rozhodli, že omezí osobní výdaje a najdou si práci na částečný úvazek. Tak například Theodore a Ann. V počátečním období svého manželství sloužili jako průkopníci, dokud si rodinné povinnosti nevynutily, aby průkopnickou službu ukončili. Průkopnický duch jim však zůstal! Své dcery neustále povzbuzovali k průkopnické službě. Přitom jim sami šli dobrým příkladem, protože často sloužili jako pomocní průkopníci. Když byly dívky starší, Theodore s Annou začali omezovat čas trávený ve světském zaměstnání, aby měli více času na kazatelskou službu.
Když pak dcery začaly sloužit v celodobé službě a odešly z domova, Ann začala sloužit jako průkopnice. Pak jednoho dne povzbudila Theodora, aby skončil se svým zaměstnáním. „Oba můžeme sloužit jako průkopníci,“ navrhla. Theodore o tomto záměru informoval svého zaměstnavatele. Zaměstnavatel ho překvapil, když mu dal práci na částečný úvazek a řekl: „Zřejmě chcete pracovat na plný úvazek pro svého zaměstnavatele tam nahoře [v nebi].“ Theodore a Ann se nyní oba těší z průkopnické služby.
Jiní důchodci se ujali průkopnické služby, když se jim změnily životní okolnosti. Jedné starší manželské dvojici tragicky zemřela dcera a vnučka, a tak začali oba manželé vážně přemýšlet o tom, jak využijí zbývající léta svého života. (Kazatel 7:2) Místo toho, aby se nechali přemoci smutkem, vstoupili do celodobé služby, z níž se nyní těší již více než osm let!
Nutno připustit, že k tomu, aby důchodce zůstal v celodobé službě, je zapotřebí skutečného odhodlání. Tak například Ernst se svou manželkou Riek začali sloužit jako průkopníci brzy poté, co jejich děti odešly z domova. Zanedlouho nabídl Ernstovi jeho bývalý společník lukrativní zaměstnání. Ernst odpověděl: „My máme toho nejlepšího zaměstnavatele a od něho odejít nehodláme!“ Díky tomu, že Ernst i jeho manželka zůstali „zaměstnáni“ u Jehovy, otevřely se jim dveře k dalším služebním výsadám. Více než dvacet let byli v krajské službě a dodnes jsou průkopníky. Litují snad své obětavé životní dráhy? Před časem tento manželský pár napsal: „Bude-li to Jehovovou vůlí, za tři měsíce oslavíme padesáté výročí svatby, takzvanou zlatou svatbu. Ale oba jsme plně přesvědčeni o tom, že naše zlatá léta začala, když jsme vstoupili do průkopnické služby.“
Mnozí zjišťují, že dveře, které vedou ke zvýšené činnosti, vedou i k větší radosti. Jeden bratr, který začal sloužit jako průkopník dva týdny po dovršení pětašedesáti let, řekl: „Musím říci, že v mém životě nikdy nebylo období tak bohaté na požehnání jako posledních deset let, kdy sloužím jako průkopník.“ Jiná manželská dvojice, která se již více než sedm let podílí na průkopnické službě, říká: „Co jiného mohou dělat manželé našeho věku a s takovýmito životními okolnostmi? Často vidíme v obvodu lidi naší věkové kategorie — pohodlně usazené doma, tloustnoucí, stárnoucí a upjaté. Služba nás udržuje v dobré duševní i tělesné kondici. Pořád jsme spolu. Hodně se nasmějeme a těšíme se ze života.“
Samozřejmě, že ne všichni starší lidé mají takové životní okolnosti, které jim umožňují sloužit jako průkopníci. Tito křesťané si však mohou být jisti, že Jehova oceňuje, když dělají ve službě pro něho tolik, kolik mohou. (Srovnej Marka 12:41–44.) Jedna invalidní sestra musí například bydlet v domově důchodců. Přesto má před sebou otevřené dveře k činnosti! Jednou se jí lékař zeptal, jak tráví volné chvíle. Sestra vypráví: „Řekla jsem mu, že mám pořád málo času. On to nemohl pochopit. Vysvětlila jsem mu, že každý den mám naplněný příjemnou činností. Necítím se osamělá, protože vyhledávám lidi, kteří osamělí jsou, a snažím se jim říci, co chce Bůh pro lidstvo udělat.“ Sestra to shrnuje slovy: „Od člověka, kterému už je skoro osmdesát, toho nemůžete mnoho čekat. Modlete se za mě, abych stále mohla mnohé lidi přivádět k Jehovovi.“
Jsi i ty v důchodovém věku? Dveře vedoucí k pohodlí mohou být velmi lákavé, ale tyto dveře nevedou k duchovnímu požehnání. Přemýšlej o svých okolnostech na modlitbách. Je možné, že můžeš vejít dveřmi, které vedou k větší činnosti ve službě pro Jehovu.
[Obrázky na straně 25]
Odchod do důchodu může vést ke zvýšené činnosti ve službě