Otázky čtenářů

Zprávy za poslední roky ukazují, že počet těch, kdo přijímají symboly na Památné slavnosti, se mírně zvýšil. Vyplývá z toho, že je dnes svatým duchem pomazáváno mnoho nových?

Je dobrý důvod věřit tomu, že počet 144 000 pomazaných křesťanů byl již před mnoha desetiletími naplněn.

Ve Skutcích 2:1–4 čteme o prvních členech této početně ohraničené skupiny: „Zatímco probíhal den svátku letnic, byli všichni pohromadě na tomtéž místě a náhle nastal z nebe hluk, právě jako když se přežene ostrý závan, a naplnil celý dům, ve kterém seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, rozdělily se, na každém z nich se usadil jeden a všichni byli naplněni svatým duchem a začali mluvit různými jazyky, právě jak jim umožňoval duch, aby se vyjadřovali.“

Potom Jehova vyvolil další lidi a pomazal je svým svatým duchem. V prvních letech existence křesťanství byly k této skupině připojeny tisíce lidí. V dnešní době řečník při Památné slavnosti často upozorňuje na slova apoštola Pavla v Římanům 8:15–17, kde se Pavel zmiňuje o tom, že pomazaní ‚obdrželi ducha přijetí za syny‘. Pavel dodal, že tento svatý duch, kterého dostali, ‚vydává svědectví s jejich duchem, že jsou Boží děti, spoludědici s Kristem‘. Ti, kdo tímto duchem skutečně pomazáni jsou, to s jistotou vědí. Není to jen nějaké přání nebo odraz emocionálního a nereálného pohledu na sebe sama.

Rozumíme tomu tak, že lidé toto nebeské povolání dostávali v průběhu mnoha staletí, ačkoli během takzvaného temného středověku byla doba, kdy počet pomazaných mohl být velmi nízký.a Koncem minulého století, kdy došlo k obnově pravého křesťanství, bylo povoláno a vyvoleno více lidí. Zdá se však, že v polovině třicátých let byl počet 144 000 v podstatě naplněn. Nato se začala objevovat skupina věrných křesťanů s pozemskou nadějí. Ježíš tyto křesťany nazval „jiné ovce“, které se k pomazaným připojují v uctívání Boha a tvoří s nimi jedno schválené stádo. (Jan 10:14–16)

Fakta, která můžeme sledovat zpětně za řadu desetiletí, svědčí jednak o tom, že povolávání pomazaných bylo ukončeno, a jednak o tom, že Jehova žehná rostoucímu „velkému zástupu“ lidí, kteří doufají, že přežijí „velké soužení“. (Zjevení 7:9, 14) Tak například na Památné slavnosti v roce 1935 bylo 63 146 přítomných a z toho počtu 52 465 přijímalo symboly, čímž vyjádřili, že se hlásí k pomazaným. O třicet let později, tedy v roce 1965, bylo přítomných 1 933 089, přičemž symboly přijímalo již jen 11 550. V roce 1995, o dalších třicet let později, počet přítomných na Památné slavnosti prudce vzrostl na 13 147 201, ale pouze 8645 přijímalo chléb a víno. (1. Korinťanům 11:23–26) Je zjevné, že během několika desetiletí se počet lidí, kteří se hlásí k ostatku, velmi snížil — zhruba na 52 400 v roce 1935, 11 500 v roce 1965 a 8600 v roce 1995. Přitom však lidé s pozemskou nadějí mají požehnání a jejich počet se nesmírně zvýšil.

Nejnovější zveřejněná zpráva je z roku 1995 a z ní je vidět, že v tom roce přijímalo o 28 lidí více než v předchozím roce, ačkoli poměr přijímajících k přítomným klesl. Celkem vzato, skutečnost, že se o několik lidí více rozhodlo přijímat symboly, není důvodem ke znepokojení. Během let se občas stalo, že i nově pokřtění začali znenadání přijímat symboly. V řadě případů si po určité době uvědomili, že se dopustili chyby. Někteří pochopili, že to, že přijímali symboly, bylo citovou reakcí na nějakou tělesnou nebo duševní tíseň. Ale pak si uvědomili, že ve skutečnosti nebyli povoláni k nebeskému životu. Prosili Boha o jeho milosrdenství a o pochopení. Nyní mu nadále slouží jako znamenití, věrně oddaní křesťané, kteří mají naději na věčný život na zemi.

Nikdo z nás si nemusí dělat starosti, když vidí, že někdo začal, anebo naopak přestal přijímat symboly. Není na nás, abychom posoudili, zda někdo skutečně byl pomazán svatým duchem a povolán k nebeskému životu, či nikoli. Vzpomeňme si na Ježíšovo jasné ujištění: „Jsem znamenitý pastýř a znám své ovce.“ A se stejnou jistotou zná Jehova ty, které si vyvolil jako své duchovní syny. Máme pádné důvody věřit tomu, že počet pomazaných bude nadále klesat, protože jejich pozemský život bude ukončen pokročilým věkem nebo nějakou nepředvídanou událostí. Tito skutečně pomazaní křesťané zůstávají věrní až do smrti a těší se na to, že dostanou korunu života; a jiné ovce, které vypraly svá roucha v Beránkově krvi, se mohou těšit na to, že přežijí blížící se velké soužení. (2. Timoteovi 4:6–8; Zjevení 2:10)

[Poznámka pod čarou]