Napodobuješ našeho nestranného Boha?

NESTRANNOST — je možné ji najít? Ano, existuje někdo, kdo je naprosto nestranný, kdo nemá žádné předsudky, nikomu nenadržuje, nikoho nediskriminuje. Je to Jehova Bůh, Stvořitel lidstva. Avšak anglický spisovatel Charles Lamb, který žil v devatenáctém století, o lidech upřímně napsal: „Jsem, řečeno prostě, hromádka předsudků — samá sympatie a antipatie.“

Pokud jde o nestrannost, lidské vztahy mají k ideálu daleko. Před mnoha staletími moudrý izraelský král Šalomoun uvedl, že „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“. (Kazatel 8:9) Prudce se zvyšuje počet případů rasové nenávisti, národnostních konfliktů i rodinných sporů. Je tedy realistické věřit, že lidé sami dokáží vytvořit nestrannou společnost?

K tomu, abychom ovládli své postoje a zbavili se jakýchkoli hluboce zakořeněných předsudků, musíme vynaložit cílené úsilí. (Efezanům 4:22–24) Aniž si to uvědomujeme, můžeme mít postoje, které byly formovány sociálními podmínkami nebo vzděláním a které jsou vlastní prostředí, z něhož pocházíme, ať již rodinnému, rasovému, nebo národnímu. Tyto zdánlivě tlumené sklony se často skrývají v našem nitru a rozněcují postoje, které vedou ke stranickosti. Skotský právník a vydavatel lord Francis Jeffrey dokonce připustil: „Není nic, co si člověk může tak dlouho neuvědomovat, jako je rozsah a moc jeho vlastních předsudků.“

Lenaa patří k lidem, kteří uznávají, že člověk musí vynaložit cílené úsilí, má-li bojovat se sklonem ke stranickosti. Lena říká, že chce-li v sobě člověk potlačit předsudky, „musí na tom tvrdě pracovat, protože je velmi ovlivněn tím, jak byl vychováván“. Lena také uznává, že je nutné, aby to bylo člověku stále připomínáno.

Jehova byl vždy nestranný

Jehova je dokonalým vzorem nestrannosti. Již od prvních stránek Bible čteme o tom, jak projevoval nestrannost, když jednal s lidmi. Z těchto znamenitých příkladů a připomínek se můžeme mnoho naučit.

Jehova projevil nestrannost, když v roce 36 n. l. řídil záležitosti tak, aby židovský apoštol Petr oznámil dobrou zprávu Kornéliovi a dalším pohanům. Tehdy Petr řekl: „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35)

Jehova vždy, když jedná s lidstvem, důsledně projevuje nestrannost. Ježíš Kristus o svém Otci řekl: „Působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé.“ (Matouš 5:45) Petr dále chválil Jehovu jako nestranného Boha těmito slovy: „Je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání.“ (2. Petra 3:9)

V Noemově době, když ‚špatnost člověka na zemi byla hojná a každý sklon myšlenek jeho srdce byl po celou dobu jenom špatný‘, Jehova oznámil, že zničí celý svět lidstva. (1. Mojžíšova 6:5–7, 11, 12) Avšak na Boží příkaz a před zrakem svých současníků postavil Noe archu. Zatímco se svými syny archu stavěl, byl také ‚kazatelem spravedlnosti‘. (2. Petra 2:5) Ačkoli Jehova znal ničemný sklon srdce lidí té generace, nestranně jim předal jasné poselství. Apeloval na jejich mysl a srdce tím, že přikázal Noemovi, aby stavěl a kázal. Lidé tehdy měli dost příležitostí reagovat, ale oni si toho „nepovšimli . . . , dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla“. (Matouš 24:39)

Jaký znamenitý příklad Jehovovy nestrannosti! V těchto kritických posledních dnech cítí Boží služebníci nutnost oznamovat dobrou zprávu o Království se stejnou nestranností. Navíc se nezdráhají ohlašovat den Jehovovy pomsty. Veřejnosti na očích předkládají Jehovovo poselství nestranně a tak, aby je každý slyšel. (Izajáš 61:1, 2)

Z Jehovova slibu patriarchům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi je jasně patrné, že je nestranným Bohem. Z jejich rodové linie měl vzejít Ten, prostřednictvím koho ‚si měly všechny národy země určitě žehnat‘. (1. Mojžíšova 22:18; 26:4; 28:14) Prokázalo se, že jím byl Kristus Ježíš. Prostřednictvím Ježíšovy smrti a jeho vzkříšení Jehova opatřil způsob, jak mohou být všichni poslušní lidé zachráněni. Ano, užitek z Ježíšovy výkupní oběti je lidem k dispozici nestranně.

V Mojžíšově době se Jehovova nestrannost projevila velmi zajímavým způsobem v souvislosti s dcerami Celofchada. Těchto pět žen bylo vystaveno dilematu v souvislosti s dědictvím svého otce v Zaslíbené zemi. V Izraeli bylo totiž zvykem, že pozemkové dědictví přecházelo na syny. Avšak Celofchad zemřel, aniž měl syna, který by mohl dědit. Pět Celofchadových dcer proto předneslo svou žádost o nestranné jednání Mojžíšovi: „Proč by mělo být jméno našeho otce odňato zprostřed jeho rodiny, protože neměl syna? Ach, dej nám vlastnictví uprostřed bratrů našeho otce.“ Jehova jejich úpěnlivou prosbu vyslyšel a Mojžíšovi dal pokyn: „V případě, že by nějaký muž zemřel, aniž měl syna, pak způsobíte, že jeho dědictví přejde na jeho dceru.“ (4. Mojžíšova 27:1–11)

To byl vskutku láskyplný vzorový případ nestrannosti. Kvůli tomu, aby se zajistilo, že se kmenové dědictví nepřenese na jiný kmen, když se dcery vdají, jim bylo nařízeno, že se mají vdát pouze do „rodiny kmene svých otců“. (4. Mojžíšova 36:5–12)

Jehovovu nestrannost můžeme dále vidět z toho, co se odehrálo za dnů soudce a proroka Samuela. Jehova ho pověřil, aby pomazal nového krále z kmene Juda, z rodiny Jišaje Betlémského. Jišaj však měl osm synů. Který z nich měl být pomazán za krále? Na Samuela zapůsobila Eliabova postava. Avšak Jehova není ovlivněn vnějším vzhledem. Řekl Samuelovi: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu . . . Vždyť Bůh vidí, ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ Vyvolen byl nejmladší Jišajův syn, David. (1. Samuelova 16:1, 6–13)

Poučení z Jehovovy nestrannosti

Křesťanští starší by měli Jehovu napodobovat tím, že budou sledovat duchovní způsobilost spoluvěřících. Je snadné posoudit jednotlivce podle našich vlastních měřítek a připustit, aby osobní pocity zamlžily naši soudnost. Jeden starší řekl: „Snažím se jednat s druhými tak, jak se to líbí Jehovovi, ne na základě mých vlastních předpojatých představ.“ Jak užitečné je, když všichni Jehovovi služebníci používají Boží slovo jako svou normu!

Právě zmíněné biblické příklady nám mohou pomoci bojovat s našimi doznívajícími rasovými nebo národnostními předsudky. Když budeme napodobovat Jehovovu nestrannost, bude křesťanský sbor chráněn před předsudky, diskriminací a nadržováním.

Apoštol Petr si uvědomil, že „Bůh není stranický“. (Skutky 10:34) Nadržování je nepřítelem nestrannosti a porušuje zásadu lásky a jednoty. Ježíš k sobě zval chudé, slabé a ponížené a odlehčoval jim náklad. (Matouš 11:28–30) Stál v ostrém protikladu k židovským náboženským vůdcům, kteří nad lidmi panovali a vkládali na ně těžký náklad pravidel. (Lukáš 11:45, 46) Takové jednání a také nadržování bohatým a významným lidem samozřejmě nebylo v souladu s Kristovým učením. (Jakub 2:1–4, 9)

Dnes se křesťanští starší podřizují Kristovu vedení a jednají nestranně s každým zasvěceným Jehovovým služebníkem. Když ‚pasou Boží stádo, které je v jejich péči‘, nestraní nikomu kvůli ekonomickému postavení, povahovým rysům nebo rodinným svazkům. (1. Petra 5:2) Když křesťanští starší napodobují nestranného Boha a dbají na jeho varování, že nemají nikomu nadržovat, podporují tím ve sboru ducha nestrannosti.

Křesťanský sbor svědků Jehovových je mezinárodním společenstvím bratrů. Je živým dokladem toho, že společnost, která je osvobozená od předsudků a ve které panuje nestrannost, může pod vedením Ježíše Krista skutečně existovat. Svědkové Jehovovi ‚oblékli novou osobnost, jež byla stvořena podle vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti‘. (Efezanům 4:24) Ano, svědkové Jehovovi se učí z dokonalého vzoru nestranného Boha, Jehovy, a mají naději na věčný život v novém světě, v němž žádná stranickost nebude. (2. Petra 3:13)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Apoštol Petr si uvědomil, že Bůh není stranický