„Svatá trevírská tunika“

TREVÍR, jehož historie sahá dva tisíce let do minulosti, je nejstarší německé město.a Trevír byl po staletí silně spjat s katolickou církví. V roce 1996 vystavila trevírská katedrála relikvii, která je údajně téměř tak stará jako město samo. Říká se jí svatá trevírská tunika.

Tunika je 1,57 metru dlouhá, 1,09 metru široká a má rukávy do půli délky paže. Je bavlněná a podle knihy Wallfahrtsführer Trier und Umgebung (Průvodce poutníků po Trevíru a okolí) od Hanse-Joachima Kanna se pravděpodobně nosila jako vnější oděv. Někteří lidé odhadují, že původní oděv, který byl celá staletí spravován a zpevňován dalšími textiliemi, vznikl v druhém, nebo dokonce v prvním století n. l. Je-li to opravdu tak, pak by to byla rarita, zajímavý muzeální kousek.

Někteří lidé však mají za to, že tento oděv není jen unikátní, ale také svatý — odtud jeho název: svatá tunika. Je totiž bezešvá, stejně jako spodní oděv Ježíše Krista. (Jan 19:23, 24) Někteří lidé říkají, že „svatá tunika“ patřila Mesiášovi.

To, jak se tunika dostala do Trevíru, je nejisté. Jedno encyklopedické dílo prohlašuje, že „městu ho darovala císařovna Helena, matka Konstantina Velikého“. Pan Kann upozorňuje na skutečnost, že první spolehlivá zpráva o přítomnosti tuniky v Trevíru pochází z roku 1196.

Tunika uchovávaná v katedrále byla s nepravidelnými přestávkami vystavována od šestnáctého století. Byla vystavena například v roce 1655, krátce po skončení třicetileté války, která Trevíru odčerpala hodně financí. Při takovýchto příležitostech plynul z prodeje upomínkových předmětů velký příjem.

V tomto století byly tři poutě „svaté tuniky“: v letech 1933, 1959 a 1996. V roce 1933 byla pouť oznámena ve stejný den, kdy byl Hitler jmenován kancléřem německé říše. Pan Kann zdůrazňuje, že skutečnost, že se tyto dvě události staly ve stejný den, ukazuje na okolnosti, které s poutí souvisely. Uniformované oddíly nacistů v blízkosti katedrály držely pro poutníky čestnou stráž. Toho roku shlédlo tuniku dva a půl milionu lidí.

Herbert, který žije v Trevíru mnoho let, srovnává poutě z let 1959 a 1996: „V roce 1959 byly ulice plné lidí, skoro na každém rohu byl stánek se suvenýry. Tento rok se to celé odehrálo mnohem klidněji.“ A skutečně, v roce 1996 vidělo tuniku jen 700 000 lidí, což je o milion méně než v roce 1959.

Proč se chodí dívat na oděv?

Církev zdůrazňuje, že tento oděv nemá být považován za předmět uctívání. Bezešvý oděv je považován za symbol jednoty církve. List Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal, že biskup Spital při oznamování poutě řekl: „Neobvyklá situace ve světě vyžaduje na nás, na křesťanech, neobvyklé odpovědi. Musíme se postavit rostoucí vlně nenávisti, brutality a násilí.“ Biskup vysvětlil, že pohled na oděv člověku připomene jednotu.

Proč ale někdo potřebuje „svatou tuniku“ k tomu, aby si připomněl jednotu církve? Co kdyby se tento oděv poškodil nebo rozpadl? Co kdyby se zjistilo, že jde o padělek? Byla by pak jednota církve ohrožena? A co lidé, kteří nemohou cestovat do Trevíru? Nejsou si pak jednoty církve vědomi méně?

Ve Svatém Písmu není ani zmínka o tom, že by první křesťané potřebovali předměty, jimiž by si připomínali křesťanskou jednotu. Vždyť apoštol Pavel křesťany povzbuzoval: „Chodíme vírou, ne viděním.“ (2. Korinťanům 5:7) Jednota, kterou prožívají praví křesťané, je tedy popsána jako ‚jednota ve víře‘. (Efezanům 4:11–13)

[Poznámka pod čarou]