Měli byste věřit v převtělování?
ŘECKÝ filozof Platón spojoval zamilovanost s představou o převtělování. Věřil, že po smrti těla se duše, jež je nesmrtelná, stěhuje do „říše čistých forem“. Bez těla tam nějakou dobu čeká a přemítá o formách. Když se později duše převtělí do jiného těla, podvědomě vzpomíná na říši forem a touží po ní. Podle Platóna se lidé zamilovávají, protože v milovaném člověku vidí ideální formu krásy, na niž si matně vzpomínají a kterou hledají.
Odkud pochází a na čem se zakládá
Nauka o převtělování předpokládá, že duše je nesmrtelná. Víra v převtělování tedy musí pocházet od lidí nebo národů, které v nesmrtelnost duše věřily. Kvůli tomu si někteří lidé myslí, že tato nauka pochází ze starověkého Egypta. Jiní mají za to, že vznikla v dávné Babylónii. Babylónské kněžstvo chtělo získat vážnost, a tak vytvořilo nauku o stěhování duší. Pak mohli prohlašovat, že jejich náboženští hrdinové jsou vtělením významných předků, kteří už dávno zemřeli.
Nauka o převtělování však začala plně vzkvétat až v Indii. Hinduističtí mudrcové se zabývali obecnými problémy zla a lidského utrpení. ‚Jak by se to dalo sladit s představou spravedlivého Stvořitele?‘ ptali se. Snažili se vyřešit rozpor mezi Boží spravedlností a nepředvídanými pohromami a nerovností ve světě. Za čas vymysleli „karmanový zákon“, zákon příčiny a následku: ‚cokoli člověk zasévá, to bude sklízet‘. Vypracovali podrobnou ‚účetní knihu‘, podle níž jsou zásluhy a provinění jednoho života odměněny nebo potrestány v životě následujícím.
„Karma“ znamená prostě „jednání“. Hinduistovi se říká, že má dobrou karmu, když se podřizuje společenským a náboženským normám, a špatnou karmu, když to nedělá. Jeho jednání neboli karma rozhoduje o jeho budoucnosti v každém dalším znovuzrození. „Všichni lidé se rodí s plánem své osobnosti, a jsou tak z větší části zformováni svým jednáním v předchozích životech, ačkoli jejich tělesné rysy jsou určeny dědičností,“ říká filozof Nikhilananda. „Člověk je [tedy] strůjcem svého vlastního štěstí, tvůrcem svého osudu.“ Konečným cílem je však to, aby se člověk z tohoto koloběhu stěhování osvobodil a byl spojen s brahmanem — Nejvyšší skutečností. Toho se prý dosáhne tak, že člověk usiluje o to, aby jednal společensky přijatelně a získal zvláštní hinduistické poznání.
Víra v převtělování je tedy založena na nauce o nesmrtelnosti duše a dále tuto nauku rozvíjí pomocí karmanového zákona. Pojďme se podívat, co o těchto představách říká Boží inspirované slovo, Bible.
Je duše nesmrtelná?
Abychom na tuto otázku našli odpověď, obraťme se na nejvyšší autoritu v této oblasti — na inspirované slovo Stvořitele. Už v první knize Bible, v 1. Mojžíšově, se dozvídáme, jaký je správný význam slova „duše“. O stvoření prvního člověka Adama Bible říká: „Jehova Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ (1. Mojžíšova 2:7) Je jasné, že duše není něco, co člověk má, ale něco, co člověk je. Je zde použito hebrejské slovo nefeš. V Bibli se objevuje asi 700krát a nikdy neoznačuje oddělenou a nehmotnou část člověka, ale vždy něco hmatatelného a tělesného. (Job 6:7; Žalm 35:13; 107:9; 119:28)
Co se však děje s duší při smrti? Uvažujme o tom, co se stalo, když umíral Adam. Když zhřešil, Bůh mu řekl: ‚Vrátíš se do zemské půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.‘ (1. Mojžíšova 3:19) Zamyslete se nad tím, co to znamená. Dokud Bůh nestvořil Adama z prachu, Adam neexistoval. Po své smrti se vrátil do téhož stavu neexistence.
Jednoduše řečeno, Bible učí, že smrt je opak života. V Kazateli 9:5, 10 čteme: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic ani už nemají žádnou mzdu, protože jejich památka byla zapomenuta. Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“
To znamená, že mrtví nemohou nic dělat ani nic cítit. Už nemají žádné myšlenky a na nic si nepamatují. Žalmista říká: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana. Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ (Žalm 146:3, 4)
Bible jasně ukazuje, že při smrti se duše nestěhuje do jiného těla, ale že umírá. „Duše, která hřeší — ta zemře,“ říká Bible důrazně. (Ezekiel 18:4, 20; Skutky 3:23; Zjevení 16:3) Nauka o nesmrtelnosti duše — nauka, která je samotným základem teorie o převtělování — nenachází v Písmu žádnou podporu. Bez ní se celá teorie hroutí. Jak ale vysvětlit utrpení, jež ve světě vidíme?
Proč lidé trpí?
Základní příčinou lidského utrpení je nedokonalost, kterou všichni dědíme od hříšného Adama. „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili,“ říká Bible. (Římanům 5:12) Všichni pocházíme od Adama, a býváme tedy nemocní, stárneme a umíráme. (Žalm 41:1, 3; Filipanům 2:25–27)
Stvořitelův neměnný mravní zákon navíc říká: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí; protože kdo rozsévá s ohledem na své tělo, sklidí od svého těla porušenost.“ (Galaťanům 6:7, 8) Promiskuitní způsob života může vést k emocionálním problémům, nechtěným těhotenstvím a šíření pohlavně přenášených nemocí. „Je překvapivé, že za třiceti procenty smrtelných případů rakoviny [ve Spojených státech] můžeme vidět především kouření; podobné procento připišme způsobu života, zvláště stravovacím návykům a nedostatku cvičení,“ říká časopis Scientific American. I některé katastrofy, které působí utrpení, jsou následkem toho, že lidé špatně zacházejí se zemí. (Srovnej Zjevení 11:18.)
Ano, člověk může za velkou část svých problémů. Avšak duše není nesmrtelná, a proto zákon o ‚sklízení toho, co zaséváte,‘ nelze uplatnit tak, že by lidské utrpení nějak souviselo s karmou — se skutky z domnělého předchozího života. „Kdo totiž zemřel, je zproštěn svého hříchu,“ říká Bible. (Římanům 6:7, 23) Následky hříchu se tedy nepřenášejí do posmrtného života.
Mnoho utrpení působí také Satan Ďábel. Satan vlastně tomuto světu vládne. (1. Jana 5:19) A Ježíš předpověděl, že jeho učedníci budou ‚předmětem nenávisti všech lidí kvůli jeho jménu‘. (Matouš 10:22) Kvůli tomu mají spravedliví lidé často více problémů než ničemní.
V tomto světě se dějí některé věci, jež nemají jasně patrnou příčinu. Ten nejrychlejší běžec může zakopnout a prohrát závod. Mocná armáda může být poražena slabším nepřítelem. Schopný člověk možná nemůže najít zaměstnání, a snad proto trpí hladem. Kvůli nepříznivým okolnostem lidé s vynikajícími znalostmi v oblasti podnikání možná nedokážou své vědomosti uplatnit, a tak se ocitnou na mizině. Inteligentní lidé mohou u lidí s vyšším postavením vzbuzovat hněv, a dostat se tak do nepřízně. Proč je to tak? „Všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost,“ odpovídá moudrý král Šalomoun. (Kazatel 9:11)
Utrpení bylo údělem lidstva už dlouho předtím, než se jeho existenci snažili vysvětlit hinduističtí mudrcové. Je však nějaká naděje na lepší budoucnost? A co Bible slibuje vzhledem k mrtvým?
Pokojná budoucnost
Stvořitel slíbil, že současný systém lidské společnosti, kterou ovládá Satan, brzo ukončí. (Přísloví 2:21, 22; Daniel 2:44) Pak vznikne spravedlivá nová lidská společnost — „nová země“. (2. Petra 3:13) Tehdy „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘ “ (Izajáš 33:24) Dokonce i bolest umírání zmizí, protože Bůh ‚jim setře každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.‘ (Zjevení 21:4)
O obyvatelích nového světa, který Bůh slíbil, žalmista předpověděl: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) A mírní „vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11)
Mukundbhai zmíněný v předchozím článku usnul ve smrti, aniž věděl o nádherných Božích slibech. Avšak miliony takových lidí, kteří zemřeli a neznali Boha, mají naději, že se probudí v pokojném, novém světě, protože Bible slibuje: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15; Lukáš 23:43)
Slovo „vzkříšení“ je zde přeloženo z řeckého slova anastasis, které doslova znamená „opětovné vstání“. Ke vzkříšení tedy patří obnovení modelu osobnosti jednotlivce.
Stvořitel nebe a země má nekonečnou moudrost. (Job 12:13) Vzpomenout si na podobu a vlastnosti mrtvého člověka pro něj není problém. (Srovnej Izajáše 40:26.) Jehova Bůh také oplývá láskou. (1. Jana 4:8) A tak svou dokonalou paměť nepoužije k trestání mrtvých za špatnosti, kterých se dopustili, ale k tomu, aby jim vrátil život na rajské zemi a obnovil osobnost, jakou měli předtím, než zemřeli.
Pro miliony lidí, jako je Mukundbhai, bude vzkříšení znamenat, že se shledají se svými blízkými. Představte si však, co to může znamenat pro lidi, kteří dnes žijí. Například Mukundbhaiův syn poznal úžasnou pravdu o Bohu a jeho záměru. Jak uklidňující je pro něj vědomí, že jeho otec není vězněn v téměř nekonečném koloběhu mnoha znovuzrození, stále obklopen ničemností a utrpením! Jednoduše spí ve smrti a čeká na vzkříšení. Jeho syn se velmi těší, až se jednou bude moci se svým otcem rozdělit o to, co poznal z Bible!
Boží „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:3, 4) Nyní je vhodná doba dozvědět se, co musíte dělat, abyste mohli žít navždy v pozemském ráji spolu s miliony lidí, kteří už podle Boží vůle jednají. (Jan 17:3)
[Praporek na straně 7]
‚Všechny je postihuje čas a nepředvídaná událost.‘ — Kazatel 9:11
[Rámeček na straně 6]
Boží osobnost a karmanový zákon
„Karmanový zákon,“ vysvětloval Móhandás K. Gándhí, „je neměnný a nevyhnutelný. Není tedy vůbec třeba, aby Bůh nějak zasahoval. Stanovil zákon a takříkajíc ‚odešel do důchodu‘.“ Gándhího to znepokojovalo.
Slib vzkříšení oproti tomu ukazuje, že Bůh má o své stvoření hluboký zájem. K tomu, aby Bůh někoho mohl přivést zpět k životu na rajské zemi, musí o dané osobě všechno znát a pamatovat si to. Bůh skutečně pečuje o každého z nás. (1. Petra 5:6, 7)
[Obrázek na straně 5]
Hinduistický koloběh života
[Obrázek na straně 8]
Boží slovo učí o vzkříšení