Svědomí — Přítěž, nebo přínos?

‚TRÁPÍ mě špatné svědomí.‘ Čas od času všichni pocítíme výčitky svědomí. Tyto pocity mohou být třeba jen nepříjemné, ale také přímo mučivé. Raněné svědomí může způsobit dokonce depresi nebo pocit naprostého selhání.

Z tohoto pohledu se tedy ptejme: Není svědomí přítěží? Někteří lidé si to myslí. Předešlé generace myslitelů často pohlížely na svědomí jako na přirozenou, vrozenou schopnost. Mnoho lidí si myslelo, že je to morální vodítko pocházející přímo od Boha. Svědomí tedy bylo označeno za „Boží přítomnost v člověku“, za „naši prapůvodní podstatu“, a dokonce za „Boží hlas“.

Avšak v nedávných letech se začalo s oblibou tvrdit, že svědomí je hlavně získaná schopnost — výsledek působení rodičů a společnosti. Někteří psychologové například prohlašují, že dítě se učí zdržovat se nežádoucího chování hlavně ze strachu z trestu — to, čemu říkáme svědomí, podle nich vzniká jen proto, že jsme převzali osobní hodnoty a názory našich rodičů. Jiní lidé poukazují na to, jakou úlohu při předávání hodnot a měřítek hraje společnost. Někteří lidé výčitky svědomí nepovažují dokonce za nic více než jen za konflikt mezi tím, co by rádi dělali, a tím, co po nich vyžaduje utiskující společnost.

Navzdory těmto teoriím se však lidé znovu a znovu staví proti rodičům, rodinám a celé společnosti, protože jim to velí jejich svědomí. Někteří lidé byli dokonce ochotni kvůli svědomí obětovat svůj život. A přestože se jednotlivé kultury světa značně odlišují, jisté jednání — například vražda, krádež, cizoložství, lež a krvesmilstvo — je téměř bez výjimky považováno za špatné. Nesvědčí to snad o tom, že svědomí je vrozené?

Biblický názor na svědomí

Skutečnou autoritou v této oblasti je Jehova Bůh. Vždyť „on nás udělal, a ne my sami“. (Žalm 100:3) Naprosto rozumí tomu, jak jsme vytvořeni. Boží slovo, Bible, vysvětluje, že člověk byl učiněn k Božímu „obrazu“. (1. Mojžíšova 1:26) Člověk byl stvořen se smyslem pro to, co je správné, a co nesprávné; svědomí bylo od počátku dědičným rysem lidské povahy. (Srovnej 1. Mojžíšovu 2:16, 17.)

Apoštol Pavel to potvrdil ve svém dopise Římanům: „Kdykoli totiž lidé z národů, kteří nemají [Boží] zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ (Římanům 2:14, 15) Všimněte si, že mnozí lidé, kteří nebyli vychováni pod Božím zákonem daným Židům, se i přesto řídili některými zásadami Božího zákona — a to ne kvůli vlivu společnosti, ale „přirozeně“.

Svědomí tedy není přítěž, ale naopak božský dar, přínos. Jistě, může nám působit bolest. Když se však podle něj řádně řídíme, může nás odměnit pocitem hlubokého uspokojení a vnitřního klidu. Může nás vést, chránit a motivovat. The Interpreter’s Bible říká: „Duševní a citové zdraví se dá udržet jedině tehdy, když se člověk snaží překlenout propast mezi tím, co dělá, a tím, co cítí, že by dělat měl.“ Jak může člověk tuto propast překlenout? Je možné utvářet a školit své svědomí? O těchto otázkách pojednává následující článek.