Jak si udržet radost v celodobé službě

SPLŇOVÁNÍ biblických proroctví jasně ukazuje, že žijeme v posledních dnech tohoto bezbožného systému. Boží služebníci si toho jsou vědomi, a proto tráví při oznamování dobré zprávy o Božím království tolik času, kolik rozumně mohou. Více než 600 000 svědků Jehovových udělalo ve svém životě takové úpravy, aby se mohli podílet na celodobé službě. Někteří z nich jsou celodobými hlasateli Království a jsou nazýváni průkopníci. Další slouží jako dobrovolní pracovníci v ústředí společnosti Watch Tower Society nebo v jejích odbočkách. Mezi celodobé služebníky patří také misionáři a cestující dozorci.

Bible ukazuje, že v posledních dnech budou „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1–5) V řeckém textu je použit výraz, jež by se dal přeložit jako „nelítostné ustanovené časy“. Nikdo dnes tedy nemůže očekávat, že bude mít bezproblémový život. Někteří křesťanští služebníci mají tak vážné problémy, že se sami sebe ptají: ‚Mohu v celodobé službě pokračovat, nebo musím skončit?‘

Co může způsobit, že někdo musí zvážit, zda bude dále sloužit jako průkopník, dobrovolný pracovník v betelu, cestující dozorce nebo misionář? Snad jsou to vážné zdravotní problémy. Letití nebo nemocní příbuzní možná vyžadují stálou péči. Mohlo by se stát, že manželská dvojice čeká rodinu. Jestliže někdo skončí s celodobou službou z těchto důvodů a kvůli biblickým povinnostem, nemusí se za to stydět.

Ale co když se někdo chystá skončit proto, že má nedostatek radosti? Průkopník možná při službě nachází málo zájmu, a ptá se: ‚Proč mám pokračovat v tomto obětavém způsobu života, když naslouchá tak málo lidí?‘ Dobrovolného pracovníka v betelu možná netěší úkol, kterým byl pověřen. Nebo by se mohlo stát, že obtížné zdravotní problémy, i když neznemožňují průkopnickou službu, člověka nakonec připraví o štěstí. Jak si takoví lidé mohou udržet radost? Zamysleme se nad tím, co říkají někteří zkušení služebníci.

Jak se vyrovnávat se zklamáním

Anny, která pochází ze Švýcarska, v roce 1950 navštěvovala biblickou školu Strážné věže Gilead. Těšila se na nějaké zámořské působiště. Když jí potom byla přidělena práce v betelu v Evropě, byla zklamaná. Své pověření v překladatelském oddělení nicméně přijala a stále tuto práci vykonává. Jak své zklamání překonala? „Bylo a stále je mnoho práce. Moje pocity a to, čemu bych dala přednost, nejsou tak důležité jako tato práce,“ vysvětluje Anny.

Jestliže jsme zklamáni z našeho pověření, možná bychom mohli napodobit Annyin postoj. To, čemu dáváme osobně přednost, není zase tak důležité. Opravdu důležité je to, aby všechny povinnosti, jež souvisejí s rozšiřováním poselství o Království, byly vykonávány kvalitně. Přísloví 14:23 nám říkají, že „každým druhem lopoty vzniká nějaká výhoda“. Bez ohledu na to, jakou práci jsme dostali, když ji budeme vykonávat věrně, přispěje to k tomu, že bude dovršeno dílo Království. A z práce, kterou nám dal Bůh, můžeme získat velké uspokojení — ano, radost. (Srovnej 1. Korinťanům 12:18, 27, 28.)

Jak vycházet s druhými lidmi

V celodobé službě jsme s lidmi všeho druhu ve velmi úzkém kontaktu — ve službě, v betelu, v misionářském domově nebo v jednom sboru za druhým při cestách cestujícího dozorce. Radost proto závisí do velké míry na tom, jak vycházíme s druhými lidmi. Ale ‚nelítostné časy‘ předpověděné pro tyto poslední dny vnášejí do mezilidských vztahů velké napětí. Jak se může služebník vyhnout tomu, že by ztratil radost, i když by ho někdo rozzlobil? Možná se něco naučíme od Wilhelma.

V roce 1947 se Wilhelm stal členem rodiny betel v jedné evropské zemi. Potom sloužil jako průkopník a cestující dozorce. „Když s manželkou vidíme věci, které nejsou podle nás v pořádku nebo nás osobně trápí, vyjadřujeme své pocity Jehovovi, a potom věci necháváme na něm, aby je vyřešil,“ vysvětluje Wilhelm. (Žalm 37:5)

Snad i vás samotné někdy trápilo chování některého spolukřesťana, který s vámi mluvil bezohledně a bezmyšlenkovitě. Pamatujte na to, že v řeči všichni mnohokrát klopýtáme. (Jakub 3:2) Proč tedy tuto situaci nevyužít k tomu, abychom se přiblížili k ‚Tomu, který slyší modlitbu‘? (Žalm 65:2) Mluvte o té záležitosti s Jehovou a potom ji nechte v jeho rukách. Jestliže si bude přát něco změnit, Bůh to udělá. Ti, kdo žijí v misionářském domově, to možná budou muset mít na mysli, kdyby vznikla podobná situace, protože jim to pomůže, aby si udrželi radost v Jehovově službě.

Když přijdou zdravotní problémy

Stále dobré zdraví má málo lidí. I lidé takříkajíc v nejlepších letech mohou trpět depresí nebo nemocí. Špatné zdraví může způsobit, že někdo musí opustit celodobou službu, ale potom vykonává znamenité dílo jako zvěstovatel Království. Nicméně jiní mohou v celodobé službě pokračovat, i když mají chatrné zdraví. Zamyslete se například nad Hartmutem a Gislindou.

Hartmut a Gislind jsou manželé, kteří působí v průkopnické, misionářské, krajské či oblastní službě již třicet let. Oba se museli vyrovnávat se závažnou nemocí, která je občas fyzicky i citově vyčerpávala. Ale vykonávají znamenité dílo a jsou schopni povzbuzovat druhé, kteří prošli podobnými zkouškami. Jakou radu nabízejí? „Dívejte se dopředu, ne za sebe. V každé situaci dělejte to, co můžete. Každý den může přinést alespoň jednu příležitost chválit Jehovu. Využijte tu příležitost a radujte se z ní.“

Zamyslete se také nad příkladem sestry Hannelore. Sloužila 30 let jako průkopnice, misionářka, doprovázela svého manžela, který sloužil jako cestující dozorce, a nyní pracuje v betelu. Po celou tu dobu ji sužuje chronická nemoc. Hannelore říká: „Soustředím se na spornou otázku, kterou vznesl Satan — že lidé budou Bohu sloužit pouze tehdy, když půjde všechno hladce. Tím, že vytrvávám ve zkouškách, mohu přispět k tomu, aby se ukázalo, že Satan neměl pravdu.“ To může být silná motivace. Pamatuj na to, že když jsi ve zkoušce, pro Jehovu je důležitá tvoje věrná oddanost. (Job 1:8–12; Přísloví 27:11)

Když se snažíte udělat vyrovnané rozhodnutí ohledně svého zdraví, zamyslete se nad dvěma rysy Kristova proroctví o závěru systému věcí. Ježíš předpověděl mory na jednom místě za druhým. Řekl také: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi.“ (Matouš 24:3, 14; Lukáš 21:11) Ježíš věděl, že v posledních dnech budou jeho následovníci zápasit s nemocemi. Nicméně si uvědomuje, že kazatelské dílo budou vykonávat nejen lidé, kteří se těší dobrému zdraví, ale také ti, kdo jsou vážně nemocní. Jestliže jsme schopni pokračovat v celodobé službě, ačkoli jsme nemocní, Jehova nezapomene na lásku, kterou projevujeme k jeho jménu. (Hebrejcům 6:10)

Udržte si radost, i když jsou lidé lhostejní

Náš postoj může být ovlivněn tím, jak lidé reagují na dílo kázání o Království. „Dokonce i průkopníci zjišťují, že je těžké zahájit rozhovor s obyvatelem domu,“ řekl jeden zkušený služebník. „Každý z nás se musí velmi snažit, aby si udržel radost.“ Ano, lhostejnost veřejnosti může snížit naši radost z kazatelské služby. Jak si tedy může udržet radost průkopník, který se pravidelně setkává s nezájmem? Zkušení služebníci nabízejí následující vyzkoušené a ověřené návrhy.

Lhostejnost je problém, ale nemusí to znamenat porážku. I když jsou lidé všeobecně neteční, není to samo o sobě důvodem k přerušení celodobé služby. I tváří v tvář lhostejnosti si můžeme udržet radost, když věnujeme dostatek času pilnému studiu Písma. Písmo nás ‚vyzbrojí pro každé dobré dílo‘, tedy i pro to, abychom uměli mluvit s lidmi, kteří dobré zprávě nenaslouchají. (2. Timoteovi 3:16, 17) Ačkoli lidé nenaslouchali proroku Jeremjášovi, nezastavilo ho to. (Jeremjáš 7:27) Když studujeme Bibli s pomocí křesťanských publikací, budeme mít velký užitek z toho, když si budeme všímat myšlenek, jež posílí naši víru a pomohou nám vyrovnávat se s lhostejností.

Když přijmeme myšlenku, že lhostejnost lidí ve službě je problém, prozkoumejme svůj přístup k těmto lidem. Proč jsou lhostejní? Jeden důvod netečnosti lidí v některých částech Evropy je ten, že falešné náboženství má velmi špatnou pověst. Lidé už necítí, že by náboženství mělo v jejich životě nějaké místo, a nechtějí s ním mít nic společného. Musíme tedy být pružní, mluvit s lidmi o věcech, které na ně působí, například nezaměstnanost, zdraví, zločinnost, nesnášenlivost, životní prostředí a nebezpečí války.

Když mluvíme s obyvatelem domu, můžeme se v úvodních slovech zmínit o něčem, co místní lidi zajímá. Právě o to se snažil Dietmar, když kázal ve vesnici, kde měl malý úspěch. Jeden vesničan se zmínil o tom, že minulý den postihlo vesnici neštěstí. Dietmar potom u každých dveří vyjádřil upřímnou lítost nad tím, co lidi potkalo. „Lidé najednou začali mluvit,“ řekl. „Každý měl neštěstí plnou hlavu. Ten den jsem měl mnoho krásných rozhovorů, protože jsem o ně projevil zájem.“

Svědectví o Království musíme lidem vydávat všude, kde je potkáme. Účinná mohou být neformální svědectví, a my se v této činnosti můžeme cvičit tak, že používáme návrhy, které jsou v publikacích založených na Bibli. Radost můžeme získat z toho, když slyšíme několik přátelských slov nebo když obyvateli domu zanecháme časopis Strážná věž nebo Probuďte se! Jestliže jsme vykonali opětovnou návštěvu a se zájemcem bylo zahájeno biblické studium, můžeme se zeptat: „Znáte někoho dalšího, kdo by rád studoval Bibli?“ Tak bychom mohli zavést další biblické studium. V každém případě buďme pozitivní, spoléhejme se na Jehovu a nepřipusťme, aby nás lhostejnost zbavila odvahy.

Povzbuzení od druhých lidí

Jürgen a Christiane mají za sebou v průkopnické službě a při cestování mezi sbory již více než třicet let. Jednou dostali za úkol kázat v oblasti, kde byla většina lidí apatická a umíněná. Jürgen i jeho manželka velmi toužili po nějakém povzbuzení. Ale z nějakého důvodu ostatní členové sboru na jejich potřebu nereagovali.

Jürgen tedy ze zkušenosti ví, že „někteří průkopníci prožívají těžké chvíle. Potřebují od starších sboru a ostatních zvěstovatelů více povzbuzení.“ Vždyť i Bůh řekl Mojžíšovi, aby povzbudil a posílil Jozua. (5. Mojžíšova 3:26–28) A křesťané by si povzbuzení měli navzájem poskytovat. (Římanům 1:11, 12) Zvěstovatelé Království mohou posílit celodobé služebníky povzbuzujícími slovy a tím, že s nimi občas budou chodit do kazatelské služby.

Jehovova radost je naše pevnost

Křesťané, kteří většinu svého života strávili v průkopnické nebo misionářské službě či v betelu nebo cestovali mezi sbory, zjistili, že většina problémů netrvá dlouho, ale některé dlouhodobé jsou. A i těch málo problémů, o kterých se zdá, že nikdy nepominou, nás může připravit o radost. Ramon dostal pověření sloužit v zahraničí a je tam již více než 45 let. Navrhuje, že když nás něco rozesmutní, „měli bychom přemýšlet o mnoha požehnáních, která máme, a o tisících lidech, kteří trpí mnohem více než my“. Ano, utrpení zažívají naši spoluvěřící na celém světě a Jehova se o nás všechny stará. (1. Petra 5:6–9)

Jestliže nám tedy naše osobní situace dovoluje podílet se na celodobé službě a vytrvat v ní, udržme si radost tím, že budeme spoléhat na našeho nebeského Otce. On své služebníky posiluje a každý z nás by měl pamatovat na to, že ‚Jehovova radost je naše pevnost‘. (Nehemjáš 8:10)

[Obrázek na straně 21]

„Moje pocity a to, čemu bych dala přednost, nejsou tak důležité jako tato práce“

[Obrázek na straně 22]

„Vyjadřujeme své pocity Jehovovi a potom věci necháváme na něm, aby je vyřešil“

[Obrázky na straně 23]

„V každé situaci dělejte to, co můžete. Každý den může přinést alespoň jednu příležitost chválit Jehovu“

[Obrázek na straně 23]

„Tím, že vytrvávám ve zkouškách, mohu přispět k tomu, aby se ukázalo, že Satan neměl pravdu“

[Obrázek na straně 24]

„Někteří průkopníci prožívají těžké chvíle. Potřebují od starších sboru a ostatních zvěstovatelů více povzbuzení“

[Obrázek na straně 24]

„Měli bychom přemýšlet o mnoha požehnáních, která máme“