Máš „poslušné srdce“?
KDYŽ se Šalomoun stal králem starověkého Izraele, měl pocit, že na tento úkol nestačí. Proto Boha prosil o moudrost a poznání. (2. Paralipomenon 1:10) Šalomoun se také modlil: „Dáš svému sluhovi poslušné srdce, aby soudil tvůj lid.“ (1. Královská 3:9) Kdyby Šalomoun měl „poslušné srdce“, řídil by se božskými zákony a zásadami a měl by Jehovovo požehnání.
Poslušné srdce není žádným břemenem, naopak, je zdrojem radosti. Apoštol Jan napsal: „Láska k Bohu totiž znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Ovšem, Boha bychom měli poslouchat. Vždyť Jehova je náš Vznešený Stvořitel. Patří mu země a všechno, co je v ní, i stříbro a zlato. Nic hmotného tedy ve skutečnosti nemůžeme Bohu dát, ale Bůh nám dovoluje, abychom mu vyjadřovali lásku tím, jak používáme své finanční prostředky. (1. Paralipomenon 29:14) Jehova od nás očekává, že ho budeme milovat, že s ním budeme pokorně chodit a že budeme činit jeho vůli. (Micheáš 6:8)
Když Ježíš Kristus dostal otázku, které je největší přikázání v Zákoně, řekl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání.“ (Matouš 22:36–38) Tuto lásku můžeme vyjadřovat mimo jiné tím, že Boha posloucháme. Proto by se každý z nás měl modlit, aby nám Jehova dal poslušné srdce.
Měli poslušné srdce
Bible obsahuje mnoho příkladů lidí, kteří měli poslušné srdce. Například Noemovi Jehova řekl, že má vybudovat obrovskou archu pro zachování života. To byl nesmírně velký úkol, jehož splnění si vyžádalo asi 40 nebo 50 let. I se všemi moderními elektrickými nástroji a jiným zařízením, které jsou dnes k dispozici, by to byl velký výkon vybudovat takové plavidlo, které může být neseno vodou. A Noe měl kromě toho dávat výstrahu lidem, kteří se mu bezpochyby vysmívali a kteří ho zesměšňovali. Byl však poslušný i v té nejmenší podrobnosti. Bible říká: „Učinil to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:9, 22; 2. Petra 2:5) Noe projevil lásku k Jehovovi tím, že ho věrně poslouchal po mnoho let. Nám všem tím dal opravdu znamenitý příklad!
Zamysleme se také nad tím, jak jednal patriarcha Abraham. Bůh mu řekl, aby se z Uru Chaldejců, kde byl blahobyt, vystěhoval do neznámé země. Abraham se na nic neptal a poslechl. (Hebrejcům 11:8) Až do konce svého života žil se svou rodinou ve stanech. Po mnoha letech, kdy Abraham v té zemi žil jako cizí usedlík, dostal on a jeho poslušná manželka Sára od Jehovy požehnání, neboť se jim narodil syn Izák. Stoletý Abraham jistě velice miloval svého syna, který se mu narodil v tak pokročilém věku. O několik let později Jehova Abrahama požádal, aby Izáka obětoval jako zápalnou oběť. (1. Mojžíšova 22:1, 2) Již sama myšlenka, že by to měl udělat, jistě působila Abrahamovi velkou bolest. Jednal však poslušně, protože Jehovu miloval a věřil, že zaslíbené semeno přijde prostřednictvím Izáka, i kdyby ho Bůh musel vzkřísit z mrtvých. (Hebrejcům 11:17–19) Když se však Abraham chystal svého syna zabít, Jehova ho zarazil a řekl: „Nyní opravdu vím, že jsi bohabojný, protože jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.“ (1. Mojžíšova 22:12) Díky své poslušnosti byl bohabojný Abraham nazván „Jehovovým přítelem“. (Jakub 2:23)
Nejlepším příkladem poslušnosti je pro nás Ježíš Kristus. V době jeho předlidské existence pro něho bylo potěšením poslušně sloužit v nebi svému Otci. (Přísloví 8:22–31) Jako člověk poslechl Ježíš Jehovu ve všem, a vždy měl potěšení v činění jeho vůle. (Žalm 40:8; Hebrejcům 10:9) Ježíš tedy mohl podle pravdy říci: „Nedělám nic ze své vlastní iniciativy; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím. A ten, kdo mě poslal, je se mnou; nezanechal mě samotného, protože vždy dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:28, 29) Aby ospravedlnil Jehovovu svrchovanost a vykoupil poslušné lidstvo, Ježíš nakonec ochotně dal svůj život — a smrt, kterou podstoupil, byla velice pokořující a bolestivá. Ano, „když se nalézal v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu“. (Filipanům 2:8) To byl skutečně znamenitý příklad toho, jak se má projevovat poslušné srdce!
Částečná poslušnost nestačí
Ne všichni, kdo tvrdili, že Boha poslouchají, byli skutečně poslušní. Zamysleme se nad Saulem, králem starověkého Izraele. Bůh mu dal pokyn, aby vyhladil ničemné Amalekity. (1. Samuelova 15:1–3) Saul je sice jako národ zničil, ale ušetřil jejich krále a zachoval něco z jejich ovcí a dobytka. Samuel se zeptal: „Proč jsi tedy neuposlechl Jehovův hlas?“ Saul odpověděl: „Ale já jsem uposlechl Jehovův hlas . . . Lid [izraelský] pobral z kořisti ovce a skot, nejvybranější z nich . . . , aby to obětoval Jehovovi.“ Samuel zdůraznil, že je nutná úplná poslušnost; odpověděl totiž: „Má Jehova tolik potěšení v zápalných obětních darech a obětech jako v poslušnosti Jehovova hlasu? Pohleď, poslouchat je lepší než oběť, věnovat pozornost je lepší než tuk beranů; vždyť vzpurnost je totéž jako hřích věštění a tlačit se opovážlivě dopředu totéž jako používat zlověstnou moc a terafim. Protože jsi zavrhl Jehovovo slovo, on tudíž zavrhuje tebe, abys nebyl králem.“ (1. Samuelova 15:17–23) Jak mnoho Saul ztratil jenom proto, že neměl poslušné srdce!
Dokonce ani moudrý král Šalomoun, který se kdysi modlil o poslušné srdce, nezůstal poslušný Jehovy stále. Jednal proti Boží vůli, oženil se s cizozemskými ženami, a ty ho přivedly k tomu, že hřešil proti Bohu. (Nehemjáš 13:23, 26) Šalomoun ztratil Boží přízeň, protože si neuchoval poslušné srdce. To je pro nás vážnou výstrahou!
To ovšem neznamená, že Jehova vyžaduje od svých lidských služebníků dokonalost. „Pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:14) Všichni se zcela jistě někdy dopustíme chyby, ale Bůh vidí, zda upřímně toužíme líbit se mu. (2. Paralipomenon 16:9) Jestliže chybujeme proto, že jsme nedokonalými lidmi, ale pak činíme pokání, můžeme prosit o odpuštění na základě Kristovy výkupní oběti a můžeme se spolehnout, že Jehova „ve velkém měřítku odpustí“. (Izajáš 55:7; 1. Jana 2:1, 2) Je možné, že budeme potřebovat také pomoc od láskyplných křesťanských starších, abychom se mohli duchovně zotavit a abychom měli zdravou víru a poslušné srdce. (Titovi 2:2; Jakub 5:13–15)
Jak úplná je tvá poslušnost?
Většina z nás, kdo jsme Jehovovými služebníky, si bezpochyby myslí, že má srdce poslušné. Říkáme si možná: Cožpak se nepodílím na kázání o Království? Nezaujímám pevný postoj, když jde o závažné otázky, jako je například neutralita? A neúčastním se snad pravidelně křesťanských shromáždění, jak k tomu vybízel apoštol Pavel? (Matouš 24:14; 28:19, 20; Jan 17:16; Hebrejcům 10:24, 25) Je pravda, že Jehovův lid jako celek projevuje v těchto důležitých věcech poslušnost vycházející ze srdce.
Ale jak to je s naším chováním v každodenních záležitostech, možná ve věcech zdánlivě malých? Ježíš řekl: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ (Lukáš 16:10) Pro každého z nás tedy je dobré, jestliže se zeptá sám sebe: Mám poslušné srdce, když jde o věci méně významné nebo o věci, o nichž druzí ani nevědí?
Žalmista ukázal, že dokonce i uvnitř svého domu, kde ho druzí nemohli vidět, ‚se procházel v ryzosti svého srdce‘. (Žalm 101:2) Když sedíš doma, zapneš možná televizi a začneš se dívat na nějaký film. A v tu chvíli by mohla být zkoušena tvá poslušnost. Může se ukázat, že obsah filmu je nemravný. Budeš se dívat dál a říkat si, že to je prostě jeden z filmů, jaké se dnes promítají? Nebo tě poslušné srdce podnítí k tomu, abys jednal podle biblického příkazu, že mezi námi nemá být „ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě“? (Efezanům 5:3–5) Vypneš televizi, i když je příběh napínavý? Nebo přepneš na jiný kanál, jestliže se v programu začne ukazovat násilí? „Sám Jehova zkoumá spravedlivého stejně jako ničemného, a každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí.“ (Žalm 11:5)
Poslušné srdce přináší požehnání
V životě je ovšem mnoho oblastí, v nichž je užitečné prozkoumat sami sebe, abychom zjistili, zda posloucháme Boha skutečně ze srdce. Naše láska k Jehovovi by nás měla podněcovat k tomu, abychom se mu chtěli líbit a abychom dělali to, co nám Bůh ve svém slově, v Bibli, říká. Poslušné srdce nám pomůže, abychom si k Jehovovi zachovali dobrý vztah. Ano, jestliže jsme úplně poslušní, pak budou ‚řeči našich úst a rozjímání našeho srdce před Jehovou příjemnými‘. (Žalm 19:14)
Jehova nás miluje, a proto nás pro naše dobro učí poslušnosti. A jestliže celým srdcem věnujeme pozornost božskému vyučování, budeme z toho mít velký užitek. (Izajáš 48:17, 18) Proto s radostí přijímejme pomoc, kterou nám náš nebeský Otec poskytuje prostřednictvím svého Slova, svého ducha a své organizace. Jsme vyučováni tak dobře, že to je jako bychom za sebou slyšeli hlas, který říká: „To je ta cesta. Choďte po ní.“ (Izajáš 30:21) Jehova nás vyučuje prostřednictvím Bible, křesťanských publikací a sborových shromáždění, a proto dávejme pozor. Věci, které jsme se naučili, také uplatňujme a ‚buďme poslušní ve všem‘. (2. Korinťanům 2:9)
Budeme-li mít poslušné srdce, získáme mnoho radosti a požehnání. Přinese nám to vnitřní pokoj, protože budeme vědět, že se Jehovovi Bohu líbíme a že rozradostňujeme jeho srdce. (Přísloví 27:11) Až se dostaneme do pokušení jednat nesprávně, bude pro nás poslušné srdce ochranou. Jistě bychom tedy měli poslouchat našeho nebeského Otce a měli bychom se modlit: ‚Dej svému sluhovi poslušné srdce.‘
[Podpisek obrázku na straně 29]
Ze Self-Pronouncing Edition of the Holy Bible; obsahuje King James Version a Revised Version