Je bezpráví nevyhnutelné?

„Navzdory tomu všemu stále věřím, že lidé jsou opravdu ve svém srdci dobří. Na takovém základě, jako je zmatek, bída a smrt, prostě nemohu stavět svou naději.“ (Anne Franková)

ANNE FRANKOVÁ, patnáctiletá židovská dívenka, napsala tato dojímavá slova do svého deníku krátce před svou smrtí. Déle než dva roky žila její rodina v úkrytu — skrývala se v podkroví jednoho domu v Amsterodamu. Annina naděje na lepší svět se zhroutila, když jakýsi udavač oznámil nacistům, kde se rodina ukrývá. Příští rok, totiž v roce 1945, Anne zemřela na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Podobný úděl postihl dalších šest milionů Židů.

Hitlerův ďábelský plán vyhladit celý národ byl patrně nejhorším projevem rasového bezpráví v našem století, ale nebyl jediný. V roce 1994 bylo ve Rwandě vyvražděno přes půl milionu příslušníků kmene Tutsi jen proto, že byli příslušníky „nesprávného“ kmene. A během první světové války zahynulo při etnických čistkách asi milion Arménů.

Kruté stránky bezpráví

Genocida není jedinou stránkou bezpráví. Sociálním bezprávím je asi pětina lidstva odsouzena k strašlivé celoživotní bídě. Ještě horší je, že podle odhadu britské organizace Anti-Slavery International, která bojuje za lidská práva, žije více než 200 000 000 lidí v poměrech připomínajících otroctví. Je možné, že dnes je na světě víc otroků než kdykoli jindy v dějinách. Snad nejsou prodáváni při veřejných dražbách, ale jejich pracovní podmínky jsou často horší, než v jakých pracovala většina otroků v minulosti.

Zákonem dovolené bezpráví olupuje miliony lidí o jejich základní práva. „Ukrutnosti, jimiž jsou porušována lidská práva, jsou páchány v různých místech na světě skutečně každý den,“ sděluje Amnesty International ve své zprávě za rok 1996. „Nejzranitelnější jsou lidé chudí a lidé sociálně znevýhodnění, zejména ženy, děti, lidé staří a uprchlíci.“ Ve zprávě se uvádí: „V některých zemích se v podstatě zhroutily státní struktury a neexistuje tam žádná právní autorita, která by chránila slabé před silnými.“

V roce 1996 bylo ve více než stu zemích desetitisíce lidí drženo ve vazbě, a byli mučeni. A v nedávných letech statisíce lidí prostě zmizelo — byli zřejmě uneseni buď bezpečnostními oddíly, nebo teroristickými skupinami. Mnoho z nich je pokládáno za mrtvé.

Není pochyb o tom, že války s sebou vždy nesou bezpráví, ale nejen to. Novodobé válčení se zaměřuje na civilní obyvatelstvo včetně žen a dětí. Nejde jen o bezohledné bombardování měst. V rámci vojenských akcí jsou obvykle ženy a dívky znásilňovány a mnoho povstaleckých skupin se zmocňuje dětí a cvičí je, aby se z nich stali zabijáci. O tomto trendu pojednává zpráva Spojených národů nazvaná „Jak působí ozbrojené konflikty na děti“. Uvádí se v ní: „Stále větší část světa je vsávána do bezútěšného morálního vakua.“

Takové morální vakuum má bezpochyby za následek to, že je svět prosáklý bezprávím — rasovým, sociálním, legálním i vojenským. To ovšem není nic nového. Před více než dvěma tisíci pěti sty lety si hebrejský prorok posteskl: „Je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.“ (Habakuk 1:4, Ekumenický překlad) Bezpráví sice bujelo vždy, ale dvacáté století můžeme bezesporu označit jako věk, v němž bezpráví dosáhlo nevídaného vrcholu.

Lze bezpráví přehlížet?

Jestliže bezprávím trpíte vy osobně, pak je přehlížet nemůžete. Nelze je přehlížet, protože většinu lidstva připravuje o jejich právo na štěstí. A nelze je přehlížet také proto, že často rozněcuje krvavé konflikty, v nichž se pak bezpráví šíří jako požár.

Pokoj a štěstí jsou neodmyslitelně spjaty s právem a spravedlností, ale bezpráví drtí naději a ničí optimismus. Anne Franková se sama za tragických okolností přesvědčila, že na takovém základě, jako je zmatek, bída a smrt, lidé svou naději stavět nemohou. Podobně jako ona toužíme my všichni po něčem lepším.

Tato touha vedla upřímné lidi k tomu, aby se snažili vnést do lidské společnosti určitou míru práva. Proto je ve Všeobecné deklaraci lidských práv, kterou v roce 1948 přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů, uvedeno: „Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“

To jsou jistě ušlechtilá slova, ale lidstvo je stále ještě daleko od uskutečnění tohoto vytouženého cíle — od vytvoření spravedlivé společnosti, v níž by všichni měli stejná práva a v níž by každý jednal se svým bližním jako se svým bratrem. Splnění tohoto úkolu by se podle preambule k Deklaraci OSN stalo „základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě“.

Je ve struktuře lidské společnosti bezpráví zakořeněno natolik, že nebude nikdy vymýceno? Nebo se najde nějaký způsob, jak položit pevný základ pro svobodu, spravedlnost a mír? Pokud ano, kdo by takový základ mohl položit a zároveň zajistit, aby z toho měli užitek všichni?

[Podpisek obrázku na straně 3]

UPI/Corbis-Bettmann