Velké rodiny sjednocené v Boží službě

„Synové jsou dědictví od Jehovy,“ napsal žalmista. „Plod břicha je odměna. Jako šípy v ruce silného muže, takoví jsou synové mládí. Šťastný je zdatný muž, který jimi naplnil svůj toulec.“ (ŽALM 127:3–5)

ANO, děti mohou být požehnáním od Jehovy. A právě jako lukostřelec nachází uspokojení, když ví, jak zamířit šípy, které má ve svém toulci, tak jsou i rodiče šťastní, když vedou své děti po stezce, jež směřuje k věčnému životu. (Matouš 7:14)

Kdysi bylo mezi Božím lidem běžné, že rodiny měly ‚toulce naplněné‘ mnoha dětmi. Vzpomeňme například na období, které Boží lid strávil v zajetí v Egyptě: „Izraelští synové se stali plodnými a začali se hemžit; a dál se množili a zcela mimořádnou měrou se stávali mocnějšími, takže se jimi zaplnila země.“ (2. Mojžíšova 1:7) Srovnáme-li počet Izraelitů, kteří přišli do Egypta, s počtem těch, kteří odešli, můžeme předpokládat, že tehdejší rodiny měly průměrně deset dětí.

Později i Ježíš vyrostl v rodině, která se mnoha lidem dnes může zdát velká. Ježíš byl prvorozený, ale Josef a Marie pak měli ještě čtyři další syny a několik dcer. (Matouš 13:54–56) To, že měli tolik dětí, pravděpodobně vysvětluje, jak se Marie a Josef mohli vydat na zpáteční cestu z Jeruzaléma, aniž si uvědomili, že Ježíš není s nimi. (Lukáš 2:42–46)

Velké rodiny dnes

Dnes dává mnoho křesťanů přednost spíše menší rodině, a to z duchovních, ekonomických, společenských i jiných důvodů. Přesto velké rodiny zůstávají typickým rysem mnoha kultur. Oblastí s nejvyšší porodností je podle zprávy The State of the World’s Children 1997 subsaharská Afrika, kde průměrná žena rodí šest dětí.

Pro křesťanské rodiče, kteří mají velkou rodinu, není snadné vychovávat své děti tak, aby milovaly Jehovu, ale mnohým se to daří. Úspěch závisí na tom, zda je rodina sjednocena v čistém uctívání. Slova apoštola Pavla adresovaná korintskému sboru platí naprosto stejně i pro dnešní křesťanské rodiny. Napsal: „A vybízím vás, bratři, . . . abyste všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (1. Korinťanům 1:10) Jak lze takové jednoty dosáhnout?

Rodiče musí být duchovně smýšlejícími lidmi

Klíčovým činitelem je to, že rodiče musí být plně oddáni Bohu. Uvažujme o tom, co řekl Mojžíš Izraelitům: „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova. A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ (5. Mojžíšova 6:4–7)

Všimněme si, že Mojžíš zdůraznil, že rodiče musí mít Boží přikázání ‚na svém srdci‘. Jedině pak budou mít snahu předávat svým dětem pravidelné duchovní poučování. Když jsou rodiče duchovně silní, budou dokonce toužit, aby své děti poučovali o duchovních věcech.

Má-li se rodič stát duchovně smýšlejícím člověkem, a má-li milovat Jehovu celým srdcem, je nezbytné, aby pravidelně četl Boží slovo, rozjímal o něm, a uplatňoval jej. Žalmista napsal, že ten, kdo má potěšení v Jehovově zákoně a kdo v něm čte „dnem i nocí“, „bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí neusychá, a všechno, co dělá, se podaří“. (Žalm 1:2, 3)

Právě jako strom, je-li dostatečně zavlažován, nese dobré ovoce, tak i dobře duchovně živené rodiny přinášejí bohulibé ovoce k Jehovově chvále. Typickým příkladem je Uwadiegwuova rodina, která žije v západní Africe. Přestože Uwadiegwu a jeho manželka mají osm dětí, oba slouží jako pravidelní průkopníci neboli celodobí služebníci z řad svědků Jehovových. Uwadiegwu říká: „Naše rodina má pravidelně, už déle než 20 let, rodinné biblické studium. Od malička jsme děti učili Božímu slovu, a to nejen při našem rodinném studiu, ale také ve službě, i jindy. Všechny naše děti jsou hlasateli dobré zprávy o Království, pouze to nejmladší z nich, kterému je šest let, není ještě pokřtěno.“

Spolupracovat jako tým

„Moudrostí bude domácnost vybudována,“ říká Bible. (Přísloví 24:3) Taková moudrost vytváří uvnitř rodiny týmovou spolupráci. „Kapitánem“ rodinného týmu je otec, jelikož Bůh právě jej ustanovil jako hlavu domácnosti. (1. Korinťanům 11:3) Apoštol Pavel pod inspirací zdůraznil, jak je úloha vedení prostřednictvím hlavy závažná, když napsal: „Jestliže se někdo nestará [jak hmotně, tak i duchovně] o ty, kdo jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kdo jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8)

V souladu s touto radou z Božího slova musí křesťanští manželé pečovat o duchovní smýšlení svých manželek. Pokud jsou manželky příliš zatíženy domácími pracemi, jejich duchovní smýšlení bude trpět. V jedné africké zemi si jeden nedávno pokřtěný křesťan postěžoval starším ve svém sboru, že se mu zdá, že jeho manželka neprojevuje zájem o duchovní věci. Starší mu naznačili, že jeho manželka potřebuje praktickou pomoc. A tak jí manžel začal pomáhat s prací v domácnosti. Věnoval také čas tomu, aby jí pomohl zdokonalit se ve čtení a prohloubit si své poznání Bible. To u manželky našlo příznivou odezvu, a nyní je celá rodina sjednocena v Boží službě.

Otcové rodin se musí také zabývat duchovním smýšlením svých dětí. Pavel napsal: „Vy otcové, nedrážděte své děti, ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4) Když si rodiče berou k srdci jak napomenutí, aby nedráždili své děti, tak i pokyn, aby je vychovávali, děti se cítí být součástí rodinného týmu. Výsledkem pak je, že děti si pravděpodobně budou navzájem pomáhat a jeden druhého budou povzbuzovat k dosažení duchovních cílů.

Ke spolupráci v rodině patří také pověřovat děti duchovními úkoly, které jsou schopny zvládnout. Jeden otec, křesťanský starší, který má 11 dětí, vstává brzy ráno, a před tím, než odchází do práce, vede s několika z nich studium. Starší děti pak zase, když jsou pokřtěny, pomáhají svým mladším sourozencům, a podílejí se na jejich vyučování z Bible. Otec na ně dohlíží a chválí jejich snahu. Šest z nich je již pokřtěno, a ostatní k tomuto cíli spějí.

Dobrá komunikace, společné cíle

Mají-li být rodiny sjednocené, je nezbytné, aby v nich probíhala láskyplná komunikace a aby měly společné duchovní cíle. Gordon, křesťanský starší, který žije v Nigérii, je otcem sedmi dětí ve věku od 11 do 27 let. Šest z nich jsou průkopníci, stejně jako jejich rodiče. Díla činění učedníků se společně se zbývajícími členy rodiny účastní i nejmladší syn, který byl nedávno pokřtěn. Dva dospělí synové jsou ve sboru služebními pomocníky.

Gordon vedl osobně biblické studium s každým ze svých dětí. Kromě toho má rodina obsáhlý program biblického vzdělávání. Každé ráno společně uvažují o biblickém textu a potom se připravují také na sborová shromáždění.

Jedním z cílů, které má každý člen rodiny, je přečíst všechny články v časopisech Strážná věž a Probuďte se! Nedávno do svého časového plánu zařadili i každodenní čtení Bible. Když pak spolu mluví o tom, co si přečetli, všechny je to povzbuzuje k tomu, aby ve svém dobrém návyku pokračovali dál.

Rodinné biblické studium, které probíhá každý týden, se již tak dobře vžilo, že není třeba je někomu připomínat, každý se na studium těší. Během let se obsah, struktura i délka trvání rodinného studia měnily tak, jak se měnil i věk a potřeby dětí. Rodina se sblížila s dalšími věrnými Božími služebníky, a to děti příznivě ovlivnilo.

V Gordonově rodině se věci dělají společně, a také si vyhrazují čas na společnou rekreaci. Jednou týdně mívají „rodinný večer“, jehož součástí jsou zábavné kvízy, vhodné vtipy, hra na klavír, vyprávění příběhů a celkové uvolnění. Občas chodí na pláž nebo na jiná zajímavá místa.

Spoléhejte se na Jehovu

Nic z toho, co bylo uvedeno výše, nesnižuje skutečnost, že vychovávat velké rodiny je obtížné. Jeden křesťan řekl: „Být dobrým otcem osmi dětí to je velmi náročný úkol. Vyžaduje to poskytovat jim hojnost hmotné i duchovní potravy. Musím namáhavě pracovat, abych vydělal dost peněz, a uživil je. Všech osm dětí chodí do školy, a starší z nich již dospívají. Vím, že duchovní výchova je velmi důležitá, avšak některé z dětí jsou tvrdohlavé a neposlouchají. Rmoutí mě to, ale uvědomuji si, že i já někdy dělám věci, které rmoutí Jehovovo srdce, a přesto mi odpouští. A tak musím děti dál trpělivě napravovat, dokud nepřijdou k rozumu.

Snažím se napodobovat Jehovův příklad v tom, jak je k nám trpělivý, protože touží, aby všichni dosáhli pokání. Studuji s rodinou, a některé z mých dětí pracují na tom, aby mohly být pokřtěny. Ve svém úsilí nespoléhám na vlastní sílu, svou vlastní silou bych toho moc nezmohl. Snažím se stále více přibližovat k Jehovovi v modlitbě a jednat podle přísloví, které říká: ‚Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.‘ Jehova mi pomůže úspěšně dokončit výchovu mých dětí.“ (Přísloví 3:5, 6)

Nikdy se nevzdávejte!

Někdy se snad zdá, že výchova dětí je nevděčný úkol, ale nikdy se nevzdávejte! Vytrvejte! Pokud děti na vaše snahy nyní nereagují kladně nebo je neoceňují, možná je ocení později. Než se dítě stane křesťanem, který přináší ovoce ducha, nějaký čas to trvá. (Galaťanům 5:22, 23)

Monica, která žije v Keni, pochází z deseti dětí. Říká: „Rodiče nás učili biblické pravdě od dětství. Táta s námi studoval křesťanské publikace každý týden. Kvůli jeho práci však studium neprobíhalo vždy ve stejný den. Někdy se stávalo, že už když přicházel z práce a viděl nás, jak si venku hrajeme, svolával nás všechny domů, že za pět minut začne naše biblické studium. Po studiu jsme mohli klást otázky a bavit se o nejrůznějších problémech.

Ujišťoval se, že se stýkáme jen s dětmi, které se chovají bohulibým způsobem. Táta také pravidelně chodil do školy, aby se ptal učitelů na naše chování. Při jedné takové návštěvě se dozvěděl, že se tři moji starší bratři prali s jinými chlapci a že jsou někdy hrubí. Táta je za jejich nesprávné chování potrestal, ale věnoval čas také tomu, aby jim z Písma vysvětlil, proč se musí chovat bohulibým způsobem.

Rodiče se s námi připravovali na jednotlivé části shromáždění, a tím nám pomohli pochopit, jak jsou pro nás shromáždění prospěšná. Také si s námi doma nacvičovali určité body programu, čímž nás cvičili pro službu. Rodiče jsme v kazatelské službě doprovázeli od útlého dětství.

Dnes jsou dva moji starší bratři zvláštními průkopníky, jedna sestra pravidelnou průkopnicí, a další sestra, která je již vdaná a má rodinu, je rovněž horlivým svědkem. Dvě mladší sestry, kterým je osmnáct a šestnáct let, jsou pokřtěné zvěstovatelky, a dva mladší bratři jsou k tomu také vedeni. Já již tři roky sloužím v kanceláři odbočky svědků Jehovových v Keni. Miluji své rodiče a oceňuji, že jsou duchovně smýšlejícími lidmi. Dali nám znamenitý příklad.“

Bez ohledu na to, kolik dětí máte, nikdy se nevzdávejte a dál jim pomáhejte na cestě k věčnému životu. Jehova vašemu úsilí požehná, a vy se jistě připojíte ke slovům apoštola Jana, který o svých duchovních dětech napsal: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ (3. Jana 4)