Je věčný život skutečně možný?
„Učiteli, co dobrého mám dělat, abych dostal věčný život?“ (MATOUŠ 19:16)
1. Co můžeme říci o délce lidského života?
PERSKÝ král Xerxes I., který je v Bibli znám jako Ahasverus, konal před jednou bitvou v roce 480 př. n. l. přehlídku svého vojska. (Ester 1:1, 2) Podle řeckého historika Hérodota se při pohledu na své muže rozplakal. Proč? Xerxes tehdy řekl: „Jsem naplněn zármutkem, když pomyslím na to, jak krátký je lidský život. Vždyť ani jeden z těchto mužů nebude za sto let naživu.“ Pravděpodobně i vy si uvědomujete, že život je žalostně krátký a že nikdo nechce zestárnout, onemocnět a zemřít. Kdybychom aspoň mohli život prožít v takovém zdraví a štěstí, z nichž se člověk těší, když je mladý. (Job 14:1, 2)
2. Jakou naději v sobě mnozí lidé chovají a proč?
2 Je velmi zajímavé, že v časopise The New York Times Magazine byl 28. září 1997 uveřejněn úvodník nadepsaný „Chtějí žít“. Byl v něm citován výrok jednoho výzkumníka, který prohlásil: „Opravdu jsem přesvědčen, že bychom mohli být první generací, která bude žít věčně.“ Snad i vy věříte, že věčný život je reálný. K tomu jste možná dospěli na základě biblického slibu, který říká, že budeme moci žít navždy zde na zemi. (Žalm 37:29; Zjevení 21:3, 4) Některé lidi však k názoru, že věčný život je možný, vedou jiné důvody, než jaké uvádí Bible. Když se nad některými z nich zamyslíme, pomůže nám to pochopit, že je opravdu možné žít věčně.
Jsme vytvořeni tak, abychom žili věčně
3, 4. (a) Proč si někteří lidé myslí, že bychom měli být schopni žít věčně? (b) Co řekl David o tom, jak byl utvářen?
3 Jeden z důvodů, které mnohé lidi vedou k názoru, že bychom mohli žít věčně, souvisí s tím, jak úžasně jsme vytvořeni. Skutečným zázrakem je například to, jak jsme se utvářeli v matčině lůně. Jeden přední odborník zabývající se stárnutím napsal: „Příroda uvede v chod zázraky, kterými se dostaneme od početí k narození, potom k pohlavní zralosti a dospělosti — a potom si nezvolí zdánlivě mnohem jednodušší mechanismus, kterým by se tyto zázraky prostě udržovaly věčně.“ Ano, když uvažujeme o tom, jak jsme zázračně utvořeni, stále se nám do mysli vkrádá otázka: ‚Proč vlastně musíme umírat?‘
4 O zmíněných zázracích přemýšlel už o tisíce let dříve biblický pisatel David, ačkoli nemohl doslova nahlédnout do lůna ženy, jako to mohou udělat dnešní vědci. David přemítal o tom, jak se asi utvářel v době, kdy byl, vyjádřeno jeho slovy, ‚zastíněn v břiše své matky‘. Tehdy ‚byly vytvořeny mé ledviny‘, řekl. Mluvil také o utváření svých ‚kostí‘, když, jak uvedl, „byl dělán vskrytu“. David se pak zmínil o ‚svém zárodku‘ v lůně své matky a v souvislosti s tímto zárodkem napsal: „Byly zapsány všechny jeho části.“ (Žalm 139:13–16)
5. K jakým zázrakům dochází, když je člověk utvářen v lůně své matky?
5 Je samozřejmé, že v lůně Davidovy matky nebyl doslovný, rukou psaný plán toho, jak má být David utvořen. Ale když David rozjímal o tom, jak jsou vytvořeny jeho „ledviny“, „kosti“ a další části jeho těla, zdálo se mu, jako by vznikaly podle určitého plánu — že všechno bylo jakoby ‚zapsáno‘. Jako kdyby v oplodněné buňce v těle jeho matky byla velká místnost plná knih s podrobnými pokyny k tomu, jak má být dítě vytvořeno, a všechny tyto informace pak byly předávány každé nově vzniklé buňce. Proto časopis Science World používá metaforu, že ‚každá buňka vyvíjejícího se zárodku má knihovnu s kompletními plány‘.
6. Co je dokladem toho, že jsme, jak napsal David, ‚podivuhodně uděláni‘?
6 Už jste někdy přemýšleli o tom, jak zázračně pracuje naše tělo? Biolog Jared Diamond napsal: „Výstelka našich střev se obnovuje vždy za několik dnů, výstelka močového měchýře jednou za dva měsíce a červené krvinky každé čtyři měsíce.“ A dodal: „Příroda nás každý den rozebírá a zase nás dává dohromady.“ Co to vlastně znamená? To znamená, že bez ohledu na to, jak dlouho už žijeme — 8, 80, či dokonce 800 let —, zůstává naše tělo velmi mladé. Jeden vědec kdysi odhadl: „Asi 98 procent atomů, jež v sobě máme nyní, bude za rok nahrazeno jinými atomy, které do těla přijmeme ze vzduchu, jídla a pití.“ Skutečně jsme ‚podivuhodně uděláni‘, jak to chválil David. (Žalm 139:14)
7. K jakému závěru došli někteří lidé na základě toho, jak je naše tělo zkonstruováno?
7 Na základě toho, jak je naše tělo zkonstruováno, jeden přední odborník zabývající se stárnutím prohlásil: „Není zřejmé, proč ke stárnutí dochází.“ Opravdu se zdá, že bychom měli žít věčně. A proto se tohoto cíle snaží lidé dosáhnout pomocí svých technologií. Před nedávnem dr. Alvin Silverstein ve své knize Conquest of Death (Vítězství nad smrtí) sebejistě napsal: „Odhalíme podstatu života. Pochopíme. . ., jak člověk stárne.“ Co to přinese? Doktor Silverstein předpověděl: „Již nebudou existovat žádní ‚staří‘ lidé, protože poznání, jež umožní potřít smrt, nám také přinese věčné mládí.“ Je tedy představa věčného života opravdu tak nereálná, jestliže vezmeme v úvahu současné vědecké poznatky o stavbě lidského těla? Pro víru v to, že věčný život je možný, však existuje ještě pádnější důvod.
Touha žít věčně
8, 9. Jakou přirozenou touhu mají lidé po celé dějiny?
8 Všimli jste si, že člověk má přirozenou touhu žít věčně? Jistý lékař napsal pro jeden německý časopis: „Sen o věčném životě je pravděpodobně tak starý jako lidstvo samo.“ Názory některých Evropanů, kteří žili ve starověku, popisuje The New Encyclopædia Britannica takto: „Ti, kdo si to zaslouží, budou žít navždy v zářivé síni pokryté zlatem.“ Lidé jdou opravdu velmi daleko ve své snaze uspokojit tuto základní touhu po věčném životě.
9 V díle The Encyclopedia Americana se píše, že před více než 2 000 lety v Číně „císaři i [prostý] lid pod vedením taoistických kněží zanedbávali práci, a místo toho pátrali po elixíru života“ — takzvaném pramenu mládí. Po celé dějiny lidé skutečně věřili, že zůstanou mladí, když budou užívat nejrůznější lektvary, nebo dokonce když budou pít určitou vodu.
10. Co je příkladem novodobých lidských snah o prodloužení života?
10 Novodobé snahy uspokojit vrozenou lidskou touhu po věčném životě nejsou o nic méně zvláštní. Nápadným příkladem toho je zmrazování lidí, kteří podlehnou nějaké nemoci. Dělá se to v naději, že někdy v budoucnu, až se najde lék na danou nemoc, budou oživeni. Jeden zastánce této metody, které se říká kryonika, napsal: „Prokáže-li se, že náš optimismus je oprávněný, a lidé poznají, jak léčit či napravit všechny vady — včetně tělesných slabostí doprovázejících vysoký věk —, pak ti, kdo ‚zemřou‘ nyní, budou mít nekonečně dlouhý život v budoucnosti.“
11. Proč lidé touží žít věčně?
11 Možná si kladete otázku: Proč touha po věčném životě je v naší mysli tak pevně zakotvena? Je to proto, že Bůh „vložil věčnost do lidské mysli“? (Kazatel 3:11, Revised Standard Version) To je věc, která si zaslouží vážné zamyšlení. Jen považte! Proč bychom vůbec měli mít vrozenou touhu žít věčně — navždy —, kdyby náš Stvořitel neměl v úmyslu ji uspokojit? Jaký by to byl projev lásky, kdyby nás vytvořil s touhou po věčném životě, a pak v nás vyvolával pocity frustrace tím, že by se tato naše touha nikdy nemohla naplnit? (Žalm 145:16)
Komu bychom měli důvěřovat?
12. V co někteří lidé vkládají důvěru, a myslíte si, že to má spolehlivý základ?
12 O co bychom však měli opírat svou důvěru v to, že získáme věčný život? O lidské technologie 20. či 21. století? V článku „Chtějí žít“, který vyšel v časopisu The New York Times Magazine, se psalo o ‚božstvu: technice‘ a o „nadšení pro potenciál techniky“. O jednom výzkumníkovi bylo dokonce řečeno, že „optimisticky důvěřuje tomu, že budou včas k dispozici metody genetické manipulace, které [nás] zachrání zastavením procesu stárnutí, a možná i jeho zvrácením.“ Skutečnost je však taková, že se lidské snahy zastavit stárnutí či zvítězit nad smrtí prokazují jako naprosto neúčinné.
13. Jak je ze stavby našeho mozku patrné, že jsme byli vytvořeni se záměrem, abychom žili věčně?
13 Znamená to tedy, že k získání věčného života neexistuje žádná cesta? To rozhodně ne! Určitá cesta existuje. Přesvědčit by nás o tom měla stavba našeho úžasného mozku, který má v podstatě neomezenou kapacitu, co se týká přijímání nových informací. Molekulární biolog James Watson označil náš mozek za „nejsložitější věc, jakou jsme dosud v našem vesmíru objevili“. A neurolog Richard Restak řekl: „Nikde ve známém vesmíru není nic, co by mozek byť jen vzdáleně připomínalo.“ K čemu by nám tedy byl mozek, který je schopen ukládat a vstřebávat v podstatě neomezené množství informací, a k čemu by nám bylo tělo zkonstruované tak, aby mohlo pracovat věčně, kdybychom nebyli vytvořeni se záměrem, abychom žili navždy?
14. (a) Na co v souvislosti s lidským životem poukazují bibličtí pisatelé? (b) Proč bychom měli svou důvěru vkládat v Boha, a ne v člověka?
14 K jakému jedinému rozumnému objektivnímu závěru proto můžeme dospět? Nebylo by snad moudré připustit, že nás všemocný, inteligentní Tvůrce naplánoval a stvořil tak, abychom mohli žít věčně? (Job 10:8; Žalm 36:9; 100:3; Malachiáš 2:10; Skutky 17:24, 25) Neměli bychom se tudíž řídit pokynem biblického žalmisty? Ten pod inspirací zapsal: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana.“ Z jakého důvodu bychom vlastně neměli důvěřovat v člověka? Důvodem je to, co žalmista napsal dál: „Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ Skutečně, lidé jsou tváří v tvář smrti bezmocní, a to i přes to, že mají potenciál žít věčně. Žalmista končí těmito slovy: „Šťastný je ten, . . . jehož naděje je v Jehovovi, jeho Bohu.“ (Žalm 146:3–5)
Opravdu je to Boží záměr?
15. Z čeho je patrné, že je Božím záměrem, abychom žili věčně?
15 Možná si však kladete otázku: Je opravdu Božím záměrem, abychom žili věčně? Rozhodně ano! V Božím slovu je tento slib mnohokrát vyjádřen. Bible nás ujišťuje: „Dar, který dává Bůh, je věčný život.“ Boží služebník Jan napsal: „To je ta slíbená věc, kterou nám [Bůh] sám slíbil, věčný život.“ Není tedy divu, že se jeden mladý muž zeptal Ježíše: „Učiteli, co dobrého mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Římanům 6:23; 1. Jana 2:25; Matouš 19:16) A apoštol Pavel psal o ‚naději na věčný život, jejž před dlouhotrvajícími časy slíbil Bůh, který nemůže lhát‘. (Titovi 1:2)
16. Jak můžeme chápat to, že věčný život Bůh slíbil „před dlouhotrvajícími časy“?
16 Co to vlastně znamená, že věčný život Bůh slíbil „před dlouhotrvajícími časy“? Podle názoru některých lidí měl apoštol Pavel na mysli to, že už před stvořením první lidské dvojice, Adama a Evy, bylo Božím záměrem, aby lidé žili navždy. I kdyby však Pavel chtěl říci, že Jehova vyjádřil svůj záměr až po stvoření lidí, je přesto zcela zřejmé, že věčný život lidí je Boží vůlí.
17. Proč byli Adam s Evou vyhnáni ze zahrady Eden a proč byli u vchodu do zahrady postaveni cherubíni?
17 Bible říká, že v zahradě Eden „Jehova Bůh dal . . . vyrůst ze zemské půdy . . . stromu života“. Písmo uvádí, že z této zahrady Bůh vyhnal Adama proto, aby nemohl ‚vztáhnout ruku a skutečně nevzal ovoce také ze stromu života a nejedl a nežil po neurčitý čas‘ — ano, věčně. Potom, co Jehova vykázal Adama a Evu ze zahrady Eden, postavil „cherubíny a planoucí čepel meče, který se neustále otáčel, aby střežili cestu ke stromu života“. (1. Mojžíšova 2:9; 3:22–24)
18. (a) Co by pro Adama a Evu znamenala možnost jíst ze stromu života? (b) Co jedení z tohoto stromu představovalo?
18 Co by pro Adama a Evu znamenala možnost jíst z tohoto stromu života? Získali by výsadu žít věčně v ráji. Jeden znalec Bible uvažoval: „Strom života musel mít určitou moc, která měla lidskou schránku chránit před sešlostí věkem neboli před tělesným chátráním, které končí smrtí.“ Tvrdil dokonce, že „v ráji měly byliny určitou moc, kterou mohly být mařeny účinky“ stárnutí. Bible však neříká, že by strom života sám o sobě měl nějaké životodárné vlastnosti. Spíše prostě představoval záruku věčného života, kterou by Bůh poskytl každému, komu by bylo dovoleno jíst plody tohoto stromu. (Zjevení 2:7)
Boží záměr se nezměnil
19. Proč zemřel Adam a proč umíráme i my, jeho potomci?
19 Když Adam zhřešil, ztratil právo na věčný život jak pro sebe, tak i pro všechny své dosud nenarozené potomky. (1. Mojžíšova 2:17) Když se tedy kvůli své neposlušnosti stal hříšníkem, začal být nedokonalý. Od té doby bylo Adamovo tělo jakoby naprogramováno na smrt. Bible říká: „Mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt.“ (Římanům 6:23) Navíc i nedokonalí Adamovi potomci byli jakoby naprogramováni na smrt, a ne na věčný život. Bible vysvětluje: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12)
20. Z čeho je patrné, že lidé měli žít věčně na zemi?
20 Ale co kdyby Adam nezhřešil? Kdyby neprojevil neposlušnost a Bůh mu dovolil jíst ze stromu života? Kde by se těšil z Božího daru věčného života? Bylo by to v nebi? Určitě ne! Bůh neřekl nic o tom, že by Adam měl být vzat do nebe. Dostal přece práci na zemi. Bible vysvětluje, že „Jehova Bůh dal . . . vyrůst ze zemské půdy každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu“, a dále říká: „Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vzal člověka a usadil ho v zahradě Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni.“ (1. Mojžíšova 2:9, 15) Adam s Evou, která byla stvořena později jako jeho společnice, dostali zde na zemi ještě další úkoly. Bůh jim řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28)
21. Jakou nádhernou vyhlídku měli první lidé?
21 Představte si, jaké nádherné vyhlídky na pozemský život se v souvislosti s těmito pokyny otevřely před Adamem a Evou. V pozemském ráji měli vychovávat dokonale zdravé syny a dcery. Časem by tyto jejich milované děti vyrostly, měly vlastní potomky a zapojovaly se do příjemné zahradnické práce, jejímž cílem by bylo udržovat ráj. Všechna zvířata by jim byla podřízena a lidé by žili velmi spokojeně. Představte si také, jakou radost by jim přinášelo, kdyby postupně, jak by se lidská rodina zvětšovala, posouvali hranice zahrady Eden, až by se rájem stala nakonec celá země. Těšil by vás život v takovém překrásném pozemském domově — beze strachu, že zestárnete a zemřete? Ať na tuto otázku odpoví přirozená touha vašeho srdce.
22. Proč si můžeme být jisti, že Bůh nezměnil svůj záměr se zemí?
22 Změnil však Bůh svůj záměr, aby lidé věčně žili v ráji na zemi, když Adam s Evou projevili neposlušnost a byli vyhnáni ze zahrady Eden? Vůbec ne! Kdyby to totiž Bůh udělal, znamenalo by to, že připouští svou neschopnost uskutečnit svůj původní záměr. Můžeme si však být jisti, že Bůh vždy udělá, co slíbí. Sám prohlašuje: „Takové se prokáže být mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:11)
23. (a) Co je dalším potvrzením toho, že Božím záměrem je, aby lidé naklonění ke spravedlnosti žili věčně na zemi? (b) O čem budeme uvažovat příště?
23 Boží záměr se zemí se tedy nezměnil, což je jasně ukázáno v Bibli, kde Bůh slibuje: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ To, že mírní zdědí zemi, potvrdil i Ježíš Kristus ve svém slavném Kázání na hoře. (Žalm 37:29; Matouš 5:5) Jak ale můžeme věčný život získat a co musíme udělat, abychom se z takového života mohli těšit? O tom bude pojednávat následující článek?
Jak byste odpověděli?
◻ Proč si mnoho lidí myslí, že věčný život je možný?
◻ Co by nás mělo přesvědčit o tom, že jsme byli vytvořeni tak, abychom žili věčně?
◻ Co bylo původním Božím záměrem s lidstvem a se zemí?
◻ Proč si můžeme být jisti, že Bůh svůj původní záměr uskuteční?