Saul — Vyvolená nádoba pro Pána

SAUL z Tarsu byl odpůrcem Kristových následovníků, které pronásledoval s vražednou nenávistí. Avšak Pán pro něj chystal jinou budoucnost. Saul se měl stát význačným představitelem právě té skupiny lidí, proti které tak vehementně bojoval. Ježíš o něm řekl: „Tento muž [Saul] je pro mne vyvolenou nádobou, aby nesl mé jméno národům i králům a izraelským synům.“ (Skutky 9:15)

Když bylo Saulovi projeveno milosrdenství, jeho život ‚nestoudného muže‘ se naprosto změnil, a on se stal „vyvolenou nádobou“ Pána Ježíše Krista. (1. Timoteovi 1:12, 13) Poté, co se ze Saula stal křesťanský apoštol Pavel, se jeho rozhodnost, s jakou se podílel na kamenování Štěpána i na dalších útocích proti Ježíšovým učedníkům, zaměřila na zcela jiné cíle. Ježíš u Saula zjevně viděl vhodné povahové rysy. Které rysy to byly? Kdo vlastně Saul byl? Jak přispělo jeho rodinné zázemí k tomu, aby mohl být použit při šíření pravého uctívání? Můžeme se z jeho zkušenosti něčemu naučit?

Saulovo rodinné zázemí

V době Štěpánovy vraždy, krátce po Letnicích roku 33 n. l., byl Saul ‚mladý muž‘. Když psal přibližně v letech 60 až 61 n. l. Filemonovi, byl ‚letitým mužem‘. (Skutky 7:58; Filemonovi 9) Znalci usuzují, že podle starověkého počítání věku člověka označení ‚mladý‘ pravděpodobně znamenalo věk od 24 do 40 let, zatímco ‚letitému muži‘ mohlo být 50 až 56 let. Saul se tedy pravděpodobně narodil jen několik málo let po Ježíšově narození.

Židé tehdy žili v mnoha částech světa. K příčinám toho, že byli rozptýleni z Judeje, patřily výboje nepřátel, otroctví, deportace, obchodování i dobrovolné stěhování. Přestože Saulova rodina patřila k takto rozptýleným Židům, Saul zdůrazňoval, že dodržovala Zákon. Napsal, že byl „obřezán osmý den, [že je] rodinným původem z Izraele, z kmene Benjamín, Hebrejec narozený z Hebrejců; podle zákona farizeus“. Saul dostal stejné hebrejské jméno jako význačný člen jeho kmene — první izraelský král. Jelikož byl od narození Římanem, měl Saul z Tarsu také latinské jméno, Paulus. (Filipanům 3:5; Skutky 13:21; 22:25–29)

To, že se Saul narodil jako Říman, znamenalo, že některý z jeho mužských předků získal výsadu občanství. Jak ji mohl získat? Existuje několik možností. Kromě toho, že se občanství dědilo, mohlo být uděleno jednotlivcům nebo skupinám lidí buď za zvláštní zásluhy, z pouhých politických důvodů, nebo jako odměna za nějakou významnou službu státu. Otrok, který byl schopen koupit si svou svobodu od nějakého Římana nebo který byl římským občanem propuštěn, se sám stával Římanem. Stejné to bylo v případě vojáka pomocných sil poté, co byl propuštěn z římských legií. I místní obyvatelé žijící v římských koloniích se časem mohli stát občany. Uvádí se také, že v určitých obdobích se občanství kupovalo za značný obnos peněz. To, jakým způsobem získala občanství Saulova rodina, však zůstává tajemstvím.

To, co víme, je, že Saul pocházel z Tarsu, hlavního města římské provincie Kilikie (která leží v dnešním jižním Turecku). Přestože v této oblasti žila poměrně početná židovská komunita, Saul se tu setkával také s pohanskou kulturou. Tarsos byl velkým a prosperujícím městem, které bylo známé jako středisko helénistické neboli řecké vzdělanosti. Odhaduje se, že v prvním století měl 300 000 až 500 000 obyvatel. Bylo to středisko obchodu, které leželo na hlavní silnici, jež spojovala Malou Asii se Sýrii a Mezopotámií. Tarsos vděčil za své bohatství obchodu i úrodným nížinám, které se rozprostírají v jeho okolí, kde se pěstovaly hlavně obilniny, vinná réva a len. Z tohoto města, kde vzkvétal textilní průmysl, pocházela látka tkaná z kozí srsti, ze které se vyráběly stany.

Saulovo vzdělání

Saul neboli Pavel si zajišťoval obživu poctivou prací a při své misionářské činnosti se živil výrobou stanů. (Skutky 18:2, 3; 20:34) Toto řemeslo bylo pro jeho rodné město Tarsos typické. Je pravděpodobné, že Saul se svému řemeslu, totiž vyrábění stanů, naučil v mládí od svého otce.

Saulova znalost jazyků — zvláště jeho zběhlost v řečtině, běžně používaném jazyku Římské říše — byla také neocenitelnou pomocí v jeho misionářské práci. (Skutky 21:37–22:2) Komentátoři jeho spisů říkají, že jeho řečtina byla znamenitá. Neměl slovní zásobu klasické nebo literární řečtiny, jeho slovník spíše vycházel ze slovní zásoby Septuaginty, řeckého překladu Hebrejských písem, která často citoval nebo parafrázoval. Na základě toho různí znalci usuzují, že Saul dostal přinejmenším dobré základní vzdělání v řečtině, pravděpodobně v některé židovské škole. „Ve starověku nebylo lepší vzdělání — především vzdělání v řečtině — poskytováno zdarma; zpravidla to předpokládalo určitou hmotnou podporu,“ říká znalec Martin Hengel. Saulovo vzdělání tak naznačuje, že pocházel z význačné rodiny.

V době, kdy Saulovi pravděpodobně nebylo ještě ani třináct let, pokračoval ve svém vzdělávání v Jeruzalémě, asi 840 kilometrů od domova. Byl vychováván „u Gamalielových nohou“, tedy u dobře známého a vysoce váženého učitele tradic farizeů. (Skutky 22:3; 23:6) Tato studia, která jsou srovnatelná s dnešním vysokoškolským vzděláním, otevírala dveře k příležitosti dosáhnout vynikajícího postavení v judaismu.a

Dobře využité schopnosti

Vzhledem k tomu, že Saul se narodil v židovské rodině v helénistickém a římském městě, byl součástí tří světů. Kosmopolitní mnohojazyčné prostředí Pavlovi nepochybně pomohlo, aby se stal „lidem všeho druhu vším“. (1. Korinťanům 9:19–23) Jeho římské občanství mu později dovolovalo, aby zákonně obhajoval svou službu a aby předložil dobrou zprávu nejvyšší autoritě Římské říše. (Skutky 16:37–40; 25:11, 12) Vzkříšený Ježíš pochopitelně znal Saulovu výchovu, jeho vzdělání i osobnost, a proto řekl Ananiášovi: „Jdi, protože tento muž je pro mne vyvolenou nádobou, aby nesl mé jméno národům i králům a izraelským synům. Vždyť mu jasně ukážu, kolik toho musí vytrpět pro mé jméno.“ (Skutky 9:13–16) Když se Saulova horlivost obrátila správným směrem, stala se pomocí při šíření poselství o Království do vzdálených území.

To, že Ježíš vyvolil Saula pro zvláštní pověření, bylo jedinečnou událostí v křesťanských dějinách. Nicméně všichni dnešní křesťané mají také osobní schopnosti a vlastnosti, které mohou být účinně využity při šíření dobré zprávy. Když Saul pochopil, co od něj Ježíš žádá, neváhal. Dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby podporoval zájmy Království. Platí totéž i o vás?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 30]

Registrace a ověřování římského občanství

Registrace legitimních dětí římských občanů zavedl Augustus prostřednictvím dvou ustanovení, jež byla uzákoněna v letech 4 a 9 n. l. Registrace se měla provést do 30 dnů od narození dítěte. V provinciích měla rodina před magistrátem v příslušném úřadu pro veřejné záznamy učinit prohlášení, v němž se uvádělo, že dítě je legitimní a že má římské občanství. Zaznamenávala se také jména rodičů, pohlaví a jméno dítěte a datum jeho narození. Dokonce ještě před zavedením těchto zákonů byla registrace občanů ve všech římských městech, koloniích a prefekturách obnovována každých pět let při sčítání lidu.

Příslušnost člověka tak mohla být prokázána nahlédnutím do souboru spisů v řádně udržovaných archivech. Ověřené opisy takových záznamů si bylo možné opatřit ve formě přenosných dřevěných diptychů (rozkládacích tabulek). Když Pavel prohlašoval, že má římské občanství, byl podle názoru některých znalců možná schopen předložit potvrzení, kterým by to dokázal. (Skutky 16:37; 22:25–29; 25:11) Protože na římské občanství se pohlíželo jako na něco téměř „posvátného“ a protože opravňovalo člověka k mnoha výsadám, padělání takových dokumentů bylo velmi vážným přečinem. Falšování se v tomto případě trestalo smrtí.

[Podpisek obrázku]

Historic Costume in Pictures/Dover Publications, Inc., New York

[Rámeček a obrázek na straně 31]

Saulovo římské jméno

Jméno každého muže, jenž byl římským občanem, se skládalo přinejmenším ze tří částí. Skládalo se z osobního jména, rodového jména (spojeného s jeho rodem neboli gens) a z příjmení. Proslulým příkladem je jméno Gaius Julius Caesar. Bible sice neuvádí plná římská jména, ale světské prameny nám říkají, že Agrippa byl Marcus Julius Agrippa. Gallio byl Lucius Junius Gallio. (Skutky 18:12; 25:13) Biblickými příklady použití dvou koncových ze tří jmen člověka jsou jména Pontius Pilatus (nápis dole), Sergius Paulus, Claudius Lysias a Porcius Festus. (Skutky 4:27; 13:7; 23:26; 24:27)

Nelze s jistotou tvrdit, zda Paulus bylo Saulovo osobní jméno, nebo jeho příjmení. Nebylo neobvyklé, že se neoficiálně připojovalo další jméno, kterým člověka možná oslovovali členové jeho rodiny a známí. Neřímské jméno, například Saul, mohlo být eventuálně používáno jako náhrada. „[Saul] by se nikdy nehodilo jako římské jméno,“ říká jeden znalec, „ale jako rodné jméno, které dostal římský občan jako signum, se hodí opravdu velmi dobře.“ O tom, které ze svých jmen použije, se člověk v mnohojazyčných oblastech rozhodoval možná podle situace.

[Podpisek obrázku]

Fotografie, Israel Museum, ©Israel Antiquities Authority