Filip — Horlivý evangelista

PÍSMO obsahuje mnoho zpráv o mužích a ženách, jejichž víra je hodna napodobení. Uvažujme o Filipovi, křesťanském misionáři, který žil v prvním století. Nebyl sice apoštolem, ale přesto byl významným způsobem použit při šíření poselství o Království. Filip se stal známým jako ‚evangelista‘. (Skutky 21:8) Proč byl takto označován? A co se od něj můžeme naučit?

Filipovo jméno se v biblickém záznamu objevuje krátce po Letnicích v roce 33 n. l. V té době začali řecky mluvící Židé reptat proti hebrejsky mluvícím Židům a tvrdili, že jejich vdovy jsou přehlíženy při denním rozdělování jídla. Apoštolové tedy ustanovili „sedm osvědčených mužů“, aby záležitost vyřešili. Mezi těmi, kdo byli vybráni, byl i Filip. (Skutky 6:1–6)

Bible o těchto sedmi mužích uvádí, že byli ‚osvědčení‘. Překlad Jamese Moffatta říká, že měli „dobrou pověst“. Ano, v době, kdy byli ustanoveni, již byli známi jako duchovní muži se schopností prakticky přemýšlet. Podobně je to v případě mužů, kteří slouží jako křesťanští dozorci dnes. Takoví muži nejsou jmenováni ukvapeně. (1. Timoteovi 5:22) Musí mít „znamenité svědectví od lidí, kteří jsou vně“, a mezi spolukřesťany by měli být známi tím, že jsou rozumní a zdravé mysli. (1. Timoteovi 3:2, 3, 7; Filipanům 4:5)

Filip zjevně vykonával úkol, který mu byl v Jeruzalémě svěřen, dobře. Brzy však propukla vlna krutého pronásledování, a Kristovi následovníci byli rozptýleni. Filip, podobně jako ostatní, město opustil, ale jeho služba tím neskončila. Zanedlouho již pilně kázal v novém území — v Samaří. (Skutky 8:1–5)

Dobrá zpráva se dostává do nových území

Ježíš předpověděl, že jeho učedníci budou kázat „jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější končiny země“. (Skutky 1:8) Když Filip kázal v Samaří, podílel se na splňování těchto slov. Židé všeobecně měli k Samaritánům velmi malou úctu. Avšak Filip neměl vůči těmto lidem předsudky, a jeho nestrannost přinesla požehnání. Opravdu, mnoho Samaritánů — včetně bývalého kouzelníka jménem Šimon — bylo pokřtěno. (Skutky 8:6–13)

Časem poslal Jehovův anděl Filipa, aby šel na pouštní cestu, která vede z Jeruzaléma do Gazy. Tam Filip najednou spatřil dvoukolý vůz, na němž jel etiopský úředník, který právě nahlas četl z Izajášova proroctví. Filip běžel vedle dvoukolého vozu a dal se s úředníkem do hovoru. Přestože onen Etiop byl proselyta a měl určité poznání Boha a Písma, pokorně uznal, že potřebuje pomoc, aby porozuměl tomu, co čte. Pozval proto Filipa, aby nastoupil do vozu a sedl si k němu. Poté, co mu Filip vydal svědectví, dojeli k nějaké vodě. „Co mi brání být pokřtěn?“ zeptal se Etiop. Filip jej tedy ihned pokřtil, a Etiop pokračoval dál svou cestou a radoval se. Tento nový učedník pak pravděpodobně rozšiřoval dobrou zprávu ve své vlasti. (Skutky 8:26–39)

Čemu se můžeme naučit z Filipovy služby, kterou vykonával jak mezi Samaritány, tak i v případě etiopského úředníka? Nikdy bychom neměli usuzovat, že lidé určité národnosti, rasy nebo určitého společenského postavení se nebudou zajímat o dobrou zprávu. Naopak, poselství o Království bychom měli oznamovat „lidem všeho druhu“. (1. Korinťanům 9:19–23) Jestliže se dáváme k dispozici tím, že kážeme všem lidem, Jehova nás může, ještě než přijde konec tohoto ničemného systému věcí, použít v díle ‚činění učedníků z lidí všech národů‘. (Matouš 28:19, 20)

Filipovy další výsady

Poté, co Filip kázal etiopskému úředníkovi, vydával svědectví v Ašdodu a „prošel tím územím a stále oznamoval dobrou zprávu všem městům, až se dostal do Cesareje“. (Skutky 8:40) V těchto dvou městech žil v prvním století značný počet pohanských obyvatel. Filip cestou na sever do Cesareje pravděpodobně kázal ve významných židovských střediscích, jako byla Lydda a Joppe. To je snad důvodem toho, proč se v této oblasti později nacházeli učedníci. (Skutky 9:32–43)

Poslední zmínka o Filipovi se objevuje asi o dvacet let později. Pavel na konci své třetí misionářské cesty připlul do Ptolemaidy. Pavlův spolucestující Lukáš říká: „Příští den jsme vyrazili a přišli do Cesareje, vstoupili jsme do domu evangelisty Filipa.“ V té době měl Filip „čtyři dcery, panny, které prorokovaly“.(Skutky 21:8, 9)

Filip se tedy zjevně usadil v Cesareji. Svého misionářského ducha však neztratil, protože Lukáš jej nazývá ‚evangelistou‘. Tento výraz často označuje člověka, který opouští svůj domov, aby kázal dobrou zprávu v území, kde ještě nebyla oznamována. Skutečnost, že Filip měl čtyři dcery, které prorokovaly, naznačuje, že následovaly příklad svého horlivého otce.

Dnešní křesťanští rodiče by měli pamatovat na to, že jejich učedníky jsou v první řadě jejich děti. Dokonce i kdyby se rodiče museli vzdát určitých teokratických výsad, mohou — podobně jako Filip — zůstat horlivými Božími služebníky a takovými rodiči, kteří dávají svým dětem dobrý příklad. (Efezanům 6:4)

Návštěva Pavla a jeho společníků poskytla Filipově rodině znamenitou příležitost projevit pohostinnost. Představme si, z jaké výměny povzbuzení se všichni museli těšit. Možná právě při této příležitosti Lukáš shromáždil podrobnosti o Filipově činnosti, které byly později zahrnuty do šesté a osmé kapitoly Skutků.

Jehova Bůh použil Filipa ve velké míře při podpoře zájmů Království. Horlivost Filipovi umožňovala, aby rozšiřoval dobrou zprávu v nových územích a aby podporoval zdravou duchovní atmosféru ve své domácnosti. Chtěl by ses těšit z podobných výsad a požehnání? Pokud ano, potom uděláš dobře, budeš-li napodobovat vlastnosti, které projevoval evangelista Filip.