Metla nerovnosti na ústupu

Stvořitel brzy zajistí rovnost, po které lidé dychtí. Do té doby však můžeme alespoň podniknout kroky, které zmírní následky metly nerovnosti, jež se dotýkají nás a naší rodiny. Jak poznamenal bývalý jihoafrický prezident Nelson Mandela, „jednoho člověka od druhého odlišuje ne to, co je nám dáno, ale to, jak využíváme to, co máme“.

DĚJINY dávají jeho slovům za pravdu. Mnoha mužům a ženám bylo při narození dáno málo, ale tím, že použili to, co měli, dosáhli úspěchu, který je odlišil od jejich možná nadanějších vrstevníků. A obráceně jiní lidé, kteří měli od narození mnoho výhod, promrhali to, co měli, a nedokázali plně využít svých schopností.

Využijte co nejlépe to, co máte!

Svědkové Jehovovi se horlivě věnují druhým lidem, aby jim prostřednictvím studia Bible pomohli získat poznání Božího záměru. Uvědomují si však, že mají-li mít lidé plný užitek z biblických informací, musí být gramotní. Z toho důvodu svědkové Jehovovi naučili číst a psát již desetitisíce lidí. Například jen v jedné západoafrické zemi jich v polovině devadesátých let bylo 23 000. List San Francisco Examiner poukázal na vynikající sociální práci, kterou svědkové Jehovovi vykonávají, když uvedl: „Dá se na ně pohlížet jako na vzorné občany. Svědomitě platí daně, starají se o nemocné, bojují s negramotností.“

Kromě toho svědkové Jehovovi prostřednictvím kursu veřejného řečnictví školí statisíce lidí, aby byli způsobilými řečníky, kteří jsou schopni se na veřejnosti plynule vyjadřovat. Jsou mezi nimi i někteří jednotlivci, kteří kdysi měli vážné vady řeči. Uvažujme například o tom, co píše jeden muž z Jižní Afriky: „Jelikož jsem velmi silně koktal, uzavřel jsem se do sebe a většinou jsem se spoléhal na to, že za mě budou mluvit druzí. . . . Když jsem se nechal zapsat do školy teokratické služby a měl jsem před několika posluchači veřejně číst z Bible . . ., koktal jsem tak silně, že jsem nedokázal úkol dokončit ve vymezeném čase. Po shromáždění mi [předsedající] laskavě dal praktickou radu. Navrhl mi, abych se sám cvičil ve čtení nahlas. Začal jsem to uplatňovat a každý den jsem trávil určitý čas hlasitým čtením z Bible a z časopisu Strážná věž.“ Tento muž udělal takový pokrok, že nyní mívá veřejné proslovy před stovkami, nebo dokonce několika tisíci posluchačů.

Rovnost mezi bratry je zdrojem radosti

Podmínky, v nichž svědkové Jehovovi žijí, pokud jde o vzdělání, zdravotní péči nebo ekonomické a společenské postavení, se velmi liší. Tyto rozdíly však pouze zrcadlí nedokonalé poměry, s nimiž se setkávají v tomto světě. Ovšem na rozdíl od jiných náboženských skupin svědkové mezi sebou prakticky vykořenili rasové, sociální i ekonomické předsudky.

Dokázali to díky tomu, že se snaží co nejlépe uplatňovat to, co se naučili z Bible. Upřímně přijímají takové biblické zásady, jako jsou třeba tyto: „Bůh vidí ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“ (1. Samuelova 16:7) „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) „Nikomu neodplácejte zlé zlým. Opatřujte znamenité věci před zraky všech lidí. Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:17, 18; viz také 1. Timoteovi 6:17–19; Jakuba 2:5, 9.)

Svědkové Jehovovi se pevně drží těchto biblických zásad, které podporují jednotu, a proto mezi sebou nepřipouštějí žádné projevy nerovnosti vycházející z rasových, sociálních nebo ekonomických rozdílů. Tyto činitele nehrají žádnou roli například při rozhodování o tom, kdo by měl mít v křesťanském sboru služební výsady. Odpovědné úkoly, jako třeba vyučování a dozor nad sborem, jsou svěřovány pouze na základě duchovní způsobilosti. (1. Timoteovi 3:1–13; Titovi 1:5–9)

Pro lidi, kteří trpěli následkem nerovnosti pokřiveného světa, je opravdu občerstvující, že druzí s nimi jednají jako s bratry nebo sestrami, kteří mají před Stvořitelem rovnoprávné postavení. To může potvrdit i Martina. Vyrůstala v chudé, neúplné domácnosti, protože její otec rodinu opustil. Druzí lidé s ní často jednali jako s vyvrhelem, takže neměla sebedůvěru a těžko vycházela s druhými. Také byla naprosto lhostejná. Když ale začala studovat Bibli a stala se svědkem Jehovovým, věci se změnily. Říká: „Stále musím bojovat proti negativnímu smýšlení, ale nyní se s tímto problémem dokážu lépe vyrovnávat. Moje sebeúcta vzrostla, a když mluvím s druhými, více si důvěřuji. Pravda mě naučila mít smysl pro odpovědnost. Nyní vím, že Jehova mě miluje a že život stojí za to.“

Svědkové Jehovovi se jakožto mezinárodní skupina křesťanů ve více než 230 zemích těší z takové míry rovnosti, která je v dnešním světě opravdu jedinečná. Může některá jiná náboženská organizace o sobě prohlásit něco podobného a doložit to důkazy?

Svědkové Jehovovi ovšem uvažují realisticky. Otevřeně uznávají, že vzhledem ke zděděné nedokonalosti nejsou schopni odstranit lidskou nerovnost, stejně jako to nedokázal nikdo z těch, kdo se o to v průběhu staletí snažili. Svědkové se přesto radují z toho, že tuto metlu mezi sebou do značné míry potlačili. A se silnou vírou v Boží slib se těší na nový svět spravedlnosti, v němž se nerovnost stane navždy minulostí.

Ano, všichni poslušní lidé si brzy budou opět rovni „co do důstojnosti a práv“ tak, jak to na počátku bylo záměrem Stvořitele. To je nádherná myšlenka. A ta doba skutečně přijde!

[Obrázek na straně 7]

Svědkové Jehovovi bojují proti negramotnosti tím, že desetitisíce lidí učí číst a psát

[Obrázek na straně 8]

Biblická pravda pomáhá vykořenit rasové, sociální i ekonomické předsudky