Tváří v tvář životním změnám se spoléhejme na Božího ducha

„Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený.“ (2. TIMOTEOVI 2:15)

1. Jaké změny mohou ohrozit naše duchovní zdraví?

SVĚT kolem nás se neustále mění. Jsme svědky pozoruhodného vědeckého a technického pokroku, který je však doprovázen prudkým úpadkem mravních hodnot. Jak jsme viděli v předcházejícím článku, křesťané musí odolávat duchu světa — duchu, který je namířen proti Bohu. Kromě toho, že se mění svět, se však v mnoha směrech měníme i my. Přecházíme z dětství do dospělosti. Nabýváme a ztrácíme majetek, zdraví i své milované. Mnohé takové změny, které nejsme schopni ovlivnit, se mohou stát novou a nebezpečnou hrozbou pro naše duchovní zdraví.

2. Jaké změny zažil ve svém životě David?

² Jen málo lidí prodělá v životě takové dalekosáhlé změny jako David, syn Jišaiův. Tento mladý neznámý pastýř se takřka přes noc stal slavným národním hrdinou. Později se z něj stal psanec — žárlivým králem byl štván jako zvíře. Potom se stal králem a dobyvatelem. Nesl bolestné následky těžkého hříchu. Postihla ho tragédie a rozkol v rodině. Získal bohatství, zestárl a poznal nemohoucnost, která stáří doprovází. Přes četné změny v životě však David neustále spoléhal na Jehovu a na jeho ducha. Snažil se, aby se představil „Bohu jako schválený“, a Bůh mu žehnal. (2. Timoteovi 2:15) My sice žijeme v jiných podmínkách než David, ale z toho, jak řešil problémy, se můžeme ledacos naučit. Jeho příklad nám ukazuje, co můžeme dělat, aby nás při zvládání životních změn stále podporoval Boží duch.

David dal znamenitý příklad v projevování pokory

3, 4. Jak se z neznámého pastýře Davida stal národní hrdina?

³ Když byl David chlapcem, ve své rodině ničím nevynikal. Když přišel do Betléma prorok Samuel, Davidův otec mu představil sedm ze svých osmi synů. Nejmladšího syna Davida nechali venku, aby hlídal ovce. Přesto Jehova vybral Davida za budoucího krále Izraele. Davida tedy zavolali. Biblická zpráva dále říká: „Samuel vzal . . . roh oleje a pomazal [Davida] uprostřed jeho bratrů. A od toho dne dál začal na Davida působit Jehovův duch.“ (1. Samuelova 16:12, 13) Na tohoto ducha David spoléhal po celý svůj život.

⁴ Zanedlouho se tento mladý pastýř stal slavným v celé zemi. Měl za úkol být králi k službám a hrát mu na hudební nástroj. Zabil válečníka Goliata — obra, který vzbuzoval takový strach, že se mu neodvážili postavit ani ostřílení izraelští vojáci. David byl jmenován vůdcem válečníků a úspěšně bojoval s Filištíny. Lidé ho milovali. Skládali písně na jeho oslavu. Ještě předtím jeden rádce krále Saula o mladém Davidovi řekl, že je nejen „obratný ve hře“ na harfu, ale že je také „statečný, silný muž a válečník a inteligentní řečník a dobře stavěný muž“. (1. Samuelova 16:18; 17:23, 24, 45–51; 18:5–7)

5. Co mohlo vést k tomu, že by David zpychnul, a jak víme, že se to nestalo?

⁵ Sláva, přitažlivý vzhled, mládí, výmluvnost, hudební nadání, vojenská zdatnost, Boží přízeň — zdá se, že to všechno David měl. Kvůli kterékoli z těchto věcí mohl zpychnout, ale nestalo se to. Všimněme si, jak David odpověděl, když mu král Saul nabízel svou dceru za manželku. David s nepředstíranou pokorou řekl: „Kdo jsem já a co je mé příbuzenstvo, rodina mého otce, v Izraeli, že bych se měl stát královým zetěm?“ (1. Samuelova 18:18) O tomto verši jeden učenec napsal: „Znamenalo to, že si David ani na základě osobních předpokladů, ani na základě svého postavení nebo původu nemůže dělat ani ten nejmenší nárok na tu čest, že by se mohl stát královým zetěm.“

6. Proč bychom měli pěstovat pokoru?

⁶ David byl pokorný, protože uznával, že v každém ohledu je Jehova nekonečně vyšší než nedokonalí lidé. David žasl nad tím, že Bůh si člověka vůbec všímá. (Žalm 144:3) Věděl také, že veškerá velikost, které dosáhl, je pouze výsledkem toho, že Jehova projevil pokoru a snížil se, aby ho podporoval, chránil a staral se o něho. (Žalm 18:35) To je pro nás opravdu nádherné poučení! Kvůli svému nadání, úspěchům ani výsadám bychom se nikdy neměli povyšovat. „Máš vskutku něco, co jsi nepřijal?“ napsal apoštol Pavel. „Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako bys to nepřijal?“ (1. Korinťanům 4:7) Abychom měli Božího svatého ducha a Boží schválení, musíme si rozvíjet pokoru a zachovávat ji. (Jakub 4:6)

„Sami se nemstěte“

7. Jak se Davidovi naskytla příležitost k tomu, aby zabil krále Saula?

⁷ Sláva nevedla k tomu, že by David v srdci zpychl. Podnítila však vražednou žárlivost v králi Saulovi, od něhož se Boží duch vzdálil. Ačkoli David neudělal nic špatného, šlo mu nyní o život a on musel uprchnout a přebývat v pustině. Král Saul jednou při nelítostné honbě za Davidem vstoupil do jeskyně a nevěděl, že se tam skrývá David se svými společníky. Na Davida jeho muži naléhali, aby této příležitosti, která se zdála být od Boha, využil a Saula zabil. Můžeme si představit, jak ve tmě Davidovi šeptají: „Tady je den, kdy ti Jehova opravdu říká: ‚Pohleď, vydávám ti tvého nepřítele do ruky, a uděláš mu, právě jak se ti snad zdá dobré v tvých očích.‘“ (1. Samuelova 24:2–6)

8. Proč se David nemstil?

⁸ David odmítl Saulovi ublížit. Projevil víru a trpělivost a spokojil se s tím, že nechal věci v Jehovových rukou. Když král odešel z jeskyně, David na něho zavolal a řekl mu: „Kéž Jehova soudí mezi mnou a tebou; a Jehova se ti za mne pomstí, ale má vlastní ruka na tebe nedopadne.“ (1. Samuelova 24:12) Ačkoli David věděl, že mu Saul křivdí, nepomstil se mu a nemluvil s ním ani o něm utrhačně. Nevzal věci do svých rukou ani při několika dalších příležitostech. Namísto toho se spoléhal, že Jehova napraví věci sám. (1. Samuelova 25:32–34; 26:10, 11)

9. Proč bychom se neměli mstít, když čelíme odporu nebo pronásledování?

⁹ Podobně jako David, i ty se můžeš ocitnout v obtížných situacích. Možná ti odporují nebo tě pronásledují spolužáci, spolupracovníci, členové rodiny nebo jiní lidé, kteří nesdílejí tvou víru. Nemsti se. Čekej na Jehovu a pros ho o pomoc jeho svatého ducha. Možná, že na tyto nevěřící zapůsobí tvé dobré chování a oni se stanou věřícími. (1. Petra 3:1) V každém případě si buď jist, že Jehova tvou situaci vidí a v patřičném čase nějak zasáhne. Apoštol Pavel napsal: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Římanům 12:19)

„Naslouchejte ukázňování“

10. Jakého hříchu se David dopustil a jak se to pokusil utajit?

¹⁰ Léta plynula. David se stal milovaným králem a těšil se mimořádnému věhlasu. Jeho životní dráha vynikala věrností a skládal nádherné žalmy ke chvále Jehovy. Snadno by se tedy mohlo zdát, že tento muž se nikdy nedopustí vážného hříchu. Právě to se však stalo. Jednoho dne král pozoroval ze střechy svého domu krásnou ženu, jak se koupe. Vyptával se na ni. Když David zjistil, že to je Bat-šeba a že její manžel Urijáš je ve válce, poslal pro ni a měl s ní pohlavní styk. Později se dozvěděl, že je těhotná. Kdyby tato záležitost vyšla najevo, vyvolalo by to nesmírné pohoršení. Podle mojžíšského Zákona bylo cizoložství zločinem, který se trestal smrtí. Král si zjevně myslel, že by se mu mohlo podařit hřích utajit. Poslal tedy do vojska vzkaz, aby se Urijáš vrátil do Jeruzaléma. Doufal, že Urijáš s Bat-šebou stráví noc, avšak to se nestalo. David byl zoufalý. Přikázal proto Urijášovi, ať se vrátí do války, a dal mu dopis pro vojevůdce Joaba. Tento dopis nařizoval, aby byl Urijáš postaven do bojové situace, která bude mít za následek jeho smrt. Joab poslechl a Urijáš byl zabit. Bat-šeba podle tradičního zvyku držela období truchlení a pak si ji David vzal za manželku. (2. Samuelova 11:1–27)

11. Jaký příběh vyprávěl Natan Davidovi a jak David reagoval?

¹¹ Zdálo se, že plán byl úspěšný. David si však měl uvědomit, že Jehova celou tu záležitost vidí před sebou jako na dlani. (Hebrejcům 4:13) Měsíce ubíhaly a nakonec se narodilo dítě. Na Boží pokyn tehdy za Davidem přišel prorok Natan. Prorok králi vyprávěl o jistém bohatém muži, který vlastnil mnoho ovcí, ale jednomu velmi chudému muži vzal jeho jedinou milovanou ovečku a porazil ji. Tento příběh pobouřil Davidův smysl pro spravedlnost, avšak Davida nenapadlo, že má skrytý význam. David bohatého muže na místě odsoudil. V návalu hněvu Natanovi řekl: „Muž, který tohle dělá, zaslouží zemřít!“ (2. Samuelova 12:1–6)

12. Jaký rozsudek vynesl Jehova nad Davidem?

¹² „Ty sám jsi ten muž!“ odvětil prorok. David právě odsoudil sám sebe. Davidovo rozhořčení rychle vystřídal hluboký stud a palčivá lítost. David strnule naslouchal, když mu Natan tlumočil Jehovův neodvratný rozsudek. Natan pro něj neměl žádná slova útěchy či povzbuzení. Tím, že David jednal špatně, pohrdl Jehovovým slovem. Zabil Urijáše mečem nepřítele? Meč se nevzdálí od Davidova domu. Vzal si Urijášovu manželku potají? Podobné zlo postihne jeho, avšak ne potajmu, ale bude to všem na očích. (2. Samuelova 12:7–12)

13. Jak David reagoval na ukázňování od Jehovy?

¹³ Davidovi je ke cti, že svou vinu nepopíral. Na proroka Natana se neosopil. Nesvaloval vinu na druhé ani se nesnažil své jednání omlouvat. Tváří v tvář svým hříchům uznal svou odpovědnost a řekl: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ (2. Samuelova 12:13) Z 51. žalmu je patrné, jak velice byl svým proviněním sklíčen a jak hluboké bylo jeho pokání. David Jehovu snažně prosil: „Neodvrhuj mě od svého obličeje; a svého svatého ducha mi neodnímej.“ Věřil, že ‚srdcem, které je zlomené a zdrcené‘ kvůli hříchu, Jehova ve svém milosrdenství nepohrdne. (Žalm 51:11, 17) David nepřestal spoléhat na Božího ducha. Jehova Davida sice nechránil před trpkými následky jeho hříchu, ale odpustil mu.

14. Jak bychom měli reagovat na ukázňování od Jehovy?

¹⁴ Všichni jsme nedokonalí a všichni hřešíme. (Římanům 3:23) Někdy se může stát, že se, podobně jako David, dopustíme vážného hříchu. Stejně jako milující otec ukázňuje své děti, tak Jehova usměrňuje ty, kdo se snaží mu sloužit. Ukázňování je sice prospěšné, avšak těžko se přijímá. Někdy je doslova „zarmucující“. (Hebrejcům 12:6, 11) Jestliže však ‚ukázňování nasloucháme‘, můžeme dosáhnout smíření s Jehovou. (Přísloví 8:33) Aby nám Jehova nadále žehnal svým duchem, musíme přijmout usměrnění a snažit se o Boží schválení.

Nedoufejme v nejisté bohatství

15. (a) Jakými způsoby někteří lidé používají své bohatství? (b) Jak si David přál používat své jmění?

¹⁵ Nic nenasvědčuje tomu, že by David pocházel z bohaté nebo význačné rodiny. Za svého kralování však nabyl nesmírného bohatství. Víme, že mnozí lidé bohatství hromadí, chamtivě usilují o to, aby měli stále víc, anebo svůj majetek využívají pro sobecké zájmy. Jiní používají peníze tak, aby si získali obdiv druhých lidí. (Matouš 6:2) David své jmění používal jinak. Toužil ctít Jehovu. V rozhovoru s Natanem vyjádřil své přání postavit pro Jehovu chrám, kde by byla umístěna truhla smlouvy, která v té době ‚přebývala uprostřed stanových pláten‘ v Jeruzalémě. Jehova byl Davidovým úmyslem potěšen, ale prostřednictvím Natana mu sdělil, že stavbou chrámu bude pověřen Davidův syn Šalomoun. (2. Samuelova 7:1, 2, 12, 13)

16. Co David udělal pro přípravu stavby chrámu?

¹⁶ David pro tento velký stavební projekt shromáždil materiál. Řekl Šalomounovi: „Připravil [jsem] pro Jehovův dům sto tisíc talentů zlata a milion talentů stříbra, a měď a železo se rozhodně nedá zvážit, protože je jich takové množství; a připravil jsem klády a kameny, ale k nim budeš přidávat.“ Ze svého osobního majetku přispěl David 3 000 talenty zlata a 7 000 talenty stříbra.a (1. Paralipomenon 22:14; 29:3, 4) Svou štědrost nechtěl vystavovat na odiv. Dáváním projevoval víru a oddanost Jehovovi Bohu. Uvědomoval si, kdo je Zdrojem jeho bohatství, a proto Jehovovi řekl: „Všechno je od tebe, a dali jsme ti z tvé vlastní ruky.“ (1. Paralipomenon 29:14) Davida jeho štědré srdce podněcovalo k tomu, aby pro podporu čistého uctívání dělal vše, co bylo v jeho silách.

17. Jak se rada v 1. Timoteovi 6:17–19 vztahuje na bohaté i na chudé?

¹⁷ Kéž i my používáme svůj hmotný majetek ke konání dobra! Lepší než vést hmotařský způsob života je usilovat o Boží schválení. V tom spočívá pravá moudrost a opravdové štěstí. Pavel napsal: „Těm, kdo jsou bohatí v nynějším systému věcí, dávej nařízení, aby nebyli povýšení a aby nezakládali svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení; aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, aby byli štědří, pohotoví dělit se, a aby si jako poklad bezpečně chovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života.“ (1. Timoteovi 6:17–19) Ať jsme v jakékoli ekonomické situaci, spoléhejme na Božího ducha a žijme způsobem života, díky kterému budeme ‚bohatí vůči Bohu‘. (Lukáš 12:21) Nic není cennějšího než schválené postavení před naším milujícím nebeským Otcem.

Představme se Bohu jako schválení

18. V jakém směru dal David křesťanům znamenitý příklad?

¹⁸ Po celý svůj život David usiloval o Jehovovo schválení. V písni volá: „Projev mi přízeň, Bože, projev mi přízeň, vždyť má duše tě učinila svým útočištěm.“ (Žalm 57:1) Jeho důvěra v Jehovu nebyla marná. David zestárl a byl „spokojený se dny“. (1. Paralipomenon 23:1) Ačkoli se dopustil vážných chyb, vzpomíná se na něho jako na jednoho z mnoha Božích svědků, kteří projevili vynikající víru. (Hebrejcům 11:32)

19. Jak se můžeme představit Bohu jako schválení?

¹⁹ Když se vyrovnáváme se změnami ve svém životě, pamatujme, že právě jako Jehova poskytoval podporu, posilu a usměrňování Davidovi, může totéž poskytovat i nám. Podobně jako David, také apoštol Pavel zažil mnoho změn. I on však zůstal věrný, protože spoléhal na Božího ducha. Napsal: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:12, 13) Spoléháme-li na Jehovu, on nám pomůže obstát. Chce, abychom obstáli. Když mu nasloucháme a přibližujeme se k němu, dá nám sílu činit jeho vůli. A když budeme na Božího ducha stále spoléhat, budeme se moci ‚představit Bohu jako schválení‘, a to nyní i po celou věčnost. (2. Timoteovi 2:15)

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Jak se můžeme střežit před pýchou?

• Proč bychom se neměli mstít?

• Jak bychom měli pohlížet na ukázňování?

• Proč bychom se měli spoléhat na Boha, a ne na bohatství?

[Obrázek na straně 16 a 17]

David spoléhal na Božího ducha a usiloval o Boží schválení. Děláš to také?

[Obrázek na straně 18]

„Všechno je od tebe, a dali jsme ti z tvé vlastní ruky“