Bible mění život lidí

CO PODNÍTILO jednu mladou ženu, která opustila křesťanský způsob života, aby se k němu zase vrátila? Přečtěte si, co o tom vypráví.

„Teď má můj život skutečný smysl.“ — LISA ANDRÉOVÁ

ROK NAROZENÍ: 1986

ZEMĚ: LUCEMBURSKO

DŘÍVE: „ZTRACENÁ DCERA“

MOJE MINULOST: Vyrůstala jsem v Bertrange, čistém, bezpečném a prosperujícím městečku nedaleko Lucemburku. Jsem nejmladší z pěti dětí. Rodiče jsou svědky Jehovovými a usilovně se snažili vštěpovat mým bratrům, sestrám i mně křesťanské hodnoty.

V počátečních letech dospívání jsem začala mít vážné pochybnosti o tom, co svědkové Jehovovi vyučují. Nejdřív jsem si toho nevšímala, ale moje víra postupně slábla. Rodiče dělali, co bylo v jejich silách, aby mě vedli správným směrem, ale já jejich pomoc odmítala. Bez jejich vědomí jsem trávila čas s mladými lidmi, kteří neuznávali téměř žádnou autoritu. Zdálo se mi, že žijí svobodně, a chtěla jsem žít také tak. Pořádali jsme spoustu mejdanů, spali spolu, brali drogy a opíjeli se. Být ve společnosti lidí, kteří si zdánlivě naplno užívali života, se mi zpočátku líbilo.

Ve skutečnosti jsem však šťastná nebyla. Život s těmito kamarády byl prázdný. Zatímco oni si s ničím moc nelámali hlavu, já jsem se trápila tím, kolik je ve světě nespravedlnosti, a dalšími věcmi. Postupně jsem byla sklíčenější a sklíčenější.

JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT: Když mi bylo sedmnáct, byla jsem jednoho dne úplně na dně. Maminka vytušila, jak jsem nešťastná, a povzbudila mě, abych dala Bibli ještě jednu šanci. Vybídla mě, abych prozkoumala, co učí, a pak se sama rozhodla, zda podle ní chci žít, nebo ne. Tento upřímný rozhovor pro mě znamenal zlom. Souhlasila jsem, že budu studovat Bibli se svou starší sestrou Caroline a jejím manželem Akifem. Akif nebyl vychován jako svědek Jehovův, ale stal se jím až v dospělosti. Kvůli tomu, co prožil, jsem cítila, že s ním můžu mluvit otevřeně, což pro mě bylo důležité.

Věděla jsem, že se svým životním stylem nemůžu být svědkem Jehovovým, ale zpočátku jsem si myslela, že to, jak žiji, je moje osobní věc. Díky studiu Bible jsem si však uvědomila, že moje chování působí na Jehovovy city. (Žalm 78:40, 41; Přísloví 27:11) A také jsem pochopila, že působí i na ostatní lidi.

Jak jsem dál poznávala Bibli, nacházela jsem logické a přesvědčivé důvody, proč věřit, že je to Boží Slovo. Například jsem zjistila, jak se s úžasnou přesností splnilo mnoho biblických proroctví. Takové poznatky mi pomohly rozptýlit mé dřívější pochybnosti.

Asi po roce studia Bible jsem s rodiči jela navštívit svého staršího bratra, který byl dobrovolným pracovníkem v odbočce svědků Jehovových v Německu. Když jsem viděla, jak je můj bratr šťastný, silně to na mě zapůsobilo. Právě takové štěstí jsem hledala. Velký dojem na mě udělali i ostatní svědkové, kteří tam pracovali. Tolik se lišili od lidí, se kterými jsem se dřív stýkala — kterým se nedalo věřit a kteří hledali jen zábavu a vzrušení. Zanedlouho jsem v upřímné modlitbě slíbila Jehovovi, že mu budu sloužit po celý zbytek svého života. To, že jsem se Jehovovi zasvětila, jsem v devatenácti letech dala najevo křtem.

JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO: Teď má můj život skutečný smysl. Mám radost, že můžu pomáhat druhým, aby se seznámili s Biblí a poznali Jehovu a jeho sliby týkající se naší budoucnosti. Ze změn, které jsem udělala, má užitek i moje rodina — už se o mě nemusí bát.

Dobře si uvědomuji, jakých chyb jsem se v minulosti dopustila, ale snažím se jimi zbytečně nezabývat. Raději se soustředím na Jehovovu ochotu odpouštět a na to, s jakou láskou se o mě zajímá. Z celého srdce souhlasím se slovy Přísloví 10:22, kde se píše: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“

[Praporek na straně 12]

„Pořádali jsme spoustu mejdanů, spali spolu, brali drogy a opíjeli se.“

[Praporek na straně 13]

„Dobře si uvědomuji, jakých chyb jsem se v minulosti dopustila, ale snažím se jimi zbytečně nezabývat.“