Co možná nevíte . . .

Co měl Ježíš na mysli, když své posluchače vybízel, aby šli druhou míli?

▪ Ježíš ve svém slavném Kázání na hoře doporučoval: „Jestliže někdo s autoritou tě nutí ke službě na jednu míli, jdi s ním dvě míle.“ (Matouš 5:41) Ježíšovi posluchači pravděpodobně pochopili, že tímto výrokem narážel na povinnou službu, kterou mohli od občanů vyžadovat vládní úředníci a vojsko.

V prvním století n. l. byl Izrael okupován Římany. Ti se nezdráhali přinutit lidi či zvířata k nějaké službě nebo cokoli zabrat, pokud to považovali za nutné k urychlenému vyřízení určité úřední záležitosti. Římští vojáci například přiměli Šimona z Kyréné, aby odnesl Ježíšův mučednický kůl na místo popravy. (Matouš 27:32) Vymáhání takových služeb bylo vnímáno jako utlačující, bylo velmi nepopulární a v Židech vyvolávalo rozhořčení a odpor.

Na jak velkou vzdálenost mohli být občané přinuceni nést nějaký náklad, není známo. Je ale těžké si představit, že by byli ochotní jít byť jen o kus dál, než museli. Když tedy Ježíš své posluchače vybízel, aby šli i druhou míli, vlastně jim říkal, aby takové služby, pokud je bude někdo oprávněně vyžadovat, vykonávali bez nelibosti. (Marek 12:17)

Kdo byl Annáš, o kterém se zmiňují evangelia?

▪ Annáš (Ananus), který hrál významnou úlohu v soudním procesu s Ježíšem, je v evangeliu nazván „předním knězem“. (Lukáš 3:2; Jan 18:13; Skutky 4:6) Byl tchánem izraelského velekněze Kaifáše a sám v tomto úřadu sloužil od roku 6 či 7 n. l. do roku 15 n. l., kdy ho římský prokurátor Valerius Gratus sesadil. Jako bývalý velekněz měl však v Izraeli nadále velkou moc. Úřad velekněze zastávalo postupně pět jeho synů a jeho zeť.

Dokud byl Izrael nezávislým národem, velekněz svou funkci zastával doživotně. (4. Mojžíšova 35:25) Pod nadvládou Římanů však o tomto úřadu rozhodovali místodržitelé a králové jmenovaní Římem, kteří mohli velekněze nejen jmenovat, ale také odvolat. Historik Flavius Josephus píše, že Annáše jmenoval veleknězem v roce 6 nebo 7 n. l. Quirinius, římský místodržitel Sýrie, poté co z tohoto úřadu sesadil jistého Joazara. Zdá se však, že pohanští panovníci při výběru nového velekněze dbali na to, aby byl z řad kněží.

Annášova rodina byla nesmírně bohatá a nechvalně známá svou chamtivostí. Zbohatla patrně díky tomu, že měla v chrámovém areálu monopol na prodej zboží, které se používalo k obětem, jako byli holubi, ovce, olej a víno. Josephus uvádí, že Ananus (Ananiáš), syn Annášův, měl „sluhy, kteří byli vyložení lotři, . . . měli ve zvyku násilím brát kněžím desátky a neštítili se bít ty, kdo jim je odmítali dát“.