Jste v Boží pamětní knize?

VŠÍMÁ si Jehova svých ctitelů, když se ho snaží potěšit? Ano, všímá. Sleduje ale víc než jen jejich dobré skutky a slova chvály. Jeho pozornosti neujde dokonce ani to, když o něm s oceněním přemýšlí. A co víc, Jehova na své služebníky a na to, co dělají, nikdy nezapomene. Proč si tím můžeme být jisti? Odpověď najdeme ve slovech zapsaných prorokem Malachiášem. (Přečtěte si Malachiáše 3:16.)

Malachiáš prorokoval v 5. století př. n. l., v době, kdy byli Izraelité v otřesném morálním a duchovním stavu. Kněží zanedbávali své povinnosti a členové národa dělali věci, které Boha zneuctívaly — věnovali se magii, dopouštěli se cizoložství a podváděli. (Malachiáš 2:8; 3:5) Uprostřed této zkažené společnosti však byla skupinka Izraelitů, kteří Bohu zůstávali věrní. Jak to dávali najevo?

Malachiáš říká: „Ti, kdo mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili.“ Bázeň před Bohem je pozitivní vlastnost. Malachiáš zde mluví o Izraelitech, kteří k Bohu měli hlubokou úctu a pociťovali zdravou obavu ze ztráty jeho přízně. Všimněte si, že tito bohabojní jednotlivci „spolu mluvili“. Nepochybně se scházeli s cílem mluvit dobře o Jehovovi a jeden druhého povzbudit, aby se zkažeností kolem sebe nenechali sklíčit nebo poskvrnit.

Věrní Izraelité dávali svou úctu k Jehovovi najevo ještě jiným významným způsobem. Čteme o nich, že „[mysleli] na jeho jméno“. Český studijní překlad je popisuje jako ty, „kdo si váží jeho jména“. Tito bohabojní Izraelité ctili Jehovu dokonce svými myšlenkami. Hluboce rozjímali a s oceněním přemýšleli o Jehovovi a jeho velkém jménu. Všímal si toho Jehova?

Malachiáš odpovídá: „Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal.“ Na svém vyvýšeném místě v nebesích Jehova obrazně řečeno nastražil uši, aby slyšel každé slovo chvály, které si jeho ctitelé mezi sebou řekli. Věnoval také pozornost všem jejich soukromým úvahám. (Žalm 19:14) Dělal však víc, než že by si jen všímal jejich dobrých slov a myšlenek.

„Začala se před ním psát pamětní kniha,“ uvádí Malachiáš. Do této knihy jsou zapisována jména všech, kdo Jehovovi ve věrnosti slouží. Za zmínku stojí, že je označena jako „pamětní kniha“.a Vyplývá z toho, že Jehova nikdy nezapomene na své věrné ctitele a na nic, čím přispěli k jeho chvále, ať už to byl dobrý skutek, slovo nebo myšlenka. Bůh na ně pamatuje s určitým cílem. Slibuje, že ty, jejichž jména jsou v jeho pamětní knize nesmazatelně zapsána, odmění věčným životem.b (Žalm 37:29)

Myšlenka, že Jehova si cení všeho, co děláme s cílem správně ho uctívat, je jistě hřejivá. Slova z Malachiáše 3:16 nám také dávají důvod vážně se nad sebou zamyslet. Můžeme si položit otázku: Je moje jméno v Boží pamětní knize? Pokud se budeme každý den ze všech sil snažit jednat, mluvit a myslet tak, aby si to Jehova chtěl pamatovat, naše jméno tam bude.