Ježíšovo vzkříšení — Opravdu k němu došlo?

HÉRODOTOS, řecký historik, který žil před 2 500 lety, vyprávěl o tehdejších Egypťanech toto: „Na hostinách u bohatých lidí nějaký člověk obcházel přítomné, nesl jeden až dva lokte dlouhý dřevěný model velmi věrohodně vyřezané a nabarvené mrtvoly v rakvi a říkal: ‚Pijte a veselte se, protože až zemřete, budete vypadat takhle.‘“

Egypťané nebyli jediní, kdo měl k životu takový přístup. Mají ho i mnozí lidé dnes. Jestliže život končí smrtí, proč si ho neužít? Proč usilovat o nějaké vznešené hodnoty? Jestliže smrt je definitivní konec, pak je logické, že by lidé měli žít pro současnost. Stejnou myšlenku vyjádřil i apoštol Pavel, když popisoval postoj lidí, kteří nevěřili ve vzkříšení: „Jestliže mrtví nemají být vzbuzeni, ‚jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít‘.“ (1. Korinťanům 15:32)

Pavel samozřejmě nevěřil, že smrt znamená věčné zapomnění. Byl přesvědčen, že mrtví mohou znovu žít, a to s vyhlídkou, že již nikdy nezemřou. Jeho přesvědčení se zakládalo na události mimořádného významu, jejíž věrohodnost pokládal za nevyvratitelnou, totiž na vzkříšenía Ježíše Krista. Ježíšovo vzkříšení bylo nejvýznamnější událostí, která posilovala víru prvních křesťanů.

Co ale znamená vzkříšení Ježíše pro nás? Můžeme si vůbec být jisti, že k němu došlo? Podívejme se, jaké závěry v tomto směru vyvodil apoštol Pavel v dopise křesťanům, kteří žili v Korintu.

CO KDYBY KRISTUS NEBYL VZKŘÍŠEN?

Někteří křesťané ve starověkém Korintu v této otázce neměli jasno a jiní vůbec nevěřili, že ke vzkříšení může dojít. Ve svém prvním dopise Korinťanům apoštol Pavel postupně uvedl, jaké důsledky by to mělo, kdyby vzkříšení neexistovalo. Napsal: „Není-li skutečně vzkříšení mrtvých, ani Kristus nebyl vzbuzen. Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra. Nadto jsme také shledáni falešnými Božími svědky . . . Vaše víra [je] zbytečná; ještě jste ve svých hříších. . . . Také ti, kdo usnuli ve smrti ve spojení s Kristem, zahynuli.“ (1. Korinťanům 15:13–18)

„Objevil [se] více než pěti stům bratrů najednou . . . Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně.“ (1. Korinťanům 15:6–8)

Pavel začal výrokem, který lze těžko zpochybnit: Pokud mrtví nemohou být vzkříšeni, pak ani Kristus, který zemřel, nebyl vzbuzen k životu. Co by z toho vyplývalo? Kázání dobré zprávy by bylo zbytečné a byl by to navíc obrovský podvod. Vždyť Kristovo vzkříšení bylo klíčovou složkou křesťanské víry — bylo neoddělitelně spjato s některými základními biblickými naukami o Boží svrchovanosti, Božím jménu a království a naší záchraně. Pokud k němu nedošlo, pak by poselství, které Pavel a další apoštolové oznamovali, nebylo nic jiného než prázdná slova.

Mělo by to i další důsledky. Pokud Kristus nebyl vzkříšen z mrtvých, křesťanská víra by byla k ničemu, byla by planá a založená na lži. Dále by Pavel a učedníci říkali lži nejen o vzkříšení Ježíše, ale také o tom, kdo jej měl vzkřísit, Jehovovi Bohu. A co víc, nepravdivé by bylo i tvrzení, že Kristus „zemřel . . . za naše hříchy“, protože pokud sám náš Zachránce nebyl osvobozen ze smrti, jak by z ní mohl osvobodit další? (1. Korinťanům 15:3) To by znamenalo, že křesťané, kteří zemřeli — v některých případech mučednickou smrtí — a věřili, že budou vzkříšeni, zahynuli s falešnou nadějí.

Pavel vyvodil tento závěr: „Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě, jsme ze všech lidí nejvíce k politování.“ (1. Korinťanům 15:19) Stejně jako další křesťané, i on leccos obětoval, zažil pronásledování, snášel útrapy a čelil smrti, protože věřil ve vzkříšení a v to, co je s ním spojeno. To vše by bylo zbytečné.

PROČ VĚŘIT V JEŽÍŠOVO VZKŘÍŠENÍ

Pavel byl přesvědčen, že křesťanské učení není založeno na lži. Věděl, že Kristus byl vzbuzen z mrtvých, a důkazy, které pro to byly, shrnul v dopise Korinťanům slovy, „že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy; a že byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem; a že se objevil Kéfovi, potom dvanácti“.b Pavel dodává: „Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška, ale někteří usnuli ve smrti. Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně.“ (1. Korinťanům 15:3–8)

Na začátku Pavel s pevným přesvědčením prohlásil, že Ježíš zemřel za naše hříchy, byl pohřben a byl vzkříšen. Jak si tím mohl být tak jistý? Jedním důvodem bylo svědectví mnoha očitých svědků. Vzkříšený Ježíš se objevil jak jednotlivcům (včetně Pavla), tak menším skupinkám, a dokonce zástupu 500 učedníků, z nichž mnozí jistě byli ke zprávě o jeho vzkříšení skeptičtí. (Lukáš 24:1–11) Většina očitých svědků byla v Pavlově době ještě naživu, takže kdokoli si mohl ověřit, zda je to pravda. (1. Korinťanům 15:6) Výpověď jednoho nebo dvou svědků lze snadno zpochybnit, ale těžko lze ignorovat svědectví 500 nebo i více lidí.

Všimněte si také, že Pavel se dvakrát zmínil o tom, že Ježíšova smrt, pohřeb a vzkříšení byly „podle Písem“. Byly splněním proroctví, která se v Hebrejských písmech týkala Mesiáše, a důkazem toho, že slíbeným Mesiášem byl právě Ježíš.

Ačkoli vzkříšení Ježíše bylo potvrzeno očitými svědky a v souladu s Písmy, přesto existovali a existují lidé, kteří mají pochybnosti o tom, zda k němu došlo. Někdo říká, že tělo ukradli učedníci a pak tvrdili, že byli svědky Ježíšova vzkříšení. Učedníci však neměli takovou moc ani vliv, aby překonali překážku v podobě římských strážců, kteří hlídali vstup do hrobky. Jiní tvrdí, že vzkříšený Ježíš byl pouhý přelud. Této teorii odporuje fakt, že se Ježíš zjevil mnoha lidem v různou dobu. Není ani rozumné věřit tomu, že nějaký přízrak mohl upéct rybu a podávat ji k jídlu, jak to udělal vzkříšený Ježíš v Galileji. (Jan 21:9–14) A mohl by přelud v podobě muže vybídnout kolemstojící, aby se ho dotkli? (Lukáš 24:36–39)

Ještě další lidé jsou přesvědčeni, že vzkříšení byl podvod, který vymysleli učedníci. Co by z toho ale měli? Když učedníci vydávali svědectví o Ježíšově vzkříšení, zažívali výsměch a utrpení a hrozila jim smrt. Vystavovali by se takovému nebezpečí kvůli nějaké lži? A navíc, svědectví podali nejdřív v Jeruzalémě, přímo před svými protivníky, kteří byli připraveni využít jakoukoli záminku k tomu, aby proti nim zasáhli.

Právě vzkříšení Ježíše bylo to, co učedníkům dodávalo odvahu svědčit o svém Pánu navzdory i tomu nejkrutějšímu pronásledování. Vzkříšení se stalo klíčovou složkou křesťanské víry. První křesťané neriskovali svůj život jenom proto, aby vydali svědectví o moudrém učiteli, který byl zavražděn. Riskovali svůj život proto, aby oznamovali, že Ježíš byl vzkříšen, protože to dokládalo, že je Kristus, Boží Syn, mocná duchovní bytost, která je podporuje a vede. Ježíšovo vzkříšení znamenalo, že i oni budou vzbuzeni ze smrti. Pravda je, že pokud by Ježíš nebyl vzbuzen, neexistovalo by křesťanství. Kdyby nebyl vzkříšen, možná bychom o něm nikdy neslyšeli.

Co ale znamená Ježíšovo vzkříšení pro nás dnes?