Existují zlí andělé?

Ano, zlí andělé existují. Kde se tu vzali? Už jsme si řekli, že Bůh vytvořil anděly se svobodnou vůlí. Krátce po stvoření prvního muže a ženy, Adama a Evy, jeden anděl svou svobodnou vůli zneužil a vyprovokoval na zemi vzpouru. Podařilo se mu přimět Adama a Evu, aby se postavili proti Bohu. (1. Mojžíšova 3:1–7; Zjevení 12:9) V Bibli se nepíše, jak se tento duchovní tvor jmenoval nebo jaké měl v nebi postavení. Po jeho vzpouře ho ale Bible výstižně nazývá Satanem, což znamená „odpůrce“, a Ďáblem, což znamená „pomlouvač“. (Matouš 4:8–11)

Je smutné, že tím celá věc neskončila. V době, kdy žil Noe, někteří andělé „opustili své vlastní správné bydliště“ v nebi. Přišli na zem a vzali na sebe lidskou podobu, aby mohli žít nemravně a zvráceně. A tak se odchýlili od původního záměru, se kterým je Bůh stvořil. (Juda 6; 1. Mojžíšova 6:1–4; 1. Petra 3:19, 20)

Co se s těmito zlými anděly dělo dál? Když Bůh způsobil celosvětovou potopu, aby očistil zemi od špatnosti, odhmotnili se a vrátili se do duchovní říše. Bůh jim ale po návratu do nebe nedovolil, aby získali zpět „své původní postavení“. Odsoudil je k poníženému stavu „husté [duchovní] tmy“, kterému se říká tartaros. (Juda 6; 2. Petra 2:4) Tito démoni se dostali pod vliv Satana, „panovníka démonů“, který „se stále proměňuje v anděla světla“. (Matouš 12:24; 2. Korinťanům 11:14)

Podle Bible vzniklo v roce 1914 Boží království, tedy nebeská vláda.a Po této významné události byli Satan a jeho démoni vyhnáni z nebe a od té doby můžou působit jen v blízkosti země. Rozšířená špatnost a morální úpadek, které ve světě panují, jsou důkazem jejich touhy ubližovat a mstít se. (Zjevení 12:9–12)

Čím dál větší mravní zkaženost a otřesné násilí nám ale dávají jistotu, že konec tyranské nadvlády těchto duchovních tvorů je blízko. Brzy už nebudou moct nikoho ovlivňovat. Potom co bude Boží království 1 000 let vládnout nad zemí, ze které se během té doby stane ráj, dostanou ještě poslední šanci, aby vyzkoušeli lidstvo. Pak budou navždycky zničeni. (Matouš 25:41; Zjevení 20:1–3, 7–10)