Podílíš se na pomoci nečinným?
1 „Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ovci, která se ztratila.“ (Luk. 15:6) Tuto radost prožívá mnoho bratrů a sester ve sborech, v nichž se nečinní vracejí ke stádu. V těchto kritických dnech je to veliká radost pomáhat bratrovi, který s námi z nějakého důvodu přestal pěstovat společenství. Jehova ‚nemá přání ..., aby zahynul jeden z těchto maličkých‘, a my přejímáme jeho stanovisko. — Mat.18:14.
2 Je ovšem nutné ještě další úsilí, aby nás, kteří prožíváme tuto radost, mohlo být více. Proč? Ztracená ovce je obvykle zcela bezmocná a pastýř pátrá, aby ji znovu nalezl. Pátrat po ztracené ovci, nalézt ji a potom ji živit, vyžaduje velké úsilí. Ježíš ukázal ve svém podobenství, že pastýř zanechá 99 ovcí a bude hledat ztracenou, „dokud ji nenalezne“. — Luk.15:4.
JAK MOHOU VŠICHNI POMÁHAT
3 „Naše služba království“ na září 1982 ukazovala, že tajemník a dozorce služby učiní opatření, aby někteří schopní zvěstovatelé vedli domácí biblické studium s nečinnými. To přirozeně neznamená, že druzí zvěstovatelé ve sboru přitom nemohou pomáhat. Kladné výsledky dosáhnou všichni zvěstovatelé svým spojeným úsilím.
4 Nedávno navštívil jeden krajský dozorce manžele, kteří byli dříve zvláštními průkopníky a nyní jsou již dva roky nečinní. Když oba vypověděli v slzách cestujícímu dozorci své problémy, rozhodli se, že se vrátí ke sboru. Později se znovu začali podílet na kazatelské službě. A jak uvažují dnes? Žena napsala krajskému dozorci: „Chtěla bych vyjádřit své ocenění pro křesťanskou lásku a vřelost, kterou jsi nám projevil. Měla jsem pocit, jako by ze mne spadlo ohromné břemeno. Modlím se za to, aby se mi to již nikdy nepřihodilo. Srdečně Ti děkuji, že jsi k nám přišel a znovu nás navštěvoval, i když jsem byla k Tobě nejprve odměřená. Pomohl jsi mi, abych viděla, že to všechno není beznadějné. Nikdy Ti to nezapomenu.“
5 Měli bychom chápat, že je obtížné pro lidi, kteří neměli dlouhou dobu společenství se sborem, aby znovu začali navštěvovat shromáždění. Někteří se možná ostýchají nebo dokonce stydí. Bylo by velmi láskyplné, kdyby se každý z nás chopil iniciativy a přivítal je, když znovu navštíví shromáždění, protože tak uvidí, že se ‚radujeme‘ z toho, že jsou znovu mezi námi. Neměli bychom je přirozeně vítat jen poprvé, ale pokaždé, když přijdou. Podílíme se tímto způsobem na pomoci nečinným?
6 V mnoha sborech byli úspěšní, protože si vzali k srdci program pomoci nečinným. Nedávno oznámil jeden krajský dozorce, že v jednom sboru začalo znovu pracovat sedm lidí. Jedna sestra vyprávěla starším, že čekala, až ji někdo navštíví a pomůže jí, protože zjistila, že je velmi obtížné, aby sama znovu vyhledala naše společenství.
7 Přirozeně je možné, že si někdo nepřeje pomoc. Ježíš řekl: „PODAŘÍ-LI se mu ji najít“, raduje se. (Mat. 18:13) Kdybychom tedy neměli úspěch ve svém úsilí pomáhat nečinným, neměli bychom být příliš zklamáni. Budeme alespoň vědět, že jsme se velice snažili.
8 Pátrání po něčem ztraceném vyžaduje čas, trpělivost a pozitivní postoj. Výsledky možná nevidíme tak rychle, jak jsme předpokládali, neměli bychom se však vzdát. Měli bychom se naopak snažit, protože víme, že Jehova si nepřeje, „aby zahynul jeden z těchto maličkých“. (Mat. 18:4) Kéž se všichni podílíme na pomoci druhým nečinným!