Používáš vhodný úvod?
1 Když zvěstovatel začíná rozhovor s nějakým člověkem, musí se rozhodnout, zda vhodným způsobem a ve vhodnou dobu uvede poselství o království, nebo zda se raději rozloučí. V kladném případě se již v prvních vteřinách ukáže, vyslechne-li ten člověk poselství nebo zda svědka odmítne. Jako zvěstovatelé království víme, že myšlenky, které chceme předložit, jsou životně důležité, a opravdu bychom chtěli pomoci lidem, s nimiž hovoříme. (Řím. 10:14) Přesto budeme mít příležitost hovořit o biblických pravdách jen tehdy, jestliže již svými úvodními slovy vzbudíme zájem svého protějšku. — Kol. 4:6, srovnej Přísloví 25:11.
2 Chceme-li zjistit, používáme-li vhodný úvod, měli bychom se jednou sami sebe zeptat, zda jsme si nevypěstovali špatný návyk používat stále tentýž úvod, protože je snadno zapamatovatelný nebo nám nejlépe vyhovuje. Jsou v našem úvodu výrazy, jež by mohly v některých obvodech proti nám vyvolat předsudky? Je náš úvod dostatečně přímý, aby vzbudil zájem, nebo snad zase naopak přiměje osloveného, aby ukončil rozhovor dříve, než se vůbec dostaneme k námětu? Můžeme již na začátku rozmluvy vzbudit jeho zájem? Působivé úvody nejsou věcí náhody. Vyžadují tvrdou práci, pečlivou přípravu a pravidelné cvičení.
ZVOLIT SPRÁVNÝ ÚVOD
3 Na začátku budeme myslet na to, že pro různé obvody, různé lidi i situace jsou nezbytné rozdílné úvody. Volba správného úvodu vyžaduje pečlivou rozvahu. Můžeš snad oslovenému v úvodu poselství o království ukázat, jaký užitek má pro něj osobně? Někdy se totiž za odmítnutím biblického poučení skrývá nezodpovězená námitka: „Nechci, abyste mi kázali své náboženské nauky, ale kdybyste tak se mnou uměli pohovořit o otázkách, které mne tíží!“ Co je to za otázky? Možná, že je onen člověk ani nedovede výstižně vyjádřit. Co kdybychom v takové chvíli použili několik myšlenek z brožury „Velikonoce na celém světě“? V záhlaví článku „Nejzákladnější otázky hluboko v nás“ takové otázky najdeme vyjádřené. Můžeme je v rozhovoru nadhodit a spojit s nabídkou této brožury.
4 Jak můžeme překonávat námitky, které posluchači brání ochotně si vyslechnout naše poselství? Můžeme být například odmítnuti hned v úvodu: „Já vím, co mi chcete říci, ale poznat, zda je Bůh, to nejde!“ nebo přímo: „Jsem agnostik!“. Rozhovor může hned skončit, nebo také pokračovat, jestliže jsme dobře připraveni. Můžeme říci: „Bez úsilí se nedá poznat nic, ale právě na tento námět jsem nedávno četl výstižný článek ‚Jsi agnostik?‘ “ Pak třeba zdůrazníš: „Mnoho lidí se totiž brání poznat něco o náboženství. Myslí na staleté tmářství a útlak církví. Já vám nabízím pouze nezaujaté přemýšlení. Chcete si přečíst, co o možnosti nebo nemožnosti poznat Boha říká třeba Einstein a Bertrand Russell?“ Při kladné odpovědi nabídneme k přečtení brožuru „Práce může být potěšením“, kde je uvedený článek.
5 Jak můžeme dát najevo upřímný zájem o dobro oslovené osoby? (Mar. 6:34) Úsměv může velice pomoci, jestliže je přívětivý, to znamená mírný a jemný. Upřímný úsměv se pozná podle toho, že bere ohled na námět a situaci. Laskavost působí přitažlivě a ve spojení s naším cílem pomáhat lidem je nezbytně nutná. Svůj zájem o takového člověka můžeme projevit i tím, že ho povzbuzujeme k osobnímu vyjádření, ke kterému je však třeba mu vyhradit dost času. Chceme-li upřímně znát jeho názor a pozorně mu nasloucháme, může dostat chuť vyslechnout naše poselství.
BRÁT V ÚVAHU SITUACI
6 Všímej si svého posluchače i jeho okolí. Setkáváš se s mužem či s ženou, mladým či starým člověkem, otcem nebo dítětem? Je vznesená námitka podnětem ke skončení hovoru či ke změně námětu, nebo k nabídce určitého článku? Všechny tyto činitele nám pomáhají zvolit vhodný úvod, který zaměříme na potřeby a zájem osoby, s níž se setkáváme.