Předkládat dobré poselství — s rozlišovací schopností
1 Inspirované přísloví říká: „Kdo střeží rozlišovací schopnost, najde dobro.“ (Přísl. 19:8) Moudrost těchto slov se při naší kazatelské činnosti často prokázala jako pravdivá. Mnozí zvěstovatelé například používají rozlišovací schopnost a takt k tomu, aby případnou snahu ukončit rozhovor obrátili v příležitosti k vydání dalšího svědectví nebo aby alespoň položili základ k vydání pozdějšího svědectví. Jak se to dá udělat?
Poradit si s případnou snahou ukončit rozhovor
2 Často se setkáváme s lidmi, kteří říkají: „Mám moc práce.“ Má ten majitel bytu opravdu tolik práce, nebo to jen tak říká, aby se nemusel zabrat do dlouhého rozhovoru? Potřebujeme rozlišovací schopnost. Nepřipadá-li nám, že má opravdu tolik práce, můžeme se pokusit, abychom překonali jeho případnou snahu ukončit rozhovor. Můžeme říci: „Budu tedy stručný.“ Potom můžeme shrnout to, o čem jsme chtěli hovořit, a stále si budeme uvědomovat, že jsme se domluvili na krátké rozmluvě. Naše ohleduplnost a komentáře vzbuzující zájem mohou vést k tomu, že ten člověk třeba naznačí zájem hned nato pokračovat v rozhovoru.
3 Předpokládejme ale, že ten, s nimiž jsme začali hovořit, má skutečně hodně práce. Nechceme se sice dát odradit, ale kdybychom byli neodbytní nebo působili nátlak, zřejmě bychom nezanechali dobrý dojem. Jestliže nám například přijde otevřít žena, která má v ruce nějaké kuchařské náčiní, a my cítíme vůni připravovaného jídla, pravděpodobně má opravdu hodně práce. Použijeme tedy rozlišovací schopnost a dobrý úsudek. V tu chvíli by nebylo ohleduplné dále setrvávat v rozhovoru. Mnohem lepší by bylo majitelce bytu dát traktát a navrhnout jí, že přijdeme později. Tak zanecháme příznivý dojem a při příští návštěvě můžeme vydat výborné svědectví.
Reagovat na rozpoložení lidí
4 Někdy se setkáváme s lidmi, kteří jsou velice strozí, když je navštěvujeme ve službě dům od domu. Co máme v tom případě dělat? Přísloví 17:27 radí: „Muž s rozlišovací schopností je chladného ducha.“ Je to vynikající rada! Takového člověka často upokojíme, jestliže hovoříme mírným hlasem, který zrcadlí pochopení. A navíc, jestliže mu s taktem umožníme, aby se vyjádřil k otázce, která ho zajímá, snad bude přístupnější. I když přeruší rozhovor, naše mírná reakce v něm možná zanechá lepší názor na dílo svědků Jehovových. A to by byl vynikající výsledek. Pokud se ovšem majitel bytu vzruší a rozhněvá se, bylo by lepší tiše odejít a pokusit se mu třeba vydat svědectví jindy.
5 Mohou být však také osoby, které jsou sice hádavé, ale přitom upřímné. Za těch okolností možná bude skutečnou zkouškou trpělivosti, jestliže s nimi budeme pokračovat v rozhovoru. Máme-li však rozlišovací schopnost, nemusíme dojít k závěru, že majitel bytu nemá zájem, protože ostře vyjadřuje rozdílný názor. Snad mu budeme chtít taktně klást otázky, abychom zjistili, proč věří tomu, čemu věří, a pak mu ukážeme, co o tom námětu říká Bible. (Přísl. 20:5) Na základě jeho reakce se můžeme rozhodnout, zda bude vhodné pokračovat v rozmluvě.
6 Zvěstovatel, který má rozlišovací schopnost, si uvědomuje, že čas a okolnosti často změní postoj majitele bytu k poselství o Království. Jeho reakce může být při naší příští návštěvě úplně jiná. Musíme si dát pozor, abychom nepředpokládali, že dojde k záporné reakci jen proto, že majitel bytu reagoval záporně, když jsme ho posledně navštívili u dveří.
7 Rozhodování o tom, zda dále pokračovat v rozmluvě, není snadné. Ale rozvíjíme-li umění vyučovat, potom budeme účinněji předkládat dobré poselství s rozlišovací schopností a přitom očekávat, že Jehova požehná našim snahám. — 1. Kor. 3:6; Tit. 1:9.