Proč máme stále kázat?
1 Probíhá u vás dílo kázání o Království už dlouho? (Mat. 24:14) Pokud ano, snad máte pocit, že obvod vašeho sboru byl za tu dobu propracován dostatečně. Většina lidí, s nimiž se dnes v kazatelské službě setkáváte, se k poselství o Království možná staví lhostejně. Povšimněme si ale, co je o Ježíšových pravých učednících řečeno v knize Izajášovo proroctví (II) na straně 141: „Na některých místech se výsledky jejich služby mohou zdát naprosto nicotné ve srovnání s tím, kolik práce a úsilí vynakládají. Přesto vytrvávají.“ Proč ale máme stále kázat?
2 Pamatujme na Jeremjáše: Naše neochvějná vytrvalost v kazatelském díle by neměla být podmíněna tím, zda nám lidé naslouchají, nebo ne. Jeremjáš kázal čtyřicet let ve stejném obvodu, a to i přesto, že mu naslouchala jen hrstka lidí a mnozí se jeho poselství stavěli na odpor. Proč Jeremjáš vytrvával? Protože konal dílo, kterým ho pověřil Bůh. Uvědomoval si, co se stane v budoucnosti, a tak vytrvale kázal. (Jer. 1:17; 20:9)
3 My jsme v podobné situaci. Ježíš nám „nařídil..., abychom kázali lidem a dávali důkladné svědectví, že to je On, koho Bůh pověřil, aby byl soudcem živých a mrtvých“. (Sk. 10:42) Pro ty, kdo slyší, je naše poselství otázkou života a smrti. Lidé budou souzeni na základě toho, jak reagují na dobrou zprávu. Je tedy naší povinností dělat přesně to, čím jsme byli pověřeni. Svůj úkol kázat plníme i navzdory tomu, že nám lidé nechtějí naslouchat, a tím dáváme najevo, jak hluboce je milujeme a jak jsme Jehovovi oddáni. Jde však ještě o víc.
4 Je to k našemu dobru: Činění Boží vůle, bez ohledu na odezvu v obvodu, nám přináší vnitřní pokoj, uspokojení a štěstí, které nelze získat jiným způsobem. (Žalm 40:8) Náš život má tedy skutečný smysl. Čím více se podílíme na službě, tím blíže jsme srdcem a myslí u naděje na radostný život v Božím novém světě. Když se těmito biblickými sliby často zabýváme, prohlubuje se tím naše duchovní smýšlení a upevňuje se tak náš vztah k Jehovovi.
5 Ačkoli možná nepozorujeme okamžité výsledky své kazatelské činnosti, snad jsme do něčího srdce zaseli semeno pravdy, které v Jehovově patřičném čase vyklíčí. (Jan 6:44; 1. Kor. 3:6) Nikdo z nás neví, kolik dalších lidí z blízkého okolí či z celého světa se ještě díky úsilí Jehovova lidu dozví o Království.
6 Dnes bychom se měli více než kdykoli dříve řídit Ježíšovým pokynem: „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí, neboť nevíte, kdy je ustanovený čas. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte bdělí.“ (Mar. 13:33, 37) Kéž tedy všichni stále oznamujeme dobrou zprávu o Království a rozradostňujeme Jehovovo srdce tím, že se podílíme na posvěcování jeho velkolepého a svatého jména.