Oznamujme Jehovovu slávu
1 Žalmista prohlásil: „Zpívejte Jehovovi, všichni lidé země. Oznamujte mezi národy jeho slávu, mezi všemi lidmi jeho podivuhodná díla.“ Když přemýšlíme o tom, co pro nás Jehova už udělal, co stále dělá a co ještě udělá, v našem srdci to vyvolává touhu oznamovat jeho slávu. (Žalm 96:1, 3)
2 Ve službě: Svědkové Jehovovi mají tu výsadu, že mohou nosit Boží jméno a toto jméno veřejně chválit po celém světě. (Mal. 1:11) Tím se výrazně liší od duchovních křesťanstva, kteří Boží jméno ze svých překladů Bible opovážlivě odstraňují. Oznamovat Boží jméno je naléhavé, protože pokud lidé mají být v blížícím se velkém soužení ochráněni, musí toto jméno ve víře vzývat. (Řím. 10:13–15) Kromě toho na posvěcení Božího jména závisí mír v celém vesmíru, a tedy i mír mezi obyvateli země. Ano, všechny skutky, které Jehova koná, mají spojitost s jeho jménem.
3 „Jehova je velký a má být velmi mnoho chválen.“ Ale aby lidé mohli ‚připisovat Jehovovi slávu patřící jeho jménu‘, musí o Bohu znát pravdu. (Žalm 96:4, 8) Někteří však odmítají věřit, že Bůh existuje. (Žalm 14:1) Jiní ho pomlouvají a říkají, že je bezmocný, nebo tvrdí, že to, co se děje na zemi, ho nezajímá. Když upřímným lidem pomáháme získat přesné poznání o našem Stvořiteli, jeho záměrech a jeho obdivuhodné osobnosti, vzdáváme tím Jehovovi slávu.
4 Svým chováním: Žijeme-li v souladu s Jehovovými spravedlivými měřítky, přináší mu to čest. Naše znamenité chování určitě neunikne pozornosti druhých. (1. Petra 2:12) Jsme-li například čistě a vkusně oblečeni, možná tím dosáhneme toho, že jiní lidé o nás budou mluvit hezky, a my tak budeme mít příležitost vysvětlit jim, jak prospěšné je žít podle zásad uvedených v Božím slově. (1. Tim. 2:9, 10) Velmi nás těší, když druzí ‚vidí naše znamenitá díla a vzdávají slávu našemu Otci, který je v nebesích‘. (Mat. 5:16)
5 Každý den tedy oslavujme našeho vznešeného Boha svými slovy i skutky a tím reagujme na radostné volání: „Zpívejte Jehovovi, žehnejte jeho jménu. Den co den vyprávějte dobrou zprávu o záchraně od něho.“ (Žalm 96:2)