Upřímně se zajímejme o druhé — tím, že jsme přizpůsobiví
1 Apoštol Pavel byl znamenitým příkladem v tom, že dobrou zprávu předával svým posluchačům vždy s ohledem na jejich názory a na prostředí, z něhož pocházeli. (1. Kor. 9:19–23) My bychom se měli snažit jednat stejně. Jestliže si vzorové úvody z Naší služby Království trochu promyslíme, můžeme je upravit podle toho, s kým mluvíme. Když přicházíme ke dveřím, možná si všimneme něčeho, co nás upozorní na zájmy obyvatele domu, a pak se o tom zmíníme v úvodních slovech. Přizpůsobivost však lze ve službě projevit ještě jinak.
2 Reagujme na jejich výroky: Když s někým mluvíme o dobré zprávě, často mu položíme otázku a vybídneme ho, aby na ni odpověděl. Bereme ale jeho odpověď v úvahu? Máme sklon reagovat povrchně a zkrátka pokračovat v připravené nabídce? Nebo je z našich slov patrné, že jsme oslovenému naslouchali? Projevujeme-li upřímný zájem o to, co druzí říkají, možná se nám podaří položit jim další taktní otázky a z odpovědí zjistit, co jim skutečně leží na srdci. (Přísl. 20:5) Zaměřme se tedy na ty stránky poselství o Království, které přímo souvisejí s tím, co osloveného zajímá.
3 Předpokladem ale je, abychom byli ochotni povídat si také o jiných námětech než jen o těch, které jsme si připravili. Začneme-li mluvit o určitém problému uvedeném ve zprávách, ale oslovený se zmíní o nějaké jiné místní či osobní záležitosti, která mu dělá starosti, opravdový zájem o toho člověka nás podnítí k tomu, abychom se v biblickém rozhovoru soustředili na to, co leží na srdci jemu. (Fil. 2:4)
4 Přizpůsobujme svůj přístup: Když nám oslovený položí nějakou otázku, bude možná lepší pokračovat v rozhovoru někdy jindy, až si k danému námětu vyhledáme další informace. Můžeme tomu člověku nabídnout také publikace, kde je příslušný námět rozebrán důkladněji. Tím vším dáváme najevo, že nám upřímně záleží na tom, aby i ostatní lidé poznali Jehovu. (2. Kor. 2:17)