Ve službě se neustále zlepšujme
1 Náš nebeský Otec se raduje, když děláme duchovní pokroky. K tomu patří i to, že se neustále zlepšujeme jako kazatelé dobré zprávy a ve službě získáváme více zkušeností. Pavel vybízel dozorce Timotea, aby se dál věnoval čtení a vyučování, takže jeho pokrok bude zjevný všem. (1. Tim. 4:13–15) Kvalitu své služby by se měli snažit neustále zlepšovat všichni, i ti, kdo patří mezi zkušené zvěstovatele.
2 Dávej si cíle: Pokud chceme dělat pokroky, musíme si dávat cíle. Co mezi ně patří? Například se můžeme snažit o to, abychom obratněji zacházeli s naším duchovním mečem, Biblí. (Ef. 6:17) Možná se potřebujeme zlepšit také v nějakém konkrétním odvětví služby, jako je vydávání svědectví na ulici, po telefonu nebo v obchodech a podnicích. Nebo můžeme pracovat na tom, abychom lépe vykonávali opětovné návštěvy. Dalším vynikajícím cílem je zlepšovat se v zahajování a vedení biblických studií.
3 Co nám v tom pomůže: K tomu, abychom se zlepšovali v kazatelské službě, nám pomáhají sborová shromáždění, a to zvláště teokratická škola a služební shromáždění. Čím víc úsilí věnujeme přípravě, účasti na nich a uplatňování podnětů, které tam dostáváme, tím větší užitek z nich máme. (2. Kor. 9:6)
4 Také je důležité, abychom si k pokroku pomáhali navzájem. (Přísl. 27:17) Kvalitu své služby můžeme zlepšit například tak, že si pozorně všímáme, jak postupuje náš spolupracovník. Kromě toho může náš dozorce studia knihy zařídit, aby se nám ve službě někdo osobně věnoval. Je velmi užitečné, když nám zkušený průkopník nebo jiný zvěstovatel pomáhá, abychom kázali kvalitněji a přinášelo nám to větší radost. Pokud je ve vaší skupině studia knihy nový zvěstovatel, co kdyby ses chopil iniciativy a domluvil se s ním do služby?
5 Nejdůležitější činností, která v dnešní době probíhá, je křesťanská služba. Když Jehovovi přinášíme „oběť chvály“, chceme mu dávat jen to nejlepší. (Hebr. 13:15) Pokud se ve službě snažíme neustále zlepšovat, stáváme se dělníky, kteří ‚se nemají zač stydět a správně zachází se slovem pravdy‘. (2. Tim. 2:15)