Nenech se připravit o radost, když o někoho pečuješ

1., 2. Jak se Jehova dívá na ty, kdo o někoho pečují? (Přísloví 19:17; viz taky obrázky)

„S MANŽELKOU jsme svoji přes 32 let,“ říká bratr Čin-jol z Koreje. „Posledních pět let je závislá na mojí pomoci. Má Parkinsona a je pro ni těžké se pohybovat. Miluju ji, vážím si jí a jsem moc rád, že se o ni můžu starat. Na spaní potřebuje speciální postel. Každou noc spím vedle ní a držíme se za ruce.“

² Pečuješ i ty o rodiče, manželského partnera, dítě nebo kamaráda? Pokud ano, nejspíš jsi moc rád, že můžeš milovanému člověku tímhle způsobem pomáhat. A taky tím ukazuješ, jak moc miluješ Jehovu. (1. Tim. 5:4, 8; Jak. 1:27) Ale taková péče s sebou přináší spoustu náročných situací, o kterých ostatní často ani nevědí. Někdy ti možná připadá, že tě nikdo nechápe. Když jsi mezi lidmi, možná se usmíváš, ale když jsi sám, občas si popláčeš. (Žalm 6:6) I když druzí možná nechápou, co prožíváš, Jehova to chápe vždycky. (Srovnej s 2. Mojžíšovou 3:7.) Ví o každé tvojí slze a moc si váží všech tvých obětí. (Žalm 56:8; 126:5) Neunikne mu nic z toho, co pro svého blízkého děláš. Považuje se za tvého dlužníka a slibuje, že ti to všechno oplatí. (Přečti Přísloví 19:17.)

3. Co mohlo být pro Abrahama a Sáru těžké, když se starali o Teracha?

³ V Bibli se píše o různých mužích a ženách, kteří vlastně byli takoví pečovatelé. Zamysli se třeba nad Abrahamem a Sárou. Když odcházeli z Uru, jejich otci Terachovi bylo kolem 200 let. Ale i tak šel s nimi. Cestovali nějakých 960 kilometrů do Charanu. (1. Mojž. 11:31, 32) Není pochyb o tom, že Abraham a Sára měli Teracha rádi, ale představ si, jaké to muselo být se o něho starat, hlavně když cestovali. Nejspíš cestovali na velbloudech nebo oslech a to muselo být pro stařičkého Teracha opravdu náročné. Takže Abraham se Sárou někdy určitě museli být unavení, možná úplně vyčerpaní. Jehova jim každopádně dával sílu, aby to všechno zvládali. A tak jako pomáhal jim, bude pomáhat i tobě. (Žalm 55:22)

4. Co si rozebereme v tomhle článku?

⁴ Když o někoho pečuješ, radost ti pomůže to zvládat. (Přísl. 15:13) A můžeš si ji udržet, i když to máš v životě hodně náročné. (Jak. 1:2, 3) Díky čemu ji neztratíš? Nepřestávej se modlit a pros Jehovu, aby ti pomáhal vidět, z čeho se můžeš radovat. V tomhle článku si rozebereme, co dalšího ti pomůže radost neztratit. Ale nejdřív si ukážeme, proč je vůbec důležité, aby si ti, kdo o někoho pečují, udrželi pozitivní přístup, a co by je mohlo o radost okrádat. A nakonec se podíváme na to, jak jim můžou pomáhat druzí.

PROČ MŮŽE BÝT TĚŽKÉ UDRŽET SI POZITIVNÍ PŘÍSTUP

5. Proč je důležité, aby si ti, kdo o někoho pečují, udrželi pozitivní přístup?

⁵ Když člověk o někoho pečuje a ztratí radost, může se snadno vyčerpat. (Přísl. 24:10) A když je vyčerpaný, možná už není tak laskavý a nedokáže druhým pomáhat tak, jak by chtěl. Proč možná pečovatelé ztrácejí radost?

6. Proč někteří pečovatelé vyhoří?

⁶ Pečovatelům hrozí vyhoření. Sestra, která se jmenuje Leah, říká: „Pečovat o někoho je emočně vyčerpávající, a to i když jde všechno dobře. Často mám večer pocit, že už nemám z čeho brát. Někdy nemám ani sílu odpovědět na zprávu.“ Taky může být těžké najít si čas na tolik potřebný odpočinek nebo na to, aspoň na chvíli vypnout. Sestra, která se jmenuje Inés, říká: „Moc nespím. Skoro každou noc vstávám co dvě hodiny, abych se postarala o manželovu maminku. S manželem si už roky nemůžeme vzít dovolenou.“ Někteří se starají o někoho, kdo vyžaduje neustálou péči, a tak ani nemůžou trávit čas se svými přáteli nebo přijmout nějaký úkol ve službě pro Jehovu. Kvůli tomu si můžou připadat jako v pasti a úplně osamělí.

7. Proč mají někteří pečovatelé výčitky svědomí a kvůli čemu jsou možná sklíčení?

⁷ Pečovatelé můžou bojovat se silnými pocity viny nebo se sklíčeností. Sestra, která se jmenuje Jessica, říká: „Často mám pocit, že bych toho pro tatínka měla dělat víc. A tak když si někdy udělám čas na sebe, abych si odpočinula, mám výčitky svědomí a připadám si jako sobec.“ Někteří se cítí provinile, protože je povinnosti a problémy spojené s péčí o druhé občas vytáčí a frustrují. Jiné trápí pocit, že toho pro své blízké nedělají dost. A ještě jiní si možná vyčítají, že v nějaké slabší chvilce řekli člověku, o kterého se starají, něco, co ho bolelo. (Jak. 3:2) Pro některé je taky skličující sledovat, že už před sebou nemají toho zdravého člověka plného života. Sestra, která se jmenuje Barbara, říká: „Jedna z nejtěžších věcí je vidět, jak milovaný člověk chřadne a den za dnem se vám ztrácí před očima.“

8. Vyprávěj, jak může pár hezkých slov zapůsobit na toho, kdo o někoho pečuje.

⁸ Někteří pečovatelé se cítí nedocenění. Proč? Protože za to, jak se namáhají a co obětují, je málokdy někdo pochválí nebo jim poděkuje. Ale pár hezkých slov pro ně může hodně znamenat. (1. Tes. 5:18) Sestra, která se jmenuje Melissa, říká: „Někdy pláču, protože jsem unavená a vyčerpaná. Ale když mi ti, o které se starám, řeknou ‚Děkuju za všechno, co pro mě děláš‘, úplně mě to nabije. Taková slova mi další den dají sílu vstát z postele a chuť se o ně zase starat.“ Bratr, který se jmenuje Ahmadu, vysvětluje, jak poděkování působí na něho. S manželkou pečují o malou neteř, která trpí epilepsií. Říká: „Možná úplně nechápe, co všechno musíme obětovat, abychom se o ni mohli starat. Ale když nám za něco poděkuje nebo sotva čitelným písmem napíše ‚mám vás ráda‘, srdce mi poskočí radostí.“

JAK RADOST NEZTRATIT

9. Jak pečovatel ukáže, že je rozumný?

⁹ Buď rozumný. (Filip. 4:5) Ne vždycky máme sílu a čas na všechno, co bychom chtěli udělat. Takže si musíš rozumně určit, co všechno zvládneš a co už nezvládneš, a občas říct ne. A je to naprosto v pořádku! Bude z toho vidět, že jsi rozumný. Když ti někdo nabídne pomoc, buď za to rád a přijmi to. Bratr, který se jmenuje Jay, říká: „Člověk prostě nemůže zvládnout všechno. Když chápeš, kde máš svoje limity, a nejdeš za ně, pomůže ti to neztratit radost.“

10. Proč je důležité, aby měli pečovatelé pochopení? (Přísloví 19:11)

¹⁰ Měj pochopení. (Přečti Přísloví 19:11.) Když máš pro někoho pochopení, nejspíš dokážeš zůstat v klidu, i když řekne nebo udělá něco, co tě zabolí. Taky se snažíš chápat, proč se nějak chová. Když je člověk chronicky nemocný, může se chovat tak, jak by se normálně nechoval. (Kaz. 7:7) Například ten, kdo byl vždycky laskavý a ohleduplný, je najednou útočný a s druhými se hádá. Nebo je náročný, pořád si na něco stěžuje a je těžké se mu zavděčit. Když pečuješ o někoho, kdo je vážně nemocný, může být užitečné něco si o jeho nemoci zjistit. Když o ní něco víš, pomůže ti to líp pochopit, že určité chování je projev té nemoci, ne toho, jaký ten člověk je. (Přísl. 14:29)

11. Na co důležitého by si pečovatelé měli každý den udělat čas? (Žalm 132:4, 5)

¹¹ Udělej si čas na Jehovu. Někdy budeš muset dát některé věci stranou, abys měl čas na důležitější věci. (Filip. 1:10) A jednou z těch důležitějších věcí je tvůj vztah s Jehovou. To si uvědomoval i král David. I když byl hodně zaměstnaný, uctívání Jehovy pro něho bylo v životě to nejdůležitější. (Přečti Žalm 132:4, 5.) I ty toho máš hodně. Ale je důležité si každý den vyhradit čas na čtení Bible a na modlitbu. Sestra, která se jmenuje Elisha, říká: „Dokážu si udržet radost díky tomu, že se modlím a do hloubky přemýšlím o hezkých myšlenkách ze Žalmů. Modlitba je moje záchranné lano. Hodněkrát za den prosím Jehovu, aby mi pomohl zůstat v klidu.“

12. Proč by ti, kdo pečují o druhé, měli pečovat i o svoje zdraví?

¹² Udělej si čas na svoje zdraví. Pro hodně zaměstnané lidi – a k nim patří i pečovatelé – může být náročné zdravě se stravovat. Nákup čerstvých potravin a příprava výživného jídla totiž zaberou docela dost času. Ale zdravá strava a cvičení jsou zásadní pro to, abys na tom byl fyzicky a psychicky dobře. Takže se snaž ve svém nabitém plánu najít čas na to, abys zdravě jedl a pravidelně cvičil. (Ef. 5:15, 16) A moc důležité je i dostatečně spát. (Kaz. 4:6) Studie ukazují, že při spánku se náš mozek zbavuje škodlivých látek. V jednom odborném článkua se psalo, že když člověk dostatečně spí, není tolik ve stresu a dokáže zůstat v klidu i v náročných situacích. Další věc, kterou potřebuješ, je udělat si čas na něco, u čeho si odpočineš. (Kaz. 8:15) Jedna sestra řekla, co pomáhá jí neztratit radost: „Když je hezké počasí, snažím se jít ven a užívat si sluníčko. Aspoň jednou za měsíc si udělám hezký den s kamarádkou.“

13. Proč je dobré se smát? (Přísloví 17:22)

¹³ Neztrácej smysl pro humor. (Přečti Přísloví 17:22; Kaz. 3:1, 4) Smích je lék pro tělo i pro duši. Když o někoho pečuješ, málokdy, jestli vůbec někdy, jde všechno podle plánu. Ale když se dokážeš zasmát v situacích, kdy se něco nepovede, nejspíš tě to tolik nerozhodí. A když se směješ s člověkem, o kterého pečuješ, může vás to ještě víc sblížit.

14. Jak ti může pomoct, když si popovídáš s dobrým kamarádem?

¹⁴ Popovídej si s dobrým kamarádem. I když se snažíš sebevíc mít pozitivní přístup, občas to na tebe prostě dolehne. V takových chvílích ti může pomoct, když se s tím svěříš dobrému kamarádovi – někomu, kdo tě nebude soudit ani nebude reagovat přehnaně. (Přísl. 17:17) Když si tě vyslechne a řekne ti pár hezkých slov, možná to bude přesně to, co potřebuješ, abys neztratil radost a šel dál. (Přísl. 12:25)

15. Jak ti může zlepšit náladu, když si budeš představovat život v ráji?

¹⁵ Představuj si, že jste spolu v ráji. Snaž se myslet na to, že tvoje role pečovatele je jenom dočasná. Podle Božího původního záměru tahle práce vůbec neměla být nutná. (2. Kor. 4:16–18) „Skutečný život“ – ten, který pro nás Jehova plánoval – nás teprve čeká. (1. Tim. 6:19) Když si se svým blízkým budeš povídat o tom, co budete společně dělat v ráji, nejspíš vám to oběma zvedne náladu. (Iz. 33:24; 65:21) Sestra, která se jmenuje Heather, říká: „Těm, o které se starám, často říkám, že už brzo budeme společně šít, běhat a jezdit na kole. Pro naše blízké, kteří budou vzkříšení, budeme péct chleba a vařit jim. Spolu pak za tuhle krásnou naději děkujeme Jehovovi.“

JAK MŮŽOU PEČOVATELŮM POMÁHAT DRUZÍ

16. Jak třeba můžeme pomoct tomu, kdo o někoho pečuje? (Viz taky obrázek.)

¹⁶ Pomáhej jim, aby měli čas pro sebe. Pečovatelům můžeme nabídnout, že strávíme nějaký čas s tím, o koho se starají. Díky tomu budou moct na chvíli vypnout nebo si zařídit to, co potřebují. (Gal. 6:2) Někteří bratři a sestry pro tyhle účely vytvořili týdenní rozpis. Sestra, která se jmenuje Natalja, se stará o ochrnutého manžela. Říká: „Jeden bratr ze sboru chodí za manželem jednou nebo dvakrát týdně. Společně slouží, povídají si a někdy se i dívají na filmy. Pro manžela jsou tyhle chvíle hodně vzácné a já mám díky tomu čas na sebe, třeba jdu na procházku.“ Někteří se možná taky nabídnou, že s tím člověkem zůstanou přes noc, aby se bratr nebo sestra mohli dobře vyspat.

17. Jak můžeme pečovatelům pomáhat během shromáždění?

¹⁷ Pomáhej jim během shromáždění. Tihle bratři a sestry toho možná ze shromáždění a ze sjezdů nemají tolik, protože mají plné ruce práce s péčí o někoho blízkého. Co kdybys jim nabídl, že si s jejich blízkým sedneš – ať už na celé shromáždění nebo sjezd, nebo na nějakou část? A pokud ten člověk nemůže vycházet z domu, můžeš navrhnout, že půjdeš k němu a připojíte se spolu na shromáždění přes videokonferenci. Ten, kdo o něho pečuje, tak bude moct jít do sálu osobně.

18. Co dalšího můžeme dělat pro pečovatele?

¹⁸ Chval je a modli se za ně. Starší, naši laskaví pastýři, by se o pečovatele měli zajímat a pravidelně je povzbuzovat. (Přísl. 27:23) A všichni, ať už máme jakékoli okolnosti, je můžeme často ujišťovat, že je máme moc rádi a vážíme si všeho, co dělají. Taky můžeme prosit Jehovu, aby jim dával sílu a pomáhal jim neztrácet radost. (2. Kor. 1:11)

19. Na co se můžeme těšit?

¹⁹ Už brzo Jehova nám všem setře z tváře slzy bolesti. Nemoci a smrt budou věcí minulosti. (Zjev. 21:3, 4) I „chromý [bude] skákat jako jelen“. (Iz. 35:5, 6) Už nebudeme muset sledovat, jak naši milovaní trpí kvůli nějaké nemoci nebo stáří. Bude to patřit k věcem, na které „už se nebude vzpomínat“. (Iz. 65:17) A než Jehova tyhle úžasné sliby splní, můžeme si být jistí, že nás nikdy nenechá bez pomoci. Když se na něho budeme vždycky spoléhat, že nám dá sílu, pomůže nám „ve všem vytrvávat s trpělivostí a radostí“. (Kol. 1:11)