Roční text 1981

„Tvoji věrně oddaní ti budou žehnat. Budou vyprávět o slávě tvého kralování.“ — Žalm 145:10, 11.

Jaký velký, vznešený a slavný Bůh je Jehova! Žalmista David se tedy velmi vhodně cítil puzen, aby Jehovu vyvyšoval, chválil a žehnal mu a aby oznamoval jeho kralování, mocné skutky, jeho znamenitost, důstojnost, milosrdenství a dobrotu. A jak je to potěšující dnes vědět, že náš Bůh je vždycky blízký těm, kteří ho v opravdovosti vzývají a kteří se obávají, aby se mu neznelíbili! Štědře splňuje oprávněná přání všech svých věrných služebníků a spravedlivě ochraňuje a zachovává všechny ty, kteří ho milují. — Viz Žalm 145.

Věrná oddanost znamená, že neústupně lpíme na svém Bohu, na svých zásadách a na svém vládci bez ohledu na tlaky či pokušení. Věrná oddanost je vlastnost, která se uplatňuje ve všech důvěrných a spolehlivých vztazích. Musí ji pěstovat manželé a manželky mezi sebou i děti a rodiče navzájem. Zjevení 15:4 mluví o těch, kteří ‚se bojí Jehovy a oslavují jeho jméno, protože on sám je věrně oddaný‘. Král David oceňoval Jehovovu příkladnou věrnost, protože napsal: „S tím, kdo je věrně oddaný, budeš jednat s věrnou oddaností.“ — Žalm 18:25; 18:26, „KB“.

Jak mohou služebníci Jehovy Boha prokázat dnes věrnou oddanost? V prvé řadě svým přímým jednáním, které přináší v jejich životech devět druhů ovoce Božího ducha, a to vzdor všem vnějším i vnitřním pokušením. (Gal. 5:22, 23) V druhé řadě předpokládá věrná oddanost ode všech totéž, co dělal ve starověku král David: oznamovat Jehovovy podivuhodné vlastnosti, jeho kralování a jeho velkolepá díla ve prospěch svých věrných.

Kolik máme dnes důvodů, abychom žehnali Jehovovi a velebili ho! Je to poznání, které máme o Jehovovi, o jeho vlastnostech, předsevzetí i vůli vzhledem k nám. Je to vřelý osobní vztah k našemu Bohu včetně požehnané přednosti modlitby. Jsou to radostná setkání s našimi bratry na sborových shromážděních. A potom jsou to ty mnohé příležitosti, které máme, abychom se ve službě s jinými dělili o to, co jsme poznali. Máme tu přednost každý den chválit Jehovu za jeho vlastnosti i dobrotu, a to přinejmenším ve svých srdcích nebo mezi sebou. A bude-li to v našich silách, ať společně s Božím organizovaným lidem nenecháme uběhnout ani jeden týden, aniž bychom uplatnili přednost ‚žehnat Jehovovi a vyprávět o slávě jeho kralování‘ těm, kteří nejsou členy sboru.