Nejdůležitější události minulého roku

JEHOVOVĚ pozemské organizaci se i v uplynulém roce velmi dobře dařilo. Jehova jí žehná, což je jasně patrné z toho, že více než šest milionů svědků Jehovových ve 235 zemích projevuje věrnou oddanost Bohu a věří v jeho slib, že vytvoří nový spravedlivý svět. Tyto miliony lidí nejen prohlašují, že jsou Božími služebníky, ale také aktivně oznamují dobrou zprávu o Božím Království, jak to předpověděl Ježíš podle Matouše 24:14. V souladu s ročním textem pro rok 2001 tito lidé nadále ‚stojí úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli‘. (Kol. 4:12)

V tomto roce Boží lid zažil mnoho vzrušujících událostí. Podívejme se nyní na několik nejvýznamnějších.

Učitelé Božího slova získávají poučení na sjezdech

Jednou z pamětihodných událostí uplynulého roku byl oblastní sjezd svědků Jehovových „Učitelé Božího slova“, který se konal na stovkách míst od poloviny roku 2001 až do začátku roku 2002. Zúčastnily se ho miliony lidí. Námět tohoto třídenního sjezdu vysvětlil řečník hned první den. Řekl: „Ježíš neměl zájem na tom, aby klíč k poznání předal nějaké elitní skupině znalců Písma. Svým učedníkům řekl: ‚Co vám povídám ve tmě, říkejte ve světle; a co slyšíte šeptat, to kažte ze střech domů.‘ Ježíš dychtivě toužil po tom, aby se mohl o poznání Boha dělit s co největším počtem lidí. Pro něho bylo důležité, aby poznání Písma bylo předáváno dál, a ne aby bylo skrýváno.“

Součástí sjezdového programu byly proslovy, které pojednávaly o významu biblických proroctví a o tom, jak by měli křesťané uplatňovat biblické zásady ve svém životě. V neděli byla v dobových kostýmech předvedena dramatizace, která měla název Projevujme úctu Jehovově autoritě. Tato dramatizace obrátila naši pozornost na biblickou zprávu o Korachově vzpouře v pustině a zároveň poukázala na věrný způsob života Korachových synů.

Na sjezdu byly uveřejněny dvě publikace. Za prvé to byl druhý díl knihy Izajášovo proroctví — Světlo pro celé lidstvo a za druhé brožura s názvem Uspokojující život — Jak ho dosáhnout. Navíc byl uveřejněn nový traktát Je ve vašem těle nesmrtelný duch?

V srpnu byly ve Francii a v Itálii uspořádány zvláštní sjezdy. Ve Francii se konaly v Paříži, v Lyonu a v Bordeaux a celkem se jich zúčastnil vrcholný počet 160 045 návštěvníků. Bratři ve Francii, kteří jsou vystaveni silným útokům předpojatého tisku, byli těmito sjezdy velmi povzbuzeni. Jeden bratr řekl: „Někdy máme pocit, že v našem boji zůstáváme sami. Když nás však nyní navštívily tisíce našich křesťanských bratrů, získali jsme sílu v tomto boji pokračovat.“

V Itálii byly zvláštní sjezdy uspořádány v Římě, Milánu, Turínu a Bari. Některé části programu byly telefonicky přenášeny do pěti dalších sjezdových areálů. Těchto devíti sjezdů se celkem zúčastnilo 289 133 lidí. Na každém z těchto sjezdů ve Francii a v Itálii byla posluchačům předložena burcující rezoluce. Delegáti, kteří přijeli z desítek zemí, reagovali na tuto rezoluci zvučným zvoláním „Ano!“. Po tomto prohlášení následoval dlouhý potlesk.

Celosvětová svědecká služba se Zprávami Království č. 36

V říjnu a listopadu 2000 bylo na celém světě rozšířeno téměř půl miliardy traktátů Zprávy Království č. 36 vydaných ve 189 jazycích. Tyto Zprávy Království obsahující biblické poselství o tisíciletém panství Krista Ježíše a doplněné barevnými ilustracemi vzbudily velký ohlas. Jste-li svědky Jehovovými, pravděpodobně jste se na rozšiřování tohoto traktátu také podíleli. Dále uvádíme některé zprávy o této kampani, které přišly z různých končin světa.

Přestože teploty na Aljašce klesají hluboko pod bod mrazu, tamější svědky to neodradilo. Předsedající dozorce sboru ve městečku North Pole řekl: „Je tu sice zima, ale někteří obyvatelé domů zůstali stát na dvoře a Zprávy Království č. 36 si hned přečetli. Toto jednoduché poselství, které ukazuje rozdíl mezi tím, co se děje dnes, a požehnáním připraveným pro lidstvo v budoucnosti, je nádherné.“

V Albánii byli zvěstovatelé z patnácti sborů v několika velkých městech vyzváni, aby navštívili odlehlé vesnice. Bratři a sestry přijali tuto výzvu velmi nadšeně a s radostí. Díky tomu se poprvé dostali do šestapadesáti vesnic, které odhadem mají asi 50 000 obyvatel.

Odbočka v Angole sděluje: „Zvěstovatelé projevili takové nadšení a horlivost, že kampaň se Zprávami Království č. 36 měla v našem obvodu mimořádný úspěch. Tohoto úspěchu bylo dosaženo i přesto, že na sbory v celé zemi neustále těžce doléhají hospodářské problémy a válka. Když zvěstovatelé rozšiřovali Zprávy Království, mnozí lidé tento traktát dychtivě přijímali. Díky tomu Angola podala zprávu, že v listopadu tam bylo dosaženo nového vrcholného počtu 94 026 domácích biblických studií — téměř o 10 000 více než v předchozím měsíci.“

Když skupina zvěstovatelů v Kamerunu cestovala do jedné vesnice, náhodně jim vypadl balíček Zpráv Království č. 36. Nějaký muž si povšiml, že svědkové rozšiřují tento traktát, a když potom šel do své hospodářské usedlosti, uviděl na okraji silnice ten balíček. Zvedl ho a začal Zprávy Království č. 36 rozšiřovat sám. Nakonec mu zbyly jen čtyři. Když ho obyvatelé domů žádali o ty čtyři poslední traktáty, nedal jim je a řekl: „Nebudu pracovat zadarmo; tyhle traktáty si nechám pro svou rodinu. Až přijdou svědkové, dají nějaké i vám.“

V Kolumbii přišli zvěstovatelé na opětovnou návštěvu k jedné ženě, která přijala Zprávy Království č. 36. Ta žena řekla, že vždycky odmítala mluvit se svědky Jehovovými. Když si však přečetla tento traktát, uvědomila si, že přehlížela něco velmi dobrého. Poklekla tedy a prosila Boha o odpuštění. Později navázala kontakt se svědky a v současné době studuje Bibli.

V jedné vesnici v Kongu (Kinshase) si Zprávy Království č. 36 s velkým zájmem přečetl policista v uniformě. O něco později vyhledal svědky a řekl jim, že poselství toho traktátu je působivé a utěšující. Potom odešel, ale za chvíli se vrátil převlečený do civilu a s Biblí v ruce. Řekl: „Vzhledem k tomu, že toto poselství je tak důležité a naléhavé, chci ho rozšiřovat společně s vámi.“ Svědkové mu laskavě vysvětlili, že nejprve musí studovat Bibli. Muž nabídku přijal a ve studiu pěkně pokračuje.

V Řecku jedna mladá žena, která se jmenuje Joy, našla Zprávy Království č. 36 pod dveřmi do svého bytu. Když si traktát přečetla, zavolala své tetě, která je naše sestra. Joy tetě řekla, že poselství toho traktátu na ni hluboce zapůsobilo a že chce mluvit se svědky Jehovovými. Její teta se obrátila na sestru, která v té oblasti slouží jako zvláštní průkopnice, a ta si s mladou ženou domluvila schůzku. Při setkání byly velmi překvapeny, protože zjistily, že se spolu znají. Joy průkopnici řekla, že sice má Bibli, ale nedokáže najít biblické texty, které se týkají problémů, s nimiž se potýká. S nabídkou biblického studia okamžitě souhlasila.

Jedna sestra v Koreji nabídla Zprávy Království č. 36 ženě, která byla nepřátelsky zaměřena proti svému synovi kvůli tomu, že je svědek Jehovův. Za tři dny sestra tu paní znovu navštívila a vysvětlila jí, co Bible říká o ráji. Paní reagovala příznivě a bylo s ní zahájeno biblické studium. Její syn se slzami v očích řekl: „Nemohu uvěřit, že moje matka začala studovat Bibli.“ Paní dělá ve studiu pěkné pokroky.

Ve vnitrozemí Libérie chodilo několik svědků od vesnice k vesnici a rozšiřovali Zprávy Království. Když odbočili od hlavní silnice, zabloudili a došli až k osamělé hospodářské usedlosti hluboko v buši. Později svědkové zemědělcům řekli, že zabloudili, a jeden mladík podotkl: „Byl to Boží duch, který vás vedl touto cestou, abychom i my dostali vaše traktáty.“

Lidé v Nizozemsku přijímali Zprávy Království č. 36 dychtivě. Velmi rychle bylo rozšířeno více než dva miliony těchto traktátů. Odbočka v Selters vytiskla dalších 100 000 traktátů, ale sbory jich požadovaly ještě víc. Jeden bratr se v rozhovoru s obyvatelem domu ve městě Helmondu zmínil o tom, že svědkové tento traktát rozšiřují po celém světě. Ten muž řekl: „Počkejte, prosím.“ Šel do bytu a zavolal svému příteli ve Francii, aby si zvěstovatelovo tvrzení ověřil. Svému příteli řekl: „U mých dveří stojí svědek Jehovův a má nějaký traktát, o kterém říká, že ho svědkové rozšiřují po celém světě. Dostal jsi nějaký traktát?“ Přítel odpověděl: „Ano, před deseti minutami.“ Oslovený muž zavěsil, vrátil se ke dveřím a traktát přijal.

Odbočka v Rusku dostala zajímavý dopis od chlapce ze sedmé třídy. Napsal: „Dobrý den. Měl jsem velkou radost, když jsem v naší poštovní schránce našel traktát o novém tisíciletí. Tento traktát, který jste nám dali, byl pro nás tím největším štěstím, jaké nás v tomto roce potkalo. Prosím, pošlete nám další informace.“

Kampaň s traktátem Zprávy Království č. 36 nejen posloužila veřejnosti, ale prospěla i svědkům. Jeden zvěstovatel na Saipanu k tomu řekl: „Velmi rád jsem rozšiřoval Zprávy Království. Byl jsem pokřtěn v roce 1998, takže tentokrát jsem se poprvé podílel na tomto odvětví služby. Povzbudilo mě to, abych se snažil vydávat svědectví večer, což mi umožňuje mluvit s více lidmi. Touto činností se posílila má víra a cítím, že jsem Jehovovi blíž.“

Na Šalomounových ostrovech šli svědkové rozšiřovat Zprávy Království č. 36 do odlehlé části ostrova Malaita. Po více než pěti hodinách chůze došli do jedné vesnice, kde je přivítal místní pastor a o traktát projevil velký zájem. Řekl, že už víc než devět let za nimi nepřišel ani se o ně nezajímal žádný zástupce jeho církve. A teď tam byla skupina cizinců, kteří s velkým úsilím přešli přes hory, aby místním lidem pomohli porozumět biblickému poselství. Se všemi rodinami ve vesnici byla zahájena biblická studia. Bratři se tam vraceli každých čtrnáct dnů, a deset rodin brzy dělalo ve studiu pěkné pokroky. Pastor řekl, že by bylo možné pořádat shromáždění ve vesnickém kostele, kdyby tam u nich někdo zůstal a založil skupinu. Tuto skupinu nyní pravidelně navštěvuje jeden zvláštní průkopník. Podle poslední zprávy přišel za vesničany jeden zástupce církve a nabízel jim jídlo, pokud přestanou studovat se svědky Jehovovými. Všichni vesničané však řekli, že budou ve studiu Bible pokračovat.

Několik svědků bylo na dovolené v odlehlé oblasti Venezuely a při té příležitosti dali traktát Zprávy Království č. 36 svému průvodci, Indiánovi z kmene Pemón. Průvodce byl traktátem nadšen a četl ho stále znovu a znovu. Když traktát v lijáku zmokl, pečlivě ho rozložil, aby vyschl, a požádal svědky o další traktáty, aby je mohl odnést svému kmeni.

Vývoj právních záležitostí v průběhu služebního roku

Ivailo Stefanov v Bulharsku odmítl kvůli svému svědomí nastoupit vojenskou službu. Proto byl odsouzen do vězení na jeden a půl roku. Bratr Stefanov se odvolal k Evropskému soudu pro lidská práva a jako důvod uvedl, že byla porušena jeho náboženská svoboda. Když tento soud oznámil, že bude případ projednávat, bulharské úřady připravily mimosoudní dohodu, na jejímž podkladě měli být bratr Stefanov i další svědkové, kteří se potýkali se stejným problémem, úplně zproštěni obvinění. Tuto mimosoudní dohodu soud přijal 3. května 2001. Součástí této dohody bylo také to, že bulharské úřady souhlasily se zkrácením alternativní civilní služby, která předtím byla dvojnásobně delší než povinná vojenská služba.

V Kanadě, v québeckém městě Blainville, vstoupila v platnost vyhláška, v níž bylo uvedeno, že si lidé, kteří chodí dům od domu za náboženským účelem, musí koupit povolení. Toto povolení umožňovalo vykonávat návštěvy dveře ode dveří pouze od pondělí do pátku, platilo jen dva měsíce a mohlo být obnoveno teprve po uplynutí dvanácti měsíců. Dne 17. dubna 2001 soudce vyššího soudu v Québeku rozhodl, že uvedená vyhláška se nevztahuje na veřejnou službu svědků Jehovových. Tento soudce prohlásil, že svědkové Jehovovi byli osvobozeni od povinnosti opatřit si povolení pro svou náboženskou činnost dveře ode dveří a že tuto činnost mohou vykonávat neomezeně v kteroukoli hodinu, den, měsíc nebo rok. Zmínil se o tom, že služba svědků Jehovových je „křesťanská, společensky prospěšná služba“ a že považuje publikace svědků za „seriózní literaturu pojednávající o závažných námětech, například o náboženství, Bibli, drogách, alkoholismu, výchově mládeže, manželských problémech a rozvodu“. Soudce také řekl, že přirovnávat svědky k podomním obchodníkům je „urážlivé, potupné, škodlivé a utrhačné“.

Nejvyšší soud v Tbilisi v Gruzii vydal 22. února 2001 rozhodnutí o zrušení registrace dvou právních subjektů, které používají svědkové Jehovovi: Svaz svědků Jehovových v Gruzii a Zastupitelství Watch Tower Society v Gruzii. Soud velmi jasně ukázal, že toto rozhodnutí neznamená zákaz činnosti svědků Jehovových. Naopak prohlásil, že svědkové Jehovovi mohou vykonávat svou náboženskou činnost, k níž patří pořádat shromáždění, dovážet literaturu a pronajímat si nebo vlastnit nemovitosti. Náboženští extremisté však rozhodnutí soudu ignorovali a provedli řadu zuřivých útoků, které jedna organizace pro lidská práva popsala slovem „hrůzovláda“. Svědkové Jehovovi podali 29. června 2001 žádost k Evropskému soudu pro lidská práva, v níž protestovali proti tomu, že vláda nečinně přihlíží bezuzdnému násilí, a 2. července tento soud přikázal, aby žádosti svědků byla věnována prvořadá pozornost. Jedním z příznivých kroků bylo, že celní úřad v Gruzii 30. května 2001 vrátil přibližně 20 tun naší biblické literatury, kterou 14. března 2001 nezákonně zabavil. Tato literatura byla okamžitě rozvezena do sborů po celé Gruzii.

V roce 1997 Spolkový správní soud v Berlíně v Německu odmítl dát svědkům Jehovovým zákonný statut veřejnoprávní korporace. Podkladem pro toto odmítnutí bylo tvrzení, že svědkové Jehovovi nejsou dostatečně oddaní státu, protože v politických volbách zůstávají neutrální. Svědkové se odvolali. Dne 19. prosince 2000 Spolkový ústavní soud v Německu rozhodl, že se žádná taková přehnaná oddanost nevyžaduje. Tento případ však byl poslán zpátky ke správním soudům, aby znovu posoudily žádost o zákonné uznání, tentokrát z toho hlediska, zda svědkové Jehovovi neporušují práva jednotlivců. Při obnovení tohoto případu se staly středem pozornosti náboženské názory a zvyklosti týkající se krve, výchovy dětí, rodinných vztahů a odnětí pospolitosti.

Více než 3 500 svědků mělo v Řecku donedávna záznam v trestním rejstříku, protože byli uvězněni za svůj neutrální postoj. Záznam v trestním rejstříku pro tyto svědky znamenal, že nemohli dostat zaměstnání ve státní správě, v dobročinných organizacích a v bankách. Některým svědkům bylo odepřeno povolení pracovat v určitých oborech. V Řecku nyní platí zákon, že tito svědkové už nejsou považováni za bývalé kriminálníky. Základem pro tento nový zákon nepochybně bylo příznivé rozhodnutí, které vydal Evropský soud pro lidská práva v případě Thlimmenos proti Řecku, jenž se týkal práva jednotlivce odmítnout povinnou vojenskou službu z důvodů svědomí.

Okresní soud v Kóbe v Japonsku vydal 30. března 2001 příznivé rozhodnutí v případě, který se týkal jedné naší sestry. Tato sestra byla unesena a sedmnáct dní násilně zadržována proto, aby se její náboženské přesvědčení mohlo „přeprogramovat“. Soud dospěl k názoru, že obžalovaný — baptistický kazatel — sestru zadržoval proti její vůli, protože se na tom tajně domluvil s jejím bývalým manželem a s příslušníky jeho rodiny. Obžalovanému bylo přikázáno zaplatit 400 000 jenů (3 300 dolarů) odškodného.

Nejvyšší soud Rumunska dal ve dvou rozhodnutích jednoznačně najevo, že Náboženská organizace svědkové Jehovovi je zákonně uznané náboženství a že by měla mít všechna práva, která jsou zákonem propůjčena církvím. Státní úřad pro církve se sice pokoušel tato rozhodnutí prohlásit za neplatná, ale nepodařilo se mu to. Dne 2. dubna 2001 Nejvyšší soud svá předchozí rozhodnutí potvrdil. Státní úřad pro církve však až dosud neuznal status svědků Jehovových za právoplatný, přestože k tomu dostal pokyn od Nejvyššího soudu.

V Rusku 23. února 2001 soudkyně konečně uzavřela proces o zákazu činnosti svědků Jehovových v Moskvě, a to téměř po šesti letech právních sporů a po třech letech, kdy byl případ projednáván u soudu. Bratrům to však přineslo jen krátkodobou úlevu, protože 30. května 2001 městský soud v Moskvě zrušil rozhodnutí nižšího soudu a nařídil úplné obnovení tohoto procesu. Od roku 1996 to bude už pošesté, co se svědkové Jehovovi budou muset hájit proti stejným nepodloženým obviněním.

Rozhodnutí vrchního soudu v Pensylvánii ve Spojených státech z 21. února 2001 důrazně potvrdilo, že pacient má právo svobodně rozhodovat o vlastním těle a že právní ochrana při zdravotní péči má trvalou platnost. Toto rozhodnutí se týkalo Marie Duranové, která důsledně prohlašovala, že její rozhodnutí nepřijmout transfuzi krve je nezvratné. Přestože Maria udělala předběžná opatření, její manžel, který není svědek, si s podporou jejích ošetřujících lékařů a nemocnice opatřil soudní příkaz. Tímto příkazem byl ustanoven za jejího opatrovníka v naléhavých situacích, i když Maria za svého zástupce při zdravotní péči konkrétně určila jednoho spoluvěřícího. Vrchní soud zrušil příkaz k mimořádnému opatření a potvrdil, že navzdory odporu, který této pacientce klade její manžel, příbuzní a lékaři, je třeba respektovat její jasně formulované pokyny ke zdravotní péči i zástupce, kterého osobně určila.

Potřebujeme více sálů Království

Stavět sály Království bylo v mnoha zemích velmi náročné a vyžadovalo to spoustu času. Některé sbory se musely mnoho měsíců, nebo dokonce let, scházet v pronajatých prostorách, protože výstavba sálů trvala dlouho. V nedokončeném sále v jedné africké zemi se volně žijící papoušek uhnízdil ve stropních trámech. Brzy si začal při sborovém zpěvu písní Království pohvizdovat, což zřejmě nikomu nevadilo. Práce na stavbě pokračovaly tak pomalu, že se papoušek naučil napodobovat vedoucího studia Strážné věže, a dokonce vyvolával bratry a sestry jménem. Sál Království byl nakonec dostavěn a papoušek si musel najít jiné obydlí.

Díky obdivuhodnému novému programu výstavby jsou dnes sály Království dokončovány neuvěřitelným tempem. Ve většině rozvojových zemí jsou nyní sály Království postaveny a zasvěceny za pouhé tři nebo čtyři týdny. Jen v Africe bylo v uplynulém služebním roce postaveno 1 074 nových sálů Království — což znamená asi tak čtyři sály za jeden pracovní den!

Nový program výstavby sálů Království má dvojí cíl. Za prvé by měl uspokojit současné potřeby. Odbočka v Jižní Africe píše: „Je to neuvěřitelný pokrok a jsme si jisti, že to povede k výstavbě mnoha sálů Království v zemích, kde to naléhavě potřebují.“ Za druhé by měl zajistit, aby stavební práce organizovali schopní místní svědkové. Například v Beninu je celý stavební program nyní řízen místními bratry, a ti mohou i v budoucnosti zajišťovat výstavbu dalších sálů Království.

Pět regionálních kanceláří pro výstavbu sálů Království společně s konstrukční a stavební kanceláří v Brooklynu poskytuje organizační pomoc odbočkám ve východní Evropě, v Africe, Asii, Oceánii, ve Střední a Jižní Americe a na ostrovech v Karibské oblasti. Pracovníci těchto kanceláří úzce spolupracují s výbory odboček a pomáhají jim naplno využívat dostupné pokyny a pomůcky. V každé odbočce je například zřízen úsek výstavby sálů Království, který má koordinovat stavební činnost v té oblasti. Tento úsek také pomáhá sborům při výběru stavební parcely a vypracovává typizované projekty, v nichž se berou v úvahu místní stavební materiály a postupy.

V 92 zemích, kde stavební úsilí bylo kdysi brzděno velkým nedostatkem finančních prostředků a zkušených pracovníků, nyní působí 352 celodobých skupin pro výstavbu sálů Království a tyto skupiny se skládají z více než 4 000 dlouhodobých a krátkodobých dobrovolníků. Základem úspěšné činnosti těchto skupin bylo zavedení nové kategorie zvláštní celodobé služby, kterou ve vybraných zemích mohou vykonávat kvalifikovaní místní bratři, totiž kategorie služebníků pro výstavbu sálů Království. Kromě toho 152 mezinárodních služebníků školí místní bratry, aby mohli plnit důležité úlohy v programu výstavby. Stavba sálu Království je samozřejmě projekt sboru, a tak podstatnou část dobrovolných pracovních sil ochotně tvoří členové sboru.

Jak lidé reagují na tento nový stavební program? Ve státě Trujillo ve Venezuele byl nedávno postaven první sál Království v městečku Sara Linda. Jeden zvěstovatel, kterému radostí tekly slzy, podotkl: „Je to velmi dojemné, že Jehova na nás pamatoval. Vždyť naše městečko ani není na mapě!“

Jedna sestra z Ria de Janeiro v Brazílii s pohnutím napsala: „Deset let jsem na shromáždění chodila pěšky čtyři kilometry a přecházela jsem po lávce i v těhotenství. Konečně se splnil můj sen. Náš sál Království je tak blízko! Na shromáždění už začalo chodit mnoho zájemců. Můj otec, který v minulosti studoval, a později mi kladl odpor, od zasvěcení sálu nevynechal jediné shromáždění. Tento týden začal znovu studovat.“ Jeden pozorovatel, který není svědek, přiznává: „Je mi šedesát let a něco takového jsem nikdy neviděl. Svědkové pracují rychle a radostně spolupracují. Jsem zaměstnán u městské rady jako zedník. A kdykoli nějaká práce trvá moc dlouho, někdo řekne: ‚Myslím, že musíme zavolat Jehovovy svědky, aby nám pomohli.‘“

Jeden starší na Ukrajině říká: „Podařilo se nám postavit typizovaný sál Království za pouhý měsíc, a tak jsme nebyli dlouho odloučeni od rodin a odpoutáni od sborových povinností.“ Jedna tamější sestra dodává: „Máme velkou radost. Na vlastní oči jsme viděli, jak Jehova pomáhá svému lidu. Dříve jsme kvůli naší hospodářské situaci vůbec nedoufali, že budeme mít vlastní sál Království.“

V Malawi se zájemci chtějí s námi scházet především v tom případě, existuje-li vhodné místo ke shromažďování. Sbor Nafisi píše: „Nyní máme krásný sál Království, který přináší vynikající svědectví. Díky tomu v kazatelské službě snadno zahajujeme biblická studia. Všichni lidé jsou ohromeni. Náš sál Království se stal hlavním námětem jejich rozhovorů jak ve škole, tak v práci nebo u nich doma.“

Program výstavby sálů Království působí příznivým dojmem také na představitele obcí v Mosambiku. Náčelník jedné vesnice dostal žádost o pozemek, na kterém by se dal postavit sál Království. Když bratrům dával povolení, říkal: „Slyšel jsem, že v jiných oblastech se staví sály Království, a začal jsem se o to zajímat, protože v mém okolí žádné sály nejsou. Děkuji vám, svědkové Jehovovi, že se chystáte postavit náš sál Království.“

Jak mohou dobře organizované stavební projekty ovlivnit ovzduší zájmu o dobrovolnou práci ve sboru? Jeden člen stavební skupiny v Zimbabwe vypráví: „Než jsme přijeli na venkovské staveniště sálu Království, cestovali jsme mnoho hodin v dešti. Bratři a sestry, kteří na nás čekali, se choulili pod stromem a u nohou jim plápolal táborový ohníček. Přestože všude bylo mokro, vítali nás přátelskými úsměvy. Při přípravách na náš příchod 60 zvěstovatelů z toho sboru pracovalo na výkopech pro základy. Začali ráno ve čtyři hodiny a skončili ten den v šest hodin večer.“

Sbor Zongoro v téže zemi neměl sál Království. Nathan Muchinguri slouží v tomto sboru už od svého křtu v roce 1924. Mnoho let překládal biblické publikace do šonštiny. Nebydlel v betelu, a proto mu odbočka nabídla, že mu pomůže hradit životní výdaje, ale bratr Muchinguri tuto nabídku odmítl. Vyjádřil však přání, aby se ještě před tím, než ukončí svůj pozemský běh, mohl scházet s bratry v sále Království. Přání třiadevadesátiletého bratra Muchinguriho se splnilo 8. dubna 2001. Tehdy se sbor Zongoro poprvé sešel ve svém novém sále Království. Bylo to při příležitosti oslavy Pánovy večeře.

Od listopadu 1999, kdy byl zahájen tento nový program výstavby, bylo v 92 zemích postaveno 2 097 nových sálů Království, to je v průměru 22 za týden. Láskyplné dary od našeho celosvětového společenství bratrů umožňují toto „vyrovnání“, aby ‚[sbor], který má mnoho, neměl příliš mnoho, a [sbor], který má málo, neměl příliš málo‘. (2. Kor. 8:14, 15) Žehná Jehova tomuto celosvětovému úsilí? Posuďte sami, často už po měsíci výstavby vhodného sálu Království se na mnoha místech počet přítomných na shromáždění zdvojnásobil.

Tři videofilmy o bezkrevní medicíně a chirurgii

Oddělení audio/video ve spolupráci s bratry z Německa a jiných zemí vytvořilo sérii tří videofilmů, z nichž je patrné, že postupy bezkrevní medicíny a chirurgie jsou rozumné a účinné. Ve všech třech videofilmech známí lékaři porovnávají účinnost alternativních postupů k transfuzím s účinností postupů, při nichž se používá krev. První videofilm z této série má název Alternativní postupy k transfuzím — Jednoduché, bezpečné, účinné. Je určen zejména pro lékaře a studenty medicíny. K objasnění toho, jakou funkci mají složky krve, je použita počítačová animace.

Tento první videofilm byl dokončen právě včas, aby mohl být přihlášen na 34. ročník Mezinárodního festivalu filmů a videofilmů, který se pořádá ve Spojených státech. Na tento festival bylo přihlášeno celkem 1 500 příspěvků ze 33 zemí. Videofilm Alternativy k transfuzím byl hodnocen ve třech kategoriích. Ve dvou z těchto kategorií — v kategorii odborných dokumentárních filmů a v kategorii filmů odborně-vzdělávacích — získal tento videofilm druhé místo a dostal cenu Stříbrného plátna. Ve třetí kategorii — v kategorii filmů zabývajících se současnými problémy — získal první místo a byl oceněn Zlatou kamerou. Z těchto cen je patrné, že odborníci ve filmovém průmyslu uznávají kvalitu, přesnost a profesionální provedení tohoto videofilmu, což zvyšuje důvěryhodnost poselství, které přináší.

Druhý videofilm dostal název Zdravotní péče bez transfuzí — V souladu s potřebami a právy pacientů. Byl určen zejména pro novináře zabývající se zdravotní tématikou, pro zdravotníky, sociální pracovníky a soudce. Tento program předkládá k úvaze, jak je možné pečovat o zdraví pacientů a zároveň respektovat jejich zákonná práva, což vyplývá již z názvu programu. Kromě toho ukazuje, že bezkrevní chirurgické postupy jsou úsporné.

Třetí videofilm z této série byl nazván Léčba bez krve — Medicína nabízí řešení. Tento videofilm, který je přednostně určen pro širokou veřejnost, již vysílaly televizní společnosti ve Spojených státech. Příznivá vyjádření odborníků, kteří nejsou svědky Jehovovými a se kterými je v dokumentu vedeno interview, nepochybně velmi přispějí k poučení lidí o tom, že bezkrevní chirurgie je hodnotná, a pomohou upravit předpojaté smýšlení neinformovaných lidí.

Nové areály odboček přinášejí chválu Bohu

Dále uvádíme zprávy o zasvěcení pěti odboček, která probíhala v minulém služebním roce. Nejprve se ve svých představách vydáme na cestu do Jižní Ameriky, kde byl zasvěcen areál odbočky ve Venezuele a v Uruguayi. Potom pojedeme do východní Evropy, na Ukrajinu, kde byla činnost svědků více než 50 let zakázána. Dále zaměříme pozornost na Malawi v jižní Africe, kde svědkové mnoho let vytrvávali navzdory pronásledování a zákazu činnosti. A nakonec se podíváme na Barbados, krásný ostrov v Karibské oblasti.

VENEZUELA: Přibližně 1 600 návštěvníků z dvaadvaceti zemí se 3. března 2001 shromáždilo na místě vzdáleném 80 kilometrů západně od hlavního města, Caracasu. Na nádherné parcele podobající se parku se totiž konalo zasvěcení nového komplexu odbočky. V březnu je období sucha, a pohoří Aragua bylo vyprahlé a zbarvené do hněda, ale trávníky a palmy kolem budov odbočky byly zavlažovány z místních studní a díky tomu byly svěží a zelené. Delegáti — pěkně oblečení a mnozí z nich s fotoaparátem v ruce — se procházeli po areálu, chodili z jedné budovy do druhé a vyjadřovali obdiv a radost.

První odbočka ve Venezuele zahájila svou činnost v září 1946, kdy v té zemi kázalo dobrou zprávu pouze 19 zvěstovatelů. Během následujícího půl století měla odbočka několik budov, ale ty po čase vždy přestaly dostačovat, protože zvěstovatelů přibývalo. Nová odbočka ve Venezuele v současné době pečuje o 88 541 zvěstovatelů dobré zprávy.

Mnozí z účastníků zasvěcení se podíleli na výstavbě tohoto areálu, která trvala šest let. Jeden z mezinárodních služebníků vzpomínal: „Bylo to velmi povzbudivé, když jsme viděli, že bratři ochotně cestují mnoho hodin, aby mohli na této stavbě pracovat. Například skupina zvěstovatelů z jednoho sboru si pronajala autobus. Na cestu se vydali v jedenáct hodin večer a cestovali celou noc, aby dojeli na místo v šest hodin ráno. Nasnídali se, pracovali s námi celý den a potom znovu nastoupili do autobusu a sedm hodin cestovali domů.“ Společenství v době stavby bylo příjemné, protože bratři spolupracovali v jednotě. (Žalm 133:1)

Proslov k zasvěcení, který měl název „Rozšíření, které přináší chválu Jehovovi“, přednesl Gerrit Lösch z vedoucího sboru. Příští den se ve městě Valencii sešel rekordní počet 113 260 svědků a zájemců ze všech koutů Venezuely, aby si vyslechli další zajímavý program a také shrnutí programu k zasvěcení.a

URUGUAY: „Jste obdivuhodní lidé! Je opravdu příjemné vidět tolik lidí, mužů i žen, jak usilovně pracují, a s takovou radostí. Můžete to dokázat jenom proto, že máte správné pohnutky a neusilujete o hmotný zisk. Blahopřeji vám, pokračujte dál v této dobré práci.“ To je pouze jedno z mnoha vyjádření návštěvníků, kteří se byli podívat na výstavbu odbočky v Uruguayi.

Ve stejném duchu horlivosti a spolupráce, jaký byl u svědků Jehovových patrný při práci na tomto stavebním projektu, vykonává Jehovův lid celá léta také svou vzdělávací činnost. Před šedesáti lety byla v Uruguayi jen hrstka svědků, k níž patřilo také šest průkopníků z Německa, kteří celou tu zemi procestovali na kole. V Uruguayi jsou nyní svědkové Jehovovi považováni za solidní, známou a uznávanou organizaci. Jeden zvěstovatel zde připadá na 287 obyvatel a v každém sboru je průměrně pět starších. S rozmachem činnosti ovšem také vzniká potřeba rozšíření prostor odbočky.

V programu k zasvěcení, které se konalo 31. března 2001, byla vyjádřena vděčnost mnoha svědkům, kteří k tomuto projektu přispěli svými schopnostmi a zkušenostmi. Součástí programu byly také rozhovory s bývalými misionáři, kteří sloužili v Uruguayi. Tito misionáři přicestovali na zasvěcení ze vzdálených zemí. Proslov k zasvěcení přednesl bratr Lösch. V proslovu zdůraznil, že kazatelská činnost se vykonává hlavně proto, aby přinášela chválu a slávu Jehovovi.b

UKRAJINA: Kazatelé dobré zprávy jsou na Ukrajině již více než 110 let. V uplynulém desetiletí jich však mimořádně rychle přibývalo. Během devadesátých let počet zvěstovatelů vzrostl o 530 procent, a tak bylo nezbytně nutné vybudovat areál odbočky. Vhodné místo na stavbu odbočky se našlo v nádherném venkovském prostředí asi pět kilometrů na sever od Lvova. Komplex odbočky se skládá ze 104 obytných místností, z moderně vybavených kanceláří, z kuchyně, prádelny, garáže a skladu literatury.

Za dva roky a tři měsíce od chvíle, kdy dostali stavební povolení, bratři přeměnili areál bývalého pionýrského tábora ve velmi pěkný komplex budov odbočky. Tento komplex je umístěn v lese, tam, kde se před lety v době zákazu činnosti svědků konala shromáždění.

Místní úřady vyžadovaly, aby cesta k odbočce byla vydlážděná. Bratři si na tuto práci zjednali jednu místní stavební firmu, s níž předem dohodli, že cesta dlouhá dvanáct set metrů bude hotova do konce října 2000. To bylo nutné, protože v listopadu tam obvykle začíná padat sníh. Stavební firma ale nebyla schopna dokončit práci v dohodnutém termínu. Počasí však bylo pro stavbu silnice stále vhodné, a proto se bratři rozhodli, že s dokončením stavby pomohou. Všichni pilně pracovali a v sobotu 16. prosince 2000 byla silnice konečně hotova. V noci se na celé okolí snesla sněhová pokrývka. Jestliže se místních usedlíků zeptáte, proč v roce 2000 byl tak neobvykle teplý a dlouhý podzim, odpovědí: „Protože svědkové Jehovovi museli dostavět silnici.“

Program k zasvěcení se konal 19. května 2001. Tohoto programu, jehož hlavními body byly proslovy Theodora Jaracze a Gerrita Lösche z vedoucího sboru, se zúčastnili bratři a sestry z 35 zemí. Příští den se ke zvláštnímu programu pořádanému na největších stadionech ve Lvově a v Kyjevě sešel zástup 72 023 lidí. Přišli tam také mnozí z těch, kdo sloužili desítky let v době zákazu činnosti. Tito bratři a sestry byli nadšeni, když viděli tuto nádhernou odbočku, která bude přinášet velkou čest a chválu Jehovovi.c

MALAWI: V sobotu 19. května 2001 v podvečer se pod přístřeškem vytvořeným z dlouhých blahovičníkových a bambusových tyčí a ze suché trávy sešlo více než 2 200 malawských svědků a 200 návštěvníků z 21 zemí. V šeru nebylo možné ve zpěvníku sledovat slova závěrečné písně. Na pěkně upraveném pódiu stál dirigent a řídil účastníky shromáždění, když zpívali píseň číslo 56 typicky africkým způsobem — bez hudebního doprovodu a čtyřhlasně. Nikdo nepotřeboval zpěvník, protože slova té písně uměli všichni nazpaměť. Hosté z jiných zemí byli dojati, když naslouchali těmto věrným Jehovovým služebníkům, z nichž mnozí byli pokřtěni 40 nebo i více let a krutě trpěli za svou víru.

Když si bratři a sestry dopoledne prohlíželi nový komplex odbočky, spontánně začali zpívat písně Království a mávali každému, koho při prohlídce potkali. Před touto událostí správa letiště dovolila, aby letištní rozhlas na uvítanou návštěvníků z celého světa vyhrával Melodie Království číslo 1. Bylo to opravdu vřelé a teokratické uvítání. Tato hudba se na letišti hraje dosud.

„Projevujete v Jehovově službě vděčnost?“ Tuto otázku položil Sébastien Johnson, který v Malawi sloužil v úloze zónového dozorce. Bratr Johnson rozebíral Micheáše 6:6–8 a přitom ukázal, že Jehova toho od nás nežádá příliš mnoho. Řečník povzbudil posluchače, aby každý den četli Bibli a uplatňovali prospěšné biblické zásady. Guy Pierce, člen vedoucího sboru, se ve svém proslovu k zasvěcení zaměřil na námět „Jásejme a radujme se z toho, co Jehova tvoří“. Bratr Pierce řekl: „Svou činností a dlouholetou věrnou službou jste položili základy dnešního vzrůstu. Ve své posvátné službě Nejvyššímu Bohu, Jehovovi, nadále dělejte všechno, co můžete.“

V neděli 20. května bylo 17 378 posluchačům na stadionu v Lilongwe připomenuto, že v roce 1993, kdy byl zákaz činnosti v Malawi zrušen, tam bylo asi 30 000 zvěstovatelů. Dnes je v Malawi téměř 50 000 svědků! Ano, zasvěcení nedávno postaveného komplexu betelu bylo opravdu nezapomenutelné — byl to den Jehovova vítězství!d

BARBADOS: Nová odbočka na Barbadosu a přilehlý sál Království stojí na hektarovém pozemku zkrášleném trávníky a květinami. Je to na vyvýšeném místě, odkud je krásný výhled na nedaleké Karibské moře. Tento nádherný areál, který byl postaven za osmnáct měsíců, je umístěn v klidné předměstské čtvrti Prospect, St. James, asi čtyři kilometry od Bridgetownu, hlavního města Barbadosu.

V budově nové odbočky bydlí deset členů rodiny betel. Tato budova má osm obytných místností, kanceláře a jídelnu. Je zde také sál Království, kde je 275 míst k sezení. Tento areál je náhradou za bývalý komplex odbočky, který byl odtud vzdálený asi deset minut jízdy směrem do centra Bridgetownu. Bývalý areál odbočky — postavený v poměrně klidné čtvrti hlavního města Barbadosu — se začal používat v roce 1969, a tehdy bylo na šesti velkých a několika menších ostrovech, které má tato odbočka na starosti, celkem asi 1 200 zvěstovatelů. Do roku 2000 počet zvěstovatelů na těchto ostrovech vzrostl na 2 390 a vzniklo 25 sborů a jedna odloučená skupina. V té době začala mít odbočka příliš málo prostoru na to, aby se mohla starat o vzrůstající počet sborů, a navíc se z kdysi klidné předměstské čtvrti stala rušná obchodní čtvrť.

Zasvěcení odbočky se konalo v sobotu 2. června 2001 a z programu, jehož součástí byl pohled do historie činnosti svědků na Barbadosu, mělo užitek 676 hostů pozvaných z ostrovů, o které se tato odbočka stará, a z 15 jiných zemí. Vrcholným bodem programu byl proslov „Rozradostňujme Jehovovo srdce“, který s nakažlivou vřelostí přednesl John E. Barr z vedoucího sboru. Pro ty, kdo se programu k zasvěcení nemohli zúčastnit, bylo příští den uspořádáno zvláštní shromáždění. Na tomto shromáždění se sešlo 3 332 hostů.e

V takových odbočkách nyní pracuje na celém světě celkem 20 133 ordinovaných služebníků. Všichni patří do řádu zvláštních celodobých služebníků.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 6]

Na oblastním sjezdu „Učitelé Božího slova“ v Hongkongu byl uveřejněn „Překlad nového světa“ v tradiční a zjednodušené čínštině

[Obrázky na straně 11]

Na celém světě se rozšířilo téměř půl miliardy traktátů „Zprávy Království“ č. 36

[Obrázek na straně 13]

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku ve Francii

[Obrázek na straně 21]

Bratr a sestra Muchinguriovi před novým sálem Království

[Obrázek na straně 22]

Videofilm „Alternativní postupy k transfuzím — Jednoduché, bezpečné, účinné“ dostal tyto tři ceny

[Obrázky na straně 28 a 29]

Nedávno zasvěcené areály odboček

(1) v Malawi

(2) na Barbadosu

(3) v Uruguayi

(4) ve Venezuele

(5) na Ukrajině