SIERRA LEONE A GUINEA
Povstalci nám neublížili
Andrew Baun
ROK NAROZENÍ 1961
ROK KŘTU 1988
Z JEHO ŽIVOTA Když v roce 1991 vypukla válka, sloužil jako pravidelný průkopník ve městě Pendembu ve Východní provincii.
JEDNO odpoledne do našeho města vtrhli povstalci a asi dvě hodiny stříleli do vzduchu. Někteří z nich byli mladí kluci, co sotva unesli zbraň. Byli hrozně špinaví, měli rozcuchané vlasy a vypadalo to, že jsou zdrogovaní.
Další den začal masakr. Povstalci mrzačili, zabíjeli a znásilňovali. Ve městě byl chaos. Bratr Amara Babawo s rodinou a ještě čtyři zájemci se ukryli v našem domě. Všichni jsme byli vyděšení.
Netrvalo dlouho a objevil se u nás velitel povstalců. Nařídil nám, abychom se další ráno hlásili k vojenskému výcviku. Neposlechnout znamenalo smrt, ale my jsme byli rozhodnutí zůstat neutrální. Skoro celou noc jsme se modlili. Brzy ráno jsme vstali, přečetli si denní text a čekali, až přijdou povstalci. Nepřišli.
„Vy si čtete denní text. Musíte být svědkové Jehovovi.“
Důstojník a čtyři jeho muži náš dům později zabrali. Řekli nám, ať tam zůstaneme, a tak jsme dál pravidelně měli shromáždění a rozebírali denní text. Několik vojáků řeklo: „Vy si čtete denní text. Musíte být svědkové Jehovovi.“ Bible je sice nezajímala, ale jednali s námi uctivě.
Vojáky, kteří u nás bydleli, přišel jednou zkontrolovat vysoký důstojník. Zasalutoval bratru Babawovi a potřásl mu rukou. Potom zařval na vojáky: „Tenhle muž je můj a váš šéf. Jestli jemu nebo těm, co jsou s ním, zkřivíte jediný vlas na hlavě, budete mít problémy! Rozumíte?“ „Ano, pane!“ odpověděli. Dal nám dopis s rozkazem, že nám nikdo z Jednotné revoluční fronty nemá ubližovat, protože jsme pokojní občané.
O několik měsíců později začaly povstalecké frakce bojovat mezi sebou, a tak jsme utekli do sousední Libérie. Tam nás ohrožovala další skupina povstalců. Řekli jsme jim, že jsme svědkové Jehovovi. „Tak co říká Jan 3:16?“ zeptal se jeden voják. Když jsme mu verš ocitovali, nechal nás jít.
Po nějaké době jsme potkali dalšího velitele povstalců, který mně a bratru Babawovi nařídil, abychom šli s ním. Báli jsme se o svůj život. Velitel nám pak řekl, že před válkou se svědky studoval. Dal nám peníze a bratrům v nedalekém sboru doručil dopis, který jsme jim napsali. Zakrátko nám dva bratři přinesli potraviny a další potřebné věci a odvedli nás do bezpečí.