„Dělám to, co zvládnu“

Irmě, která žije v Německu, je bezmála 90 let a má za sebou dva vážné úrazy a několik operací. Dřív chodívala dům od domu, aby mohla lidem říct o dobré zprávě z Bible, ale teď už to fyzicky nezvládne. Místo toho píše dopisy svým příbuzným a známým. Její dopisy působí tak povzbudivě, že ti, komu napíše, jí často zavolají a ptají se, kdy přijde další dopis. Hodně lidí jí na dopis odpoví, protože jí chtějí poděkovat a poprosit, aby jim zase napsala. Irma k tomu říká: „Moc mě to těší. Díky tomu můžu stále mluvit s druhými o Bohu.“

Irma píše taky lidem v domovech pro seniory. Vypráví: „Jedna postarší paní mi zavolala a říkala mi, jak jí můj dopis pomáhá překonat bolest ze smrti manžela. Má ho prý založený v Bibli a často si ho večer čte. Jiná žena, která také nedávno přišla o manžela, mi vyprávěla, že jí ten dopis ode mě pomohl víc než to, co slyšela od kněze. Měla spoustu otázek a prosila, jestli by mě mohla navštívit.“

Jedna Irmina známá, která se přestěhovala hodně daleko, Irmu požádala, aby jí taky začala psát. „Všechny dopisy ode mě si pak schovávala,“ vypráví Irma, „a když zemřela, ozvala se mi její dcera. Řekla mi, že si je všechny přečetla, a prosila mě, jestli bych nebyla tak hodná a dopisy s biblickými myšlenkami nepsala teď jí.“

Irmu těší, že tak může dělat radost lidem i Bohu. „Prosím Jehovu, aby mi dál dával sílu a já mu mohla sloužit. Dům od domu už chodit nemůžu, ale dělám to, co zvládnu.“