Šalomounova píseň

8 Kéž bys byl jako můj bratr,+ sající z prsou mé matky!+ Kdybych tě našla venku, políbila bych tě.+ Ani by mnou nepohrdali. 2 Vedla bych tě, uvedla bych tě do domu své matky,+ která mě učívala. Dala bych ti pít kořeněné víno,+ čerstvou šťávu z granátových jablek. 3 Jeho levici bych měla pod hlavou; a jeho pravice — ta by mě objímala.+

4 Zavázala jsem vás přísahou, jeruzalémské dcery, abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat [ve mně] lásku, dokud [k tomu] nebude nakloněna.“+

5 „Kdo je ta žena+ vycházející z pustiny,+ která se opírá o svého milého?+“

„Pod jabloní jsem tě* vyburcovala. Tam byla tvá matka v bolestivých porodních křečích s tebou. Tam ta, která tě rodila, zakoušela bolestivé porodní křeče.+

6 Polož si mě jako pečeť na své* srdce,+ jako pečeť na svou paži; protože láska je silná jako smrt,+ trvání na výlučné oddanosti+ je tak neústupné jako šeol.* Její planutí je planutí ohně, plamen Jah.*+ 7 Ani mnohé vody nedokážou uhasit lásku,+ ani řeky ji nemohou odplavit.+ Kdyby někdo* dával všechny hodnotné věci svého domu za lásku, určitě by jimi* pohrdli.“

8 „Máme sestřičku,+ která nemá prsy. Co uděláme pro svou sestru v den, kdy si o ni řeknou?“

9 „Kdyby snad byla zdí,+ vystavíme na ní stříbrné cimbuří; ale kdyby snad byla dveřmi,+ zahradíme ji cedrovým prknem.“

10 „Jsem zeď, a mé prsy jsou jako věže.+ V tomto případě jsem se v jeho očích stala podobnou té, jež nalézá pokoj.

11 Byla vinice,+ kterou měl Šalomoun v Baal-hamonu. Předal vinici hlídačům.+ Každý přinášel za její ovoce tisíc kousků stříbra.*

12 Moje vinice, která mi patří, je mi k dispozici.* Tisíc patří tobě, Šalomoune, a dvě stě těm, kdo hlídají její ovoce.“

13 „Ty, která bydlíš v zahradách,+ společníci věnují pozornost tvému* hlasu. Ať jej uslyším.“+

14 „Uteč, můj milý, a připodobni se* gazele nebo jelínkovi na horách koření.“+