• Nevinné oběti pohlavního zneužívání
    Probuďte se! – 1991 | 8. října

    • Nevinné oběti pohlavního zneužívání

      „DNES je mi už skoro 40 let,“ říká Eilene.a „A přesto, že k tomu došlo před třiceti lety, stále mě to ve vzpomínkách pronásleduje. Hněv, pocit provinění, problémy v manželství! Lidé se mi snaží porozumět, ale rozumět tomu nemohou.“ V čem tkví Eilenin problém? Eilene byla v dětství pohlavně zneužita a ukazuje se, že následky jsou dlouhodobé.

      Eilene není ani zdaleka jediná. Průzkumy naznačují, že takové necudné zacházení prožil znepokojivě vysoký počet žen — i mužů.b Pohlavní zneužívání dětí není vůbec ojedinělým projevem úchylného chování. Je to velmi rozšířené zlo, které proniká všemi sociálními, ekonomickými, náboženskými a rasovými vrstvami ve společnosti.

      Převážná většina mužů a žen by naštěstí nikdy ani nepomyslela na takové zacházení s dítětem. Ale nebezpečná menšina tento chorobný sklon má. Jen málo mužů, kteří pohlavně zneužívají děti, jsou — na rozdíl od vžitých představ — odporní vražední maniaci číhající v blízkosti dětských hřišť. Většinou jsou to osoby, které se naučily nosit přesvědčivou masku normálnosti. Své perverzní vášně uspokojují tak, že se zaměřují na naivní, důvěřivé a bezbranné děti — obvykle na vlastní dcery.c Na veřejnosti s nimi jednají laskavě a něžně. Ale v soukromí je vystavují hrozbám, násilí a ponižujícím, znevažujícím formám sexuálního zneužití.

      Po pravdě řečeno, je stěží pochopitelné, že může k takovým hrůzám docházet v tolika na pohled spořádaných domácnostech. Avšak dokonce i v biblických dobách byly děti používány „pro momentální ukojení. . . smyslných vášní“. (The International Critical Commentary, Mezinárodní kritický komentář; srovnejte Joela 3:3.) Bible předpověděla: „Věz však, že v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe. . . [budou] bez přirozené náklonnosti. . . bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru.“ Nijak tedy nepřekvapuje, že je zneužívání dětí dnes tak častým jevem. — 2. Timoteovi 3:1, 3, 13.

      Pohlavní zneužívání nemusí dítěti způsobit žádné poškození na těle. A na mnoha dospělých lidech, kteří byli v dětství oběťmi zneužívání, nelze přímo pozorovat, že by nějak trpěli. Ale jedno staré přísloví to vyjadřuje takto: „I při smíchu může bolet srdce.“ (Přísloví 14:13) Ano, mnoho obětí v sobě nosí hluboké citové šrámy — skryté bolavé jizvy. Proč ale zneužívání dětí způsobuje tolik zla? Proč se vždy tyto rány samy časem nevyléčí? Závažnost a rozsah tohoto skličujícího problému si žádá, abychom se k němu vyjádřili. Vskutku, některá fakta, která budou následovat, se možná nebudou číst hezky — obzvlášť pokud jste byla sama v dětství obětí pohlavního zneužívání. Buďte však ujištěna, že je naděje na zotavení.

  • Skrytá zranění zanechaná zneužíváním dětí
    Probuďte se! – 1991 | 8. října

    • Skrytá zranění zanechaná zneužíváním dětí

      „Prostě se nenávidím. Pořád si říkám, že jsem měla proti tomu něco udělat, něco říci. Cítím se tak nečistá.“ — Ann.

      „Připadám si odcizená od lidí. Častokrát se musím potýkat s pocitem bezmocnosti a zoufalství. Někdy se mi chce umřít.“ — Jill.

      „POHLAVNÍ zneužívání dítěte. . . je zdrcujícím, ničivým a ponižujícím útokem na dětskou mysl, duši i tělo. . . Následky narušují každou stránku lidského bytí.“ To jsou slova knihy The Right to Innocence (Právo na nevinnost) od Beverly Engelové.

      Děti nereagují na zneužívání stejně.a Mají rozdílné osobnosti, rozdílnou schopnost vyrovnávat se s problémy a rozdílné citové založení. Velmi také záleží na tom, jaký vztah má dítě k osobě, která je zneužívá, na míře zneužití, na tom, jak dlouho ke zneužívání docházelo, na věku dítěte a rovněž na dalších faktorech. Je-li ovšem zneužívání odhaleno a dítěti je poskytnuta milující podpora dospělých, může se rozsah poškození snížit na minimum. Mnohé oběti nicméně trpí hlubokým citovým poraněním.

      Proč má tak ničivé účinky

      Bible nám nabízí pohled do podstaty ničivých účinků zneužívání dětí. Kazatel 7:7 vysvětluje: „Pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý jedná pomateně.“ Platí-li to u dospělých lidí, zkusme si jen představit účinek brutálního útlaku na malé dítě — obzvlášť, je-li tím, kdo dítě zneužívá, rodič, jemuž dítě důvěřuje. Vždyť první léta života jsou v citovém a duchovním rozvoji dítěte rozhodující. (2. Timoteovi 3:15) Právě v tomto útlém věku se u dítěte začínají rozvíjet mravní zábrany a nabývá vědomí osobní hodnoty. Svazkem s rodiči se dítě učí chápat, co je láska a důvěra. — Žalm 22:9.

      Doktor J. Patrick Gannon vysvětluje, že „tento proces budování důvěry je u zneužívaných dětí zásadně narušen“. Člověk, který zneužívá dítě, zrazuje jeho důvěru; olupuje je o jakékoli povědomí bezpečí, soukromí, sebeúcty a používá je jako předmět, pro své vlastní uspokojení.b Malé děti nechápou význam nemravného jednání, do něhož jsou zavlečeny, ale takřka všeobecně je prožívají jako něco znepokojujícího, děsivého a ponižujícího.

      Zneužívání dětí bylo proto nazváno „vrcholnou zradou“. Přichází nám na mysl otázka, kterou položil Ježíš: „Kdo je vskutku mezi vámi člověk, kterého jeho syn prosí o chléb — přece mu nepodá kámen?“ (Matouš 7:9) Ale člověk, který dítě zneužívá, mu neposkytuje lásku a náklonnost, ale nejkrutější „kámen“, jaký existuje — sexuální násilí.

      Proč se rány nehojí

      Přísloví 22:6 říká: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ Je zřejmé, že rodičovský vliv může v člověku přetrvávat po celý život. Ale co když bylo dítě vychováno tak, aby si myslelo, že je proti sexuálnímu obtěžování bezbranné? Aby perverzními skutky platilo za „lásku“? Aby se na sebe dívalo jako na bezcennou, nečistou věc? Nemohlo by to vést k životu plnému destruktivního chování? Ne, zneužívání dítěte neomlouvá jeho budoucí nevhodné jednání v dospělém věku, ale může pomoci k vyjasnění, proč mají oběti pohlavního zneužívání sklon jednat nebo cítit určitým způsobem.

      Mnohé oběti trpí řadou příznaků, včetně deprese. V některých lidech hlodají trvalé a velmi silné pocity viny, studu a hněvu. Jiné oběti mohou být emocionálně uzavřené, neschopné vyjadřovat nebo dokonce prožívat emoce. Mnozí jsou také sužováni nízkým sebevědomím a pocitem bezmocnosti. Sally, kterou zneužíval její strýc, vzpomíná: „Vždy, když mě obtěžoval, jsem se cítila bezmocná, strnulá, znecitlivělá, ztuhlá a zmatená. Říkala jsem si: Proč se to děje?“ Psycholožka Cynthia Towerová uvádí: „Průzkumy ukazují, že lidé, kteří byli v dětství zneužíváni, si často životem nesou vědomí, že jsou oběťmi.“ Vdají se možná za muže, který je bude zneužívat, vystupují v roli zranitelného člověka nebo se cítí neschopní bránit se proti ohrožení.

      Děti mívají obvykle 12 let na to, aby se připravily na emoce, které se v nich probudí v pubertě. Ale když je malé děvčátko zavlečeno do oplzlostí, mohou být pocity, které to v něm vyvolá, nad jeho síly. Jak plyne z jedné studie, mohlo by to v budoucnu ohrožovat jeho schopnost těšit se z manželských důvěrností. Linda, oběť pohlavního zneužívání, se přiznává: „Zjišťuji, že je pro mě sexuální stránka manželství tou nejtěžší věcí v životě. Napadají mě nesmírně děsivé představy, že to je se mnou ve skutečnosti můj otec a popadne mě úzkost.“ Jiné oběti mohou reagovat přesně opačně a rozvinou v sobě nutkavé nemravné žádosti. „Vedla jsem promiskuitní život, až jsem se dostala tak daleko, že jsem mívala styky s naprosto cizími lidmi,“ připouští Jill.

      Oběti pohlavního zneužívání mohou mít také potíže s udržováním zdravých mezilidských vztahů. Některé prostě nedokáží navázat vztahy s muži nebo s osobami s přirozenou autoritou. Jiné ničí přátelství a manželství tím, že se chovají urážlivě a chtějí druhé ovládat. Ještě další mají sklon zcela se vyhýbat sbližování s lidmi.

      Jsou dokonce i takoví, kteří své destruktivní pocity obracejí proti sobě. „Nenáviděla jsem své tělo, protože reagovalo na pohlavní zneužívání,“ připouští Reba. Je tragické, že oběti se často zoufale snaží své pocity skrýt hluboko v nitru. Následky se projevují v podobě poruch chuti k jídlu,c horečnaté pracovitosti, alkoholismu nebo zneužívání drog — to vše jsou zoufalé pokusy o přehlušení vnitřních pocitů. Někteří mohou nenávist k sobě samému projevit ještě bezprostřednějším způsobem. „Pořezala jsem se, zatínala jsem si nehty do rukou, popálila jsem se,“ dodává Reba. „Mívala jsem pocit, že zasluhuji týrání.“

      Nečiňme však unáhlený závěr, že každý, kdo takto jedná nebo kdo má podobné pocity, byl zcela jistě pohlavně zneužit. Svou roli zde mohou sehrát i jiné emocionální nebo fyzické faktory. Odborníci například říkají, že podobné příznaky se projevují u lidí, kteří byli vychováni v narušených rodinách — rodiče je tloukli, ponižovali a znevažovali, zanedbávali jejich tělesné potřeby nebo byli závislí na drogách či alkoholu.

      Duchovní poškození

      Nejzákeřnějším důsledkem pohlavního zneužívání dítěte je případné duchovní poškození. Necudné zacházení je „poskvrnou těla a ducha“. (2. Korinťanům 7:1) Ten, kdo se na dítěti dopouští perverzních skutků, kdo násilně překračuje možnosti jeho těla a morální zábrany a zrazuje jeho důvěru, ten poskvrňuje jeho ducha neboli převládající myšlenkový sklon. To může později bránit jeho mravnímu a duchovnímu růstu.

      Pia Mellodyová v knize Facing Codependence poznamenává: „Jakékoli závažné pohlavní zneužití. . . je zároveň i duchovním zneužitím, neboť ničí u dítěte důvěru k Vyšší moci.“ Křesťanka Ellen se například ptá: „Jak mohu na Jehovu pohlížet jako na Otce, když znám svého otce jako krutého, zuřivého muže?“ Jiná oběť, Terry, říká: „Nikdy jsem neměla pocit, že Jehova je mým Otcem. Bohem, Pánem, Svrchovaným pánem, Stvořitelem, to ano! Ale ne Otcem!“

      Takové osoby nejsou nutně duchovně slabé a nemusí jim chybět víra. Naopak, svou vytrvalou snahou zachovávat biblické zásady poskytují důkazy své duchovní síly! Ale uvažme, jaký pocit někteří mají, když čtou biblické texty podobné Žalmu 103:13, který říká: „Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kteří se ho bojí.“ Dokáží to možná pojmout myšlenkově, ale protože nemají skutečnou představu, co by měl znamenat otec, může pro ně být obtížné reagovat na tento verš citově.

      Jsou také lidé, kteří shledávají, že je pro ně těžké být před Bohem „jako malé dítě“ — bezbranné, pokorné a důvěřivé. Při modlitbě skrývají před Bohem své skutečné pocity. (Marek 10:15) Možná se ostýchají uplatnit na sebe Davidova slova v Žalmu 62:7, 8: „Na Bohu je má záchrana a sláva. Má silná skála, mé útočiště je v Bohu. Důvěřujte v něho v každém čase. Vylévejte před ním své srdce.“ Jejich víru snad oslabují pocity viny a bezcennosti. Jedna žena, která byla vystavena pohlavnímu zneužívání, říká: „Mám silnou víru v Jehovovo království. Ale necítím se ve skutečnosti dost dobrá na to, abych v něm sama byla.“

      Jistě, všechny oběti nejsou postiženy stejně. Některé se k Jehovovi cítí být přitahovány jako ke svému milujícímu Otci a nepociťují ve svém vztahu k němu žádné překážky. Ať je tomu jakkoli, jestliže jste obětí pohlavního zneužívání, pak pro vás možná bude mít velkou hodnotu, když si uvědomíte, jak to ovlivnilo váš život. Někteří se spokojují s tím, že se smíří se svou situací. Ale pokud se vám zdá, že došlo k vážnému poškození, vzchopte se. Zranění se dají zahojit.

      a Náš rozbor se zaměřuje na to, co Bible nazývá porneia neboli smilstvo. (1. Korinťanům 6:9; srovnejte 3. Mojžíšovu 18:6–22.) To zahrnuje všechny formy nemravného pohlavního styku. Jiné druhy nemravného jednání — například exhibicionismus, voajérství a vystavování člověka pornografii — sice nejsou obsaženy ve významu slova porneia, ale rovněž mohou dítěti emocionálně ublížit.

      b Děti mají sklon dospělým důvěřovat. A tak zneužití členem rodiny, kterému důvěřovaly, starším sourozencem, přítelem rodiny nebo dokonce i cizím člověkem je pro ně zdrcující zradou důvěry.

      c Viz Probuďte se! z 22. prosince 1990 (angl.).

  • „Čas uzdravovat“
    Probuďte se! – 1991 | 8. října

    • „Čas uzdravovat“

      Ann měla vždy pro každého pochopení; ochotně pomáhala komukoli, kdo měl nějaký problém. Nikdo ani netušil, že tato vyrovnaná, čistá žena má v nitru skrytý citový šrám. Jednoho dne se jí však vrátila vzpomínka. „Byla jsem v práci,“ vypráví Ann, „dostala jsem bolesti a přepadl mě intenzívní pocit studu. Sotva jsem dokázala vstát! Celé dny jsem trpěla. A potom jsem si vzpomněla na to, jak mě můj otčím pohlavně zneužíval — ve skutečnosti mě znásilnil. A ne jednou.“

      JE „ČAS uzdravovat“. (Kazatel 3:3) A pro mnohé oběti pohlavního zneužívání v dětském věku — podobných Ann — patří vynoření dávno pohřbených vzpomínek k důležitým součástem procesu uzdravování.

      Jak by ale někdo mohl zapomenout takový otřesný zážitek, jako je pohlavní zneužití? Uvažme, jak je dítě bezbranné proti necudnému dotírání vlastního otce nebo jiné silnější dospělé osoby. Nemůže utéci. Neodvažuje se křičet. A netroufá si o tom nikomu povědět! Přesto se možná den co den stýká s tím, kdo je zneužívá a musí se chovat, jako by k ničemu nedošlo. Takové předstírání by bylo obtížné pro dospělého; pro dítě je téměř nemožné. Použije tedy svou nesmírnou představivost, která je dětem vlastní, a unikne psychicky! Představuje si, že ke zneužití nedošlo, vymaže to z paměti nebo znecitliví své vnímání.

      Každý z nás ve skutečnosti čas od času vymaže ze své mysli věci, které nechce vidět nebo slyšet. (Srovnejte Jeremjáše 5:21.) Ale oběti pohlavního zneužití používají tuto schopnost jako nástroj sebezáchovy. Některé oběti uvádějí: „Představovala jsem si, že se to dělo s někým jiným a že jsem to celé jen pozorovala.“ „Představovala jsem si, že jsem při tom spala.“ „Když se vynořily vzpomínky, začala jsem si v hlavě řešit matematické úlohy.“ — Strong at the Broken Places (Silní v místech poškození) od Lindy T. Sanfordové.

      Není tedy divu, že kniha Surviving Child Sexual Abuse (Jak mohou děti přežít pohlavní zneužití) tvrdí: „Odhaduje se, že až 50 procent obětí pohlavního zneužití si na to nepamatuje.“ Některé ženy si snad pamatují, že byly zneužity, ale vymazaly si z mysli pocity s tím spojené — bolest, zlobu, stud.

      Potlačení vzpomínek — duševní bitva

      Není tedy nejlepší řešení, aby tyto věci zůstaly pohřbeny v mysli — aby na to oběť prostě zapomněla? Někteří si snad takové řešení zvolili. Ale jiní to jednoduše nedokáží. Je to tak, jak říká Job 9:27, 28: „Když se usměji a pokusím se zapomenout na svou bolest, všechno trápení se mi vrací a pronásleduje mě.“ (Today’s English Version) Potlačování děsivých vzpomínek může být vyčerpávajícím duševním úsilím, zuřivou bitvou, která by mohla zanechat vážné zdravotní následky.

      S přibývajícím věkem a životními starostmi ubývá člověku schopnost potlačit vzpomínky. Slabé zavanutí vůně kolínské vody, povědomá tvář, náhlý zvuk nebo dokonce vyšetření u lékaře či u zubaře mohou spustit lavinu děsivých vzpomínek a pocitů.a Neměl by tedy člověk prostě vynaložit větší úsilí, aby zapomněl? Ne, v této fázi nalézá mnoho obětí pohlavního zneužití úlevu, když se snaží vzpomenout si! Žena jménem Jill říká: ‚Když se vzpomínky dostanou na povrch, ztrácejí svou moc. Potlačovat v sobě takové vzpomínky je bolestivější a nebezpečnější než je odhalit.‘

      Přiznejte si skutečnost

      Proč to tak je? Vzpomínání jednak umožňuje, aby se oběť začala trápit. Duševní bolest je přirozená reakce na sužující zážitek; pomáhá člověku zotavit se z něj a žít dál. (Kazatel 3:4; 7:1–3) Oběti pohlavního zneužití bylo ovšem znemožněno prožít si duševní bolest, byla nucena zapřít svůj hrozný zážitek, musela svou bolest udusit. Takové potlačení by mohlo vyústit do stavu, kterému lékaři říkají porucha z posttraumatického stresu. Je to stav otupení, prostý všech emocí. — Srovnejte Žalm 143:3, 4.

      Když se však vzpomínky začnou vracet, oběť může prakticky znovu prožít celou událost. Některé oběti se dokonce dočasně vrátí do stavu, v jakém byly v dětství. „Když se mi v mysli vynoří zážitky z minulosti,“ vzpomíná Jill, „často se mi objeví tělesné průvodní příznaky. Někdy jsou vzpomínky tak tísnivé, až se mi zdá, že přijdu o rozum.“ Dlouho potlačovaný hněv z dětství se nyní provalí na povrch. „Vzpomínání mě ihned uvrhne do deprese a hněvu,“ říká Sheila. Ale za těchto zcela ojedinělých okolností je hněv na místě. Trpíte, vyjadřujete spravedlivý hněv, který ve vás dřímal! Máte právo nenávidět ničemné skutky, které byly na vás spáchány. — Římanům 12:9.

      Jedna oběť říká: „Když jsem si dokázala skutečně vzpomenout, velice se mi ulevilo. . . Alespoň jsem teď věděla, s čím zápasím. Ačkoli tyto vzpomínky byly pro mne těžké, vrátila se mi část života, která mě děsila, protože pro mne byla tak neznámá a tajuplná.“ — The Right to Innocence (Právo na nevinnost).

      Vzpomínání by mohlo oběti pohlavního zneužívání pomoci dobrat se podstaty některých svých problémů. „Vždy jsem věděla, že sama sebe hluboce nenávidím a mám na sebe zlost, ale nevěděla jsem proč,“ říká jedna oběť, která byla zneužita blízkým příbuzným. Vzpomínání mnoha lidem pomáhá uvědomit si, že to, k čemu došlo, se nestalo jejich vinou, že sami byli obětí.

      Samozřejmě, ne každý si vzpomene na to, jak byl zneužíván, tak živě a dramaticky. A většina poradců se shoduje v tom, že na to, aby se člověk zotavil z následků pohlavního zneužití, není nezbytně nutné připomenout si každý jednotlivý detail. Už jen to, že oběť vezme na vědomí, že došlo k pohlavnímu zneužití, je významným krokem k zotavení. — Viz rámeček na straně 9.

      Získávání opory

      Pokud jste se stala obětí pohlavního zneužití, nenamlouvejte si, že přečkáte bez cizí pomoci bouřku, která přijde spolu s návratem vzpomínek. Velmi pomáhá, když se o své pocity s někým podělíte. (Srovnejte Joba 10:1; 32:20) Někteří lidé, kteří prožívají velice silnou úzkost, se možná rozhodnou, že vyhledají pomoc kvalifikovaného lékaře, poradce nebo odborníka na duševní zdraví. V každém případě by mohli být vašimi cennými spojenci důvěrní přátelé, manželský druh, členové rodiny nebo křesťanští starší, kteří vám budou soucitně a s úctou naslouchat.b „Nejvíce mi pomáhala má nejlepší přítelkyně, Julie,“ říká Janet. „Nechávala mě znovu a znovu povídat o mé vzpomínce. Nechávala mě prociťovat průvodní emoce. Naslouchá mi a reaguje s porozuměním.“

      Důvěřovat lidem s sebou nese určité riziko. Navíc se možná cítíte nehodná něčí pomoci — nebo se příliš stydíte o tom hovořit. Ale skutečný přítel se „narodil pro čas tísně“. Dáte-li mu příležitost, mohl by vám poskytnout cennou pomoc. (Přísloví 17:17) Vybírejte si ale, komu se budete svěřovat. Naučte se odhalovat své problémy postupně. Když přítelkyně prokáže, že s vámi soucítí a že umí mlčet, teprve pak můžete zkusit odhalit více informací.

      Pomůže vám také, když budete na sebe dbát po tělesné stránce. Dostatečně odpočívejte. V rozumné míře cvičte. Dodržujte zdravý jídelníček. Pokud to jde, zjednodušte si život. Zaplačte si, kdykoli se vám chce. Bude se vám možná zdát, že bolest je nekonečná, ale časem ustane. Pamatujte — prožila jste v dětském věku pohlavní zneužití — a přežila jste to! Jako dospělá žena jste schopná poradit si a máte sílu, kterou jste tehdy neměla. (Srovnejte 1. Korinťanům 13:11.) Postavte se tedy čelem ke svým bolestným vzpomínkám a učiňte přítrž tomu, aby vás ovlivňovaly. Spoléhejte na sílu od Boha. Žalmista řekl: „Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením.“ — Žalm 94:19, Ekumenický překlad.

      Jak se zbavit pocitu viny a studu

      Skončit se sebeobviňováním je další důležitý krok na cestě k zotavení. „I nyní je pro mne těžké myslet si, že jsem byla nevinná,“ říká jedna oběť jménem Reba. „Uvažuji nad tím, proč jsem mu v tom nezabránila.“

      Pamatujte, že člověk, který se dopouští pohlavního zneužívání, používá přímo ďábelské donucovací metody: autoritu (‚Jsem přece tvůj otec!‘), hrozby (‚Když to někomu povíš, tak tě zabiju!‘), brutální fyzický nátlak a dokonce pocit viny (‚Jestliže o tom budeš mluvit, tatínek půjde do vězení.‘) Jiní naopak používají jemné přesvědčování nebo dárky a úplatky. Další vydávají sexuální jednání za hru nebo za projev rodičovské náklonnosti. „Říkal mi, že to dělají lidé, kteří se mají rádi,“ vzpomíná jedna žena. Jak může malé dítě odolat takovému citovému vydírání a podvodům? (Srovnejte Efezanům 4:14.) Ano, ten, kdo zneužívá děti, chladnokrevně využívá toho, že jsou bezbranné, křehké, že jsou „nemluvňaty vzhledem ke špatnosti“. — 1. Korinťanům 14:20.

      Možná, že si tedy musíte připomínat, jak křehká, jak bezbranná jste byla jako dítě. Mohla byste také zkusit strávit určitou dobu s malými dětmi nebo se dívat na své fotografie z dětství. Přátelé vám mohou také pomoci tím, že vám budou neustále připomínat, že to nebyla vaše vina.

      Jedna žena přesto říká: „Je mi špatně, když si vzpomenu na pocity, které ve mně otec vyvolal.“ Některé oběti (podle jednoho průzkumu 58 procent) si vzpomínají, že je pohlavní zneužívání vzrušovalo. Je tedy pochopitelné, že se za to velice stydí. Kniha Surviving Child Sexual Abuse nás ovšem upozorňuje, že „tělesné vzrušení je prostě automatická reakce těla na jisté doteky a dráždění“ a že dítě „takové vzrušení nemůže nijak ovládat“. Jedině ten, kdo je zneužil, proto nese odpovědnost za to, co se přihodilo. NEBYLA TO VAŠE VINA!

      Uklidní vás též vědomí, že se Bůh na vás v tomto ohledu dívá jako na ‚bezúhonnou a nevinnou‘. (Filipanům 2:15) Posléze může zaniknout i sebezničující nutkání a můžete se naučit mít své tělo ráda. — Srovnejte Efezanům 5:29.

      Urovnání vztahů s rodiči

      To se může prokázat jako ten nejtěžší krok na cestě k zotavení. Někteří lidé jsou dále plní hněvu, představ o pomstě — nebo pocitů viny. Jedna oběť pohlavního zneužívání řekla: „Deprimuje mě to, protože se domnívám, že Jehova ode mne očekává, že tomu, kdo mě zneužil, odpustím, ale já nemohu.“ Na druhé straně máte snad ze svého zneuživatele chorobnou hrůzu. Nebo snad chováte nepřátelství k matce, pokud nad tím zavírala oči, nebo pokud se k vám začala chovat odmítavě či hněvivě, když vyšlo zneužívání najevo. „Matka mi řekla, že se teď budu muset dívat [na otce] shovívavě,“ vzpomíná jedna žena s hořkostí.

      Je jen přirozené, že člověk pociťuje hněv, když byl vystaven pohlavnímu zneužívání. Ovšem pouta, která rodinu pojí, mohou být velmi pevná, a vám se snad nechce přerušit veškerý kontakt s rodiči. Snad jste dokonce ochotna uvažovat o usmíření. Mnohé bude jistě záviset na okolnostech. Oběti jsou v některých případech ochotné svým rodičům úplně odpustit — to neznamená, že omlouvají samotný skutek pohlavního zneužití, ale odmítají nechat se pohltit záští nebo ovládnout strachem. Některé dají přednost tomu, že se vyhnou emocionálnímu střetu a jsou ochotné ‚vypovídat se ve svém srdci‘ a na věc zapomenout. — Žalm 4:4.

      Možná však získáte dojem, že by se záležitost dala vyřešit tím, že budete rodiče přímo konfrontovat se skutečností — osobně, telefonicky nebo dopisem. (Srovnejte Matouše 18:15) Pokud se takto rozhodnete, ujistěte se, zda jste se dostatečně zotavila — nebo zda máte alespoň dostatečně pevnou oporu, abyste vydržela emocionální bouři, která se zřejmě rozpoutá. Snažte se být pevná, ale klidná, protože slovní přestřelkou se ničeho nedosáhne. (Přísloví 29:11) Postupovat byste mohla tak, že uvedete 1. k čemu došlo, 2. jak vás to ovlivnilo a 3. co od rodičů nyní očekáváte (například omluvu, zaplacení poplatků za lékaře nebo změnu v chování). Odhalením celé věci dosáhnete přinejmenším toho, že snad rozptýlíte jakékoli přetrvávající pocity vlastní bezmocnosti. A je možné, že tím začnete dláždit cestu k novému vztahu s rodiči.

      Je například možné, že se váš otec ke zneužívání přizná a projeví hlubokou lítost. Snad již prokázal upřímnou snahu o změnu, řekněme protialkoholickou léčbou nebo studiem Bible. Vaše matka vás bude možná rovněž prosit o odpuštění za to, že selhala a neochránila vás. Někdy bývá výsledkem úplné usmíření. Nebuďte ale překvapena, budete-li stále pociťovat ve vztahu ke svým rodičům rozpolcenost a rozhodnete-li se, že se nebudete unáhlovat v navazování blízkých vztahů s nimi. Přinejmenším ovšem budete možná schopná obnovit rodinné vztahy na rozumnou úroveň.

      Na druhé straně by ovšem taková konfrontace mohla spustit lavinu zapírání a slovních útoků, jak ze strany osoby, která vás zneužila, tak ze strany ostatních členů rodiny. Co je ještě horší, zjistíte možná, že vás nebo malé děti stále ještě ohrožuje! Odpuštění by pak mohlo být nevhodné a navázání blízkého vztahu nemožné. — Srovnejte Žalm 139:21.

      V každém případě si to však možná vyžádá značně dlouhou dobu, dokud se vaše zraněné city nezklidní. Budete si snad muset připomínat, že konečná spravedlnost patří Bohu. (Římanům 12:19) Pomocí při tom, když se chcete vypořádat s hněvem, by pro vás mohl být rozhovor s člověkem, který si přeje vás podepřít nebo dokonce i jen to, když své pocity vyjádříte písemně. S Boží pomocí se však dokážete s hněvem vypořádat. S odstupem času už ve vašem myšlení nebudou převládat bolestné pocity. — Srovnejte Žalm 119:133.

      Duchovní zotavení

      Rozsah tohoto článku nám nedovoluje, abychom rozebrali všechny otázky týkající se citů, chování a duchovních problémů. Spokojme se tedy s konstatováním, že k zotavení vám může pomoci, když ‚předěláte svou mysl‘ za pomoci Božího slova. (Římanům 12:2.) ‚Zapomeňte na věci vzadu a napřahujte se po věcech vpředu‘, naplňte svůj život duchovními myšlenkami a činností. — Filipanům 3:13; 4:8, 9.

      Mnoho obětí pohlavního zneužívání nalézá velkou útěchu v pouhém pročítání Žalmů. Ještě větší užitek plyne z pečlivého uplatňování biblických zásad. Časem se může uvolnit napětí v manželství. (Efezanům 5:21–33) Zanikne i destruktivní jednání. (1. Korinťanům 6:9–11) Nezdravé sexuální pocity se mohou změnit na zdravé. (Přísloví 5:15–20; 1. Korinťanům 7:1–5) Můžete také nalézt vyváženost ve svých osobních vztazích a vybudovat si pevné zásady. — Filipanům 2:4; 1. Tesaloničanům 4:11.

      Mějte na mysli: Zotavení vyžaduje skutečné odhodlání a maximální úsilí. Ale Žalm 126:5 nás ujišťuje: „Ti, kteří sejí semeno se slzami, budou sklízet s radostným voláním.“ Pamatujte také, že pravý Bůh Jehova má zájem o vaše blaho. Je „blízko těch, kteří mají zlomené srdce; a ty, kteří jsou zdrceni na duchu, zachraňuje“. (Žalm 34:18) Jedna žena, která byla pohlavně zneužita, řekla: „Když jsem si konečně uvědomila, že Jehova znal každý můj pocit a že měl o mne zájem — a to opravdový zájem — potom jsem konečně pocítila vnitřní klid.“

      Ale Jehova, náš milující Bůh, nabízí víc než jen vnitřní klid. Slibuje spravedlivý nový svět, v němž vymaže veškerou vzpomínku na bolestné zážitky z dětství. (Zjevení 21:3, 4; viz též Izajáš 65:17, 18.) Tato naděje vás může podepřít a posílit na cestě k úplnému zotavení.