Kapitola 30

„Velký Babylón padl!“

1. Co oznamuje druhý anděl a co je Velký Babylón?

JE HODINA Božího soudu! Naslouchejme proto božskému poselství: „A následoval jiný, druhý anděl, a řekl: ‚Padl! Velký Babylón padl, ten, který nutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva!‘“ (Zjevení 14:8) Poprvé, ale nikoli naposledy obrací Zjevení pozornost na Velký Babylón. Později, v 17. kapitole, jej bude popisovat jako chlípnou nevěstku. Kdo to je? Jak uvidíme, je to celosvětová říše, je nábožná a je to Satanův podvodný systém, jehož používá v boji proti semenu Boží ženy. (Zjevení 12:17) Velký Babylón je celosvětová říše falešného náboženství. Zahrnuje všechna náboženství, v nichž se zachovávají náboženské nauky a zvyky starověkého Babylóna a která projevuje jeho ducha.

2. a) Jak se babylónské náboženství rozptýlilo do všech částí země? b) Co je nejvýznačnější složkou Velkého Babylóna a kdy tato složka povstala jako mocná organizace?

² Před více než 4 000 lety zmátl právě v Babylóně Jehova jazyky lidí, kteří chtěli stavět věž v Babelu. Různé náboženské skupiny se rozptýlily po celé zemi a roznesly s sebou odpadlické náboženské názory a zvyky, které jsou až dodnes základem většiny náboženství. (1. Mojžíšova 11:1–9) Velký Babylón je náboženskou součástí Satanovy organizace. (Srovnej Jana 8:43–47.) Jeho nejvýznačnější součástí je dnes odpadlické křesťanstvo, které se objevilo ve čtvrtém století po Kristu jako mocná, bezzákonná organizace se svými články víry a se svou vnější okázalostí, jež nevychází z Bible, ale většinou z babylónského náboženství. — 2. Tesaloničanům 2:3–12.

3. Proč lze říci, že Velký Babylón padl?

³ Snad se zeptáš: ‚Proč anděl oznamuje, že Velký Babylón padl, když náboženství stále ještě působí na zemi silným vlivem?‘ Podívejme se, k čemu došlo po roce 539 př. n. l., kdy padl starověký Babylón. Izrael byl osvobozen, aby se vrátil do své vlasti a obnovil tam pravé uctívání. Stejně i obnovení duchovního izraele v roce 1919 do zářivého duchovního rozkvětu, který trvá a šíří se až dodnes, je důkazem, že v onom roce padl Velký Babylón. Již nemá moc omezovat Boží lid. V jeho vlastních řadách kromě toho vznikly velké těžkosti. Od roku 1919 je ve velkém rozsahu poukazováno na jeho zkaženost, nepoctivost a nemravnost. Ve větší části Evropy chodí do kostela již jen velmi málo lidí a v některých socialistických zemích je náboženství považováno za ‚opium lidstva‘. Velký Babylón upadl do nemilosti všech milovníků pravdy Božího slova a nyní čeká, až na něj takříkajíc dojde řada a bude proti němu vykonán Jehovův spravedlivý rozsudek.

Hanebný pád Babylóna

4–6. Jak se stalo, že „Velký Babylón. . . nutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva“?

⁴ Prozkoumejme nyní podrobněji okolnosti související s potupným pádem Velkého Babylóna. Anděl nám říká, že „Velký Babylón. . . nutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva“. Co to znamená? Týká se to dobývání. Jehova například řekl Jeremjášovi: „Vezmi tento pohár vína vzteku z mé ruky a dáš z něho pít všem národům, k nimž tě posílám. A budou pít a třást se sem a tam a jednat jako pomatenci kvůli meči, který mezi ně posílám.“ (Jeremjáš 25:15, 16) V šestém a sedmém století př. n. l. použil Jehova starověký Babylón, aby vylil symbolický pohár soužení, který měly pít mnohé národy, včetně odpadlé Judy, takže byl dokonce i jeho vlastní lid vzat do vyhnanství. Pak přišla řada na Babylón, aby padl, protože se jeho král vyvýšil proti Jehovovi, „Pánu nebes“. — Daniel 5:23.

⁵ Velký Babylón také podnikal dobyvatelská tažení, ale ta byla většinou lstivější. „Nutil všechny národy pít“ tím, že používal úskoků, jakých užívá prostitutka, a dopouštěl se s nimi náboženského smilstva. Vlákal politické panovníky, aby s ním uzavřeli přátelství a vytvořili s ním svazky. Pomocí náboženských lákadel usiloval o politický, obchodní a hospodářský útlak. Podněcoval náboženské pronásledování, náboženské války a křižácká tažení a také národní války, a to výlučně z politických a obchodních důvodů. A posvěcoval tyto války tím, že o nich prohlašoval, že si je Bůh přeje.

⁶ Podíl náboženství na válkách a politice ve 20. století je všeobecně známý — ať to byli japonští šintoisté, hindové v Indii, buddhisté ve Vietnamu, „křesťané“ v Severním Irsku a v Latinské Americe, a stejně i jiní — včetně vojenských kněží, kteří ve druhé světové válce povzbuzovali mladé muže na obou stranách, aby se navzájem pobíjeli. Klasickým příkladem koketování Velkého Babylóna je jeho podíl na španělské občanské válce v letech 1936–39, v níž bylo zabito nejméně 600 000 lidí. Toto krveprolití vyprovokovali podporovatelé katolického duchovenstva a jejich spojenci částečně proto, že legální španělská vláda ohrožovala bohatství a postavení církve.

7. Kdo byl hlavním terčem útoku Velkého Babylóna a jakých metod používal Babylón v tomto směru?

⁷ Velký Babylón je náboženskou částí Satanova semene, a proto vždy považoval za hlavní cíl svých útoků Jehovovu „ženu“, „Jeruzalém nahoře“. V prvním století se jasně ukázalo, že semenem ženy je sbor pomazaných křesťanů. (1. Mojžíšova 3:15; Galaťanům 3:29; 4:26) Velký Babylón se ze všech sil snažil dobýt tento mravně čistý sbor tím, že ho sváděl k duchovnímu smilstvu. Apoštol Pavel i apoštol Petr varovali, že mnozí podlehnou a že dojde k velkému odpadnutí. (Skutky 20:29, 30; 2. Petra 2:1–3) Ježíšovo poselství sedmi sborům naznačilo, že ke konci Janova života dosáhl Velký Babylón jistých pokroků ve své snaze sbory zkazit. (Zjevení 2:6, 14, 15, 20–23) Ale Ježíš ukázal, jak daleko bude Velkému Babylónu dovoleno jít.

Pšenice a plevel

8, 9. a) Co naznačovalo Ježíšovo podobenství o pšenici a plevelu? b) Co se stalo, „zatímco lidé spali“?

⁸ Ve svém podobenství o pšenici a plevelu mluvil Ježíš o muži, který zasel na pole znamenité semeno. Ale „zatímco lidé spali“, přišel nepřítel a nasel tam plevel. A tak byla pšenice skryta v plevelu. Ježíš vysvětlil své podobenství slovy: „Rozsévač znamenitého semene je Syn člověka; pole je svět; znamenité semeno, to jsou synové království, ale plevel jsou synové toho ničemného a nepřítel, který je zasel, je Ďábel.“ Potom ukázal, že bude dovoleno, aby pšenice a plevel rostly společně až do „závěru systému věcí“, kdy andělé „vyberou“ symbolický plevel. — Matouš 13:24–30, 36–43.

⁹ Stalo se to, před čím varovali apoštol Pavel i Petr. „Zatímco lidé spali“ — ať již po tom, kdy apoštolové usnuli ve smrti, nebo když byli křesťanští dozorci ospalí při hlídání Božího stáda —, vypučelo babylónské odpadlictví přímo uvnitř sboru. (Skutky 20:31) Zakrátko plevel co do množství daleko převýšil pšenici, takže ji nebylo vidět. Po celou řadu století se mohlo zdát, že semeno ženy úplně zaniká v nabíraných suknicích Velkého Babylóna.

10. Co se stalo v sedmdesátých letech 19. století a jak na to reagoval Velký Babylón?

¹⁰ V sedmdesátých letech 19. století začali pomazaní křesťané vyvíjet rozhodné úsilí, aby se odloučili od nemravných způsobů jednání Velkého Babylóna. Opustili falešné nauky, které převzalo křesťanstvo z pohanství, a statečně užívali Bible, když kázali, že v roce 1914 skončí časy pohanů. Hlavní nástroj Velkého Babylóna, duchovenstvo křesťanstva, odporoval tomuto burcování k obnově pravého uctívání. Během první světové války využil válečné hysterie a pokusil se vyhladit tuto malou skupinu věrných křesťanů. V roce 1918, když byla činnost věrných téměř úplně potlačena, se zdálo, že měl Velký Babylón úspěch. Zdálo se, že nad nimi zvítězil.

11. K čemu vedl pád starověkého Babylóna?

¹¹ Jak jsme již uvedli, ke katastrofálnímu pádu pyšného města Babylóna došlo v roce 539 př. n. l., kdy úplně ztratil moc. Tehdy bylo slyšet volání: „Padl! Babylón padl!“ Velké sídlo světové říše padlo rukou médo–perského vojska pod vedením Cyra Velikého. Ačkoli samotné město dobytí přežilo, pád jeho moci byl skutečný a vedl k tomu, že byli propuštěni jeho židovští zajatci. Ti se vrátili do Jeruzaléma, aby tam obnovili čisté uctívání. — Izajáš 21:9; 2. Paralipomenon 36:22, 23; Jeremjáš 51:7, 8.

12. a) Jak lze říci v naší době, že Velký Babylón padl? b) Co dokazuje, že Jehova úplně zavrhl křesťanstvo?

¹² V naší době je rovněž slyšet volání, že Velký Babylón padl. Dočasný úspěch babylónského křesťanstva v roce 1918 se změnil v roce 1919 v pravý opak, když byl duchovním vzkříšením obnoven ostatek pomazaných, Janova třída. Velký Babylón padl v tom smyslu, že již neměl v zajetí nikoho z Božího lidu. Jako kobylky se vyrojili Kristovi pomazaní bratři z propasti, připravení k činnosti. (Zjevení 9:1–3; 11:11, 12) Byli novodobým ‚věrným a rozvážným otrokem‘ a Pán je ustanovil nad veškerým svým majetkem na zemi. (Matouš 24:45–47) To, že byli používáni tímto způsobem, bylo důkazem, že Jehova naprosto zavrhl křesťanstvo, ačkoli to tvrdilo, že ho na zemi zastupuje. Bylo obnoveno čisté uctívání a byla otevřena cesta, aby bylo dokončeno dílo zapečeťování ostatku ze 144 000 — zbývajících ze semene ženy, odvěké nepřítelkyně Velkého Babylóna. To vše bylo předzvěstí konečné porážky satanské náboženské organizace.

Vytrvalost pro svaté

13. a) Co oznamuje třetí anděl? b) Jaký soud vynáší Jehova nad těmi, kteří přijímají označení divokého zvířete?

¹³ Nyní mluví třetí anděl. Naslouchej! „A následoval je jiný anděl, třetí, a řekl silným hlasem: ‚Jestliže někdo uctívá divoké zvíře a jeho obraz a přijímá označení na čelo nebo na ruku, bude též pít z vína Božího hněvu, které je vylito neředěné do poháru jeho zloby.‘“ (Zjevení 14:9, 10a) Ve Zjevení 13:16, 17 bylo ukázáno, že ti, kteří neuctívají obraz divokého zvířete, budou v Pánově dni trpět, dokonce budou zabíjeni. Nyní se dovídáme, že se Jehova rozhodl soudit ty, kteří ‚mají to označení, jméno divokého zvířete nebo číslo jeho jména‘. Budou přinuceni pít hořký ‚pohár zloby‘ Jehovova hněvu. Co to pro ně bude znamenat? V roce 607 př. n. l., kdy Jehova přinutil Jeruzalém, aby pil „jeho pohár vzteku“, postihlo toto město „plenění a zhroucení a hlad a meč“ z ruky Babylóňanů. (Izajáš 51:17, 19) Podobně, až budou ti, kteří uctívají modly v podobě pozemských politických mocí a jejich obrazu, Spojených národů, přinuceni pít pohár Jehovovy zloby, bude to pro ně znamenat katastrofu. (Jeremjáš 25:17, 32, 33) Budou zcela zničeni.

14. Co musí podstoupit ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ještě než budou zničeni, a jak to Jan popisuje?

¹⁴ Ale než se to stane, budou muset ti, kteří mají znamení zvířete, podstoupit mučivé účinky Jehovova neschválení. Anděl mluví o ctitelích divokého zvířete a jeho obrazu a říká Janovi: „A jistě bude trýzněn ohněm a sírou před zrakem svatých andělů a před zrakem Beránka. A dým jejich trýzně vystupuje po celou věčnost a dnem i nocí nemají odpočinek ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ani žádný, kdo přijímá označení jeho jména.“ — Zjevení 14:10b, 11.

15, 16. Co znamenají slova ‚oheň a síra‘ ve Zjevení 14:10?

¹⁵ Tuto zmínku o ohni a síře považovali někteří za důkaz existence pekelného ohně. Ale z krátkého pohledu na jedno podobné proroctví poznáme skutečný význam těchto slov v této souvislosti. Kdysi za dnů Izajášových varoval Jehova edomský národ, že bude potrestán za své nepřátelství vůči Izraelitům. Řekl: „Její bystřiny se promění v smolu a její prach v síru; a její země bude jako hořící smola. Nebude uhašena v noci ani ve dne; na neurčitý čas bude stoupat její dým. Z generace na generaci bude vyprahlá; po celou věčnost jí nebude nikdo procházet.“ — Izajáš 34:9, 10.

¹⁶ Byl snad Edom svržen do nějakého mytického pekelného ohně, aby shořel navždy? Rozhodně ne. Naopak, tento národ úplně zmizel ze světové scény, jako by byl zcela stráven ohněm a sírou. Konečný výsledek potrestání nebyl věčné trýznění, ale ‚prázdnota. . . pustota. . . nic‘. (Izajáš 34:11, 12) Dým ‚stoupající na neurčitý čas‘ to živě znázorňuje. Když shoří nějaký dům, vychází dým z popela ještě nějakou dobu poté, kdy uhasly plameny, a kolemjdoucí z toho poznávají, že zde byl ničivý požár. Boží lid čerpá až dodnes poučení ze zničení Edomu. Tak symbolicky stále vystupuje ‚dým jeho požáru‘.

17, 18. a) Co se stane s těmi, kteří přijímají označení divokého zvířete? b) Jak jsou ctitelé divokého zvířete trýzněni? c) Co znamená, že „dým jejich trýzně vystupuje po celou věčnost“?

¹⁷ Ti, kteří mají znamení divokého zvířete, budou také úplně zničeni jakoby ohněm. Proroctví dále ukazuje, že jejich mrtvá těla zůstanou nepohřbena a že je snědí zvířata a ptáci. (Zjevení 19:17, 18) Je tedy jasné, že nebudou doslova navždy mučeni. Jak tedy jsou ‚trýzněni ohněm a sírou‘? V tom smyslu, že je ohlašování pravdy odhaluje a varuje před Božím nadcházejícím rozsudkem. Proto pomlouvají Boží lid, a kde je to možné, lstivě přemlouvají politické divoké zvíře, aby svědky Jehovovy pronásledovalo a dokonce zabíjelo. Vyvrcholením toho bude zničení těchto odpůrců jakoby ohněm a sírou. Potom bude ‚dým jejich trýzně vystupovat po celou věčnost‘ v tom smyslu, že Boží soud nad nimi bude sloužit jako měřítko, kdyby snad ještě někdy byla uvedena v pochybnost Jehovova oprávněná svrchovanost. Tato sporná otázka bude vyřešena jednou provždy.

¹⁸ Kdo předkládá toto trýznivé poselství dnes? Vzpomeň si, že symbolické kobylky mají autoritu trýznit lidi, kteří nemají na čele Boží pečeť. (Zjevení 9:5) Je zřejmé, že těmito trýzniteli jsou pod andělským vedením právě symbolické kobylky. Jsou tak vytrvalé, že „dnem i nocí nemají odpočinek ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ani žádný, kdo přijímá označení jeho jména“. A nakonec, po jejich zničení, bude monumentální důkaz ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti, „dým jejich trýzně“, stoupat po celou věčnost. Kéž Janova třída vytrvá až do tohoto úplného ospravedlnění. Anděl končí slovy: „Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ — Zjevení 14:12.

19. Proč se od svatých očekává vytrvalost a jak čerpají sílu z toho, o čem píše Jan?

¹⁹ Ano, „vytrvalost pro svaté“ znamená, že uctívají Jehovu ve výlučné oddanosti prostřednictvím Ježíše Krista. Jejich poselství není populární. Vyvolává odpor, pronásledování a dokonce mučednictví. Jsou však posíleni tím, co píše Jan dále: „A slyšel jsem hlas z nebe, který řekl: ‚Piš: Šťastní jsou mrtví, kteří od tohoto času umírají ve spojení s Pánem. Ano, říká duch, ať si odpočinou od své namáhavé práce, neboť věci, které dělali, jdou přímo s nimi.‘“ — Zjevení 14:13.

20. a) Jak slib, o němž píše Jan, odpovídá Pavlovu proroctví o Ježíšově přítomnosti? b) Jaká zvláštní přednost je slíbena těm z pomazaných, kteří umírají po Satanově vypuzení z nebe?

²⁰ Tento slib dobře odpovídá Pavlovu proroctví o Ježíšově přítomnosti: „Ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve. Potom my žijící, kteří přežijeme [ti z pomazaných, kteří přežijí do Pánova dne], chceme být spolu s ním uchváceni v oblacích, abychom se setkali s Pánem ve vzduchu.“ (1. Tesaloničanům 4:15–17) Po vypuzení Satana z nebe byli nejprve vzkříšeni ti, kteří byli mrtví ve spojení s Kristem. (Srovnej Zjevení 6:9–11.) Těm z pomazaných, kteří umírají během Pánova dne, je potom slíbena zvláštní přednost. Jejich vzkříšení k duchovnímu životu v nebi proběhne ihned, „v okamžiku“. (1. Korinťanům 15:52) Je to opravdu úžasné! A jejich spravedlivé skutky pokračují dále v nebeské říši.

Úroda země

21. Co nám říká Jan o ‚úrodě země‘?

²¹ Také jiní mají mít užitek z tohoto dne soudu, jak nám Jan říká dále: „A viděl jsem, a pohleďme, bílý oblak, a na oblaku seděl někdo podobný synu člověka se zlatou korunou na hlavě a ostrým srpem v ruce. A jiný anděl [čtvrtý] se vynořil z chrámové svatyně a volal silným hlasem na toho, který seděl na oblaku: ‚Přilož svůj srp a sklízej, protože přišla hodina sklizně, neboť úroda země je úplně zralá.‘ A ten, kdo seděl na oblaku, napřáhl svůj srp na zemi a země byla sklizena.“ — Zjevení 14:14–16.

22. a) Kdo je ten, který má zlatou korunu a sedí na bílém oblaku? b) Kdy dochází k vyvrcholení žně a jak?

²² Nelze pochybovat o totožnosti toho, kdo seděl na bílém oblaku. Ten, kdo seděl na bílém oblaku a podobal se synu člověka a měl zlatou korunu, je zřejmě Ježíš, mesiášský Král, kterého viděl ve vidění i Daniel. (Daniel 7:13, 14; Marek 14:61, 62) Co je však úroda, o níž je zde prorokováno? Když byl Ježíš na zemi, přirovnal dílo činění učedníků ke sklízení celosvětového pole lidstva. (Matouš 9:37, 38; Jan 4:35, 36) K vyvrcholení této sklizně dochází v Pánově dni, kdy je Ježíš korunován za Krále a vykonává soud jménem svého Otce. Jeho doba panování od roku 1914 je tedy také radostnou dobou sklízení úrody. — Srovnej 5. Mojžíšovu 16:13–15.

23. a) Od koho přichází slovo o zahájení sklizně? b) Jaké sklízení probíhá od roku 1919 až dodnes?

²³ Ačkoli je Ježíš Králem a Soudcem, čeká se započetím sklizně na slovo od Jehovy, svého Boha. Toto slovo přichází „z chrámové svatyně“ prostřednictvím anděla. Ježíš okamžitě poslechne. Nejprve, od roku 1919, vede své anděly k tomu, aby dokončili sklízení 144 000. (Matouš 13:39, 43; Jan 15:1, 5, 16) Potom dochází ke sklízení úrody velkého zástupu jiných ovcí. (Jan 10:16; Zjevení 7:9) Dějiny ukazují, že mezi lety 1931 a 1935 se začal objevovat značný počet těchto jiných ovcí. V roce 1935 poskytl Jehova Janově třídě porozumění, kdo je ten velký zástup ze Zjevení 7:9–17. Od té doby bylo velmi zdůrazňováno shromažďování tohoto zástupu. Do roku 2005 jeho počet převýšil hranici šesti miliónů a stále vzrůstá. Ten, který se podobá synu člověka, rozhodně v této době konce sklízí bohatou, radostnou úrodu. — Srovnej 2. Mojžíšovu 23:16; 34:22.

Šlapání révy země

24. Co má v rukou pátý anděl a co provolává šestý anděl?

²⁴ Jakmile je ukončena sklizeň záchrany, nadchází doba pro jinou sklizeň. Jan o tom píše: „A ještě jiný anděl [pátý] se vynořil z chrámové svatyně, která je v nebi; také on měl ostrý srp. A ještě jiný anděl [šestý] se vynořil od oltáře a měl autoritu nad ohněm. A zavolal silným hlasem na toho, který měl ostrý srp, a řekl: ‚Přilož svůj ostrý srp a sesbírej hrozny révy země, protože její zrna uzrála.‘“ (Zjevení 14:17, 18) Andělským zástupům je svěřeno v tomto Pánově dni mnoho sklízení, totiž oddělování dobrých od špatných.

25. a) Co je naznačeno tím, že pátý anděl přišel z chrámové svatyně? b) Proč je vhodné, že příkaz k zahájení žně přichází prostřednictvím anděla, který „se vynořil od oltáře“?

²⁵ Pátý anděl přichází z Jehovovy přítomnosti ve chrámové svatyni; závěrečná sklizeň se tudíž také koná podle Jehovovy vůle. Tento anděl dostal příkaz k zahájení své práce prostřednictvím jiného anděla, který „se vynořil od oltáře“. To je velice důležité, protože se věrné duše pod oltářem předtím zeptaly: „Až dokdy, Svrchovaný Pane, svatý a pravý, se budeš zdržovat a nebudeš soudit a mstít naši krev na těch, kteří bydlí na zemi?“ (Zjevení 6:9, 10) Sklizní révy země bude toto volání o pomstu uspokojeno.

26. Co je ‚réva země‘?

²⁶ Co je však ‚réva země‘? V Hebrejských písmech se mluvilo o židovském národu jako o Jehovově révě. (Izajáš 5:7; Jeremjáš 2:21) Podobně se o Ježíši Kristu a o těch, kteří s ním budou sloužit v Božím Království, mluví jako o révě. (Jan 15:1–8) Z těchto souvislostí se dá odvodit charakteristický rys révy, že totiž přináší plody; a pravá křesťanská réva přináší hojné plody k Jehovově chvále. (Matouš 21:43) ‚Réva země‘ tedy musí být nikoli pravá réva, ale její Satanova napodobenina, Satanův zkažený viditelný systém vlády nad lidstvem s jeho různými „hrozny“ démonského ovoce, jež bylo přinášeno během staletí. Velký Babylón, v němž tak vyniká odpadlé křesťanstvo, uplatňoval velký vliv nad touto jedovatou révou. — Srovnej 5. Mojžíšovu 32:32–35.

27. a) Co se děje, když anděl se srpem sbírá révu země? b) Která proroctví v Hebrejských písmech naznačují rozsah žně?

²⁷ Soud musí být vykonán! „A anděl napřáhl svůj srp na zemi a sesbíral révu země a uvrhl ji do velkého vinného lisu Božího hněvu. A vinný lis byl šlapán za městem a z vinného lisu vyšla krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.“ (Zjevení 14:19, 20) Jehovova nelibost vůči této révě je oznamována již dlouho. (Sefanjáš 3:8) Jedno proroctví v knize Izajášově nás neponechává na pochybách, že budou zničeny celé národy, až bude šlapán vinný lis. (Izajáš 63:3–6) Také Joel prorokoval, že ve ‚vinném lisu‘ „v nížině rozhodnutí“ bude šlapáno až ke zničení po ohromných ‚zástupech‘, po celých národech. (Joel 3:12–14) Opravdu, ohromná sklizeň, k jaké již nikdy nedojde. Podle Janova vidění jsou sklízena nejen zrna vína, ale je zpodtínána celá symbolická réva, která je pak uvržena do vinného lisu, kde má být pošlapána. Réva země tedy bude vymýcena a již nikdy nebude moci vyrůst.

28. Kdo šlape révu země a co znamená, že je vinný lis „šlapán za městem“?

²⁸ Ve vidění provádějí ono pošlapávání koně, protože krev, která vyšla z révy, dosahuje „až po uzdy koní“. Výraz „koně“ se obvykle vztahuje na válčení, musí to tedy být doba války. O nebeských vojskách, která jdou za Ježíšem do závěrečné bitvy proti Satanovu světu, je řečeno, že šlapou „lis vína hněvivé zloby Boha, Všemohoucího“. (Zjevení 19:11–16) Ta zřejmě také pošlapávají révu země. Vinný lis je „šlapán za městem“, neboli za nebeským Sionem. Je opravdu vhodné, aby byla réva země šlapána na zemi. Bude však také ‚šlapána za městem‘ v tom smyslu, že nebude způsobena žádná škoda zbývajícím ze semene ženy, kteří na zemi zastupují nebeský Sion. Ti společně s velkým zástupem budou bezpečně ukryti v Jehovově pozemském organizačním uspořádání. — Izajáš 26:20, 21.

29. Jak vysoko dosahuje krev z vinného lisu, jak daleko se rozšiřuje a co to všechno naznačuje?

²⁹ Obdobou tohoto živého vidění je rozdrcení království země kamenem, Královstvím, jak je to popsáno u Daniela 2:34, 44. Bude to vyhlazení. Řeka krve od vinného lisu je velmi hluboká, až po uzdy koní, a sahá do vzdálenosti tisíce šesti set stadií.a Toto ohromné číslo je výsledek násobení dvojmocniny čtyř dvojmocninou deseti (4 × 4 × 10 × 10), což je mocné zdůraznění, že zničení zasáhne celou zemi. (Izajáš 66:15, 16) Zničení bude úplné a nezvratné. Satanova réva země již nikdy nezakoření. — Žalm 83:17, 18; 83:18, 19, KB.

30. Co jsou plody Satanovy révy a k čemu bychom měli být rozhodnuti?

³⁰ Žijeme hluboko v čase konce, a proto vidění o těchto dvou žních má velký význam. Stačí, abychom se rozhlédli kolem sebe, a uvidíme plody Satanovy révy. Potraty a jiné způsoby vraždění, homosexualita, cizoložství a jiné formy nemravnosti, nepoctivost a nedostatek přirozené náklonnosti — to vše činí tento svět odporným v Jehovových očích. Satanova réva nese „ovoce jedovaté rostliny a pelyněk“. Je zkázonosná a vyznačuje se modlářstvím, což zneuctívá vznešeného Stvořitele lidstva. (5. Mojžíšova 29:18; 32:5; Izajáš 42:5, 8) Jaká výsada to je, můžeme-li být činně spojeni s Janovou třídou při sklizni zdravého ovoce, které přináší Ježíš k Jehovově chvále! (Lukáš 10:2) Kéž jsme všichni rozhodnuti, že se nikdy neposkvrníme révou tohoto světa, a kéž tedy nejsme pošlapáni s révou země, až bude vykonáván Jehovův nepříznivý rozsudek.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 208]

‚Víno jeho smilstva‘

Významnou částí Velkého Babylóna je římskokatolická církev. Tuto církev spravuje římský papež a církev tvrdí, že každý papež je nástupcem apoštola Petra. Uvádíme některé z uveřejněných skutečností o těchto takzvaných nástupcích:

Formosus (891–96): „Devět měsíců po Formosově smrti bylo jeho tělo vyneseno z papežské krypty a uvedeno do soudního řízení před ‚posmrtným‘ koncilem, jemuž předsedal [nový papež] Štěpán. Zesnulý papež byl obviněn z nezřízené ctižádosti, pokud jde o získání papežského úřadu, a všechny jeho skutky byly prohlášeny za neplatné. . . z mrtvého těla byla sňata pontifikální roucha a prsty pravice byly amputovány.“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Štěpán VI. (896–97): „Během několika měsíců [po procesu s mrtvým tělem Formosovým] skončil pontifikát papeže Štěpána násilnou reakcí; byl zbaven pontifikálních insignií, uvězněn a uškrcen.“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Sergius III. (904–11): „Jeho dva bezprostřední předchůdci. . . byli uškrceni ve vězení. . . v Římě byl podporován rodinou Theophylakta; a s jednou z jeho dcer, Marozií, měl prý syna (pozdějšího papeže Jana XI.).“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Štěpán VII. (928–31): „V posledních letech svého pontifikátu si papež Jan X.. . . přivodil hněv Marozie, což byla římská Donna Senatrix, a byl uvězněn a zavražděn. Marozia pak přenesla papežství na papeže Lva VI., který zemřel po 6 1/2 měsících úřadování. Po něm následoval Štěpán VII., pravděpodobně na základě vlivu Marozie. . . působil jako papež 2 roky a byl pod působením Marozie bezmocný.“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Jan XI. (931–35): „Po smrti Štěpána VII.. . ., Marozia z rodiny Theophylaktovy získala papežství pro svého syna Jana, mládence, jemuž bylo sotva 20 let. . . Jako papež byl Jan pod vlivem své matky.“ — Nová katolická encyklopedie (angl.).

Jan XII. (955–64): „Bylo mu sotva osmnáct let a současné zprávy se shodují v tom, že se o duchovní věci nezajímal, ale že se neomaleně oddával zábavám a nevázanému prostopášnému životu.“ — Oxfordský slovník papežů (angl.).

Benedikt IX. (1032–44; 1045; 1047–48): „Byl proslulý tím, že prodal papežství svému kmotrovi a pak dvakrát za sebou dostal úřad zpět.“ — Nová britská encyklopedie (angl.).

Tito a jiní papežové tedy nenásledovali příklad věrného Petra, ale působili spíše špatným vlivem. Připouštěli vinu krve a duchovní a tělesné smilstvo a také vliv Jezábel, takže zkazili církev, nad níž panovali. (Jakub 4:4) Kniha Ukončené tajemství, kterou v roce 1917 vydali badatelé Bible, uváděla do nejmenších podrobností mnohé z těchto skutečností. To byl jeden ze způsobů, jak tehdejší badatelé Bible „stihali zemi všemožnými ranami“. — Zjevení 11:6; 14:8; 17:1, 2, 5.

[Obrázek na straně 206]

Kristus dosazený na trůn vykonává soud za podpory andělů

[Obrázek na straně 207]

Babylón padl v roce 539 př. n. l. a jeho vězňové byli propuštěni

Kapitola 31

Jehovova díla — velká a podivuhodná

Vidění 10 — Zjevení 15:1–16:21

Námět: Jehova je ve své svatyni; sedm misek jeho hněvu je vylito na zemi.

Doba splňování: 1919 až Armagedon.

1, 2. a) O kterém třetím znamení podává Jan zprávu? b) O jaké úloze andělů věděli Jehovovi služebníci již dávno?

ŽENA rodí dítě mužského rodu. Velký drak se snaží toto dítě pohltit. Tato dvě nebeská znamení, tak živě vylíčená ve 12. kapitole Zjevení, nám ukázala, že odvěký spor mezi semenem Boží ženy a Satanem a jeho démonským semenem vrcholí. Jan zdůrazňuje tyto symboly, když říká: „V nebi bylo vidět velké znamení. . . A jiné znamení bylo vidět.“ (Zjevení 12:1, 3, 7–12) Nyní mluví Jan o třetím znamení: „A viděl jsem v nebi jiné znamení, veliké a podivuhodné, sedm andělů se sedmi ranami. To jsou ty poslední, protože jimi je doveden do konce Boží hněv.“ (Zjevení 15:1) Toto třetí znamení má také životně důležitý význam pro Jehovovy služebníky.

² Povšimni si, že andělé opět hrají důležitou úlohu při plnění Boží vůle. Jehovovi služebníci o tom již dlouho vědí. Starověký žalmista dokonce pod inspirací mluvil k takovým andělům a nabádal je: „Žehnejte Jehovovi, jeho andělé, mocní v síle, provádějící jeho slovo, tím, že nasloucháte hlasu jeho slova“. (Žalm 103:20) Nyní, v této nové scéně, mají andělé za úkol vylít sedm posledních ran.

3. Co je sedm ran a co znamená jejich vylévání?

³ Co jsou tyto rány? Podobně jako sedm zatroubení na trubky, jsou to sžíravá prohlášení oznamující Jehovovy názory na různé charakteristické rysy tohoto světa a také výstrahy před konečným výsledkem jeho soudcovských rozhodnutí. (Zjevení 8:1–9:21) Jejich vylévání poukazuje na vykonání těchto soudů, až budou ti, kteří jsou předmětem Jehovovy zloby, zničeni v den jeho planoucího hněvu. (Izajáš 13:9–13; Zjevení 6:16, 17) Jimi je „doveden do konce Boží hněv“. Ale dříve než začne Jan popisovat vylévání ran, říká nám něco o lidech, kteří jimi nebudou nepříznivě zasaženi. Tito věrní odmítli přijmout znamení divokého zvířete a zpívají chválu Jehovovi a hlásají den jeho pomsty. — Zjevení 13:15–17.

Píseň Mojžíše a Beránka

4. Co nyní Jan vidí?

⁴ Jan nyní sleduje neobyčejný obraz: „A viděl jsem něco, co vypadalo jako skleněné moře smíšené s ohněm, a ty, kteří vycházejí jako vítězové nad divokým zvířetem a nad jeho obrazem a nad číslem jeho jména, jak stojí u skleněného moře a mají Boží harfy.“ — Zjevení 15:2.

5. Co je znázorněno ‚skleněným mořem smíšeným s ohněm‘?

⁵ „Skleněné moře“ je totéž, které již Jan viděl před Božím trůnem. (Zjevení 4:6) Podobalo se ‚litému moři‘ (nádobě na vodu) v Šalomounově chrámu, kde získávali kněží vodu, aby se očišťovali. (1. Královská 7:23) Je to tedy znamenité znázornění ‚vodní koupele‘ neboli Božího slova, jímž Ježíš očišťuje kněžský sbor pomazaných křesťanů. (Efezanům 5:25, 26; Hebrejcům 10:22) Toto skleněné moře je „smíšené s ohněm“, což naznačuje, že jsou tito pomazaní zkoušeni a čištěni, když se drží vysokého měřítka, jež jim bylo stanoveno. Dále nám to připomíná, že Boží slovo rovněž obsahuje výroky ohnivých soudů proti nepřátelům. (5. Mojžíšova 9:3; Sefanjáš 3:8) Některé z těchto ohnivých soudů se projevují při sedmi posledních ranách, které mají být vylity.

6. a) Kdo jsou zpěváci, kteří stojí před nebeským skleněným mořem, a jak to víme? b) V jakém smyslu „vycházejí jako vítězové“?

⁶ Lité moře v Šalomounově chrámu mělo být k použití kněžím, a z toho je patrné, že zpěváci, kteří stojí před nebeským skleněným mořem, jsou kněžskou třídou. Mají „Boží harfy“, a proto je spojujeme se 24 staršími a se 144 000, protože tyto skupiny také zpívají za doprovodu harfy. (Zjevení 5:8; 14:2) Zpěváci, které vidí Jan, „vycházejí jako vítězové nad divokým zvířetem a nad jeho obrazem a nad číslem jeho jména“. Musí to být ti ze 144 000, kteří žijí na zemi v posledních dnech. Jako skupina opravdu vycházejí vítězně. Již téměř 90 let od roku 1919 odmítají přijmout znamení divokého zvířete nebo vzhlížet k jeho obrazu jako k jediné naději člověka na mír. Mnozí z nich již vytrvali věrně až do smrti a ti, nyní v nebesích, bezpochyby se zvláštním potěšením sledují zpěv svých bratrů, kteří jsou ještě na zemi. — Zjevení 14:11–13.

7. Jak se ve starověkém Izraeli užívalo harfy a jak by na nás mělo působit to, že se v Janově vidění vyskytují Boží harfy?

⁷ Tito věrní přemožitelé mají Boží harfy. V tom se podobají chrámovým Levitům dávné doby, kteří uctívali Jehovu zpěvem za doprovodu harf. Někteří také za doprovodu harfy prorokovali. (1. Paralipomenon 15:16; 25:1–3) Nádherné tóny harfy byly krásným doprovodem izraelských zpěvů radosti a modliteb ke chvále a díkůvzdání Jehovovi. (1. Paralipomenon 13:8; Žalm 33:2; 43:4; 57:7, 8; 57:8, 9, KB) V dobách sklíčenosti nebo zajetí nebyla harfa slyšet. (Žalm 137:2) Přítomnost Božích harf v tomto vidění má zvýšit naše ocenění pro jásavou, vítěznou píseň chvály a díkůvzdání našemu Bohu.a

8. Jaká píseň se zpívá a jaká jsou její slova?

⁸ Jan podává zprávu: „A zpívají píseň Mojžíše, Božího otroka, a píseň Beránka a říkají: ‚Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný? Všechny národy totiž přijdou a budou před tebou uctívat, protože byly učiněny zjevnými tvé spravedlivé výnosy.‘“ — Zjevení 15:3, 4.

9. Proč se tato píseň zčásti nazývá „píseň Mojžíše“?

⁹ Tito vítězové zpívají „píseň Mojžíše“, totiž píseň podobnou té, kterou zpíval Mojžíš za srovnatelných okolností. Potom, co Izraelité byli svědky deseti ran v Egyptě a zničení egyptského vojska v Rudém moři, vedl je Mojžíš v triumfální písni ke chvále Jehovy, která hlásala: „Jehova bude kralovat na neurčitý čas, ano navždy.“ (2. Mojžíšova 15:1–19) Je opravdu výstižné, že zpěváci v Janově vidění, kteří vycházejí jako vítězové nad divokým zvířetem a kteří se podílejí na oznamování sedmi posledních ran, zpívají také „Králi věčnosti“! — 1. Timoteovi 1:17.

10. Kterou jinou píseň složil Mojžíš a jak se její poslední verš vztahuje na dnešní velký zástup?

¹⁰ V jiné písni, složené v době, kdy se Izrael připravoval na dobytí Kanaánu, řekl zestárlý Mojžíš onomu národu: „Budu. . . oznamovat jméno Jehovy. Připisujte přece velikost našemu Bohu!“ Poslední verš této písně poskytl povzbuzení i Neizraelitům, a tak Mojžíšova inspirovaná slova platí i dnešnímu velkému zástupu: „Radujte se, národy, s jeho lidem.“ A proč se mají radovat? Protože Jehova nyní „pomstí krev svých sluhů a oplatí pomstou svým protivníkům“. Toto vykonání spravedlivého soudu vyvolá jásání u všech, kteří doufají v Jehovu. — 5. Mojžíšova 32:3, 43; Římanům 15:10–13; Zjevení 7:9.

11. Jak se nadále splňuje píseň, kterou slyšel Jan?

¹¹ Mojžíš sám by se jistě velmi radoval, kdyby žil dnes, v Pánově dnu, a mohl zpívat společně s nebeským chorálem: „Všechny národy. . . přijdou a budou před tebou uctívat“. Tato vše převyšující píseň stále platí a — jak vidíme — podivuhodným způsobem se splňuje dnes, nejen ve vidění, ale v živé skutečnosti, a to v podobě miliónů lidí „z národů“, kteří se nyní radostně shromažďují k Jehovově pozemské organizaci.

12. Proč je píseň vítězů také označena jako „píseň Beránka“?

¹² Je to však nejen píseň Mojžíše, ale také píseň „Beránka“. Jak tomu máme rozumět? Mojžíš byl Jehovův prorok pro Izrael, ale Mojžíš sám prorokoval, že Jehova vzbudí proroka, který se mu bude podobat. To byl Beránek, Ježíš Kristus. Mojžíš byl ‚Boží prorok‘, zatímco Ježíš byl Boží syn, vlastně větší Mojžíš. (5. Mojžíšova 18:15–19; Skutky 3:22, 23; Hebrejcům 3:5, 6) Zpěváci tedy také zpívají „píseň Beránka“.

13. a) Jak se Ježíš podobá Mojžíšovi, ačkoli je větší než on? b) Jak můžeme být zajedno se zpěváky?

¹³ Jako Mojžíš, zpíval i Ježíš veřejně k Boží chvále a prorokoval o Božím vítězství nad všemi nepřáteli. (Matouš 24:21, 22; 26:30; Lukáš 19:41–44) Ježíš také hleděl vstříc době, kdy národy přijdou, aby chválily Jehovu, a umožnil to tím, že položil svůj lidský život, když obětoval sám sebe jako „Boží Beránek“. (Jan 1:29; Zjevení 7:9; srovnej Izajáše 2:2–4; Zecharjáš 8:23.) Mojžíš měl hlubokou vážnost k Božímu jménu Jehova a toto jméno vyvyšoval; stejně tak oznamoval Boží jméno i Ježíš. (2. Mojžíšova 6:2, 3; Žalm 90:1, 17; Jan 17:6) Jehova je věrný, a proto je splnění jeho slavných slibů naprosto jisté. Jsme tedy zajedno s těmito věrně oddanými zpěváky, s Beránkem a s Mojžíšem a ztotožňujeme se se slovy písně: „Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno?“

Andělé s miskami

14. Koho Jan vidí vynořovat se ze svatyně a co jim je dáno?

¹⁴ Je vhodné, že slyšíme slova těchto pomazaných vítězů. Proč? Protože oznamují na zemi soudy obsažené v miskách, které byly plné Božího hněvu. Ale vylévání těchto misek se týká nejen lidí, jak ukazuje Jan dále: „A potom jsem viděl, a v nebi byla otevřena svatyně stanu svědectví a těch sedm andělů se sedmi ranami se vynořilo ze svatyně, byli oblečeni do čistého světlého plátna a na prsou byli přepásáni zlatými pásy. A jeden z těch čtyř živých tvorů dal sedmi andělům sedm zlatých misek, jež byly plné hněvu Boha, který žije po celou věčnost.“ — Zjevení 15:5–7.

15. Proč nás nepřekvapuje, že se sedm andělů vynořuje ze svatyně?

¹⁵ V izraelském chrámu, v němž byla znázornění nebeských věcí, směl do Nejsvětější, která je zde označena jako „svatyně“, vejít pouze velekněz. (Hebrejcům 9:3, 7) Znázorňuje místo Jehovovy přítomnosti v nebi. V nebi však má výsadu vstoupit před Jehovu nejen velekněz Ježíš Kristus, ale mají ji také andělé. (Matouš 18:10; Hebrejcům 9:24–26) Proto nás nepřekvapuje, že bylo vidět sedm andělů, jak vycházejí z nebeské svatyně. Mají příkaz od samotného Jehovy Boha: vylévat misky plné Božího hněvu. — Zjevení 16:1.

16. a) Co ukazuje, že je těchto sedm andělů způsobilých ke své práci? b) Co ukazuje, že se i jiní podílejí na velkém úkolu v podobě vylévání symbolických misek?

¹⁶ Tito andělé byli pro toto dílo velmi dobře způsobilí. Jsou oblečeni do čistého světlého plátna, což ukazuje, že jsou duchovně čistí a svatí a v Jehovových očích spravedliví. Mají na sobě také zlaté pásy. Pásy se obvykle užívají, když se někdo připravuje k vykonání nějakého úkolu. (3. Mojžíšova 8:7, 13; 1. Samuelova 2:18; Lukáš 12:37; Jan 13:4, 5) Andělé jsou tedy přepásáni k vykonání úkolu. Jejich pásy jsou navíc zlaté. Ve starověkém svatostánku bylo zlata užíváno ke znázornění božských, nebeských věcí. (Hebrejcům 9:4, 11, 12) To znamená, že tito andělé mají vykonat vznešený, božský služební úkol. Na tomto velkém úkole se mají podílet i jiní. Jeden ze čtyř živých tvorů jim podává skutečné misky. Byl to bezpochyby první živý tvor, který se podobal lvu a symbolizoval statečnost a nezdolnou odvahu nutnou k oznamování Jehovových soudů. — Zjevení 4:7.

Jehova je ve své svatyni

17. Co nám říká Jan o svatyni a jak nám to připomíná svatyni ve starověkém Izraeli?

¹⁷ Na závěr této části vidění nám konečně Jan říká: „A svatyně se naplnila dýmem kvůli Boží slávě a kvůli jeho moci a nikdo nebyl schopen vstoupit do svatyně, dokud nebylo dokončeno sedm ran sedmi andělů.“ (Zjevení 15:8) V dějinách Izraele byly případy, kdy oblak přikryl doslovnou svatyni, a tento projev Jehovovy slávy působil, že do ní kněží nemohli vejít. (1. Královská 8:10, 11; 2. Paralipomenon 5:13, 14; srovnej Izajáše 6:4, 5.) Byly to doby, kdy se Jehova aktivně podílel na událostech na zemi.

18. Kdy se těchto sedm andělů vrátí, aby podali zprávu Jehovovi?

¹⁸ Jehova má i nyní hluboký zájem o věci, jež se dějí na zemi. Přeje si, aby sedm andělů vyplnilo svůj úkol. Je to vrcholná doba soudu, jak je to popsáno v Žalmu 11:4–6: „Jehova je ve svém svatém chrámu, Jehova — v nebesích je jeho trůn. Jeho vlastní oči hledí, jeho vlastní zářící oči zkoumají lidské syny. Sám Jehova zkoumá spravedlivého stejně jako ničemného, a každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí. Na ničemné bude dštít pasti, oheň a síru a sežehující vítr jako díl jejich poháru.“ Sedm andělů se nevrátí do Jehovovy vznešené přítomnosti, dokud nebude vylito na ničemné těchto sedm ran.

19. a) Jaký příkaz je vydán a kdo jej vydává? b) Kdy zřejmě začalo vylévání symbolických misek?

¹⁹ Burácí příkaz, který vzbuzuje posvátnou bázeň: „A slyšel jsem, jak silný hlas ze svatyně řekl sedmi andělům: ‚Jděte a vylijte na zem sedm misek Božího hněvu.‘“ (Zjevení 16:1) Kdo vydává tento příkaz? Musí to být sám Jehova, protože lesk jeho slávy a moci nedovoluje nikomu jinému vstoupit do svatyně. Jehova přišel ke svému duchovnímu chrámu v roce 1918, aby tam vykonal soud. (Malachiáš 3:1–5) Příkaz k vylití misek Božího hněvu tedy zřejmě vydal krátce potom. Soudy obsažené v symbolických miskách začaly být skutečně intenzívně oznamovány v roce 1922. A jejich oznamování v dnešní době mocně sílí.

Misky a troubení

20. Co zjevují misky Jehovova hněvu, před čím varují a jak jsou vylévány?

²⁰ Misky Jehovova hněvu odhalují charakteristické rysy světové scény, jak je vidí Jehova, a varují před rozsudky, které Jehova vykoná. Andělé vylévají tyto misky prostřednictvím sboru pomazaných křesťanů na zemi, těch, kteří zpívají píseň Mojžíše a píseň Beránka. Janova třída oznamuje Království, což je dobrá zpráva, a při tom odvážně zjevuje obsah těchto misek hněvu. (Matouš 24:14; Zjevení 14:6, 7) Jejich dvojnásobné poselství je tedy pokojné v tom smyslu, že ohlašuje lidstvu svobodu, ale je i bojovné, neboť varuje před ‚dnem pomsty od našeho Boha‘. — Izajáš 61:1, 2.

21. Jak odpovídají cíle, k nimž směřují první čtyři misky Božího hněvu, cílům, k nimž směřují první čtyři zatroubení, a v čem se liší?

²¹ První čtyři misky Božího hněvu jsou zaměřeny na stejné cíle jako první čtyři zatroubení, totiž na zemi, moře, řeky a prameny vod a na nebeské zdroje světla. (Zjevení 8:1–12) Ale zatroubení oznamovala rány, které měly postihnout ‚třetinu‘, kdežto vylévání misek Božího hněvu postihuje celek. Zatímco tedy křesťanstvu jakožto ‚třetině‘ je v Pánovu dni věnována prvořadá pozornost, není žádná část Satanova systému osvobozena od ran v podobě Jehovových nepříjemných soudních poselství a v podobě zármutku, který přinášejí.

22. V čem byla poslední tři zatroubení odlišná a jaký mají vztah k posledním třem miskám Jehovova hněvu?

²² Závěrečná tři zatroubení byla odlišná, protože byla označena jako bědy. (Zjevení 8:13; 9:12) K prvním dvěma z nich patřily zejména kobylky a vojska jízdy, zatímco třetí uváděla zrození Jehovova Království. (Zjevení 9:1–21; 11:15–19) Jak uvidíme, poslední tři misky Božího hněvu se také dotýkají některých těchto hledisek, ale poněkud se liší od tří běd. Povšimněme si nyní blíže dramatických odhalení, k nimž dochází proto, že byly vylity misky Jehovova hněvu.

[Poznámka pod čarou]

Kapitola 32

Boží hněv je doveden do konce

1. Co se má stát, až bude úplně vylito sedm misek, a jaké otázky to vyvolává ohledně těchto misek?

JAN již uvedl anděly, kteří mají za úkol vylít sedm misek. Říká nám, že „to jsou ty poslední, protože jimi je doveden do konce Boží hněv“. (Zjevení 15:1; 16:1) Tyto rány, zjevující Jehovova trestní opatření proti špatnosti na zemi, musí být vylity s konečnou platností. Až se to stane, budou Boží rozsudky vykonány. Satanův svět již nebude existovat. Čeho jsou tyto rány předzvěstí pro lidstvo a pro panovníky nynějšího ničemného systému? Jak mohou křesťané zabránit tomu, aby je rány nepostihly společně s tímto odsouzeným světem? To jsou velice důležité otázky, a nyní na ně bude dána odpověď. Všichni, kteří touží po vítězství spravedlnosti, se budou upřímně zajímat o to, co vidí Jan dále.

Jehovova zloba proti „zemi“

2. K čemu to vede, když první anděl vylévá svou misku na zem, a co je symbolizováno ‚zemí‘?

² První anděl začíná jednat! „A první odešel a vylil svou misku na zem. A na lidech, kteří měli označení divokého zvířete a kteří uctívali jeho obraz, se objevil škodlivý a zhoubný vřed.“ (Zjevení 16:2) Jako v případě prvního zatroubení, „země“ zde symbolizuje zdánlivě stabilní politický systém, který začal na zemi budovat Satan v době Nimrodově, před více než 4 000 lety. — Zjevení 8:7.

3. a) Jak dalece vyžadovaly mnohé vlády uctívání od svých poddaných? b) Co vytvořily národy jako náhražku Božího Království a jak to působí na ty, kteří tuto náhražku uctívají?

³ V těchto posledních dnech vyžadují mnohé vlády od svých poddaných jednání, které se rovná uctívání. Trvají totiž na tom, že stát musí být postaven nad Boha a především jemu že patří věrná oddanost. (2. Timoteovi 3:1; srovnej Lukáše 20:25; Jana 19:15.) Od roku 1914 je mezi národy běžné, že mladí muži podléhají povinné vojenské službě, aby bojovali nebo byli připraveni bojovat. Takové totální válčení již potřísnilo stránky novodobých dějin krví. V průběhu Pánova dne vytvořily také národy jako náhražku za Boží Království obraz zvířete — Společnost národů a jejího nástupce, Spojené národy. Je skutečně rouháním tvrdit — jak to učinili v poslední době papežové —, že tento lidmi vytvořený útvar je jedinou nadějí národů na mír. To je projev přímého odporu vůči Božímu Království. Ti, kteří tento útvar uctívají, se stávají duchovně nečistými, pokrytými vředy, jako byli raněni doslovnými boláky a vředy Egypťané, kteří odporovali Jehovovi v době Mojžíšově. — 2. Mojžíšova 9:10, 11.

4. a) Co je silně zdůrazněno obsahem první misky Božího hněvu? b) Jak se Jehova dívá na ty, kteří přijímají označení divokého zvířete?

⁴ Obsah této misky silně zdůrazňuje, že lidé musí učinit volbu. Buď sklidí nesouhlas tohoto světa, nebo Jehovovu nelibost. Lidstvo je nuceno přijmout znamení divokého zvířete s úmyslem, „aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat kromě osoby, jež má to označení, jméno divokého zvířete nebo číslo jeho jména“. (Zjevení 13:16, 17) Za to je však nutné zaplatit cenu. Na ty, kteří přijmou toto označení, se Jehova dívá jako na osoby, jež byly postiženy ‚škodlivým a zhoubným vředem‘. Od roku 1922 jsou označeni na veřejnosti jako lidé, kteří zavrhli živého Boha. Jejich politické plány jsou neúspěšné a oni trpí muka. Duchovně jsou nečistí. Pokud nebudou činit pokání, bude pro ně tato ‚škodlivá‘ nemoc smrtelná, protože nyní je den Jehovova soudu. Mezi těmi, kteří jsou částí světového systému věcí, a mezi služebníky Jehovovými na straně jeho Krista neexistuje žádná neutrální půda. — Lukáš 11:23; srovnej Jakuba 4:4.

Moře se stalo krví

5. a) Co se děje, když je vylévána druhá miska? b) Jak se Jehova dívá na ty, kteří obývají symbolické moře?

⁵ Nyní musí být vylita druhá miska Božího hněvu. Co to bude znamenat pro lidstvo? Jan nám říká: „A druhý vylil svou misku do moře. A stalo se krví jako z mrtvého člověka, a každá živá duše zemřela, ano, všechno v moři.“ (Zjevení 16:3) Jako druhé zatroubení je i tato miska zaměřena proti „moři“ — proti rozbouřené vzpurné mase lidstva odcizeného od Jehovy. (Izajáš 57:20, 21; Zjevení 8:8, 9) V Jehovových očích se toto „moře“ podobá krvi, což je prostředí, v němž tvorové nemohou žít. Proto nesmí být křesťané částí tohoto světa. (Jan 17:14) Vylití druhé misky Božího hněvu nám zjevuje, že celé lidstvo, které obývá toto moře, je v Jehovových očích mrtvé. Na základě společenské odpovědnosti se lidé provinili ohromným proléváním nevinné krve. Až přijde den Jehovova hněvu, doslova zemřou rukou těch, kteří budou vykonávat Boží rozsudek. — Zjevení 19:17, 18; srovnej Efezanům 2:1; Kolosanům 2:13.

Je jim dána k pití krev

6. Co se děje, když je vylévána třetí miska, a jaká slova jsou slyšet z úst anděla a od oltáře?

⁶ Třetí miska Božího hněvu, podobně jako třetí zatroubení, působí na zdroje čerstvé vody. „A třetí vylil svou misku do řek a pramenů vod. A staly se krví. A slyšel jsem, jak anděl nad vodami řekl: ‚Ty, který jsi a který jsi byl, Ty věrně oddaný, jsi spravedlivý, protože jsi vynesl tato rozhodnutí, protože vylévali krev svatých a proroků, a ty jsi jim dal pít krev. Zaslouží si to.‘ A slyšel jsem, jak oltář řekl: ‚Ano, Jehovo Bože, Všemohoucí, tvá soudcovská rozhodnutí jsou pravá a spravedlivá.‘“ — Zjevení 16:4–7.

7. Co je znázorněno ‚řekami a prameny vod‘?

⁷ Tyto ‚řeky a prameny vod‘ znázorňují takzvané čerstvé zdroje vedení a moudrosti, které přijímá tento svět, například politické, ekonomické, vědecké, výchovné, sociální a náboženské filozofie, jimiž se lidé řídí ve svém jednání a rozhodování. Místo aby lidé vzhlíželi k Jehovovi, zdroji života, a u něj hledali životodárnou pravdu, ‚vytesali si puklé cisterny‘ a pili plnými doušky „moudrost tohoto světa“, která „je u Boha pošetilostí“. — Jeremjáš 2:13; 1. Korinťanům 1:19; 2:6; 3:19; Žalm 36:9; 36:10, KB.

8. Jak si přivodilo lidstvo vinu krve?

⁸ Takové zkažené ‚vody‘ vedly lidi k jednání, kterým si přivodili vinu krve. Například je podněcovaly k tomu, aby prolévali v ohromném měřítku krev ve válkách, které si v minulém století vyžádaly více než sto miliónů životů. Zejména v křesťanstvu, kde vypukly obě světové války, lidé ‚spěchali prolít nevinnou krev‘ a k tomu patřila i krev Božích svědků. (Izajáš 59:7; Jeremjáš 2:34) Lidstvo si také přivodilo vinu krve zneužíváním nesmírně velikého množství krve pro transfúze, čímž jsou porušovány Jehovovy spravedlivé zákony. (1. Mojžíšova 9:3–5; 3. Mojžíšova 17:14; Skutky 15:28, 29) Proto již sklízejí zármutek, neboť krevními transfúzemi se šíří AIDS, žloutenka a jiné choroby. Již zakrátko dojde k plné odplatě za všechnu vinu krve, až ty, kteří se provinili, postihne nejvyšší trest, totiž pošlapání ve ‚velkém vinném lisu Božího hněvu‘. — Zjevení 14:19, 20.

9. Co patří k vylévání třetí misky?

⁹ Když se v Mojžíšově době změnila v krev voda Nilu, mohli Egypťané zůstat naživu, když si vyhledali jiné zdroje vody. (2. Mojžíšova 7:24) Ale dnes, kdy působí duchovní rána, není v Satanově světě žádné místo, kde by lidé mohli najít životodárné vody. K vylití této třetí misky patří ohlašování, že ‚řeky a prameny vod‘ světa jsou jako krev a přinášejí duchovní smrt všem, kteří z nich pijí. Pokud se lidé neobrátí k Jehovovi, sklidí jeho nepříznivý rozsudek. — Srovnej Ezekiela 33:11.

10. Co oznamuje „anděl nad vodami“ a jaké svědectví připojuje „oltář“?

¹⁰ „Anděl nad vodami“, neboli anděl, který vylévá tuto misku na vody, vyvyšuje Jehovu jako univerzálního soudce, jehož spravedlivá rozhodnutí jsou absolutní. Proto říká o tomto soudu: „Zaslouží si to.“ Tento anděl bezpochyby osobně viděl mnoho z krveprolévání a krutostí, jež byly podporovány během tisíciletí falešnými naukami a filozofiemi tohoto ničemného světa. Proto ví, že je Jehovovo soudní rozhodnutí správné. Promlouvá dokonce i Boží „oltář“. Ve Zjevení 6:9, 10 je řečeno, že duše těch, kteří byli umučeni, jsou u základu oltáře. „Oltář“ tedy připojuje mocné svědectví o právu a spravedlnosti Jehovových rozhodnutí.a Jistě je vhodné, aby ti, kteří prolili a zneužili tolik krve, byli sami donuceni živit se krví, což symbolizuje, že je Jehova odsuzuje k smrti.

Lidé sežehnutí ohněm

11. Co je cílem čtvrté misky Božího hněvu a co se děje, když je vylévána?

¹¹ Vylití čtvrté misky Božího hněvu zasahuje slunce. Jan nám říká: „A čtvrtý vylil svou misku na slunce; a slunci bylo dáno, aby sežehlo lidi ohněm. A lidé byli sežehnuti velkým žárem, ale rouhali se jménu Boha, který má autoritu nad těmito ranami, a nečinili pokání, takže by mu vzdali slávu.“ — Zjevení 16:8, 9.

12. Co je „slunce“ tohoto světa a co je dáno tomuto symbolickému slunci?

¹² Dnes, v závěru systému věcí, Ježíšovi duchovní bratři ‚září jasně jako slunce v království svého Otce‘. (Matouš 13:40, 43) Ježíš sám je „slunce spravedlnosti“. (Malachiáš 4:2) Lidstvo však má své vlastní „slunce“, své panovníky, kteří se snaží zářit, ale jsou v odporu k Božímu Království. Čtvrté zatroubení oznamovalo, že ‚slunce, měsíc a hvězdy‘ nebes křesťanstva jsou vlastně zdrojem tmy, nikoli světla. (Zjevení 8:12) Čtvrtá miska Božího hněvu nyní ukazuje, že „slunce“ světa se stane nesnesitelně horkým. Ti, k nimž lidé vzhlíželi jako k vůdcům podobným slunci, lidstvo ‚sežehnou‘. Symbolickému slunci to bude dovoleno. Jinými slovy, Jehova to připustí jako část svého ohnivého soudu nad lidstvem. Jak dojde k tomuto sežehnutí?

13. V jakém smyslu panovníci, kteří jsou jako slunce, ‚sežehují‘ lidstvo?

¹³ Ve snaze vyřešit problém bezpečnosti světa vytvořili panovníci tohoto světa po první světové válce Společnost národů, ale ta selhala. A tak byly zkoušeny jiné experimentální druhy panování jako fašismus a nacismus. Šířil se komunismus. Vládci, kteří se v těchto systémech podobali slunci, nezlepšovali úděl lidstva, ale naopak začali ‚sežehovat lidstvo velkým žárem‘. Místní války ve Španělsku, Etiopii a v Mandžusku vedly ke druhé světové válce. Novodobé dějiny zaznamenávají, že se Mussolini, Hitler a Stalin jako diktátoři stali přímo nebo nepřímo odpovědnými za smrt desítek miliónů lidí, včetně mnoha členů svých vlastních národů. V nedávné době ‚sežehly‘ mezinárodní nebo občanské konflikty mnoho lidí v zemích jako je Vietnam, Kambodža, Írán, Libanon a Irsko a také v zemích Latinské Ameriky a Afriky. K tomu patří i pokračující boj mezi supervelmocemi, jejichž hrozivé nukleární zbraně by mohly spálit celé lidstvo. V těchto posledních dnech je lidstvo opravdu vystaveno sežehujícímu „slunci“, svým nespravedlivým vládcům. Vylití čtvrté misky Božího hněvu poukázalo na tyto historické skutečnosti a Boží lid je oznamuje po celé zemi.

14. Nač soustavně poukazují svědkové Jehovovi jako na jediné řešení problémů lidstva a jak na to reaguje lidstvo jako celek?

¹⁴ Svědkové Jehovovi soustavně učí, že jediným řešením složitých problémů lidstva je Boží Království, jehož prostřednictvím si Jehova předsevzal posvětit své jméno. (Žalm 83:4, 17, 18; 83:5, 18, 19, KB; Matouš 6:9, 10) Lidstvo však jako celek odmítá toto řešení. Mnozí, kteří odmítají Království, se také rouhají Božímu jménu, stejně jako to činil farao, když odmítl uznat Jehovovu svrchovanost. (2. Mojžíšova 1:8–10; 5:2) Tito odpůrci se nezajímají o mesiášské Království a raději chtějí trpět pod svým vlastním palčivým ‚sluncem‘ utlačujícího lidského panství.

Trůn divokého zvířete

15. a) Nač je vylévána pátá miska? b) Co je „trůn divokého zvířete“ a jaký následek to má, že je na něj vylévána miska?

¹⁵ Na co vylije další anděl svou misku? „A pátý vylil svou misku na trůn divokého zvířete.“ (Zjevení 16:10a) „Divoké zvíře“ je Satanův vládní systém. Nemá doslovný trůn, stejně jako divoké zvíře není doslovné. Zmínka o trůnu však ukazuje, že divoké zvíře uplatňovalo královskou autoritu nad lidstvem; to odpovídá skutečnosti, že na každé z hlav zvířete je královský diadém. Ano, „trůn divokého zvířete“ je základ neboli zdroj této autority.b Bible zjevuje pravou situaci královské autority divokého zvířete, když říká, že „drak dal zvířeti svou moc a svůj trůn a velkou autoritu“. (Zjevení 13:1, 2; 1. Jana 5:19) Vylití misky na trůn divokého zvířete tudíž zahrnuje odhalování pravé úlohy, kterou měl a stále ještě má Satan při podporování a prosazování divokého zvířete.

16. a) Komu slouží národy, bez ohledu na to, zda si to uvědomují? Vysvětli to. b) Jak se zrcadlí ve světě Satanova osobnost? c) Kdy bude svržen trůn divokého zvířete?

¹⁶ Na základě čeho je zachováván tento vztah mezi Satanem a národy? Když Satan pokoušel Ježíše, ukázal mu ve vidění všechna království světa a nabídl mu „celou tuto autoritu a jejich slávu“. Byla zde však jedna podmínka — Ježíš měl nejprve Satanovi prokázat akt uctívání. (Lukáš 4:5–7) Mohly snad vlády světa dostat svou autoritu za nějakou menší cenu? Rozhodně ne. Podle Bible je Satan bohem tohoto systému věcí, takže mu národy slouží, ať si to uvědomují nebo ne. (2. Korinťanům 4:3, 4)c Tato situace je patrná z uspořádání nynějšího světového systému, který je založen na malicherném nacionalismu, nenávisti a na sledování sobeckých zájmů. Je organizován tak, jak si to Satan přeje, aby ovládal lidstvo. Zkaženost ve vládách, touha po moci, lživá diplomacie, závody ve zbrojení — z toho všeho je patrná Satanova zvrhlá osobnost. Svět přijímá Satanova nespravedlivá měřítka, a tak ho činí svým bohem. Trůn divokého zvířete bude svržen, až utrpí toto zvíře zničení, a semeno Boží ženy nakonec uvrhne samotného Satana do propasti. — 1. Mojžíšova 3:15; Zjevení 19:20, 21; 20:1–3.

Tma a hryzavá bolest

17. a) Jak se vylévání páté misky vztahuje na duchovní tmu, která stále zahaluje království divokého zvířete? b) Jak reagují lidé na vylévání páté misky Božího hněvu?

¹⁷ Království tohoto divokého zvířete je v duchovní tmě již od svého počátku. (Srovnej Matouše 8:12; Efezanům 6:11, 12.) Pátá miska přináší zesílené veřejné oznamování o této tmě. Dokonce to ukazuje názorně, protože je tato miska Božího hněvu vylévána přímo na trůn symbolického divokého zvířete. „A jeho království se zatmělo, a bolestí se hryzali do jazyka, ale rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a pro své vředy a nečinili pokání ze svých skutků.“ — Zjevení 16:10b, 11.

18. Jaká je obdoba mezi pátým zatroubením a pátou miskou Božího hněvu?

¹⁸ Zatroubení páté trubky není přesně totéž jako pátá miska Božího hněvu, protože zatroubení oznamovalo ránu v podobě kobylek. Ale povšimněme si, že když se rozpoutala tato rána v podobě kobylek, zatmělo se slunce a vzduch. (Zjevení 9:2–5) A ve 2. Mojžíšově 10:14, 15 čteme o kobylkách, které Jehova seslal jako ránu na Egypt: „Byly velmi obtížné. Před nimi se nikdy tak nevyskytly kobylky jako tyto, a nikdy po nich se žádné tak nevyskytnou. A pokrývaly viditelný povrch celé země a země se zatemnila.“ Ano, tma! Dnes se duchovní tma světa stala následkem zaznění páté trubky a vylitím páté misky Božího hněvu až příliš patrnou. Bodavé poselství oznamované novodobým hejnem kobylek přináší trýznění a bolest ničemníkům, kteří „si zamilovali tmu spíše než světlo“. — Jan 3:19.

19. Co působí v souladu se Zjevením 16:10, 11 veřejné odhalení Satana jako boha tohoto systému věcí?

¹⁹ Satan jako panovník světa způsobil mnoho zármutku a utrpení. Hladomor, války, násilí, zločinnost, narkomanie, nemravnost, sexuálně přenášené nemoci, nepoctivost, náboženské pokrytectví — to vše patří k charakteristickým rysům Satanova světa. (Srovnej Galaťanům 5:19–21.) A přesto veřejné odhalení Satana jako boha tohoto systému věcí způsobilo bolest a rozpaky těm, kteří žijí podle jeho měřítek. „Bolestí se hryzali do jazyka“, především v křesťanstvu. Mnozí nelibě nesou to, že pravda odhaluje jejich způsob života. Někteří se tím cítí ohroženi a pronásledují ty, kdo to zvěstují. Odmítají Boží Království a potupují Jehovovo svaté jméno. Je odhalováno, že jsou v náboženském směru nemocní a plní vředů, a oni se rouhají nebeskému Bohu. Ne, ‚nečiní pokání ze svých skutků‘. Nemůžeme očekávat, že by před koncem tohoto světa došlo k hromadnému obrácení. — Izajáš 32:6.

Řeka Eufrat vysušena

20. Jak se týká řeky Eufratu šesté zatroubení a vylití šesté misky?

²⁰ Šesté zatroubení oznamovalo rozvázání ‚těch čtyř andělů, kteří jsou spoutáni u velké řeky Eufratu‘. (Zjevení 9:14) Je historicky doloženo, že Babylón byl velkým městem, které leželo na řece Eufratu. A v roce 1919 rozvázání symbolických čtyř andělů doprovázelo významný pád Velkého Babylóna. (Zjevení 14:8) Je tedy pozoruhodné, že se i šestá miska Božího hněvu vztahuje na řeku Eufrat: „A šestý vylil svou misku na velkou řeku Eufrat a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.“ (Zjevení 16:12) Také to je špatná zpráva pro Velký Babylón.

21, 22. a) Jak vyschly v roce 539 př. n. l. pro Babylón ochranné vody řeky Eufratu? b) Co jsou ‚vody‘, na nichž sedí Velký Babylón, a jak vysychají tyto symbolické vody i v dnešní době?

²¹ Když byl starověký Babylón na vrcholu svého rozkvětu, tvořily hojné vody Eufratu důležitou část jeho obranného systému. V roce 539 př. n. l. tyto vody vyschly, když perský vůdce Cyrus odvedl jejich tok. Tak byla otevřena cesta pro Cyra Perského a Dareia Médského, krále „od východu slunce“ (neboli od východu), aby vstoupili do Babylóna a dobyli jej. Řeka Eufrat v kritické hodině selhala, protože nepřispěla k obraně tohoto velkého města. (Izajáš 44:27–45:7; Jeremjáš 51:36) Něco podobného se má stát novodobému Babylónu, celosvětovému systému falešného náboženství.

²² Velký Babylón „sedí na mnohých vodách“. Podle Zjevení 17:1, 15 tyto vody symbolizují „lidi a zástupy a národy a jazyky“ — houfy stoupenců, v nichž Velký Babylón vidí ochranu. Ale ‚vody‘ vysychají! V západní Evropě, kde měl Velký Babylón kdysi velký vliv, ignorují Velký Babylón veřejně stamilióny lidí. V některých dalších zemích bylo po léta oficiálním záměrem odstranit vliv náboženství úplně. Masy lidí v těchto zemích nepovstaly na jeho obranu. Podobně až přijde doba, kdy má být zničen Velký Babylón, zmenšující se počet jeho stoupenců mu neposkytne žádnou ochranu. (Zjevení 17:16) Ačkoli Velký Babylón tvrdí, že má stamilióny členů, bude bezbranný proti „králům od východu slunce“.

23. a) Kdo byli v roce 539 př. n. l. králové „od východu slunce“? b) Kdo jsou ‚králové od východu slunce‘ v Pánově dni a jak zničí Velký Babylón?

²³ Kdo jsou tito králové? V roce 539 př. n. l. to byl Dareios Médský a Cyrus Perský, jichž Jehova použil k dobytí starověkého města Babylóna. V tomto Pánově dnu bude falešný náboženský systém Velkého Babylóna také zničen lidskými panovníky. Ale bude to opět božský soud. Jehova Bůh a Ježíš Kristus, ‚králové od východu slunce‘, vloží do srdcí lidských panovníků „myšlenku“, aby se obrátili proti Velkému Babylónu a úplně ho zničili. (Zjevení 17:16, 17) Vylití této šesté misky veřejně ohlašuje, že již má být vykonán tento rozsudek.

24. a) Jak byl oznamován obsah prvních šesti misek Jehovova hněvu a k čemu to vedlo? b) Co ukazuje Zjevení, dříve než nám řekne o zbývající misce Božího hněvu?

²⁴ Těchto prvních šest misek Jehovova hněvu přináší poselství, které vede k zamyšlení. Boží pozemští služebníci, které podporují andělé, mají mnoho práce, když oznamují v celosvětovém měřítku jejich obsah. Tak je všem složkám Satanova světového systému předkládáno náležité varování a Jehova poskytuje jednotlivým lidem příležitost, aby se obrátili ke spravedlnosti a zůstali naživu. (Ezekiel 33:14–16) Zbývá však ještě jedna miska Božího hněvu. Ale než nám o ní Zjevení řekne, ukáže nám, jak se Satan a jeho pozemské nástroje snaží jednat proti oznamování Jehovových soudů.

Shromažďováni k Armagedonu

25. a) Co nám říká Jan o nečistých ‚inspirovaných výrocích‘ podobných žabám? b) Jak dochází k odporné ráně, jež se podobá žabám, totiž k ‚nečistým inspirovaným výrokům‘, a k čemu to vede?

²⁵ Jan nám říká: „A viděl jsem tři nečisté inspirované výroky, které vypadaly jako žáby, vycházet z tlamy draka a z tlamy divokého zvířete a z úst falešného proroka. Jsou to ve skutečnosti výroky inspirované démony a provádějí znamení a vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždily k válce velikého dne Boha, Všemohoucího.“ (Zjevení 16:13, 14) V Mojžíšově době uvedl Jehova na faraónův Egypt odpornou ránu v podobě žab, takže „země začala páchnout“. (2. Mojžíšova 8:5–15) Během Pánova dne také dochází k odporné ráně, která se podobá žabám, ačkoli pochází z jiného zdroje. Skládá se ze Satanových ‚nečistých inspirovaných výroků‘, které zcela zřetelně symbolizují propagandu určenou k manévrování všech lidských panovníků, ‚králů‘, do odporu proti Jehovovi Bohu. Tak si Satan zajišťuje, aby se nedali rozkolísat vyléváním misek Božího hněvu, ale aby stáli pevně na jeho straně, až začne ‚válka velikého dne Boha, Všemohoucího‘.

26. a) Ze kterých tří zdrojů vychází satanská propaganda? b) Co je ‚falešný prorok‘ a jak to víme?

²⁶ Propaganda pochází od „draka“ (Satana) a od „divokého zvířete“ (Satanova politického uspořádání), od tvorů, s nimiž jsme se již ve Zjevení setkali. Co však je ‚falešný prorok‘? To je něco nového pouze podle jména. Již dříve jsme viděli divoké zvíře se dvěma rohy jako beránek, které působilo znamení před sedmihlavým divokým zvířetem. Tento podvodný tvor se choval jako prorok pro sedmihlavé divoké zvíře. Podporoval uctívání tohoto divokého zvířete a dokonce způsobil, aby byl divokému zvířeti vytvořen obraz. (Zjevení 13:11–14) Toto divoké zvíře se dvěma rohy jako beránek musí být totéž co ‚falešný prorok‘, o němž se mluví zde. Potvrdí se nám to, když budeme později číst o tom, že falešný prorok, podobně jako symbolické divoké zvíře se dvěma rohy, „před [sedmihlavým zvířetem] prováděl znamení, jimiž zaváděl na scestí ty, kteří přijali označení divokého zvířete, a ty, kteří prokazují uctívání jeho obrazu“. — Zjevení 19:20.

27. a) Jakou časovou výstrahu dává sám Ježíš Kristus? b) Jakou výstrahu dal Ježíš, když byl na zemi? c) Jak opakoval tuto Ježíšovu výstrahu apoštol Pavel?

²⁷ Když je kolem nás tolik satanské propagandy, jsou opravdu aktuální další slova, která zaznamenává Jan: „Pohleď, přicházím jako zloděj. Šťastný je ten, kdo zůstává bdělý a udržuje si své svrchní oděvy, aby nechodil nahý a aby se lidé nedívali na jeho hanebnost.“ (Zjevení 16:15) Kdo přichází „jako zloděj“? Sám Ježíš, který přichází v neohlášenou dobu jako Jehovův vykonavatel rozsudku. (Zjevení 3:3; 2. Petra 3:10) Dokud byl ještě Ježíš na zemi, přirovnal také svůj příchod k příchodu zloděje, když řekl: „Zůstaňte proto ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Proto se i vy prokažte jako připravení, protože Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ (Matouš 24:42, 44; Lukáš 12:37, 40) Apoštol Pavel se k této výstraze vrátil a řekl: „Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci. Když řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení.“ Za jakýmkoli takovým falešným prohlášením o ‚míru a bezpečnosti‘ stojí Satan. — 1. Tesaloničanům 5:2, 3.

28. Jakou výstrahu dal Ježíš ohledně odolávání světskému tlaku a co je „ten den“, který nemá přijít na křesťany „jako léčka“?

²⁸ Ježíš také varoval před různými druhy tlaku, jimiž bude působit na křesťany tento svět prosycený propagandou. Řekl: „Dávejte. . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den jako léčka. . . Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a obstát před Synem člověka.“ (Lukáš 21:34–36) „Ten den“ je ‚veliký den Boha, Všemohoucího‘. (Zjevení 16:14) Jak se přibližuje „ten den“ ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti, stává se stále obtížnějším vyrovnávat se s úzkostnými životními starostmi. Křesťané musí být střízliví a ostražití a musí zůstávat bdělí, dokud ten den nepřijde.

29, 30. a) Jaký význam má Ježíšova výstraha, že ti, kteří budou nalezeni spící, budou mít ostudu, protože přijdou o svůj ‚svrchní oděv‘? b) V jakém směru označuje svrchní oděv toho, kdo jej nosí? c) Jak by někdo mohl ztratit svůj svrchní oděv a k čemu by to vedlo?

²⁹ Co však znamená výstraha, že ti, kteří budou nalezeni spící, budou zahanbeni tím, že přijdou o ‚svůj svrchní oděv‘? Ve starověkém Izraeli měl každý kněz nebo Levita, který měl strážní povinnost v chrámu, závažnou odpovědnost. Židovští komentátoři nám říkají, že kdyby byl někdo v takové službě zastižen spící, mohlo mu být svlečeno jeho roucho a spáleno, takže by měl veřejnou ostudu.

³⁰ Ježíš zde varuje, že by se dnes mohlo stát něco podobného. Kněží a Levité předstiňovali Ježíšovy pomazané bratry. (1. Petra 2:9) Ale Ježíšova výstraha se v rozšířeném smyslu vztahuje i na velký zástup. Svrchní oděv, o němž se zde mluví, označuje svého nositele jako křesťanského svědka Jehovova. (Srovnej Zjevení 3:18; 7:14.) Kdyby někdo připustil, aby ho tlak Satanova světa ukolébal do spánku nebo nečinnosti, přišel by pravděpodobně o svůj svrchní oděv — jinými slovy, ztratil by svou čistou křesťanskou totožnost. To by byla ostudná situace. Dostal by se do nebezpečí, že ztratí úplně všechno.

31. a) Jak zdůrazňuje Zjevení 16:16, že dnes křesťané musí zůstat bdělí? b) Jaké úvahy vyjadřovali někteří náboženští vůdcové ohledně Armagedonu?

³¹ Čím blíže je splňování dalšího verše Zjevení, tím je naléhavější, aby křesťané zůstali bdělí: „A [výroky inspirované démony] shromáždily je [pozemské krále nebo vládce] na místo, které se hebrejsky nazývá Har-Magedon.“ (Zjevení 16:16) Toto jméno, častěji přepisované jako Armagedon, se vyskytuje v Bibli jen jednou. Ale podněcuje lidskou představivost. Vedoucí osobnosti světa varovaly před možným nukleárním Armagedonem. Armagedon byl také spojován se starověkým městem Megiddem, místem rozhodujících bitev v biblických dobách, a někteří náboženští vůdcové vyjádřili domněnku, že se na tomto ohraničeném místě odehraje závěrečná válka na zemi. V tom se velice mýlí.

32, 33. a) Co znázorňuje jméno Har-Magedon neboli Armagedon, jestliže zde nejde o doslovné místo? b) Které jiné biblické výrazy jsou podobné označení „Armagedon“ nebo jsou v určitém vztahu k němu? c) Kdy nastane čas, aby sedmý anděl vylil poslední misku Božího hněvu?

³² Jméno Har-Magedon znamená „hora Megiddo“. Spíše než doslovné místo je to znázornění světové situace, do níž budou ve svém odporu proti Jehovovi Bohu přivedeny všechny národy a kde je Bůh nakonec zničí. Místem této události je celý svět. (Jeremjáš 25:31–33; Daniel 2:44) Podobně se mluví o ‚velkém vinném lisu Božího hněvu‘ a „nížině rozhodnutí“ neboli ‚nížině Jehošafat‘, kde jsou shromážděny národy, aby nad nimi Jehova vykonal rozsudek. (Zjevení 14:19; Joel 3:12, 14) Armagedon je také spojován s ‚půdou Izraele‘, kde jsou zničena satanská vojska Goga z Magogu, a s místem „mezi velikým mořem a svatou horou Okrasy“, kde ‚dospívá ke svému konci‘ král severu, a to zásahem Michaela, velkého knížete. — Ezekiel 38:16–18, 22, 23; Daniel 11:45–12:1.

³³ Až budou národy vmanévrovány do této situace skřehotavou propagandou, jež pochází od Satana a jeho pozemských nástrojů, nastane čas, kdy sedmý anděl vylije poslední misku Božího hněvu.

„Stalo se!“

34. Kam vylévá sedmý anděl svou misku a jaké oznámení vychází „ze svatyně od trůnu“?

³⁴ „A sedmý vylil svou misku na vzduch. Na to vyšel silný hlas ze svatyně od trůnu a řekl: ‚Stalo se!‘“ — Zjevení 16:17.

35. a) Co je „vzduch“ ze Zjevení 16:17? b) Co vyjadřuje sedmý anděl tím, že vylévá svou misku na vzduch?

³⁵ „Vzduch“ je poslední prostředí, které udržuje život a jež má být postiženo ranou. Není to však doslovný vzduch. Nic z doslovného vzduchu si nezaslouží Jehovovy nepříznivé rozsudky, stejně jako si nezaslouží rozsudky z Jehovovy ruky doslovná země, moře, zdroje čerstvé vody nebo slunce. Je to spíše „vzduch“, o němž mluvil Pavel, když nazval Satana ‚panovníkem autority vzduchu‘. (Efezanům 2:2) Je to satanský „vzduch“, který dnes vdechuje svět, je to duch neboli všeobecný myšlenkový sklon, který proniká každou složkou života mimo Jehovovu organizaci. Když tedy sedmý anděl vylévá svou misku na vzduch, vyjadřuje tím Boží zlobu proti Satanovi, jeho organizaci a všemu, co podněcuje lidstvo, aby podporovalo Satana ve vzdoru proti Jehovově svrchovanosti.

36. a) Co tvoří sedm ran? b) Co je naznačeno Jehovovým prohlášením: „Stalo se!“?

³⁶ Společně s předcházejícími šesti ranami je tím vyjádřen souhrn Jehovových rozsudků proti Satanovi a jeho systému. Je to prohlášení o záhubě Satana a jeho semene. Když je vylita tato poslední miska, Jehova sám prohlašuje: „Stalo se!“ Již není co říci. Jakmile byl oznámen obsah misek Božího hněvu k Jehovovu uspokojení, nebude se již odkládat vykonání rozsudků, jež jsou v těchto poselstvích oznámeny.

37. Jak popisuje Jan, co se děje po vylití sedmé misky Božího hněvu?

³⁷ Jan pokračuje: „A nastaly blesky a hlasy a hromy a nastalo velké zemětřesení, jaké dosud nenastalo, co jsou lidé na zemi, tak rozsáhlé zemětřesení, tak veliké. A velké město se rozštěpilo na tři části a města národů padla; a Velký Babylón byl připomenut před zrakem Boha, aby mu Bůh dal pohár vína hněvu své zloby. Také každý ostrov uprchl a hory nebyly nalezeny. A velké krupobití s kameny, z nichž každý vážil asi talent, sestoupilo z nebe na lidi a lidé se rouhali Bohu pro tu ránu krupobití, protože jeho rána byla neobyčejně velká.“ — Zjevení 16:18–21.

38. Co je symbolizováno a) ‚velkým zemětřesením‘? b) tím, že se „velké město“, Velký Babylón, rozštěpilo na „tři části“? c) tím, že „každý ostrov uprchl a hory nebyly nalezeny“? d) ‚ranou krupobití‘?

³⁸ Jehova opět jedná zřetelným způsobem vůči lidstvu, což je ohlášeno „blesky a hlasy a hromy“. (Srovnej Zjevení 4:5; 8:5.) Lidstvo bude otřeseno tak, jak se to ještě nikdy nestalo, jakoby ničivým zemětřesením. (Srovnej Izajáše 13:13; Joela 3:16.) Tento rozsáhlý otřes zachvěje ‚velkým městem‘, Velkým Babylónem, takže se rozštěpí „na tři části“ — což symbolizuje, že se definitivně zhroutí. Padnou i „města národů“. Zmizí „každý ostrov“ a „hory“ — instituce a organizace, které se zdají v tomto systému tak trvanlivé. Velké krupobití, daleko větší než které postihlo Egypt během sedmé rány, bude na lidstvo bolestivě dorážet kroupami vážícími asi talent.d (2. Mojžíšova 9:22–26) Tento trest v podobě ztuhlé vody snad znázorňuje neobvykle tvrdé slovní projevy Jehovových rozsudků, jež oznamují, že konečně nadešel konec tohoto systému věcí. Jehova by ale mohl ke svému ničivému dílu použít i doslovného krupobití. — Job 38:22, 23.

39. Jak jedná většina lidstva, ačkoli bylo vylito sedm ran?

³⁹ Satanův svět tedy postihne Jehovův spravedlivý soud. Většina lidstva bude až do konce vzdorovat Bohu a bude se mu rouhat. Stejně jako to bylo se starověkým faraónem, jejich srdce se neobměkčí opakovanými ranami ani závěrečným smrtícím vyvrcholením těchto ran. (2. Mojžíšova 11:9, 10) V poslední chvíli nedojde k žádné rozsáhlé změně srdce. Až do posledního dechu budou mluvit urážlivě proti Bohu, který prohlašuje: „Budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Ezekiel 38:23) Svrchovanost Jehovy Boha, Všemohoucího, však bude muset být ospravedlněna.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 221]

„Na zem“

Janova třída oznamuje veřejně Jehovovu zlobu proti „zemi“ například následujícími výroky:

„Po staletém úsilí politické strany dokázaly, že nejsou schopny zvládnout dnešní poměry a vyřešit skličující problémy. Ekonomové a státníci, kteří podrobně studují tuto otázku, zjišťují, že nejsou schopni učinit nic.“ — Milióny dnes žijících nikdy nezemřou, 1920, s. 61, angl.

„Neexistuje dnes na zemi žádná vláda, která by uspokojovala alespoň přiměřenou část světa. Nad mnohými národy vládnou diktátoři. Celý svět došel prakticky k úpadku.“ — Žádoucí vláda, 1924, s. 5, angl.

„Jen tím, že bude. . . učiněn konec tomuto systému věcí, může být svět osvobozen od zla. Jen tak může být docíleno, aby se dařilo pokoji a spravedlnosti.“ — „Toto dobré poselství o království“, 1954, s. 25, angl.

„Nynější světové uspořádání se vyznačuje tím, že v něm přibývá hříchu, nespravedlnosti a vzpoury proti Bohu a jeho vůli. . . Není možné jej zreformovat. Proto musí být odstraněno!“ — Strážná věž z 15. listopadu 1981, s. 6, angl.; v českém vydání č. 13, 1982, s. 3.

[Rámeček na straně 223]

„Do moře“

Dále uvádíme jen několik z citátů, které v průběhu doby uveřejnila Janova třída oznamující Boží zlobu proti neklidnému, vzpurnému „moři“ bezbožného lidstva odcizeného Jehovovi:

„Dějiny každého národa ukazují boj mezi třídami. . . . Bylo všeobecným pravidlem, že početně slabší třídy vládly nad velikou masou . . . Tyto boje měly za následek četné revoluce, velká utrpení a mnoho krveprolití.“ — Vláda, 1928, s. 235.

„Symbolické ‚moře‘ neklidných, vzpurných, bezbožných národů, z něhož již dávno vyvstalo symbolické divoké zvíře, jehož používá Ďábel, již v novém světě nebude.“ — Strážná věž z 15. září 1967, s. 567, angl.

„Nynější světská společnost je duchovně nemocná a trpí. Nikdo z nás ji nemůže zachránit, protože Boží slovo ukazuje, že její nemoc vede ke smrti.“ — Mír a bezpečnost — Jak je můžeš najít?, 1977, kap. 11, odst. 27.

[Rámeček na straně 224]

„Do řek a pramenů vod“

Třetí rána odhalila ‚řeky a prameny vod‘ například těmito výroky:

„Duchovní, kteří tvrdí, že jsou učiteli [Kristových] nauk, posvěcovali válku a učinili z ní něco svatého. S potěšením nechávali vystavovat své portréty a sochy vedle portrétů a soch krvavých válečníků.“ — Strážná věž, z 15. září 1924, s. 275, angl.

„Spiritismus je založen na velké nepravdě, na lži o posmrtném životě a o nesmrtelnosti lidské duše.“ — Co říká Písmo o „posmrtném životě“?, 1955, s. 51, angl.

„Lidské filozofie, političtí teoretikové, sociální organizátoři, ekonomičtí poradci a zastánci náboženských tradic nepřinesli žádné skutečné životodárné osvěžení. . . Takové vody vedly dokonce ty, kteří je pili, k porušování stvořitelova zákona ohledně svatosti krve a k tomu, aby se angažovali v náboženském pronásledování.“ — Rezoluce přijatá na mezinárodním sjezdu „Věčné dobré poselství“, 1963.

„Nikoli vědeckou záchranu, ale zničení lidského rodu může čekat člověk sám od sebe. . . Nemůžeme doufat, že by všichni ti psychologové a psychiatři světa změnili způsob myšlení lidstva. . . Nemůžeme se spoléhat na to, že bude vytvořena nějaká mezinárodní policie. . . a učiní z této země bezpečné bydliště.“ — Záchrana lidského rodu — působením Království, 1970, s. 5, angl.

[Rámeček na straně 225]

„Na slunce“

„Slunce“ lidského panství působí během Pánova dne ‚sežehnutí lidstva‘, a proto Janova třída upozorňuje na to, co se děje, mimo jiné těmito výroky:

„Hitler a Mussolini, svévolní diktátoři, dnes ohrožují mír na celém světě a jsou při likvidování svobody plně podporováni římskokatolickou hierarchií.“ — Fašismus, nebo svoboda, 1939, s. 12, angl.

„Taktika, kterou během dějin sledují lidští diktátoři, je ‚ovládni, nebo znič‘. Ale nařízení, které má nyní prosadit na celé zemi Boží ustanovený král, Ježíš Kristus, je ‚dejte se vést, nebo vás postihne zkáza‘.“ — Až se všechny národy sjednotí pod Božím královstvím, 1961, s. 23, angl. (Viz českou Strážnou věž 6, 1962.)

„Od roku 1945 bylo zabito více než 25 miliónů lidí asi ve 150 válkách, k nimž došlo po celé zeměkouli.“ — Strážná věž, z 15. ledna 1980, s. 6, angl.

„Národy po celém světě. . . se málo starají o mezinárodní odpovědnost nebo o pravidla chování. Aby dosáhly svých cílů, některé národy se domnívají, že mají plné právo užívat jakýchkoli prostředků, jež k tomu považují za nutné — masakrů, atentátů, únosů, bombardování a jiných způsobů. . . Jak dlouho se budou národy mezi sebou chovat tak nesmyslně a neodpovědně?“ — Strážná věž, z 15. února, 1985, s. 4, angl.

[Rámeček na straně 227]

„Na trůn divokého zvířete“

Svědkové Jehovovi odhalovali trůn divokého zvířete a například těmito výroky veřejně oznamovali, že ho Jehova odsuzuje:

„Panovníci a političtí vůdcové národů jsou pod vlivem zlomyslných nadlidských sil, které je neodolatelně ženou do sebevražedného pochodu k rozhodujícímu konfliktu v Armagedonu.“ — Po Armagedonu — Boží nový svět, 1953, s. 8, angl.

„‚Divoké zvíře‘, neteokratické lidské vlády, dostalo svou moc, autoritu a trůn od draka. Proto se nesmí uchylovat od linie své strany, od linie drakovy.“ — Po Armagedonu — Boží nový svět, 1953, s. 15, angl.

„Pohanské národy mohou zjistit, že jsou jedině na. . . straně Božího hlavního nepřítele, Satana Ďábla.“ — Rezoluce přijatá na mezinárodním sjezdu „Božské vítězství“, 1973, angl.

[Rámeček na straně 229]

„Její voda vyschla“

Již nyní vysychá na mnoha místech podpora poskytovaná babylónskému náboženství, což naznačuje, co se stane, až zaútočí ‚králové od východu slunce‘.

„Celosvětový přehled ukázal, že 75 procent těch, kteří žijí v městských oblastech [Thajska] vůbec nechodí do buddhistických chrámů naslouchat kázání, zatímco počet těch, kteří chodí do chrámů na venkově, se postupně snižuje asi na padesát procent.“ — Bangkok Post, 7. září 1987, s. 4, angl.

„Z taoismu, který byl v zemi [Číně] založen asi před dvěma tisíciletími, vyprchala jeho magická síla. . . Členové kněžstva byli zbaveni nástrojů, jimiž mohli oni a jejich předchůdci získávat množství stoupenců, a sami se ocitli bez nástupců a čeká je skutečně vyhlazení taoismu jako organizovaného náboženství na pevnině.“ — The Atlanta Journal and Constitution, 12. září 1982, s. 36–A, angl.

„Japonsko. . . patří k zemím s největší koncentrací cizích misionářů na světě, má jich téměř 5 200, a přece. . . se ke křesťanství hlásí méně než 1% obyvatel. . . Jeden františkánský kněz, který zde pracuje od padesátých let našeho století. . . se domnívá, že ‚den cizích misionářů v Japonsku je u konce‘.“ — The Wall Street Journal, 9. července 1986, s. 1, angl.

V Anglii bylo v minulých třech desetiletích „téměř 2 000 ze 16 000 anglikánských kostelů uzavřeno, protože nebyly užívány. Návštěvnost klesla tak hluboko, že patří k nejnižším v zemích, které se hlásí ke křesťanství. . . ‚Nedá se již říci, že je Anglie křesťanská země,‘ prohlásil [biskup z Durhamu].“ — The New York Times, 11. května 1987, s. A4, angl.

„Po několika hodinách prudké debaty dnes [řecký] parlament schválil zákon umožňující socialistické vládě převzít ohromné majetky, jež patřily řecké ortodoxní církvi. . . Zákon navíc dává laikům dohled nad církevními radami a výbory, jež nesou odpovědnost za správu cenných církevních investic, včetně hotelů, mramorových dolů a velkých administrativních budov.“ — The New York Times, 4. dubna 1987, s. 3, angl.

[Obrázky na straně 222]

První čtyři misky Božího hněvu přinášejí rány podobné těm, které souvisely s prvními čtyřmi zatroubeními

[Obrázek na straně 226]

Pátá miska odhaluje, že trůn divokého zvířete je autorita, kterou dal Satan divokému zvířeti

[Obrázky na straně 231]

Démonskou propagandou jsou panovníci země shromažďováni k Armagedonu — do celosvětové situace —, kde na ně budou vylity Jehovovy rozsudky

[Obrázek na straně 233]

Nad těmi, kteří jednali pod vlivem Satanova znečištěného ‚vzduchu‘, budou muset být vykonány Jehovovy spravedlivé rozsudky

Kapitola 33

Soud nad pověstnou nevěstkou

Vidění 11 — Zjevení 17:1–18

Námět: Velký Babylón jede na šarlatovém divokém zvířeti, které se nakonec obrací proti němu a pustoší jej.

Doba splňování: Od roku 1919 do velkého soužení.

1. Co zjevuje Janovi jeden ze sedmi andělů?

JEHOVŮV spravedlivý hněv musí být vylit celý, musí ho být sedm misek! Když šestý anděl vylil svou misku na místo starověkého Babylóna, výstižně to symbolizovalo rány, které budou postihovat Velký Babylón, až budou události rychle postupovat ke konečné válce armagedonské. (Zjevení 16:1, 12, 16) Zřejmě tentýž anděl nám nyní zjevuje, proč a jak vykonává Jehova své spravedlivé soudy. Jan žasne nad tím, co dále slyší a vidí: „A přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, mluvil se mnou a řekl: ‚Pojď, chci ti ukázat soud nad velkou nevěstkou, která sedí na mnohých vodách, s níž smilnili králové země, zatímco ti, kteří obývají zemi, byli zpiti vínem jejího smilstva.‘“ — Zjevení 17:1, 2.

2. Co dokazuje, že „velká nevěstka“ a) není starověký Řím? b) není velké obchodní podnikání? c) je náboženský celek?

² „Velká nevěstka“! Proč tak otřesné označení? Kdo to je? Někteří ztotožňovali tuto symbolickou nevěstku se starověkým Římem. Ale Řím byl politickou mocí. Tato nevěstka smilní s králi země, a k těm zřejmě patří i římští králové. Kromě toho je řečeno, že po jejím zničení truchlili „králové země“ nad jejím zánikem. Nemůže to tedy být politická moc. (Zjevení 18:9, 10) Oplakávají ji také světští obchodníci, a proto nemůže zobrazovat velké obchodní podnikání. (Zjevení 18:15, 16) Čteme však, že jejími „spiritistickými zvyklostmi byly zavedeny na scestí všechny národy“. (Zjevení 18:23) To jasně ukazuje, že velká nevěstka musí být nějaký náboženský celek světového rozsahu.

3. a) Proč musí velká nevěstka znázorňovat víc než jen římskokatolickou církev nebo všechny církve křesťanstva? b) Které babylónské nauky lze najít ve většině orientálních náboženství a také sektách křesťanstva? c) Co připustil římskokatolický kardinál John Henry Newman ohledně původu mnoha nauk, obřadů a zvyků křesťanstva? (Viz pozn. pod čarou.)

³ Jaký je to náboženský celek? Je to snad římskokatolická církev, jak to někteří tvrdí? Nebo je to celé křesťanstvo? Ne, musí to být útvar ještě větší, jestliže má zavádět na scestí všechny národy. Je to celosvětová říše falešného náboženství. Svůj původ má v babylónských mystériích, což je patrné z toho, že v náboženstvích po celé zemi jsou rozšířené mnohé tyto náboženské nauky a zvyky. Například víru ve vrozenou nesmrtelnost lidské duše, v pekelná muka a v trojici bohů nacházíme ve většině orientálních náboženství, stejně jako v sektách křesťanstva. Falešné náboženství, které se zrodilo před více než 4 000 lety ve starověkém městě Babylónu se vyvinulo do novodobé obrovité podoby, která je výstižně označena jako Velký Babylón.a Proč je však označeno odporným výrazem „velká nevěstka“?

4. a) Jak se dopouštěl smilstva starověký Izrael? b) Jak se dopouštěl nápadným způsobem smilstva Velký Babylón?

⁴ Babylón (neboli Babel, což znamená „zmatek“) dosáhl vrcholu své velikosti v době Nebukadnecarově. Byl to nábožensko–politický stát s více než tisícem chrámů a svatyň. Jeho kněžstvo mělo velkou moc. Ačkoli Babylón jako světová velmoc přestal existovat již dávno, náboženský Velký Babylón žije dál a podle starověkého vzoru se stále snaží ovlivňovat a utvářet politické záležitosti. Schvaluje však Bůh, když se náboženství vměšuje do politiky? V Hebrejských písmech bylo řečeno o Izraeli, že jedná jako nevěstka, když se začal zabývat falešným uctíváním, a místo aby důvěřoval v Jehovu, začal vstupovat do spojenectví s národy. (Jeremjáš 3:6, 8, 9; Ezekiel 16:28–30) Velký Babylón také smilní. Dělá všechno, co považuje za výhodné, aby získal vliv a moc nad panujícími králi země. — 1. Timoteovi 4:1.

5. a) V jakém směru jsou náboženští duchovní rádi středem pozornosti? b) Proč je touha po světském význačném postavení v přímém protikladu k slovům Ježíše Krista?

⁵ V dnešní době se náboženští vůdcové často ucházejí o vysoké vládní úřady a v některých zemích se podílejí na vládě a dokonce zastávají ministerské úřady. V roce 1988 se dva známí protestantští duchovní ucházeli o úřad prezidenta Spojených států amerických. Vůdcové Velkého Babylóna jsou rádi ve středu pozornosti a často jsou uveřejňovány fotografie z jejich jednání s význačnými politiky. Ježíš se naproti tomu nevměšoval do politiky a řekl o svých učednících: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ — Jan 6:15; 17:16; Matouš 4:8–10; viz též Jakuba 4:4.

Novodobá ‚prostituce‘

6, 7. a) Jak přišla v Německu k moci Hitlerova nacistická strana? b) Jak konkordát uzavřený mezi Vatikánem a nacistickým Německem pomohl Hitlerovi v jeho postupu vpřed k ovládnutí světa?

⁶ Svou účastí na politice způsobila velká nevěstka lidstvu nevýslovné utrpení. Zamysli se například nad tím, co bylo v pozadí Hitlerova vzestupu k moci v Německu — nad hroznými skutečnostmi, jež by někteří rádi vymazali z dějepisných knih. V květnu 1924 měla nacistická strana v německém Reichstagu 32 křesel. Do května 1928 se tento počet zmenšil na 12 křesel. V roce 1930 však zachvátila svět ekonomická krize; vzápětí se nacisté pozoruhodně vzchopili a při volbách v Německu v červenci 1932 získali 230 křesel ze 608. Krátce nato přišel nacistům na pomoc bývalý kancléř Franz von Papen, papežský komoří. Podle názoru historiků měl von Papen vidinu nové Svaté římské říše. Krátké období, kdy byl sám v postavení kancléře, bylo neúspěšné, a proto nyní doufal, že získá moc prostřednictvím nacistů. V lednu 1933 již měl pro Hitlera podporu ze strany průmyslových baronů a lstivými intrikami zajistil, aby se 30. ledna 1933 stal Hitler německým kancléřem. Sám byl jmenován vice–kancléřem a Hitler ho používal k získání podpory v katolických územích Německa. Během dvou měsíců od chvíle, kdy získal moc, rozpustil Hitler parlament, tisíce opozičních vůdců poslal do koncentračních táborů a začalo otevřené tažení proti Židům.

⁷ Zájem Vatikánu na růstu nacistické moci se projevil 20. července 1933, kdy kardinál Pacelli (který se stal později papežem Piem XII.) podepsal v Římě konkordát mezi Vatikánem a nacistickým Německem. Jako Hitlerův zástupce podepsal dokument von Papen, a Pacelli tehdy předal von Papenovi vysoké papežské vyznamenání, totiž Velkokříž Piova řádu.b Tibor Koeves o tom píše ve své knize Satan v cylindru (angl.): „Konkordát byl pro Hitlera velkým vítězstvím. Poskytl mu první morální podporu, kterou získal od vnějšího světa, a to od zdroje nejvyvýšenějšího.“ Konkordát vyžadoval, aby Vatikán odňal podporu německé katolické straně středu, čímž by vyjádřil souhlas s Hitlerovým „totalitním státem“ s jednou stranou.c Ve 14. článku bylo dále řečeno: „Ke jmenování arcibiskupů, biskupů a podobně může dojít teprve po náležitém potvrzení říšského místodržitele příslušné země, že nejsou žádné pochybnosti, pokud jde o všeobecný politický postoj navrhovaného.“ Koncem roku 1933 (který papež Pius XI. prohlásil za „Svatý rok“), se podpora ze strany Vatikánu stala velmi důležitým činitelem v Hitlerově postupu směrem k nadvládě nad světem.

8, 9. a) Jak reagoval na nacistickou tyranii Vatikán a také katolická církev a její duchovenstvo? b) Jaké prohlášení vydali němečtí katoličtí biskupové na počátku druhé světové války? c) K čemu vedly vztahy mezi náboženstvím a politikou?

⁸ Ačkoli hrstka kněží a jeptišek protestovala proti Hitlerově hrůzovládě — a trpěli za to —, Vatikán i katolická církev a její zástup duchovenstva aktivně nebo mlčky podporovaly nacistickou tyranii, kterou považovaly za hradbu proti postupu světového komunismu. Papež Pius XII. si pěkně seděl ve Vatikánu a beze slova kritiky se díval na hromadné vyhlazování Židů a kruté pronásledování svědků Jehovových i jiných osob. Je ironie, že papež Jan Pavel II. při návštěvě Německa v květnu 1987 mluvil oslavně o protinacistickém postoji jednoho upřímného kněze. Co dělaly za Hitlerovy hrůzovlády ty ostatní tisíce německých duchovních? Tuto otázku objasňuje jeden pastýřský dopis, který vydali němečtí katoličtí biskupové v září 1939, při vypuknutí druhé světové války. Mimo jiné je v něm řečeno: „V této rozhodné hodině vybízíme naše katolické vojáky, aby konali svou povinnost v poslušnosti Vůdce a aby byli ochotni jako jednotlivci se cele obětovat. Vyzýváme věrné, aby se připojili k vroucím modlitbám, aby Božská Prozřetelnost vedla tuto válku k požehnanému úspěchu.“

⁹ Taková katolická diplomacie je dokladem prostituce, které se náboženství dopouštělo v průběhu minulých 4 000 let, kdy se dvořilo politickému státu, aby získalo moc a výhody. Takové vztahy mezi náboženstvím a politikou podporovaly v ohromném měřítku války, pronásledování a lidskou bídu. Lidstvo může být opravdu šťastné, že se přiblížil Jehovův soud nad velkou nevěstkou. Kéž je vykonán brzy!

Sedí na mnohých vodách

10. Co jsou ‚mnohé vody‘, k nimž Velký Babylón vzhlíží jako k ochraně, a co se s nimi děje?

¹⁰ Starověký Babylón seděl na mnohých vodách — na řece Eufratu a mnoha kanálech. Ty byly pro něj ochranou i zdrojem obchodu, z něhož plynulo bohatství, dokud jedné noci nevyschly. (Jeremjáš 50:38; 51:9, 12, 13) Velký Babylón také vzhlíží k ‚mnohým vodám‘, aby ho chránily a obohacovaly. Tyto symbolické vody jsou ‚lidé a zástupy a národy a jazyky‘, neboli všechny ty miliardy lidí, nad nimiž panuje a od nichž získává hmotnou podporu. Ale tyto vody také vysychají neboli přestávají poskytovat podporu. — Zjevení 17:15; srovnej Žalm 18:4; 18:5, KB; Izajáše 8:7.

11. a) Jak starověký Babylón „opíjel celou zemi“? b) Jak „opíjel celou zemi“ Velký Babylón?

¹¹ Babylón byl také popsán jako „zlatý pohár v Jehovově ruce“, který „opíjel celou zemi“. (Jeremjáš 51:7) Starověký Babylón nutil okolní národy pít výroky Jehovova hněvu, když je vojensky přemohl, takže byly slabé jako opilci. V tom ohledu byl Jehovovým nástrojem. Velký Babylón také podniká dobyvatelská tažení, aby se stal světovou říší. Rozhodně však není Božím nástrojem. Naopak, slouží ‚králům země‘, s nimiž se dopouští duchovního smilstva. Zavděčuje se těmto králům, když užívá svých lživých nauk a zotročujících zvyků, aby udržoval masy lidí, ‚ty, kteří obývají zemi‘, slabými jako jsou opilci, a oni se tak pasivně podrobovali svým panovníkům.

12. a) Jak byla jedna složka Velkého Babylóna v Japonsku odpovědná za krveprolévání během druhé světové války? b) Jak poklesly „vody“ podporující Velký Babylón v Japonsku a k čemu to vedlo?

¹² Výrazným příkladem toho je šintoistické Japonsko. Japonští vojáci, kteří měli vštípené náboženské nauky, považovali za nejvyšší poctu obětovat svůj život za císaře — nejvyššího šintoistického boha. Během druhé světové války zemřelo v boji asi 1 500 000 japonských vojáků; téměř do jednoho považovali všichni za nečestné se vzdát. Ale když bylo Japonsko poraženo, byl císař Hirohito nucen zříci se svého nároku na božství. V důsledku toho značně poklesly „vody“ podporující šintoistickou složku Velkého Babylóna — když předtím šintoismus schválil nesmírné krveprolití na bojištích v Tichém oceánu. Toto oslabení šintoistického vlivu také otevřelo v nedávných letech cestu pro více než 200 000 Japonců, kteří byli většinou dříve šintoisty nebo buddhisty, aby se stali Bohu oddanými, pokřtěnými služebníky svrchovaného Pána Jehovy.

Nevěstka jede na zvířeti

13. Jaký úžasný pohled vidí Jan, když ho anděl mocí ducha odnáší do pustiny?

¹³ Co dále odhaluje toto proroctví o velké nevěstce a jejím osudu? Podle Janova vyprávění můžeme nyní pozorovat živou scénu: „A odnesl mě [anděl] v síle ducha do pustiny. A zahlédl jsem ženu, jak sedí na šarlatovém divokém zvířeti, které bylo plné rouhavých jmen a mělo sedm hlav a deset rohů.“ — Zjevení 17:3.

14. Proč je vhodné, že byl Jan odnesen do pustiny?

¹⁴ Proč je Jan nesen do pustiny? Jedno dřívější prohlášení o odsouzení, pronesené proti starověkému Babylónu, bylo popsáno jako prohlášení „proti mořské pustině“. (Izajáš 21:1, 9) Obsahovalo nutnou výstrahu, že se starověký Babylón stane i přes ochranu, kterou mu poskytovaly jeho vody, opuštěným místem bez života. Proto je výstižné, že byl Jan ve vidění odnesen do pustiny, aby viděl osud Velkého Babylóna. Také ten se měl stát opuštěným a pustým. (Zjevení 18:19, 22, 23) Jan je však překvapen tím, co tam vidí. Velká nevěstka není sama. Sedí na zrůdném divokém zvířeti!

15. Jaké jsou rozdíly mezi divokým zvířetem ze Zjevení 13:1 a divokým zvířetem ze Zjevení 17:3?

¹⁵ Toto divoké zvíře má sedm hlav a deset rohů. Je to snad totéž divoké zvíře, které viděl Jan předtím a jež mělo také sedm hlav a deset rohů? (Zjevení 13:1) Není, v něčem se liší. Toto divoké zvíře je šarlatové a na rozdíl od předcházejícího divokého zvířete o něm není řečeno, že má diadémy. Nemá také rouhavá jména pouze na svých sedmi hlavách, ale je „plné rouhavých jmen“. Přesto však zde musí být nějaký vztah mezi tímto novým divokým zvířetem a mezi předcházejícím. Jejich podobnost je příliš nápadná, než aby mohla být náhodná.

16. Co je šarlatové divoké zvíře a co bylo řečeno o jeho účelu?

¹⁶ Co je tedy toto nové šarlatové divoké zvíře? Musí to být obraz divokého zvířete, který byl vytvořen na nátlak anglo–amerického divokého zvířete, jež má dva rohy jako beránek. Když byl obraz vytvořen, bylo tomuto dvourohému divokému zvířeti dovoleno dát obrazu divokého zvířete dech. (Zjevení 13:14, 15) Jan nyní vidí živý, dýchající obraz. Znázorňuje organizaci — Společnost národů, kterou dvourohé divoké zvíře uvedlo v život v roce 1920. Americký prezident Wilson měl představu, že by měla být tato Společnost „fórem k prosazení spravedlnosti pro všechny lidi a k tomu, aby byla navždy vyhlazena hrozba války“. Když byla po druhé světové válce vzkříšena v podobě Spojených národů, bylo podle jejich stanov jejich účelem „zachovat mezinárodní mír a bezpečnost“.

17. a) Jak je toto symbolické šarlatové divoké zvíře plné rouhavých jmen? b) Kdo jede na šarlatovém divokém zvířeti? c) Jak se babylónské náboženství již od počátku ztotožnilo se Společností národů a s jejím nástupcem?

¹⁷ Jak je toto symbolické divoké zvíře plné rouhavých jmen? V tom smyslu, že lidé vytvořili tuto mnohonárodní modlu jako náhražku Božího Království — aby dokázala to, čeho může podle Božích slov dosáhnout jedině Boží Království. (Daniel 2:44; Matouš 12:18, 21) Na Janově vidění je však pozoruhodné to, že Velký Babylón jede na tomto šarlatovém divokém zvířeti. V souladu s proroctvím se babylónské náboženství, především křesťanstvo, ztotožnilo se Společností národů a jejím nástupcem. Již 18. prosince 1918 přijala organizace známá dnes jako Národní rada církví Kristových v Americe deklaraci, v níž bylo mimo jiné řečeno: „Taková Společnost není pouze politicky prospěšná; je to spíše politické vyjádření Božího království na zemi. . . Církev může poskytnout ducha dobré vůle, bez něhož nemůže mít žádná Společnost národů trvání. . . Společnost národů je založena na evangeliu. Má stejný cíl jako evangelium, totiž ‚pokoj na zemi, dobrou vůli vůči lidem‘.“

18. Jak duchovenstvo křesťanstva podporovalo Společnost národů?

¹⁸ Na první straně listu San Francisco Chronicle z 2. ledna 1919 byl titulek: „Papež žádá o přijetí Wilsonovy Společnosti národů“. A 16. října 1919 byla senátu Spojených států předložena petice podepsaná 14 450 duchovními vedoucích denominací, jež vybízela senát, aby „ratifikoval pařížskou mírovou smlouvu obsahující úmluvu o Společnosti národů“. Ačkoli senát Spojených států tuto úmluvu neratifikoval, duchovenstvo křesťanstva dále bojovalo za Společnost národů. A jak začala tato Společnost existovat? Novinová zpráva ze Švýcarska z 15. listopadu 1920 říkala: „Zahájení prvního shromáždění Společnosti národů bylo oznámeno dnes dopoledne v jedenáct hodin vyzváněním všech kostelních zvonů v Ženevě.“

19. Co podnikla Janova třída, když se objevilo šarlatové divoké zvíře?

¹⁹ Podílela se snad Janova třída, jediná skupina na zemi, která dychtivě přijala přicházející mesiášské Království, s křesťanstvem na projevech úcty šarlatovému divokému zvířeti? Rozhodně ne. Na sjezdu Jehovova lidu v Cedar Pointu, Ohio, v neděli 7. září 1919 byla hlavním bodem veřejná přednáška „Naděje pro sklíčené lidstvo“. Následující den referoval list Star–Journal v Sandusky o tom, že J. F. Rutherford v proslovu k téměř 7 000 osobám „tvrdil, že Společnost národů jistě postihne Pánova nelibost . . ., protože duchovenstvo — katolické i protestantské —, které sice tvrdí, že zastupuje Boha, opustilo Boží plán a schválilo Společnost národů, přičemž ji přivítalo jako politické vyjádření Kristova království na zemi“.

20. Proč to bylo rouhání, když duchovenstvo vítalo Společnost národů jako „politické vyjádření Božího království na zemi“?

²⁰ Smutné selhání Společnosti národů mohlo být pro duchovenstvo znamením, že takové lidmi vytvořené útvary nemohou být částí Božího Království na zemi. Takové tvrzení je skutečně rouhání. Vyvolává zdání, jako by se Bůh účastnil tohoto kolosálního nepodařeného podniku, jakým se Společnost národů opravdu stala. O Bohu je řečeno, že ‚jeho činnost je dokonalá‘. Prostředkem, jímž Bůh přivodí mír a způsobí, aby se jeho vůle děla na zemi stejně jako v nebi, je Jehovovo nebeské Království pod vládou Kristovou — a ne nějaká hašteřící se skupina politiků, z nichž mnozí jsou ateisté. — 5. Mojžíšova 32:4; Matouš 6:10.

21. Co ukazuje, že velká nevěstka podporuje a obdivuje nástupce Společnosti národů, Spojené národy?

²¹ Co lze říci o nástupci Společnosti národů, o Spojených národech? Již od počátku jede velká nevěstka na zádech i tohoto útvaru, viditelně je s ním spojena a snaží se určovat jeho osud. Například při 20. výročí Spojených národů v červnu 1965 se shromáždili v San Francisku zástupci římskokatolické církve i východní ortodoxní církve společně s protestanty, židy, hinduisty, buddhisty a muslimy — údajně zastupující dvě miliardy obyvatel země —, aby dali slavnostně najevo Spojeným národům svou podporu a obdiv. Když papež Pavel VI. navštívil v říjnu 1965 Spojené národy, popsal je jako „největší ze všech mezinárodních organizací“ a dodal: „Národy země se obracejí ke Spojeným národům jako k poslední naději na svornost a mír.“ Další papežský návštěvník, papež Jan Pavel II., pronesl v říjnu 1979 proslov ke Spojeným národům, v němž řekl: „Doufám, že Spojené národy zůstanou navždy svrchovaným fórem míru a spravedlnosti.“ Stojí za povšimnutí, že Ježíši Kristu a Božímu Království papež ve svém proslovu věnoval jen velmi malou pozornost. Při své návštěvě Spojených států v září 1987, podle zprávy The New York Times, „Jan Pavel mluvil podrobně o kladné úloze Spojených národů při podporování . . . ‚nové celosvětové solidarity‘“.

Jméno — záhada

22. a) Na jakém zvířeti se velká nevěstka rozhodla jet? b) Jak popisuje Jan symbolickou nevěstku, Velký Babylón?

²² Apoštol Jan se má zakrátko dovědět, že si velká nevěstka vybrala k jízdě nebezpečné zvíře. Nejprve však věnuje pozornost samotnému Velkému Babylónu. Je bohatě ozdoben, ale je opravdu odpudivý! „A žena byla oděna v purpuru a šarlatu a byla ozdobena zlatem a drahokamy a perlami a v ruce měla zlatý pohár, který byl plný ohavností a nečistot jejího smilstva. A na jejím čele bylo napsáno jméno, záhada: ‚Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.‘ A viděl jsem, že ta žena je opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků.“ — Zjevení 17:4–6a.

23. Jaké je plné jméno Velkého Babylóna a co znamená?

²³ Jak bylo zvykem ve starověkém Římě, byla tato prostitutka označena jménem na čele.d Je to dlouhé jméno: „Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.“ Toto jméno je „záhada“, něco se skrytým významem. Ale v Božím ustanoveném čase má být tato záhada vysvětlena. Anděl dává Janovi dost informací, aby dnes mohli Jehovovi služebníci rozeznat plný význam tohoto popisného jména. Poznáváme, že Velký Babylón jsou všechna falešná náboženství. Je to „matka nevěstek“, protože všechna jednotlivá falešná náboženství světa, včetně mnoha sekt křesťanstva, jsou jako její dcery, neboť napodobují její duchovní prostituci. Je také matkou „ohavností země“ v tom smyslu, že zrodila odporné potomstvo, jako například modlářství, spiritismus, věštectví, astrologii, hádání z ruky, lidské oběti, chrámovou prostituci, opilství k poctě falešným bohům a jiné nemravné praktiky.

24. Proč je vhodné, že je Velký Babylón viděn oděný ‚v purpuru a šarlatu‘ a ‚ozdobený zlatem a drahokamy a perlami‘?

²⁴ Velký Babylón je oděn „v purpuru a šarlatu“, což jsou královské barvy, a je ‚ozdoben zlatem a drahokamy a perlami‘. To je opravdu výstižné. Jen si uvědom všechny ty nádherné budovy, vzácné sochy a malby, nesmírně cenné ikony a jiné náboženské pomůcky a také nepředstavitelnou hodnotu majetku a hotovostí, kterou nahromadila náboženství světa. Velký Babylón nashromáždil — a někdy také ztratil — nedozírné bohatství, ať již ve Vatikánu nebo ve Spojených státech, v nichž je soustředěna říše televizního evangelismu, nebo v exotických klášterech a chrámech Orientu.

25. a) Co symbolizuje obsah ‚zlatého poháru, který byl plný ohavností‘? b) V jakém smyslu je symbolická nevěstka opilá?

²⁵ Nyní se podívej, co má nevěstka v ruce. Jan byl asi velice překvapen při pohledu na to — je to zlatý pohár „plný ohavností a nečistot jejího smilstva“. Je to pohár obsahující ‚víno hněvu jejího smilstva‘, a přinutila všechny národy, aby ho pily. (Zjevení 14:8; 17:4) Vně pohár vypadá jako nádherný, ale jeho obsah je odporný, nečistý. (Srovnej Matouše 23:25, 26.) Obsahuje všechny špinavé praktiky a lži, jichž tato velká nevěstka užívala ke svádění národů a k tomu, aby je uvedla pod svůj vliv. Ale Jan vidí ještě něco odpornějšího, že je totiž tato nevěstka sama opilá, a to krví Božích služebníků. Ano, později čteme, že v ní „byla. . . nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi“. (Zjevení 18:24) To je skutečně ohromná vina krve!

26. Co dokazuje, že na Velkém Babylónu spočívá vina krve?

²⁶ Světová říše falešného náboženství prolila během staletí celá moře krve. Například ve středověkém Japonsku byly chrámy v Kjótu přeměněny v pevnosti a bojující mnichové, kteří vzývali „svaté jméno Buddhovo“, se navzájem pobíjeli, až krev tekla po ulicích. Ve dvacátém století pochodovalo duchovenstvo křesťanstva s vojsky svých zemí, a ta se pobíjela navzájem, takže přišlo o život nejméně sto miliónů lidí. V říjnu 1987 řekl bývalý prezident Spojených států Nixon: „Dvacáté století je v historii nejkrvavější. Ve válkách v tomto století bylo zabito více lidí než ve všech válkách v předcházejících stoletích.“ Bůh pronáší nepříznivý soud nad náboženstvím světa za jejich podíl na tom všem. „Ruce prolévající nevinnou krev“ jsou Jehovovi odporné. (Přísloví 6:16, 17) Jan předtím slyšel od oltáře zvolání: „Až dokdy, Svrchovaný Pane, svatý a pravý, se budeš zdržovat a nebudeš soudit a mstít naši krev na těch, kteří bydlí na zemi?“ (Zjevení 6:10) Až přijde čas, aby byla dána odpověď na tuto otázku, bude se to velmi bolestně dotýkat Velkého Babylóna, matky nevěstek a ohavností země.

[Poznámky pod čarou]

„Jehova, Všemohoucí,“ neposvěcuje takové modlářství, ale naopak vybízí křesťany: „Vyjděte. . . z jejich středu a oddělte se,. . . a přestaňte se dotýkat nečistého.“ — 2. Korinťanům 6:14–18.

[Rámeček na straně 237]

Churchill odhaluje ‚prostituci‘

V knize Před bouří (1948, angl.) píše Winston Churchill o tom, že Hitler jmenoval Franze von Papena německým vyslancem ve Vídni, aby buď „podkopal nebo získal vedoucí osobnosti rakouské politiky“. Churchill cituje vyslance Spojených států ve Vídni, který řekl o von Papenovi: „Papen mi říká. . . vrcholně drzým a cynickým způsobem. . ., že chce využít své pověsti dobrého katolíka, aby mohl ovlivnit Rakušany, jako byl například kardinál Innitzer.“

Když se Rakousko vzdalo a Hitlerovy úderné oddíly vpochodovaly do Vídně, nařídil katolický kardinál Innitzer, aby na všech rakouských kostelech zavlály vlajky s hákovým křížem, aby zvonily zvony a aby byly vznášeny modlitby za Adolfa Hitlera na počest jeho narozenin.

[Rámeček na straně 238]

Pod tímto titulkem vyšel 7. prosince 1941 v prvním vydání listu The New York Times tento článek:

‚VÁLEČNÁ MODLITBA‘ ZA ŘÍŠI

„Katoličtí biskupové ve Fuldě prosí o požehnání a vítězství . . . Konference německých katolických biskupů, kteří se sešli ve Fuldě, doporučila zavedení zvláštní ‚válečné modlitby‘, která má být čtena na začátku a na konci všech bohoslužeb. V modlitbě je vyjadřována prosba k Prozřetelnosti, aby byly německé zbraně požehnány vítězstvím a aby byl chráněn život a zdraví všech vojáků. Biskupové dali také katolickému duchovenstvu pokyn, aby nejméně jednou měsíčně při zvláštním nedělním kázání pamatovali na německé vojáky, ‚na pevnině, na moři i ve vzduchu‘.“

Z pozdějších vydání tohoto listu byl článek stažen. Právě 7. prosince 1941 Japonsko, spojenec nacistického Německa, zaútočilo na americkou flotilu v přístavu Pearl Harbor.

[Rámeček na straně 244]

‚Rouhavá jména‘

Když dvourohé divoké zvíře podnítilo po první světové válce vznik Společnosti národů, jeho mnozí náboženští milovníci se okamžitě snažili poskytnout tomuto kroku náboženské posvěcení. Tak byla tato nová mírová organizace ‚naplněna rouhavými jmény‘.

„Křesťanství může poskytnout dobrou vůli, dynamickou sílu, která stojí za Společností [národů], a tak může ze smlouvy, jež je cárem papíru, učinit nástroj Božího království.“ — The Christian Century, USA, 19. června 1919, s. 15.

„Záměrem Společnosti národů je rozšířit do mezinárodních vztahů myšlenku Božího království jakožto světa pořádku a dobré vůle. . . Právě za to se modlí všichni křesťané, když říkají: ‚Přijď tvé království‘.“ — The Christian Century, USA, 25. září 1919, s. 7.

„Tmelem Společnosti národů je Kristova krev.“ — Dr. Frank Crane, protestantský kazatel, USA.

„[Národní] rada [kongregačních církví] podporuje smlouvu [Společnosti národů] jako jediný politický nástroj, který je nyní k dispozici a jímž může být v záležitostech národů duch Ježíše Krista uveden v širším měřítku do praxe.“ — The Congregationalist and Advance, USA, 6. listopadu 1919, s. 642.

„Konference vyzývá všechny metodisty, aby zastávali a všestranně podpořili ideály [Společnosti národů], vyjádřené představou Boha Otce a Božích pozemských dětí.“ — Wesleyská metodistická církev, Británie.

„Když uvážíme cíle, možnosti a předsevzetí této úmluvy, vidíme, že obsahuje jádro učení Ježíše Krista: Boží království a jeho spravedlnost. . . Není to nic menšího.“ — Kázání arcibiskupa z Canterbury při zahájení shromáždění Společnosti národů v Ženevě 3. prosince 1922.

„Společnost národů má v této zemi stejné svaté právo jako kterákoli jiná humanitární misionářská společnost, protože je nyní nejúčinnějším prostředkem vlády Krista jako Knížete pokoje mezi národy.“ — Dr. Garvie, kongregacionalistický kazatel, Británie.

[Mapa na straně 236]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Falešné nauky, jimž se učí na celém světě, pocházejí z Babylóna

Babylón

Trojice neboli triády bohů

Lidská duše žije po smrti

Spiritismus — mluvení s „mrtvými“

Užívání obrazů při uctívání

Užívání kouzel k usmíření démonů

Ovládání prostřednictvím mocného kněžstva

[Obrázek na straně 239]

Starověký Babylón seděl na mnohých vodách

[Obrázek na straně 239]

Dnešní velká nevěstka také sedí na „mnohých vodách“

[Obrázek na straně 241]

Velký Babylón sedí na nebezpečném divokém zvířeti

[Obrázky na straně 242]

Náboženská nevěstka se dopouštěla smilstva s králi země

[Obrázky na straně 245]

Žena je „opilá krví svatých“

Kapitola 34

Děsivá záhada vyřešena

1. a) Jak reaguje Jan, když vidí velkou nevěstku a hrozné zvíře, na němž jede, a proč tak reaguje? b) Jak dnes reaguje Janova třída, zatímco se vyvíjejí události ve splnění prorockého vidění?

JAK to na Jana působí, když vidí velkou nevěstku a hrozné zvíře, na kterém jede? Sám na to odpovídá: „Když jsem ji tedy zahlédl, divil jsem se velkým divením.“ (Zjevení 17:6b) Takový pohled by nemohl nikdy být výplodem pouhé lidské fantazie. A přece — daleko v pustině — je vidět zhýralá nevěstka, jak sedí na příšerném šarlatovém divokém zvířeti! (Zjevení 17:3) Janova třída se dnes také diví velkým divením, když se události vyvíjejí ve splnění prorockého vidění. Kdyby to mohli vidět lidé ze světa, vykřikli by: „To je neuvěřitelné!“ A vládci světa by po nich opakovali: „To je nemyslitelné!“ Ale v naší době se toto vidění stává šokující skutečností. Boží lid se již význačně podílí na splňování tohoto vidění, a to jej ujišťuje, že bude proroctví postupovat dále až ke svému ohromujícímu vyvrcholení.

2. a) Co říká anděl Janovi, když vidí Janův údiv? b) Co bylo zjeveno Janově třídě a jak se to stalo?

² Anděl si všímá Janova překvapení. „A tak,“ pokračuje Jan, „mi anděl řekl: ‚Proč ses divil? Chci ti povědět záhadu té ženy a divokého zvířete, které ji nese a které má sedm hlav a deset rohů.‘“ (Zjevení 17:7) Anděl nyní odhalí záhadu! Vysvětluje udivenému Janovi různé stránky tohoto vidění a dramatické události, k nimž má dojít. Bdělá Janova třída dnes slouží pod vedením andělů, a proto jí je odhalováno porozumění tohoto proroctví. „Nepatří výklady Bohu?“ Věrný Josef tomu věřil, a stejně tomu věříme i my. (1. Mojžíšova 40:8; srovnej Daniela 2:29, 30.) Boží lid je jakoby uprostřed jeviště, když mu Jehova vysvětluje, jaký význam má toto vidění a jak bude působit na jejich život. (Žalm 25:14) Právě včas jim dal pochopit záhadu této ženy a divokého zvířete. — Žalm 32:8.

3, 4. a) Jakou veřejnou přednášku pronesl N. H. Knorr v roce 1942 a jak v ní bylo ukázáno, co je šarlatové divoké zvíře? b) O kterých slovech, jež pronesl anděl Janovi, mluvil N. H. Knorr?

³ Od 18. do 20. září 1942, uprostřed druhé světové války, konali svědkové Jehovovi ve Spojených státech amerických svůj Teokratický sjezd nového světa. Ústřední sjezdové město, Cleveland ve státě Ohio, bylo telefonicky spojeno s více než 50 jinými sjezdovými městy, takže vrcholný počet účastníků byl 129 699. Pokud to dovolovaly válečné podmínky, opakoval se program při jiných sjezdech po celém světě. V té době mnozí z Jehovova lidu očekávali, že válka přeroste v Boží bitvu armagedonskou. Proto vyvolal velkou zvědavost název veřejné přednášky „Mír — může být trvalý?“ Jak se mohl odvážit nový prezident Společnosti Strážná věž, N. H. Knorr, mluvit o míru, když se zdálo, že národy čeká něco právě opačného?a Janova třída totiž věnovala „více než obvyklou pozornost“ Božímu prorockému slovu. — Hebrejcům 2:1; 2. Petra 1:19.

⁴ Jaké světlo vrhla přednáška „Mír — může být trvalý?“ na proroctví? N. H. Knorr jasně ukázal, že šarlatové divoké zvíře ze Zjevení 17:3 je Společnost národů, a potom rozebíral její bouřlivý vývoj podle dalších slov, která řekl anděl Janovi: „Divoké zvíře, které jsi viděl, bylo, ale není, a přece se chystá vystoupit z propasti a má odejít do zničení.“ — Zjevení 17:8a.

5. a) Jak se stalo, že „divoké zvíře bylo, ale není“? b) Jak odpověděl N. H. Knorr na otázku, zda „zůstane Společnost v propasti“?

⁵ „Divoké zvíře. . . bylo.“ Ano, existovalo jako Společnost národů od 10. ledna 1920 a v různých dobách se v něm účastnilo 63 národů. Ale Japonsko, Německo a Itálie postupně ze Společnosti vystoupily a bývalý Sovětský svaz byl vyloučen. V září 1939 rozpoutal nacistický diktátor Německa druhou světovou válku.b Společnost národů nedokázala zachovat ve světě mír, a tak padla do propasti nečinnosti. V roce 1942 již patřila minulosti. Přesně v té kritické době ukázal Jehova svému lidu plný význam tohoto vidění — neučinil to předem, ale ani dodatečně. Při Teokratickém sjezdu nového světa mohl N. H. Knorr v souladu s proroctvím prohlásit, že „divoké zvíře. . . není“. Potom položil otázku: „Zůstane tato Společnost v propasti?“ Citoval Zjevení 17:8 a odpověděl: „Společenství světských národů opět povstane.“ A právě to se stalo — k ospravedlnění Jehovova prorockého slova.

Vystupuje z propasti

6. a) Kdy vystoupilo šarlatové divoké zvíře z propasti a s jakým novým jménem? b) Proč jsou Spojené národy skutečně oživením šarlatového divokého zvířete?

⁶ Šarlatové divoké zvíře opravdu vystoupilo z propasti. Dne 26. června 1945 hlasovalo 50 národů v San Francisku ve Spojených státech s hlučným vytrubováním pro přijetí charty Organizace spojených národů. Tato organizace měla „udržovat mezinárodní mír a bezpečnost“. Společnost národů a Spojené národy měly mnoho společného. The World Book Encyclopedia o tom říká: „V některých ohledech se Spojené národy podobají Společnosti národů, která byla organizována po první světové válce. . . Mnohé z národů, které založily Spojené národy, založily kdysi také Společnost národů. Podobně jako Společnost byly Spojené národy vytvořeny k zachování míru mezi národy. Hlavní orgány Spojených národů jsou velmi podobné orgánům Společnosti.“ Spojené národy jsou tedy skutečně oživením šarlatového divokého zvířete. Mají 190 členských národů, což daleko převyšuje 63 členů Společnosti; Spojené národy také přijaly rozsáhlejší odpovědnosti než jejich předchůdce.

7. a) Jak obyvatelé země užasli v obdivu nad oživeným šarlatovým divokým zvířetem? b) Jakého cíle nedosahují Spojené národy a co řekl v tomto ohledu jejich generální tajemník?

⁷ Zpočátku byly do Spojených národů vkládány velké naděje. Tím se splnila andělova slova: „A až ti, kteří bydlí na zemi, uvidí, jak divoké zvíře bylo, ale není, a přece bude přítomno, užasnou v obdivu, ale jejich jména nebyla napsána na svitku života od založení světa.“ (Zjevení 17:8b) Obyvatelé země obdivovali tento nový kolos působící ze svého velkolepého ústředí nad řekou East River v New Yorku. Skutečný mír však Spojeným národům unikal. Po většinu 20. století byl světový mír zachováván pouze hrozbou „vzájemně zajištěného zničení“ (MAD) a závody ve zbrojení se stupňovaly do astronomických rozměrů. Po více než čtyřicetiletém úsilí ze strany Spojených národů si tehdejší generální tajemník Javier Pérez de Cuéllar v roce 1985 posteskl: „Žijeme v dalším věku fanatiků a nevíme, co s tím dělat.“

8, 9. a) Proč nemohou Spojené národy vyřešit problémy světa a co se s nimi zakrátko stane podle Božího výnosu? b) Proč nejsou jména zakladatelů a obdivovatelů Spojených národů napsána na Božím „svitku života“? c) Co úspěšně splní Jehovovo Království?

⁸ OSN nemá žádné řešení. A proč? Protože Ten, který dal život celému lidstvu, nedal život Spojeným národům. Jejich život nebude trvat dlouho, protože podle Božího výnosu mají ‚odejít do zničení‘. Jména zakladatelů a obdivovatelů Spojených národů nejsou napsána na Božím svitku života. Jak by mohli hříšní, smrtelní lidé, z nichž mnozí se vysmívají Božímu jménu, dosáhnout prostřednictvím Spojených národů toho, co Jehova Bůh podle svého prohlášení hodlá vytvořit nikoli prostředky lidskými, ale prostřednictvím Království svého Krista? — Daniel 7:27; Zjevení 11:15.

⁹ Spojené národy jsou vlastně rouhavou napodobeninou Božího mesiášského Království pod Knížetem pokoje, Ježíšem Kristem, jehož knížecí panství nebude mít konec. (Izajáš 9:6, 7) I kdyby snad Spojené národy slátaly nějaký dočasný mír, zakrátko by znovu propukaly války. Taková je totiž povaha hříšných lidí. „Jejich jména nebyla napsána na svitku života od založení světa.“ Jehovovo mesiášské Království nejen zavede na zemi trvalý mír, ale na základě Ježíšovy vykupující oběti budou také vzkříšeni mrtví, spravedliví i nespravedliví, kteří jsou v Boží paměti. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15) V tom jsou zahrnuti všichni, kteří zůstali pevní navzdory útokům Satana a jeho semene, a jiní, kteří budou muset ještě svou poslušnost dokázat. Je zřejmé, že Boží svitek života nebude nikdy obsahovat jména tvrdošíjných podporovatelů Velkého Babylóna ani jména těch, kteří dále uctívali divoké zvíře. — 2. Mojžíšova 32:33; Žalm 86:8–10; Jan 17:3; Zjevení 16:2; 17:5.

Mír a bezpečí — marná naděje

10, 11. a) Co vyhlásily Spojené národy v roce 1986 a jakou to vyvolalo odezvu? b) Kolik „náboženských rodin“ se sešlo v italském Assisi k modlitbám za mír? Vyslýchá Bůh takové modlitby? Vysvětli to.

¹⁰ Ve snaze podpořit naděje lidstva vyhlásily Spojené národy rok 1986 za Mezinárodní rok míru s námětem „Uchránit mír a budoucnost lidstva“. Válčící národy byly vyzvány, aby zastavily palbu, a to alespoň na rok. Jak reagovaly? Podle zprávy Mezinárodního ústavu pro výzkum míru přišlo jen v roce 1986 o život v důsledku válek až pět miliónů lidí! Byly sice vydány zvláštní mince a pamětní známky, ale většina národů vykonala v tom roce jen málo pro svůj ideál míru. Ale světová náboženství — vždy toužící po tom, aby měla u Spojených národů dobrou pověst — všemožně ten rok propagovala. Prvního ledna 1986 pochválil papež Jan Pavel II. Spojené národy a nový rok zasvětil míru. A 27. října shromáždil vedoucí představitele mnoha světových náboženství v italském Assisi, aby se společně modlili o mír.

¹¹ Vyslýchá Bůh takové modlitby za mír? Ke kterému Bohu se tito náboženští vůdcové modlili? Kdybychom se jich zeptali, každá skupina by odpověděla jinak. Existuje snad nějaký panteon miliónů bohů, kteří mohou slyšet a vyslýchat prosby předkládané mnoha různými způsoby? Mnozí účastníci uctívali trojici křesťanstva.c Buddhisté, hinduisté a jiní odříkávali modlitby k nespočetným bohům. Celkem se tam shromáždilo dvanáct „náboženských rodin“, které byly zastoupeny význačnými osobnostmi, jako anglikánský arcibiskup z Canterbury, buddhistický dalajláma, metropolita ruské ortodoxní církve, prezident tokijského sdružení šintoistické svatyně, afričtí animisté a dva američtí Indiáni v honosných péřových čelenkách. Byla to přinejmenším pestrá skupina, která se výborně hodila pro efektní televizní záběry. Jedna skupina se modlila bez přestání 12 hodin. (Srovnej Lukáše 20:45–47.) Vystoupily však některé z těchto modliteb až nad dešťové mraky, které se kupily nad tímto shromážděním? To se nestalo z těchto důvodů:

12. Proč Bůh nevyslyšel modlitby za mír, které přinášeli náboženští vůdcové světa?

¹² Na rozdíl od těch, kteří ‚chodí ve jménu Jehovy‘, žádný z těchto stoupenců náboženství se nemodlil k Jehovovi, živému Bohu, jehož jméno se vyskytuje v původním textu Bible asi 7 000 krát. (Micheáš 4:5; Izajáš 42:8, 12)d Jako skupina nepřistupovali k Bohu ve jménu Ježíše, a většina z nich dokonce v Ježíše Krista nevěří. (Jan 14:13; 15:16) Nikdo z nich nekoná Boží vůli pro naši dobu, což je světaširé kázání o Božím přicházejícím Království — nikoli o Spojených národech — jako o skutečné naději pro lidstvo. (Matouš 7:21–23; 24:14; Marek 13:10) Většina jejich náboženských organizací se v dějinách účastnila krvavých válek, včetně dvou světových válek ve 20. století. Takovým Bůh říká: „I když vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám; vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím.“ — Izajáš 1:15; 59:1–3.

13. a) Proč je významné, že si náboženští vůdcové světa podali ruce se Spojenými národy ve volání po míru? b) K jakému vyvrcholení dospěje podle božské předpovědi volání po míru?

¹³ Je také velice významné, že si tentokrát náboženští vůdcové světa podali ruce se Spojenými národy ve volání po míru. Rádi by pro své vlastní výhody ovlivňovali Spojené národy, a to především v dnešní době, kdy tolik jejich lidí opouští náboženství. Volají stejně jako nevěrní vůdcové starověkého Izraele: „‚Je mír! Je mír!‘, když žádný mír není.“ (Jeremjáš 6:14) Jejich volání po míru bude jistě pokračovat a sílit až k tomu, co apoštol Pavel prorocky vylíčil jako vyvrcholení: „Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci. Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ — 1. Tesaloničanům 5:2, 3.

14. Jakou podobu by mohlo mít volání „Mír a bezpečnost!“ a jak se můžeme vyvarovat toho, abychom jím nebyli svedeni?

¹⁴ Obrat „mír a bezpečnost“ je v posledních letech často slyšet z úst politiků, když mluví o různých lidských plánech. Jsou takové snahy světových vůdců počátkem splnění 1. Tesaloničanům 5:3, anebo Pavel mluvil o nějaké konkrétní události, která bude tak výrazná, že upoutá pozornost celého světa? Biblickým proroctvím lze často plně porozumět až tehdy, když se splní, nebo v průběhu jejich splňování. Na odpověď si proto musíme počkat. Křesťané však vědí, že ať už národy dosáhnou jakéhokoli míru a bezpečí, bude to jen vnější zdání a v zásadě se nic nezmění. Sobectví, nenávist, zločinnost, rozklad rodin, nemravnost, nemoci, zármutek a smrt — to vše bude existovat dále. Právě proto žádné provolání o ‚míru a bezpečnosti‘ nemusí svést tebe, jestliže zůstáváš bdělý vzhledem k významu světových událostí a dbáš na prorocké výstrahy Božího slova. — Marek 13:32–37; Lukáš 21:34–36.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 250]

Paradox „míru“

Ačkoli byl rok 1986 prohlášen ve Spojených národech za Mezinárodní rok míru, sebevražedné závody ve zbrojení se stupňovaly. Publikace Světové vojenské a sociální výdaje v roce 1986 (angl.) uvádí tyto podrobnosti, jež vedou k vystřízlivění:

Celosvětové vojenské výdaje v roce 1986 dosáhly 900 miliard dolarů.

Z celosvětových vojenských výdajů by položka, připadající na jedinou hodinu, stačila k očkování 3,5 miliónu lidí, kteří ročně umírali následkem infekčních nemocí, jimž je možné zabránit.

V celosvětovém měřítku žil každý pátý člověk v naprosté bídě. Všichni tito hladovějící lidé by mohli být syceni celý rok za cenu, kterou vynakládal svět na zbrojení během pouhých dvou dnů.

Výbušná síla světových zásob jaderných zbraní byla 160 000 000 krát větší než výbušná síla, která se projevila při výbuchu v Černobylu.

K dispozici byla jaderná bomba o výbušné síle 500 krát větší, než jakou měla bomba svržená v roce 1945 na Hirošimu.

Obsahem tehdejších jaderných arzenálů mohlo být zničeno více než milión Hirošim. Obsahovaly 2 700 krát větší výbušnou energii, než jaká byla uvolněna ve druhé světové válce, kdy zahynulo 38 miliónů lidí.

Války byly častější a bylo při nich více obětí na životech. V 18. století si války vyžádaly celkem 4,4 miliónu obětí na životech, v 19. století 8,3 miliónu a v prvních 86 letech 20. století 98,8 miliónu. Od 18. století vzrůstal počet válečných obětí na životech více než šestkrát rychleji než obyvatelstvo světa. Ve 20. století připadalo na jednu válku desetkrát více obětí na životech než v 19. století.

[Obrázky na straně 247]

Podle proroctví o šarlatovém divokém zvířeti byla Společnost národů během druhé světové války v propasti, ale byla oživena v podobě Spojených národů

[Obrázky na straně 249]

Zástupci světových náboženství podpořili „Rok míru“, který vyhlásily Spojené národy, a vznášeli v italském městě Assisi směsici modliteb, ale nikdo z nich se nemodlil k živému Bohu, Jehovovi

Kapitola 35

Vykonání rozsudku nad Velkým Babylónem

1. Jak popisuje anděl šarlatové divoké zvíře a jakou moudrost potřebujeme, abychom porozuměli symbolům Zjevení?

ANDĚL dále popisuje šarlatové divoké zvíře vylíčené ve Zjevení 17:3. Říká Janovi: „Zde dochází na inteligenci, která má moudrost: Sedm hlav znamená sedm hor, kde na vrcholku sedí žena. A je sedm králů: pět padlo, jeden je, ten další ještě nepřišel, ale až přece přijde, musí zůstat na krátkou chvíli.“ (Zjevení 17:9, 10) Anděl zde zprostředkovává moudrost shora, jedinou moudrost, která může poskytnout porozumění symbolům ve Zjevení. (Jakub 3:17) Tato moudrost osvěcuje Janovu třídu a její společníky a ukazuje jim, v jak vážné době žijeme. V Bohu oddaných srdcích vyvolává ocenění pro Jehovovy soudy, které mají být nyní vykonány, a vštěpuje zdravou bázeň před Jehovou. Přísloví 9:10 o tom říká: „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti a poznání Nejsvětějšího, to je porozumění.“ Co nám zjevuje božská moudrost o divokém zvířeti?

2. Co znamená sedm hlav šarlatového divokého zvířete a jak jich „pět padlo, jeden je“?

² Sedm hlav tohoto dravého zvířete představuje sedm „hor“ neboli sedm „králů“. Oba výrazy jsou v Písmu užívány k označení vládních mocí. (Jeremjáš 51:24, 25; Daniel 2:34, 35, 44, 45) V Bibli se mluví o šesti světových velmocech, které ovlivňovaly záležitosti Božího lidu: o Egyptu, Asýrii, Babylónu, Médo–Persii, Řecku a Římu. V době, kdy dostal Jan Zjevení, patřilo pět z nich již minulosti, zatímco Řím byl ještě velmi silnou světovou velmocí. To dobře odpovídá slovům „pět padlo, jeden je“. Co však je „ten další“, který měl ještě přijít?

3. a) Jak se rozdělila Římská říše? b) K jakému vývoji došlo na Západě? c) Jak se máme dívat na Svatou říši římskou?

³ Římská říše trvala dále a ještě se rozšiřovala staletí po Janově době. V roce 330 n. l. přestěhoval císař Konstantin své hlavní město z Říma do Byzantia, které pojmenoval Konstantinopolis. V roce 395 n. l. se Římská říše rozdělila v část východní a západní. V roce 410 n. l. podlehl samotný Řím Alarichovi, králi Vizigotů (což byl germánský kmen, který se obrátil k ariánskému „křesťanství“). Germánské kmeny (také „křesťanské“) dobyly Španělsko a většinu římského území v severní Africe. V Evropě probíhala neklidná, bouřlivá staletí plná změn. Na Západě povstali význační císaři, například Karel Veliký, který v 9. století vytvořil alianci s papežem Lvem III., a Fridrich II., který panoval ve 13. století. Jejich říše se sice nazývala Svatá římská říše, ale byla daleko menší než bývalá Římská říše ve svém vrcholném údobí. Nebyla to ani tak nová říše, jako spíše obnovování nebo pokračování starověké velmoci.

4. Jakých úspěchů dosáhla Východní říše, ale co se stalo s většinou bývalých území starověkého Říma v severní Africe, ve Španělsku a v Sýrii?

⁴ Vztahy mezi Východní římskou říší se střediskem v Konstantinopoli a říší Západní byly poněkud napjaté. V šestém století se východnímu císaři Justinianovi I. podařilo znovu dobýt velkou část severní Afriky a zasáhl vojensky také ve Španělsku a Itálii. V sedmém století získal Justinián II. pro svou říši oblasti Makedonie, které kdysi dobyly slovanské kmeny. Ale v osmém století již měla většinu dřívějších území starověkého Říma v severní Africe, ve Španělsku a v Sýrii nová říše islámská, a tak se tato území dostala z nadvlády jak Konstantinopole, tak i Říma.

5. Jak lze vysvětlit, že všechny stopy politické Římské říše pominuly ze světové scény teprve po mnoha stoletích, ačkoli město Řím padlo v roce 410 n. l.?

⁵ Samotné město Konstantinopolis vydrželo poněkud déle. Přečkalo časté útoky Peršanů, Arabů, Bulharů a Rusů, až nakonec v roce 1203 padlo — nikoli do rukou muslimů, ale křižáků ze Západu. V roce 1453 se však dostalo pod moc muslimského osmanského panovníka Mohameda II. a zakrátko se stalo hlavním městem osmanské neboli turecké říše. A tak město Řím sice padlo v roce 410 n. l., ale stopy politické Římské říše pominuly ze světové scény teprve po mnoha staletích. A i potom byl její vliv stále patrný v náboženských říších založených na římském papežství a na východních ortodoxních církvích.

6. Které zcela nové říše se vytvořily a která z nich dosáhla největších úspěchů?

⁶ V 15. století však byly na některých územích vybudovány zcela nové říše. Některé z těchto nových imperiálních mocností byly založeny v územích dřívějších římských kolonií, ale jejich říše nebyly pouhým pokračováním Římské říše. Portugalsko, Španělsko, Francie a Holandsko ovládaly nesmírně rozsáhlá území. Ale nejúspěšnější byla Británie, která posléze ovládala impérium tak ohromné, že ‚nad ním nikdy nezapadlo slunce‘. Tato říše se v různých dobách rozkládala nad velkou částí Severní Ameriky, Afriky, Indie a jihovýchodní Asie a rozšířila se i do jižního Pacifiku.

7. Jak vznikla jakási dvojitá světová velmoc a jak dlouho měla podle Janových slov trvat tato sedmá ‚hlava‘ neboli světová velmoc?

⁷ V 19. století již některé kolonie v Severní Americe nepatřily Británii, protože se předtím odtrhly a vytvořily nezávislé Spojené státy americké. Určité politické konflikty mezi novým státem a dřívější mateřskou zemí přetrvávaly. Ale první světová válka přinutila obě země, aby uznaly své společné zájmy, a upevnila mezi nimi zvláštní vztah. Tak začala existovat jakási dvojitá světová velmoc, skládající se ze Spojených států, nyní nejbohatšího národa světa, a Velké Británie, sídla největší světové říše. Zde je tedy sedmá ‚hlava‘ neboli světová říše, která trvá až do času konce a v jejíchž územích začali poprvé působit novodobí svědkové Jehovovi. Ve srovnání s dlouhou vládou šesté hlavy bude sedmá trvat jen „na krátkou chvíli“, dokud Boží Království nezničí všechny národní celky.

Proč se mluví o osmém králi?

8, 9. Jak nazývá anděl symbolické šarlatové divoké zvíře a v jakém smyslu ono pochází z těch sedmi?

⁸ Anděl dále vysvětluje Janovi: „A divoké zvíře, které bylo, ale není, je také samo osmým králem, ale pochází z těch sedmi a odchází do zničení.“ (Zjevení 17:11) Toto symbolické šarlatové divoké zvíře „pochází“ ze sedmi hlav; to znamená, že se zrodilo z oněch hlav původního ‚divokého zvířete. . . z moře‘, jehož je šarlatové divoké zvíře obrazem; vděčí mu za svou existenci. V jakém smyslu? V roce 1919 byla Anglo–americká velmoc hlavou, která byla na vzestupu. Předcházejících šest hlav již padlo a postavení dominantní světové mocnosti přešlo na tuto dvojitou hlavu a bylo v ní nyní soustředěno. Tato sedmá hlava, jako současný představitel řady světových velmocí, byla hybnou silou při zakládání Společnosti národů a je stále důležitým zastáncem a finančním podporovatelem Spojených národů. Tak v symbolickém smyslu šarlatové divoké zvíře — osmý král — „pochází“ z původních sedmi hlav. Z tohoto hlediska výrok, že vzešel z těch sedmi, dobře odpovídá dřívějšímu zjevení, podle kterého divoké zvíře s dvěma rohy jako beránek [Anglo–americká světová velmoc, sedmá hlava původního divokého zvířete] podněcovalo k vytvoření obrazu a dalo mu život. — Zjevení 13:1, 11, 14, 15.

⁹ A navíc, mezi původními členy Společnosti národů byly mimo Velkou Británii také vlády, které panovaly v sídlech některých dřívějších hlav, totiž v Řecku, v Íránu (Persie) a v Itálii (Řím). Vlády panující nad územím, které bylo kdysi ovládáno předcházejícími šesti světovými velmocemi, se posléze staly členy obrazu divokého zvířete a poskytovaly mu podporu. Také v tomto smyslu lze říci, že šarlatové divoké zvíře vzešlo ze sedmi světových velmocí.

10. a) Proč lze říci, že je šarlatové divoké zvíře „také samo osmým králem“? b) Jak vyjádřil jeden představitel bývalého Sovětského svazu podporu Spojeným národům?

¹⁰ Povšimněme si, že šarlatové divoké zvíře „je také samo osmým králem“. Dnešní Spojené národy jsou tedy vybudovány tak, aby vypadaly jako světová vláda. Někdy dokonce tak jednají, když posílají vojska do pole, aby řešila mezinárodní spory, například v Koreji, na Sinajském poloostrově, v některých afrických zemích a v Libanonu. Je to však pouze obraz krále. Jako nějaký náboženský obraz, nemá ani on žádný skutečný vliv nebo moc, kromě snad toho, co do něj vložili ti, kteří ho stvořili a uctívají. Toto symbolické divoké zvíře někdy vypadá slabé; nikdy se však nestalo, že by ho diktátorsky orientovaní členové v takovém měřítku opustili, jak se to stalo Společnosti národů, která tak padla do propasti. (Zjevení 17:8) Jeden význačný představitel bývalého Sovětského svazu, který sice v jiných oblastech zastával zcela odlišné názory, se v roce 1987 připojil k římským papežům a vyjádřil Spojeným národům podporu. Dokonce vyzval k vytvoření „úplného systému mezinárodní bezpečnosti“ založeného na Spojených národech. Jan se zakrátko dozví, že přijde doba, kdy budou Spojené národy jednat se značnou autoritou. Potom na ně dojde řada a ‚odejdou do zničení‘.

Deset králů na jednu hodinu

11. Co říká Jehovův anděl o deseti rozích na symbolickém šarlatovém divokém zvířeti?

¹¹ V předcházející kapitole Zjevení vylil misky Božího hněvu šestý a sedmý anděl. Byli jsme tedy informováni o tom, že králové země jsou shromažďováni k Boží válce v Armagedonu a že ‚Velký Babylón má být připomenut před zrakem Boha‘. (Zjevení 16:1, 14, 19) Nyní se dozvíme podrobněji, jak na něm mají být vykonány Boží soudy. Naslouchejme opět Jehovovu andělu, když mluví s Janem. „A deset rohů, které jsi viděl, znamená deset králů, kteří ještě nepřijali království, ale přece přijmou autoritu jako králové na jednu hodinu s divokým zvířetem. Ti mají jednu myšlenku, a proto dávají svou moc a autoritu divokému zvířeti. Ti povedou bitvu s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů. Také ti povolaní a vyvolení a věrní to učiní s ním.“ — Zjevení 17:12–14.

12. a) Co znázorňuje těchto deset rohů? b) Jak to, že oněch symbolických deset rohů tehdy ‚ještě nepřijalo království‘? c) V jakém smyslu má nyní symbolických deset rohů „království“ a na jak dlouho?

¹² Deset rohů znázorňuje všechny politické moci, které v nynější době ovládají světovou scénu a podporují obraz divokého zvířete. Velmi málo dnešních zemí bylo známo v Janově době. A ty, které tehdy známé byly, například Egypt a Persie (Írán), mají dnes zcela jiné politické postavení. V prvním století tedy ‚deset rohů. . . ještě nepřijalo království‘. Ale nyní, v Pánově dnu, mají „království“ neboli politickou autoritu. Když se zhroutily velké koloniální mocnosti, zejména po druhé světové válce, zrodilo se mnoho nových národů. Ty musí, stejně jako dlouho existující mocnosti, panovat krátké období — jen „jednu hodinu“ — společně s divokým zvířetem, dokud Jehova neskoncuje se všemi světskými politickými mocemi v Armagedonu.

13. V jakém směru má deset rohů „jednu myšlenku“ a jaký proto budou mít určitě postoj k Beránkovi?

¹³ Dnes je jednou z nejsilnějších hybných sil těchto deseti rohů nacionalismus. Mají „jednu myšlenku“ v tom smyslu, že nechtějí přijmout Boží Království, ale chtějí si raději zachovat svou národní svrchovanost. V první řadě proto podpořily Společnost národů a Organizaci spojených národů — aby zachovaly světový mír a tak si udržely svou vlastní existenci. Takový postoj zaručuje, že bude deset rohů odporovat Beránkovi, „Pánovi pánů a Královi králů“, protože je Jehovovým předsevzetím, aby jeho Království pod vládou Ježíše Krista zakrátko všechna tato království nahradilo. — Daniel 7:13, 14; Matouš 24:30; 25:31–33, 46.

14. Jak mohou panovníci světa bojovat s Beránkem a k čemu to povede?

¹⁴ Proti Ježíšovi samotnému ovšem panovníci tohoto světa nemohou podniknout vůbec nic. Je v nebi, daleko z jejich dosahu. Ale na zemi jsou stále ještě Ježíšovi bratři, zbývající ze semene ženy, a jsou zdánlivě zranitelní. (Zjevení 12:17) Mnohé z těchto rohů se již projevily jako jejich rozhořčení nepřátelé, a tímto způsobem bojují s Beránkem. (Matouš 25:40, 45) Ale zakrátko přijde doba, kdy Boží Království „rozdrtí a ukončí všechna tato království“. (Daniel 2:44) Potom povedou králové země svůj poslední boj s Beránkem, jak zanedlouho uvidíme. (Zjevení 19:11–21) Nyní se však dozvídáme dost, abychom si uvědomili, že národy nebudou mít úspěch. Ačkoli mají se šarlatovým divokým zvířetem Spojených národů „jednu myšlenku“, nemohou porazit velkého „Pána pánů a Krále králů“ a nemohou porazit ani ‚ty povolané a vyvolené a věrné. . . s ním‘, k nimž patří jeho pomazaní následovníci, kteří jsou dosud na zemi. Také oni budou muset zvítězit, když na zlomyslná Satanova obviňování odpovědí zachováním ryzosti. — Římanům 8:37–39; Zjevení 12:10, 11.

Zpustošení nevěstky

15. Co říká anděl o nevěstce a o tom, jaký postoj k ní bude mít deset rohů a divoké zvíře a jak s ní budou jednat?

¹⁵ Boží lid není jediným terčem nepřátelství deseti rohů. Anděl nyní obrací Janovu pozornost zpět k nevěstce: „A říká mi: ‚Vody, které jsi viděl, kde sedí nevěstka, znamenají lidi a zástupy a národy a jazyky. A těch deset rohů, které jsi viděl, a divoké zvíře, ty budou nenávidět nevěstku a zpustoší ji a obnaží a sežerou její masité části a úplně ji spálí ohněm.‘“ — Zjevení 17:15, 16.

16. Proč se nebude moci Velký Babylón spoléhat na to, že mu jeho vody poskytnou ochranu a podporu, až se proti němu obrátí politické vládní systémy?

¹⁶ Stejně jako se starověký Babylón spoléhal na ochranu, kterou mu poskytovaly vody, tak se i dnes Velký Babylón spoléhá na své ohromné členstvo v podobě ‚lidí a zástupů a národů a jazyků‘. Anděl na ně právem obrací pozornost před tím, než začne mluvit o otřesném vývoji: politické vlády světa se s násilím obrátí proti Velkému Babylónu. Co nyní budou dělat všichni ti ‚lidé a zástupy a národy a jazyky‘? Boží lid již dnes varuje Velký Babylón, že vody Eufratu vyschnou. (Zjevení 16:12) Tyto vody se nakonec úplně vytratí. Nebudou moci poskytnout odporné staré nevěstce žádnou účinnou pomoc v hodině, kdy to bude nejvíc potřebovat. — Izajáš 44:27; Jeremjáš 50:38; 51:36, 37.

17. a) Proč Velkému Babylónu nepřispěje k záchraně jeho velké bohatství? b) Proč lze říci, že Velký Babylón rozhodně neskončí důstojně? c) Kdo se ještě připojí k deseti rohům neboli jednotlivým národům v jejich běsnění proti Velkému Babylónu?

¹⁷ Ohromné hmotné bohatství, které Velký Babylón má, ho zcela jistě nezachrání. Dokonce možná uspíší jeho zkázu, protože vidění ukazuje, že až divoké zvíře a deset rohů dá průchod své nenávisti proti nevěstce, strhnou z ní její královská roucha a všechny její šperky. Vyplení její bohatství. „Obnaží“ ji, potupně odhalí její skutečný charakter. To bude zpustošení! Ani její konec rozhodně nebude důstojný. Zničí ji, „sežerou její masité části“, a ponechají z ní jen kostru bez života. Nakonec ji „úplně. . . spálí ohněm“. Je spálena jako bacilonosič moru, vůbec není slušně pohřbena. Velkou nevěstku nezničí jen národy, znázorněné deseti rohy, ale v tomto běsnění se k nim připojí „divoké zvíře“, tedy samotné Spojené národy. Budou podporovat zničení falešného náboženství. Většina z více než 190 národů ve Spojených národech již projevila svým způsobem hlasování, že je nepřátelsky zaměřená proti náboženství, a to především proti náboženství křesťanstva.

18. a) Jak se již ukázalo, že důvod, proč by se národy obrátily proti babylónskému náboženství, je možný? b) Co bude základním důvodem pro totální útok proti velké nevěstce?

¹⁸ Proč budou národy jednat se svou bývalou milenkou tak tvrdě? V nedávných dobách jsme viděli, že důvod pro takový postup proti babylónskému náboženství je možný. Nepřátelský postoj oficiální vlády v takových zemích, jako byl Sovětský svaz a Čína, nesmírně zmenšil vliv náboženství. V protestantských částech Evropy se kostely vyprázdňují následkem všeobecné lhostejnosti a pochybností, takže je tam náboženství prakticky mrtvé. Rozsáhlá katolická říše je rozervána vzpourami a neshodami, které její představitelé nejsou schopni urovnat. Neměli bychom však ztratit ze zřetele skutečnost, že tento závěrečný, totální útok proti Velkému Babylónu přijde jako projev Božího nezměnitelného soudu proti velké nevěstce.

Uskutečnění Boží myšlenky

19. a) Jak může vykonání Jehovova soudu proti odpadlému Jeruzalému v roce 607 př. n. l. sloužit jako znázornění pro vykonání Jehovova soudu proti velké nevěstce? b) Co předstiňovalo pro naši dobu zpustošení, jež postihlo Jeruzalém v roce 607 př. n. l., kdy zůstal bez obyvatel?

¹⁹ Jak vykoná Jehova tento rozsudek? Ke znázornění může posloužit Jehovovo jednání proti jeho odpadlému lidu ve starověku. O tomto lidu řekl: „U jeruzalémských proroků jsem uviděl hrozné věci — dopouštějí se cizoložství a chodí ve falši; a posilují ruce zločinců, aby se neodvrátili každý od své vlastní špatnosti. Všichni se pro mne stali podobnými Sodomě a jeho obyvatelé podobnými Gomoře.“ (Jeremjáš 23:14) V roce 607 př. n. l. použil Jehova Nebukadnecara, aby z onoho duchovně cizoložného města ‚svlékl jeho oděv a odňal jeho krásné předměty a nechal je nahé a neoděné‘. (Ezekiel 23:4, 26, 29) Tehdejší Jeruzalém byl předobrazem dnešního křesťanstva, a jak viděl Jan již v předcházejících viděních, Jehova potrestá podobným způsobem křesťanstvo a ostatní falešné náboženství. Stav, v němž se ocitl Jeruzalém po roce 607 př. n. l., kdy byl opuštěný a neobydlený, ukazuje, jak bude vypadat náboženské křesťanstvo, až bude zbaveno svého bohatství a potupně odhaleno. A zbytku Velkého Babylóna se nebude dařit lépe.

20. a) Jak ukazuje Jan, že Jehova použije ještě jednou lidské panovníky k vykonání rozsudku? b) Co je Boží „myšlenka“? c) V jakém smyslu vyplní národy svou „jednu myšlenku“, ale čí myšlenka bude ve skutečnosti vykonána?

²⁰ Jehova opět používá lidské panovníky k vykonání soudu. „Bůh totiž vložil do jejich srdce, aby uskutečnily jeho myšlenku, ano aby uskutečnily svou jednu myšlenku tím, že dají své království divokému zvířeti, dokud nebudou dovršena Boží slova.“ (Zjevení 17:17) Co je Boží „myšlenka“? Zařídit věci tak, aby se vykonavatelé rozsudku nad Velkým Babylónem srotili a úplně jej zničili. Panovníci budou ovšem k útoku proti němu podněcováni přáním vykonat svou vlastní „jednu myšlenku“. Budou se domnívat, že poslouží jejich nacionalistickým zájmům, jestliže se obrátí proti velké nevěstce. Dojdou možná k názoru, že trvalá existence organizovaného náboženství v rámci jejich hranic ohrožuje jejich svrchovanost. Ale věci bude ve skutečnosti řídit Jehova; vykonají jeho myšlenku tím, že zničí jednou ranou jeho odvěkého, cizoložného nepřítele. — Srovnej Jeremjáše 7:8–11, 34.

21. Co zřejmě učiní národy, pokud jde o Spojené národy, jestliže má být šarlatové divoké zvíře použito ke zničení Velkého Babylóna?

²¹ Ano, národy použijí ke zničení Velkého Babylóna šarlatové divoké zvíře, Spojené národy. Nejednají ze svého vlastního podnětu, protože Jehova jim vkládá do srdce, „aby uskutečnily svou jednu myšlenku tím, že dají své království divokému zvířeti“. Až přijde čas, národy zřejmě uvidí, že je nutné posílit Spojené národy. Dají jim jakoby zuby, poskytnou jim veškerou autoritu a moc, kterou mají, aby se Spojené národy mohly obrátit proti falešnému náboženství a úspěšně proti němu bojovat, „dokud nebudou dovršena Boží slova“. Tak úplně skončí starobylá nevěstka a bude dobře, že bude odstraněna.

22. a) Co je zdůrazněno ve Zjevení 17:18 tím, jak anděl končí své svědectví? b) Jak reagují svědkové Jehovovi na odhalování záhady?

²² Jako kdyby mělo být zdůrazněno, že Jehova s naprostou jistotou vykoná svůj soud nad světovou říší falešného náboženství, končí anděl své svědectví slovy: „A žena, kterou jsi viděl, znamená velké město, jež má království nad králi země.“ (Zjevení 17:18) Jako Babylón v době Belšacarově byl i Velký Babylón „zvážen na vahách a shledán lehký“. (Daniel 5:27, EP) Vykonání rozsudku nad ním bude rychlé a konečné. A jak reagují svědkové Jehovovi na odhalení záhady o velké nevěstce a šarlatovém divokém zvířeti? Horlivě oznamují Jehovův den soudu, přičemž ‚líbezně‘ odpovídají všem, kteří upřímně hledají pravdu. (Kolosanům 4:5, 6; Zjevení 17:3, 7) V další kapitole poznáme, že všichni, kteří touží přežít vykonání rozsudku nad velkou nevěstkou, musí jednat, a to rychle.

[Obrázky na straně 252]

Postup sedmi světových velmocí

EGYPT

ASÝRIE

BABYLÓN

MÉDO–PERSIE

ŘECKO

ŘÍM

ANGLO–AMERIKA

[Obrázky na straně 254]

„Je také samo osmým králem“

[Obrázek na straně 255]

Obracejí se zády k Beránkovi a „dávají svou moc a autoritu divokému zvířeti“

[Obrázek na straně 257]

Křesťanstvo jako hlavní část Velkého Babylóna postihne úplná zkáza, a v tom se bude podobat starověkému Jeruzalému

Kapitola 36

Velké město zpustošeno

Vidění 12 — Zjevení 18:1–19:10

Námět: Pád a zničení Velkého Babylóna; oznámení Beránkovy svatby.

Doba splňování: Od roku 1919 až do doby po velkém soužení.

1. Čím se bude vyznačovat začátek velkého soužení?

NÁHLÝ, otřesný, zdrcující — takový bude zánik Velkého Babylóna! Bude to jedna z nejkatastrofálnějších událostí v celých dějinách a bude znamenat, že začalo „velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane“. — Matouš 24:21.

2. Která říše trvala stále, i když politické říše prožívaly vzestup a pád?

² Falešné náboženství existuje již dlouho. Je zde bez přerušení již od doby krvelačného Nimroda, který odporoval Jehovovi a přiměl lidi ke stavbě věže v Babelu. Když Jehova zmátl jazyky těchto vzbouřenců a rozptýlil je po zemi, rozšířilo se falešné náboženství s nimi. (1. Mojžíšova 10:8–10; 11:4–9) Politické říše od té doby prožívaly svůj vzestup a pád, ale babylónské náboženství trvá až dosud. Přijalo různé tvary a podoby a stalo se světovou říší falešného náboženství, prorokovaným Velkým Babylónem. Jeho velmi významnou částí je křesťanstvo, které vzniklo smíšením dávných babylónských nauk s odpadlým učením „křesťanským“. Velký Babylón existuje již velmi dlouho, a proto nemohou mnozí lidé uvěřit, že bude jednou zničen.

3. Jak potvrzuje Zjevení zkázu falešného náboženství?

³ Je tedy vhodné, že Zjevení potvrzuje záhubu falešného náboženství tím, že nám dává dva podrobné popisy jeho pádu a následných událostí vedoucích k jeho úplnému zpustošení. Již jsme je viděli jako ‚velkou nevěstku‘, kterou nakonec její bývalí milenci z politické říše úplně zpustoší. (Zjevení 17:1, 15, 16) Nyní, v dalším vidění, je máme vidět jako město, náboženský protiobraz starověkého Babylóna.

Velký Babylón padá

4. a) Jaké vidění má Jan dále? b) Jak můžeme zjistit andělovu totožnost a proč je vhodné, aby právě on oznamoval pád Velkého Babylóna?

⁴ Jan pokračuje ve své zprávě a říká nám: „Potom jsem viděl jiného anděla, jak sestupuje z nebe, s velkou autoritou; a země byla osvětlena jeho slávou. A zvolal silným hlasem a řekl: ‚Padl! Velký Babylón padl.‘“ (Zjevení 18:1, 2a) Jan slyší toto andělské oznámení již podruhé. (Viz Zjevení 14:8.) Tentokrát však je jeho význam zdůrazněn majestátem nebeského anděla, jehož sláva osvětluje celou zem. Kdo to může být? O staletí dříve mluvil prorok Ezekiel o jednom nebeském vidění a řekl, že „země zářila jeho [Jehovovou] slávou“. (Ezekiel 43:2) Jediný anděl, který mohl zářit slávou srovnatelnou se slávou Jehovovou, byl Pán Ježíš, který je „odleskem jeho [Boží] slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti“. (Hebrejcům 1:3) V roce 1914 se Ježíš stal nebeským Králem a od té doby projevuje autoritu nad zemí jako Jehovův spolukrál a spolusoudce. Je tedy vhodné, že právě on měl oznámit pád Velkého Babylóna.

5. a) Koho používá anděl při oznamování pádu Velkého Babylóna? b) Jak se dařilo křesťanstvu, když začal soud nad těmi, kteří tvrdí, že jsou ‚Božím domem‘?

⁵ Koho používá tento anděl s velkou autoritou k ohlášení takové úžasné zprávy celému lidstvu? Nuže, používá mnohé osoby, které byly osvobozeny následkem tohoto pádu, totiž zbývající pomazané na zemi, Janovu třídu. Od roku 1914 do roku 1918 velmi trpěli z rukou Velkého Babylóna, ale v roce 1918 začal Pán Jehova a jeho „posel [abrahamovské] smlouvy“, Ježíš Kristus, se soudem u „Božího domu“, u těch, kteří tvrdí, že jsou křesťané. Tak bylo s odpadlým křesťanstvem zahájeno soudní řízení. (Malachiáš 3:1; 1. Petra 4:17) Jeho ohromná vina krve, kterou si přivodilo během první světové války, ani jeho spoluvina v pronásledování Jehovových věrných svědků ani jeho babylónské náboženské názory mu v době soudu nebyly nic platné; ani žádná jiná část Velkého Babylóna si nezasloužila Boží schválení. — Srovnej Izajáše 13:1–9.

6. Proč lze říci, že v roce 1919 Velký Babylón padl?

⁶ V roce 1919 byl již pád Velkého Babylóna dovršen a pro Boží lid byla otevřena cesta, aby byl, jakoby v jediném dnu, propuštěn a znovu uveden do své země duchovního blahobytu. (Izajáš 66:8) Jehova Bůh a Ježíš Kristus, větší Dareios a větší Cyrus, usměrňovali v tomto roce události tak, aby již falešné náboženství nemohlo držet v zajetí Jehovův lid. Už jim nemohlo bránit ve službě Jehovovi a v tom, aby oznamovali všem, kteří chtějí slyšet, že Velký Babylón podobný nevěstce je odsouzen a že je blízko ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti. — Izajáš 45:1–4; Daniel 5:30, 31.

7. a) Jak se dívá Jehova na Velký Babylón, ačkoli ještě nebyl v roce 1919 zničen? b) Jak zapůsobilo na Boží lid, že v roce 1919 padl Velký Babylón?

⁷ Je pravda, že Velký Babylón nebyl v roce 1919 zničen — stejně jako nebyl starověký Babylón zničen v roce 539 př. n. l., když byl poražen vojsky Cyra Perského. Ale z Jehovova stanoviska tato organizace již padla. Byl nad ní vynesen soudní rozsudek a čekalo ji jen vykonání tohoto rozsudku; proto již nemohlo falešné náboženství držet Jehovův lid v zajetí. (Srovnej Lukáše 9:59, 60.) Tento lid byl propuštěn, aby sloužil jako Pánův věrný a rozvážný otrok a aby opatřoval v pravý čas duchovní pokrm. Byl posouzen slovem „Dobře“ a byl pověřen, aby se opět pilně věnoval Jehovovu dílu. — Matouš 24:45–47; 25:21, 23; Skutky 1:8.

8. Jakou událost oznamuje pozorovatel z Izajáše 21:8, 9 a koho v dnešní době tento pozorovatel předstiňuje?

⁸ Před tisíciletími použil Jehova i jiných proroků, aby předpověděli tuto epochální událost. Izajáš mluvil o pozorovateli, který „zvolal jako lev: ‚Na strážní věži, Jehovo, neustále stojím ve dne, a celé noci jsem postaven na své pozorovatelně‘“. A jakou událost tento pozorovatel rozeznává a oznamuje s odvahou podobnou odvaze lva? Ohlašuje: „Padl! Babylón padl, a on [Jehova] skácel na zem všechny rytiny jeho bohů!“ (Izajáš 21:8, 9) Tento pozorovatel dobře předstiňuje dnešní Janovu třídu, která je plně bdělá a používá časopis Strážná věž a jiných teokratických publikací k rozsáhlému oznamování zprávy, že Babylón padl.

Úpadek velkého Babylóna

9, 10. a) Jak se od první světové války zmenšuje vliv babylónského náboženství? b) Jak popisuje mocný anděl padlý stav Velkého Babylóna?

⁹ Pád starověkého Babylóna v roce 539 př. n. l. byl počátkem dlouhého úpadku, který skončil jeho zpustošením. Podobně od první světové války v celosvětovém měřítku nápadně upadal vliv babylónského náboženství. V Japonsku bylo po druhé světové válce postaveno mimo zákon šintoistické uctívání císaře. V Číně kontroluje komunistická vláda všechna náboženská jmenování a všechnu náboženskou činnost. V protestantské severní Evropě projevuje většina lidí lhostejnost k náboženství. A celosvětová nadvláda římskokatolické církve byla v poslední době oslabena vnitřními rozkoly a názorovými rozdíly. — Srovnej Marka 3:24–26.

¹⁰ Všechny tyto tendence patří bezpochyby k ‚vysychání řeky Eufratu‘, jež je přípravou pro nadcházející militaristický útok na Velký Babylón. Toto ‚vysychání‘ je také patrné z papežova oznámení v říjnu 1986, že církev musí opět „začít žebrat“ — následkem ohromného deficitu. (Zjevení 16:12) Velký Babylón je zejména od roku 1919 veřejně odhalen jako duchovní pustina, jak to i oznamuje mocný anděl: „A stal se obydlím démonů a místem, kde se ukrývá každý nečistý výpar, a místem, kde se ukrývá každý nečistý a nenáviděný pták!“ (Zjevení 18:2b) Zakrátko bude takovou pustinou doslova a bude stejně pustý, jako jsou sutiny Babylóna v dnešním Íráku. — Viz též Jeremjáše 50:25–28.

11. V jakém smyslu se stal Velký Babylón „obydlím démonů“ a ‚místem nečistých výparů a nečistých ptáků‘?

¹¹ Slovo ‚démoni‘ je zde zřejmě odrazem slova „démoni v kozlí podobě“ (seirim), jež se vyskytuje v Izajášově popisu padlého Babylóna: „A jistě tam budou léhat ti, kteří obcházejí bezvodé kraje, a jejich domy se naplní výry. A budou tam přebývat pštrosi a budou tam poskakovat démoni v kozlí podobě.“ (Izajáš 13:21) To se nemusí vztahovat na doslovné démony, ale spíše na chlupatá zvířata, jež žijí v pustině a jejichž vzhled vyvolává v pozorovatelích představu démonů. V sutinách Velkého Babylóna jsou v obrazném smyslu taková zvířata a také zatuchlý, jedovatý vzduch („nečistý výpar“) a nečistí ptáci jako znamení toho, že je duchovně mrtvý. Nepřináší lidstvu žádnou vyhlídku na život. — Srovnej Efezanům 2:1, 2.

12. Jak odpovídá situace Velkého Babylóna Jeremjášovu proroctví v 50. kapitole?

¹² Jeho situace také odpovídá Jeremjášovu proroctví: „‚Je meč proti Kaldejcům,‘ je Jehovův výrok, ‚a proti obyvatelům Babylóna a proti jeho knížatům a proti jeho moudrým. . . Na jeho vodách je zpustošení, a budou vysušeny. Vždyť je to země rytin a kvůli svým strašlivým viděním jednají stále pomateně. Proto ti, kteří obcházejí bezvodé kraje, budou bydlet s vyjícími zvířaty, a budou v něm bydlet pštrosi; a už nikdy se v něm nebude bydlet ani on nebude přebývat po generaci za generací.‘“ Modlářství a neustále opakované modlitby nemohou zachránit Velký Babylón před odplatou, která se bude podobat Božímu zásahu proti Sodomě a Gomoře. — Jeremjáš 50:35–40.

Víno vzbuzující vášeň

13. a) Jak upozorňuje mocný anděl na velký rozsah smilstva Velkého Babylóna? b) Která nemravnost, jež byla běžná ve starověkém Babylónu, se vyskytuje také ve Velkém Babylónu?

¹³ Mocný anděl potom obrací pozornost na rozsáhlé smilstvo Velkého Babylóna, když prohlašuje: „Vždyť kvůli vínu hněvu jeho smilstvaa padly všechny národy za oběť a králové země s ním smilnili a cestující kupci země zbohatli díky moci jeho nestoudného přepychu.“ (Zjevení 18:3) Všem národům lidstva vštípil své nečisté náboženské způsoby. Podle historika Herodota bylo ve starověkém Babylónu náboženskou povinností každé dívky, aby se nechala v chrámu připravit o své panenství. Nechutná sexuální zkaženost je vidět až dodnes na válkou zničených sochách v Angkor Watu v Kambodži a v indických chrámech v Khadžurahu, jež znázorňují hinduistického boha Višnua v odporných erotických scénách. Odhalení nemravnosti, které v letech 1987 a 1988 otřáslo světem televizních evangelistů ve Spojených státech, a také odhalení, že náboženští duchovní ve velké míře pěstují homosexualitu, ukazují, že i křesťanstvo toleruje otřesné výstřednosti doslovného smilstva. Přesto se všechny národy stávají obětí ještě mnohem závažnějšího druhu smilstva.

14–16. a) Jaký duchovně nedovolený nábožensko–politický vztah se vytvořil ve fašistické Itálii? b) Co prohlašovali biskupové římskokatolické církve, když Itálie napadla Habeš?

¹⁴ Již jsme se zmínili o nedovoleném nábožensko–politickém vztahu, který vynesl v nacistickém Německu k moci Hitlera. Jiné národy rovněž trpěly tím, že se náboženství vměšovalo do světských záležitostí. Například 11. února 1929 podepsal Mussolini a kardinál Gasparri Lateránskou dohodu, kterou se stalo vatikánské město svrchovaným státem. Papež Pius XI. prohlásil, že „vrátil Itálii Bohu, a Boha Itálii“. Bylo tomu tak? Zamysli se nad tím, co se stalo o šest let později, 3. října 1935. Toho dne zaútočila Itálie na Habeš a tvrdila, že to je „barbarská země, v níž se dosud pěstuje otroctví“. Kdo jednal ve skutečnosti barbarsky? Odsoudila snad katolická církev Mussoliniho barbarství? Papežova prohlášení byla nejasná a biskupové přitom halasně žehnali ozbrojeným silám své italské „vlasti“. Ve své knize Vatikán v diktátorském věku (angl.) uvádí Anthony Rhodes:

¹⁵ „Biskup z Udine v Itálii napsal ve svém pastýřském dopise 19. října [1935]: ‚Není ani aktuální ani vhodné, abychom se vyjadřovali k tomu, zda je to věc správná nebo nesprávná. Jako Italové a ještě více jako křesťané máme povinnost přispět k úspěchu našich zbraní.‘ Dne 21. října napsal biskup z Padovy: ‚V obtížných hodinách, jimiž procházíme, vás žádáme, abyste věřili našim státníkům a našim ozbrojeným silám.‘ K 24. říjnu posvětil biskup z Cremony celou řadu plukovních zástav a řekl: ‚Kéž spočívá Boží požehnání na těchto vojácích, kteří dobudou na africké půdě nové, plodné země pro italského génia a přinesou jim tak římskou a křesťanskou kulturu. Kéž Itálie opět vyvstane jako křesťanský rádce pro celý svět.‘“

¹⁶ S požehnáním římskokatolického duchovenstva byla Habeš znásilněna. Mohl by někdo z těchto duchovních v nějakém smyslu tvrdit, že je jako apoštol Pavel ‚čistý od krve všech lidí‘? — Skutky 20:26.

17. Jak trpělo Španělsko, protože jeho duchovenstvo nepřekovalo „své meče v radlice“?

¹⁷ K Německu, Itálii a Habeši přistoupil ještě další národ, který se stal obětí smilstva Velkého Babylóna — Španělsko. Občanská válka, která probíhala v této zemi v letech 1936–39, byla zčásti roznícena tím, že demokratická vláda podnikla kroky, aby omezila ohromnou moc římskokatolické církve. Na počátku války se katolický fašistický vůdce revolučních sil, Franco, označil za „křesťanského generalissima svaté křižácké války“ (El Generalissimo Cristianissimo de la Santa Cruzada), i když později přestal tento titul užívat. V boji zahynulo několik set tisíc Španělů. Podle střídmého odhadu povraždili kromě toho Frankovi nacionalisté 40 000 členů lidové fronty, zatímco ti pozabíjeli 8 000 duchovních — mnichů, kněží, jeptišek a noviců. Tak hrozná a tragická je občanská válka. Je z toho patrné, jak moudré je dbát Ježíšových slov: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Je skutečně odporné, že má křesťanstvo podíl na takovém hrozném krveprolévání. Jeho duchovenstvo rozhodně nepřekovalo „své meče v radlice“. — Izajáš 2:4.

Cestující kupci

18. Kdo jsou „cestující kupci země“?

¹⁸ Kdo jsou „cestující kupci země“? Dnes bychom je bezpochyby nazvali obchodními magnáty nebo velkopodnikateli. To ovšem neznamená, že by bylo nesprávné věnovat se zákonnému obchodnímu podnikání. Bible poskytuje moudré rady těm, kteří se věnují obchodování, ale varuje je před nepoctivostí, chamtivostí a podobnými vlastnostmi. (Přísloví 11:1; Zecharjáš 7:9, 10; Jakub 5:1–5) Větším ziskem je nicméně „zbožná oddanost spolu se soběstačností“. (1. Timoteovi 6:6, 17–19) Satanův svět se však neřídí spravedlivými zásadami. Všude převládá zkaženost. Je v náboženství, v politice i ve velkém obchodním podnikání. Sdělovací prostředky občas odhalují skandály, například zpronevěry, jichž se dopouštějí vysocí vládní úředníci, a nezákonné obchodování se zbraněmi.

19. Jaká skutečnost ohledně světového hospodářství pomáhá vysvětlit, proč je ve Zjevení nepříznivá zmínka o kupcích země?

¹⁹ Mezinárodní obchod se zbraněmi ročně přesahuje obrat 1 000 000 000 000 dolarů, zatímco stamilióny lidí nemají ani ty nejnutnější životní potřeby. To samo o sobě je velmi špatné. Ale zdá se, že zbrojení je hlavní oporou světové ekonomiky. V článku, který vyšel 11. dubna 1987 v londýnském časopise Spectator, bylo řečeno: „Vezmeme-li v úvahu jen přímo zainteresovaná průmyslová odvětví, jde přitom ve Spojených státech asi o 400 000 pracovních míst, a o 750 000 pracovních míst v Evropě. Je však zvláštní, že s růstem sociální a hospodářské úlohy výroby zbraní se praktická otázka, zda tyto zbraně přinášejí svým výrobcům dobrou ochranu, dostala do pozadí.“ Prodejem bomb a jiných zbraní po celém světě, dokonce i případným nepřátelům, se dosahuje ohromných zisků. Jednoho dne se mohou tyto bomby obrátit proti těm, kteří je prodávali, a přinést jim ohnivou zkázu. Jaký je to paradox! K tomu je nutné vzít v úvahu korupci, s níž je spojen zbrojařský průmysl. Podle časopisu Spectator jen ve Spojených státech „ztrácí každoročně Pentagon nevysvětlitelným způsobem zbraně a vybavení za 900 miliónů dolarů“. Nemůžeme se tedy divit, že se ve Zjevení mluví o kupcích země nepříznivě.

20. Který příklad ukazuje, jak se náboženství vměšuje do zkažených obchodních praktik?

²⁰ Slavný anděl předpověděl, že bude mít náboženství velký podíl na takových zkažených obchodních praktikách. Vatikán se například podílel na zhroucení italské banky Ambrosiano v roce 1982. Případ se táhl po celá osmdesátá léta spolu s nezodpovězenou otázkou: Kam se poděly peníze? V únoru 1987 vydali milánští prokurátoři zatykače na tři vatikánské duchovní, včetně jednoho amerického arcibiskupa. Byli obviněni, že svými podvody měli podíl na bankrotu této banky, ale žádost o vydání stíhaných osob Vatikán zamítl. Na základě staré smlouvy mezi Vatikánem a italskou vládou italský Nejvyšší odvolací soud v červenci 1987 tyto zatykače za bouřlivých protestů anuloval.

21. Jak víme, že Ježíš neměl ve své době nic společného s pochybnými obchodními praktikami, ale co dnes vidíme u babylónského náboženství?

²¹ Měl Ježíš něco společného s pochybnými obchodními praktikami své doby? Neměl. Nevlastnil ani žádný majetek, protože ‚neměl kam složit hlavu‘. Jeden bohatý mladý předák dostal od Ježíše radu: „Prodej všechno, co máš, a rozděl chudým a budeš mít poklad v nebesích; a staň se mým následovníkem.“ To byla znamenitá výzva, protože mohla vést k tomu, že by se zbavil všech úzkostných starostí souvisejících s obchodními záležitostmi. (Lukáš 9:58; 18:22) Babylónské náboženství bývá naproti tomu často nechutně spojeno s velkým obchodním podnikáním. List Albany Times Union například v roce 1987 oznámil, že finanční administrátor katolické arcidiecéze z Miami na Floridě připustil, že církev vlastní akcie společností, které vyrábějí jaderné zbraně, mládeži nepřístupné filmy a cigarety.

„Vyjděte z něho, můj lide“

22. a) Co říká hlas z nebe? b) Co bylo v roce 537 př. n. l. i v roce 1919 n. l. příčinou jásání Božího lidu?

²² Další Janova slova poukazují na jiné splnění prorockého vzoru: „A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který řekl: ‚Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.‘“ (Zjevení 18:4) Proroctví o pádu starověkého Babylóna v Hebrejských písmech také obsahují příkaz, který dal Jehova svému lidu: „Dejte se na útěk ze středu Babylóna.“ (Jeremjáš 50:8, 13) V souvislosti s nadcházejícím zpustošením Velkého Babylóna je nyní podobně nabádán Boží lid, aby uprchl. Příležitost k uniknutí z Babylóna, která nastala v roce 537 př. n. l., vyvolala u věrných Izraelitů velké jásání. Podobně i propuštění Božího lidu z babylónského zajetí v roce 1919 způsobilo tomuto lidu velkou radost. (Zjevení 11:11, 12) A od té doby uposlechly příkaz k útěku milióny dalších lidí.

23. Jak zdůrazňuje hlas z nebe, že je naléhavě nutné uprchnout z Velkého Babylóna?

²³ Je ale opravdu tak naléhavé uprchnout z Velkého Babylóna, zříci se členství ve světských náboženstvích a úplně se oddělit? Ano, je, protože musíme přijmout Boží názor na tuto odvěkou náboženskou zrůdnost, na Velký Babylón. Bůh ji označuje nevybíravými slovy jako velkou nevěstku. O této nevěstce dále oznamuje hlas z nebe Janovi: „Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si připomněl jeho skutky bezpráví. Oplaťte mu tak, jak oplácel on, a učiňte mu dvakrát tolik, ano, dvojnásobek toho, co učinil; do poháru, do něhož on dával směs, mu dejte směsi dvojnásobně. Do jaké míry se sám oslavoval a žil v nestoudném přepychu, do té míry mu dejte trýzeň a truchlení. Vždyť si ve svém srdci stále říká: ‚Sedím jako královna a nejsem vdova a nikdy neuvidím truchlení.‘ Proto v jednom dnu přijdou jeho rány, smrt a truchlení a hladomor, a bude úplně spálen ohněm, protože Jehova Bůh, který jej soudil, je silný.“ — Zjevení 18:5–8.

24. a) Čemu se vyhne Boží lid tím, že uprchne z Velkého Babylóna? b) Na jakých hříších se budou podílet s Velkým Babylónem ti, kteří z něho neuprchnou?

²⁴ To jsou skutečně silná slova. Je tedy nutné jednat. Jeremjáš nabádal ve své době Izraelity, aby jednali: „Prchněte ze středu Babylóna. . . Vždyť je čas pomsty patřící Jehovovi. Je zacházení, kterým mu on oplácí. Vyjděte z jeho středu, můj lide, a každý opatřete únik své duši před Jehovovým hořícím hněvem.“ (Jeremjáš 51:6, 45) Podobně dnes varuje hlas z nebe Boží lid, aby uprchl z Velkého Babylóna a neobdržel tak část z jeho ran. Nyní jsou oznamovány Jehovovy soudy, jež se podobají ranám a vztahují se na tento svět včetně Velkého Babylóna. (Zjevení 8:1–9:21; 16:1–21) Boží lid se musí oddělit od falešného náboženství, nechce-li utrpět tyto rány a nakonec s Velkým Babylónem zahynout. Kdyby zůstal v této organizaci, podílel by se také na jejích hříších. Provinil by se stejně jako ona duchovním cizoložstvím a proléváním krve „všech, kteří byli pobiti na zemi“. — Zjevení 18:24; srovnej Efezanům 5:11; 1. Timoteovi 5:22.

25. Jak vyšel Boží lid ze starověkého Babylóna?

²⁵ Ale jak vychází Boží lid z Velkého Babylóna? Když šlo o starověký Babylón, museli Židé podniknout doslovnou cestu z města Babylóna zpět až do Zaslíbené země. Bylo však nutné učinit ještě víc. Izajáš řekl prorocky Izraelitům: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud, nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu, uchovejte se čistí, vy, kteří nesete Jehovovo náčiní.“ (Izajáš 52:11) Ano, museli opustit všechny nečisté praktiky babylónského náboženství, které by mohly poskvrnit jejich uctívání Jehovy.

26. Jak uposlechli korintští křesťané slova ‚Vyjděte z jejich středu a přestaňte se dotýkat nečistého.‘?

²⁶ Apoštol Pavel citoval ve svém dopise Korinťanům Izajášova slova, když řekl: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou?. . . ‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat, nečistého.‘“ Korintští křesťané nemuseli opustit Korint, jestliže chtěli uposlechnout tento příkaz. Museli se však tělesně vyhýbat nečistým chrámům falešného náboženství a museli se také duchovně oddělit od nečistých skutků všech ctitelů model. Tímto způsobem začal Boží lid v roce 1919 utíkat z Velkého Babylóna a očišťoval se od všech zbytků nečistých nauk a zvyků. Tak byl schopen sloužit Bohu jako jeho očištěný lid. — 2. Korinťanům 6:14–17; 1. Jana 3:3.

27. V čem se podobají soudy nad Velkým Babylónem soudům nad starověkým Babylónem?

²⁷ Pád starověkého Babylóna a nakonec jeho zpustošení byly trestem za jeho hříchy. „Vždyť jeho soud dosáhl až k nebesům.“ (Jeremjáš 51:9) Podobně se hříchy Velkého Babylóna „nahromadily až do nebe“, takže jim sám Jehova věnoval pozornost. Velký Babylón se provinil bezprávím, modlářstvím, nemravností, útlakem, lupičstvím a vražděním. Pád starověkého Babylóna byl do jisté míry pomstou za to, čeho se dopouštěl proti Jehovovu chrámu a jeho pravým ctitelům. (Jeremjáš 50:8, 14; 51:11, 35, 36) Pád Velkého Babylóna a jeho konečné zničení jsou podobně projevy pomsty za to, co působil během staletí pravým ctitelům. Jeho konečné zničení je začátkem ‚dne pomsty od našeho Boha‘. — Izajáš 34:8–10; 61:2; Jeremjáš 50:28.

28. Jaké měřítko práva uplatňuje Jehova na Velký Babylón a proč?

²⁸ Když pod mojžíšským Zákonem některý Izraelita okradl svého soukmenovce, musel zaplatit jako náhradu nejméně dvojnásobek. (2. Mojžíšova 22:1, 4, 7, 9) Při nadcházejícím zničení Velkého Babylóna uplatní Jehova podobné měřítko práva. Velký Babylón má obdržet dvojnásobek toho, co sám dal. Nebude mu projeveno žádné milosrdenství, protože ani on sám svým obětem žádné milosrdenství neprojevoval. „Žil v nestoudném přepychu“ a přiživoval se přitom na národech země. Nyní zažije utrpení a truchlení. Starověký Babylón se domníval, že je jeho postavení absolutně bezpečné a chlubil se: „Nebudu sedět jako vdova a nepoznám ztrátu dětí.“ (Izajáš 47:8, 9, 11) Také Velký Babylón má pocit bezpečí. Ale k jeho zničení dojde rychle, jakoby „v jednom dnu“, protože je nařídil Jehova, který „je silný“!

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 263]

‚Králové země s ním smilnili‘

Začátkem 19. století pašovali evropští kupci do Číny velké množství opia. V březnu 1839 se čínští úředníci pokoušeli zastavit nelegální obchod a zabavili britským kupcům 20 000 beden této drogy. To vedlo k napětí mezi Británií a Čínou. Vztahy mezi těmito dvěma zeměmi se zhoršovaly a někteří protestantští misionáři nabádali Británii, aby vstoupila do války. Uvádíme příklady jejich výroků:

„Tyto těžkosti opravdu rozveselují mé srdce, protože si myslím, že se snad anglická vláda rozzuří a Bůh ve své moci odstraní přehrady, které brání Kristovu evangeliu, aby proniklo do Číny.“ — Henrietta Shucková, misionářka Jižních baptistů.

Nakonec vypukla válka — které se dnes říká opiová válka. Misionáři jednoznačně povzbuzovali Británii například takovými výroky:

„Cítím, že musím považovat dnešní stav věcí ani ne tak za věc týkající se opia nebo Anglie, ale spíše za velký plán Prozřetelnosti, při němž má špatnost člověka sloužit Jejím cílům milosrdenství vůči Číně, aby byla prolomena její hradba nepřístupnosti.“ — Peter Parker, kongregacionalistický misionář.

Jiný kongregacionalistický misionář, Samuel W. Williams, dodal: „Boží ruka je patrná ve všem, co se tak podivuhodně stalo, a nepochybujeme, že Ten, který řekl, že přinese na zem meč, přišel, a to k rychlému zničení svých nepřátel a ke zřízení svého království. Bude převracet a převracet, dokud nenastolí Knížete Pokoje.“

O úděsném pobíjení Číňanů napsal misionář J. Lewis Shuck: „Na takové scény se dívám vždycky jako na přímé Pánovy nástroje, jimiž odstraňuje odpad, který brání pokroku Božské pravdy.“

Kongregacionalistický misionář Elijah C. Bridgman dodal: „Bůh často užíval silné paže občanské moci, aby připravil cestu Svému království. . . Činitel v těchto velkých událostech je lidský; řídící síla je božská. Velký panovník všech národů použil Anglii, aby potrestal a pokořil Čínu.“ — Citováno z pojednání Stuarta Creightona Millera, „Cíle a prostředky“ (angl.), jež bylo vydáno v roce 1974 v publikaci Misionářské podnikání v Číně a Americe (angl., studie Harvardovy univerzity, redigoval John K. Fairbank.)

[Rámeček na straně 264]

„Cestující kupci země zbohatli“

„V období mezi rokem 1929 a vypuknutím druhé světové války rozhodl [Bernadino] Nogara [vatikánský finanční administrátor], aby vatikánský kapitál a vatikánští zmocněnci působili v nejrůznějších oblastech italské ekonomiky — zejména v elektrárenství, v telefonních spojích, při obchodních úvěrech a v bankovnictví, při výstavbě malých železnic, při výrobě zemědělského nářadí, cementu a umělých textilních vláken. Mnohé z těchto podniků se vyplatily.

Nogara pohltil celou řadu společností včetně La Società Italiana della Viscosa, La Supertessile, La Società Meridionale Industrie Tessili a také La Cisaraion. Spojil je v jednu společnost, kterou nazval CISA–Viscosa, a dohled nad ní svěřil baronovi Francesco Maria Oddassovi, jednomu z nejdůvěryhodnějších vatikánských laiků. Potom Nogara zařídil věci tak, aby znovu společnost převzal největší italský výrobce textilu, SNIA–Viscosa. Podíl Vatikánu na SNIA–Viscosa se stále zvětšoval, až ji během doby Vatikán zcela ovládl — o čemž svědčí fakt, že se baron Oddasso stal postupně jejím viceprezidentem.

Tak Nogara pronikl do textilního průmyslu. Jinými způsoby pronikl do jiných průmyslových odvětví, protože používal mnoho různých triků. Tento nesobecký muž. . . učinil pro oživení italské ekonomiky pravděpodobně více, než kterýkoli jiný jednotlivý obchodník v italských dějinách. . . Benito Mussolini sice nebyl nikdy schopen vytvořit říši, o které snil, ale umožnil Vatikánu a Bernadinu Nogarovi, aby založili impérium zcela jiného druhu.“ — Nino Lo Bello: Vatikánská říše (angl.), s. 71–3.

To je pouze jeden příklad úzké spolupráce mezi kupci země a Velkým Babylónem. Nemůžeme se divit, že budou tito kupci naříkat, až jejich obchodní partner přestane existovat.

[Obrázek na straně 259]

Když se lidé rozšířili po celé zemi, roznesli s sebou babylónské náboženství

[Obrázky na straně 261]

Jako pozorovatel rozhlašuje Janova třída, že Babylón padl

[Obrázek na straně 266]

Sutiny starověkého Babylóna jsou varovnou předzvěstí zkázy Velkého Babylóna

Kapitola 37

Zánik Babylóna vyvolává truchlení i radost

1. Jak budou reagovat „králové země“ na náhlé zničení Velkého Babylóna?

ZÁNIK Babylóna je dobrou zprávou pro Jehovův lid, ale jak na něj pohlížejí národy? Jan nám říká: „A králové země, kteří s ním smilnili a žili v nestoudném přepychu, budou plakat a bít se nad ním v zármutku, až se budou dívat na dým jeho požáru, zatímco budou stát opodál ze strachu před jeho trýzní a říkat: ‚Běda, běda, velké město, Babylóne, silné město, protože v jedné hodině přišel tvůj soud!‘“ (Zjevení 18:9, 10)

2. a) Proč naříkají „králové země“ nad koncem Velkého Babylóna, jestliže jej zničí symbolických deset rohů šarlatového divokého zvířete? b) Proč stojí zarmoucení králové opodál odsouzeného města?

² Babylón byl zničen symbolickými deseti rohy šarlatového divokého zvířete, a proto se může zdát reakce národů překvapující. (Zjevení 17:16) Ale až Babylón pomine, „králové země“ si zřejmě uvědomí, jak byl pro ně užitečný, když udržoval lidi v klidu a podřízenosti. Duchovenstvo prohlašovalo války za svaté, jednalo v úloze verbíře a kázalo mladým lidem v bitevních řadách. Pod rouškou svatosti, kterou poskytovalo náboženství, utlačovali zkažení panovníci prostý lid. (Srovnej Jeremjáše 5:30, 31; Matouše 23:27, 28.) Povšimni si však, že tito zarmoucení králové stojí nyní v určité vzdálenosti od odsouzeného města. Nepřibližují se natolik, aby mu přišli na pomoc. Jsou smutní, když je vidí zanikat, ale ne natolik smutní, aby kvůli němu něco riskovali.

Kupci pláčí a truchlí

3. Kdo ještě naříká nad zánikem Velkého Babylóna, a jaké důvody k tomu uvádí Jan?

³ Králové země nejsou jediní, kteří litují, že Velký Babylón pominul. „Také cestující kupci země nad ním pláčí a truchlí, protože již nikdo nekupuje jejich plný sklad, plný sklad zlata a stříbra a drahokamů a perel a jemného plátna a purpuru a hedvábí a šarlatu; a všeho z voňavého dřeva a předměty všeho druhu ze slonoviny a předměty všeho druhu z nejdrahocennějšího dřeva a z mědi a železa a mramoru; také skořici a indické koření a kadidlo a vonný olej a vonnou pryskyřici a víno a olivový olej a jemnou mouku a pšenici a skot a ovce a koně a kočáry a otroky a lidské duše. Ano, znamenité ovoce, po němž toužila tvá duše, se od tebe vzdálilo [Velký Babylóne], a všechny ty lahůdkové věci a nádherné věci pro tebe zanikly a lidé je již nikdy nenajdou.“ (Zjevení 18:11–14)

4. Proč „cestující kupci“ pláčí a truchlí nad koncem Velkého Babylóna?

⁴ Ano, Velký Babylón byl důvěrným přítelem a dobrým zákazníkem bohatých kupců. Například v klášterech mnichů i jeptišek a v kostelech křesťanstva se po celá staletí hromadilo ohromné množství zlata, stříbra, drahokamů, cenného dřeva a hmotného bohatství v jiných podobách. Náboženství také udílelo požehnání rozmařilé nákupní horečce a pijáckým orgiím, které doprovázejí oslavování vánoc, jež zneuctívají Krista, i oslavování jiných takzvaných svátků. Misionáři křesťanstva pronikali do vzdálených zemí a otevírali tam nové trhy pro ‚cestující kupce‘ tohoto světa. Katolicismus, který přišel do Japonska s kupci, se v 17. století dokonce vmísil do feudálního válčení. The Encyclopaedia Britannica podává zprávu o jedné rozhodující bitvě pod hradbami ósackého hradu: „Tokugawova vojska bojovala proti nepříteli, jehož praporce byly ozdobeny křížem a obrazy Spasitele a sv. Jakuba, svatého patrona Španělska.“ Vítězná politická frakce v té zemi pronásledovala a prakticky vyhladila katolicismus. Účast církve na dnešních světských záležitostech jí také nepřinese žádné požehnání.

5. a) Jak dále popisuje hlas z nebe truchlení ‚cestujících kupců‘? b) Proč také kupci ‚stojí opodál‘?

⁵ Hlas z nebe dále říká: „Cestující kupci s těmito věcmi, kteří z něho zbohatli, budou stát opodál ze strachu před jeho trýzní a budou plakat a truchlit a řeknou: ‚Běda, běda — velké město, oblečené do jemného plátna a purpuru a šarlatu a bohatě ozdobené zlatými ozdobami a drahokamy a perlami, protože v jedné hodině bylo zpustošeno tak velké bohatství!‘“ (Zjevení 18:15–17a) Při zničení Velkého Babylóna truchlí „kupci“ nad ztrátou tohoto obchodního partnera. Opravdu je to pro ně „běda, běda“. Povšimni si však, že důvody jejich truchlení jsou naprosto sobecké a že — stejně jako králové — ‚stojí opodál‘. Nepřibližují se tak blízko, aby mohli Velkému Babylónu nějak pomoci.

6. Jak popisuje hlas z nebe truchlení kapitánů lodí a námořníků a proč pláčí?

⁶ Zpráva pokračuje: „A každý kapitán lodi a každý, kdo se někam plaví, a námořníci a všichni, kteří si vydělávají živobytí na moři, stáli opodál, a při pohledu na dým jeho požáru křičeli a říkali: ‚Které město je podobné tomu velkému městu?‘ A sypali si prach na hlavu a křičeli, plakali a truchlili a říkali: ‚Běda, běda — velké město, v němž všichni, kteří měli lodě na moři, zbohatli z jeho nákladnosti, protože bylo zpustošeno v jedné hodině!‘“ (Zjevení 18:17b–19) Starověký Babylón byl obchodním městem a měl velkou flotilu. Podobně se i Velký Babylón věnuje velkému obchodnímu podnikání, při němž využívá ‚mnohých vod‘ svého lidu. To poskytuje mnoha jeho náboženským poddaným zaměstnání. Pro ně bude zničení Velkého Babylóna hroznou hospodářskou ranou. Již nikde nebudou mít takový zdroj živobytí, jakým byl Velký Babylón.

Radost nad jeho zničením

7, 8. Jak vyvrcholí poselství hlasu z nebe, jež se týká Velkého Babylóna, a kdo bude reagovat na tato slova?

⁷ Když Médové a Peršané rozvrátili starověký Babylón, řekl Jeremjáš prorocky: „A nebesa a země a všechno, co je v nich, jistě budou radostně volat nad Babylónem.“ (Jeremjáš 51:48) Až bude Velký Babylón zničen, vyvrcholí poselství, které pronáší o Velkém Babylónu hlas z nebe: „Raduj se nad ním, nebe, a také vy, svatí a apoštolové a proroci, protože Bůh na něm za vás vykonal soudcovský trest!“ (Zjevení 18:20) Jehova a andělé se budou radovat, až uvidí zničení Božího dávného nepřítele, stejně jako se budou radovat apoštolové a první křesťanští proroci, kteří jsou nyní již vzkříšeni a zaujali své postavení v uspořádání 24 starších. — Srovnej Žalm 97:8–12.

⁸ Ano, všichni „svatí“ — ať již ti, kteří jsou vzkříšeni do nebe, nebo ti, kteří ještě přežívají na zemi — budou volat radostí, stejně jako velký zástup jiných ovcí, který je s nimi spojen. Časem budou vzkříšeni do nového světa všichni věrní muži starých dob, a také oni se připojí k projevům radosti. Boží lid se nepokoušel pomstít se na svých pronásledovatelích, kteří zastávali falešné náboženství. Pamatovali na Jehovova slova: „Pomsta je má; chci odplatit, říká Jehova.“ (Římanům 12:19; 5. Mojžíšova 32:35, 41–43) A nyní Jehova odplatil. Bude pomstěna všechna krev, kterou prolil Velký Babylón.

Velký mlýnský kámen je vržen

9, 10. a) Co nyní dělá silný anděl a co říká? b) Jaký čin, podobný tomu, který vykonal silný anděl ve Zjevení 18:21, se stal v Jeremjášově době a čeho byl zárukou? c) Co zaručuje jednání silného anděla, kterého viděl Jan?

⁹ Další událost, kterou vidí Jan, potvrzuje, že Jehovův soud nad Velkým Babylónem je konečný: „A silný anděl zdvihl kámen podobný velkému mlýnskému kameni a vrhl jej do moře a řekl: ‚Tak bude Babylón, velké město, svržen rychlým vrhem a již nikdy nebude nalezen.‘“ (Zjevení 18:21) V Jeremjášově době byl vykonán podobný skutek, který měl velký prorocký význam. Jeremjáš byl inspirován, aby zapsal do knihy „všechno neštěstí, které přijde na Babylón“. Dal tuto knihu Serajášovi a řekl mu, aby cestoval do Babylóna. Tam Serajáš podle Jeremjášových pokynů četl prohlášení proti městu: „Jehovo, sám jsi mluvil proti tomuto místu, abys je odřízl, takže v něm nebude žádný obyvatel, ani člověk, ba ani domácí zvíře, ale aby se z něho staly pouhé opuštěné úhory na neurčitý čas.“ Serajáš pak přivázal ke knize kámen, hodil ji do řeky Eufratu a řekl: „Tak klesne Babylón a nikdy nepovstane, kvůli neštěstí, které na něj přivádím.“ — Jeremjáš 51:59–64.

¹⁰ Uvržení knihy s připevněným kamenem do řeky bylo zárukou, že Babylón upadne do zapomenutí a nikdy se nevzpamatuje. Jan viděl, jak silný anděl vykonává něco podobného, a to je rovněž mocnou zárukou, že bude Jehovovo předsevzetí s Velkým Babylónem splněno. Starověký Babylón je dnes úplně v sutinách, což je pádným svědectvím toho, co postihne v blízké budoucnosti falešné náboženství.

11, 12. a) Jak nyní silný anděl oslovuje Velký Babylón? b) Co prorokoval Jeremjáš ohledně odpadlého Jeruzaléma a co to znázorňovalo pro naši dobu?

¹¹ Nyní se silný anděl obrací k Velkému Babylónu a říká: „A již nikdy v tobě nebude slyšet zvuk pěvců, kteří se doprovázejí na harfu, a hudebníků a flétnistů a trubačů a již nikdy v tobě nebude nalezen žádný řemeslník jakéhokoli oboru a již nikdy v tobě nebude slyšet zvuk mlýnského kamene, již nikdy v tobě nebude svítit světlo lampy a nikdy již v tobě nebude slyšet hlas ženicha a nevěsty; protože tvoji cestující kupci byli muži vysokého postavení na zemi, neboť tvými spiritistickými zvyklostmi byly zavedeny na scestí všechny národy.“ — Zjevení 18:22, 23.

¹² Podobnými slovy prorokoval Jeremjáš o odpadlickém Jeruzalému: „A chci z nich zničit zvuk jásotu a zvuk radování, hlas ženicha a hlas nevěsty, zvuk ručního mlýnku a světlo lampy. A celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu.“ (Jeremjáš 25:10, 11) Křesťanstvo se jako hlavní část Velkého Babylóna stane pustinou bez života, jak to bylo živě znázorněno zpustošeným stavem Jeruzaléma po roce 607 př. n. l. Křesťanstvo, které se kdysi lehkomyslně veselilo a kypělo každodením hlukem, bude poraženo a opuštěno.

13. Jaká náhlá změna postihne Velký Babylón a jak to zapůsobí na jeho ‚cestující kupce‘?

¹³ Ano, podle slov, která zde říká anděl Janovi, změní se celý Velký Babylón z mocné mezinárodní říše ve vyprahlou pustinu podobnou poušti. Jeho „cestující kupci“, včetně největších milionářů, užívali jeho náboženství pro osobní výhody nebo jako záminku, a duchovenstvo považovalo za výhodné být společně s nimi ve středu zájmu veřejnosti. Ale tito kupci již nebudou mít nadále za společníka Velký Babylón. Ten již nebude šálit národy země svými mystickými náboženskými praktikami.

Úděsná vina krve

14. Proč je podle slov silného anděla Jehovův soud tak přísný a co podobného řekl Ježíš, když byl na zemi?

¹⁴ V závěru říká silný anděl, proč Jehova soudí Velký Babylón tak přísně: „Ano,“ říká anděl, „byla v něm nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi.“ (Zjevení 18:24) Když byl Ježíš na zemi, řekl náboženským vůdcům v Jeruzalémě, že nesou vinu za ‚všechnu spravedlivou krev vylitou na zemi, od krve spravedlivého Abela‘ dále. Tehdejší pokřivená generace byla proto v roce 70 n. l. zničena. (Matouš 23:35–38) Dnes je to další generace stoupenců náboženství, která nese vinu krve za pronásledování Božích služebníků.

15. V jakých dvou směrech nesla katolická církev v nacistickém Německu vinu krve?

¹⁵ Guenter Lewy píše ve své knize Katolická církev a nacistické Německo (angl.): „Když byli 13. dubna [1933] potlačeni svědkové Jehovovi v Bavorsku, církev dokonce přijala od ministerstva osvěty a náboženství úkol, že ohlásí každého člena této sekty, který se ještě věnuje tomuto zakázanému náboženství.“ Katolická církev se tak podílí na odpovědnosti za to, že byly tisíce svědků Jehovových poslány do koncentračních táborů; její ruce jsou poskvrněny krví stovek svědků, kteří byli popraveni. Když mladí svědkové, jako například Wilhelm Kusserow, ukázali, že jsou připraveni s odvahou umírat pod výstřely popravčí čety, rozhodl Hitler, že popravčí četa je příliš dobrá pro ty, kteří z důvodu svědomí odporují vojenské službě; Wilhelmův bratr Wolfgang byl proto ve svých dvaceti letech popraven gilotinou. Katolická církev v téže době povzbuzovala mladé německé katolíky, aby jako vojáci umírali za vlast. Vina krve, kterou nese církev, je zcela očividná.

16, 17. a) Jaká vina krve musí být přisouzena Velkému Babylónu a jak se Vatikán provinil krví, pokud jde o Židy, kteří zemřeli při nacistických pogromech? b) V jakém smyslu nese falešné náboženství vinu za pobití miliónů lidí ve stovkách válek v naší době?

¹⁶ Proroctví však říká, že Velký Babylón musí nést vinu za krev „všech, kteří byli pobiti na zemi“. To opravdu v dnešní době platí. Protože katolické intriky například pomohly Hitlerovi k moci v Německu, nese Vatikán podíl na hrozné vině krve, k níž došlo, když při nacistických pogromech zahynulo šest miliónů Židů. A v naší době bylo přes sto miliónů lidí pobito ve stovkách válek. Nese v té souvislosti nějakou vinu falešné náboženství? Ano, a to dvojím způsobem.

¹⁷ Jednak proto, že mnoho válek je vedeno kvůli náboženským rozporům. Například násilnosti v Indii mezi muslimy a hinduisty, k nimž došlo v letech 1946–48, měly náboženský motiv. Statisíce lidí ztratilo život. Konflikt mezi Írákem a Íránem v osmdesátých letech 20. století měl co dělat s věroučnými rozdíly, a statisíce lidí při něm přišlo o život. Násilí mezi katolíky a protestanty v Severním Irsku si vyžádalo tisíce životů. Novinář C. L. Sulzberger, který podal v roce 1976 přehled o tomto námětu, si povšiml: „Je smutnou pravdou, že asi polovina nebo více válek, jež nyní probíhají po celém světě, jsou buď nepokrytě náboženské konflikty, nebo souvisejí s náboženskými rozpory.“ A tak tomu bylo v průběhu celých bouřlivých dějin Velkého Babylóna.

18. V jakém druhém ohledu se provinila krví náboženství světa?

¹⁸ A v jakém druhém ohledu nese falešné náboženství vinu? Z Jehovova stanoviska nesou náboženství světa vinu krve, protože neučila přesvědčivě své přívržence pravdě o Jehovových požadavcích na jeho služebníky. Neučila přesvědčivě lidi, že praví Boží ctitelé musí napodobovat Ježíše Krista a projevovat k druhým lásku bez ohledu na jejich národnostní původ. (Micheáš 4:3, 5; Jan 13:34, 35; Skutky 10:34, 35; 1. Jana 3:10–12) Náboženství, z nichž se skládá Velký Babylón, těmto věcem neučila, a proto byli jeho stoupenci vtaženi do víru mezinárodního válčení. To bylo jasně patrné ve dvou světových válkách v první polovině 20. století, z nichž obě začaly v křesťanstvu a vedly k tomu, že se členové stejných náboženství pobíjeli navzájem. Kdyby se všichni, kteří o sobě tvrdili, že jsou křesťané, drželi biblických zásad, k těmto válkám by nikdy nedošlo.

19. Jakou úděsnou vinu krve nese Velký Babylón?

¹⁹ Jehova klade veškerou vinu za všechno toto krveprolévání k nohám Velkého Babylóna. Kdyby náboženští vůdcové a především vůdcové křesťanstva učili své přívržence biblické pravdě, nikdy by nedošlo k takovému hroznému krveprolévání. Je tedy pravda, že Velký Babylón — velká nevěstka a světová říše falešného náboženství — se musí přímo nebo nepřímo zodpovídat Jehovovi nejen za „krev proroků a svatých“, které pronásledoval a zabil, ale i za krev „všech, kteří byli pobiti na zemi“. Velký Babylón nese opravdu úděsnou vinu krve. Jak to bude dobré, až dojde k jeho konečnému zničení!

[Rámeček na straně 270]

Cena za kompromis

Guenter Lewy píše ve své knize Katolická církev a nacistické Německo (angl.): „Kdyby německý katolicismus od začátku zastával taktiku rozhodného odporu proti nacistickému režimu, mohly se světové dějiny ubírat jiným směrem. I kdyby se nakonec při tomto boji nepodařilo porazit Hitlera a zabránit všem jeho zločinům, bylo by to nezměrně pozvedlo morální prestiž věcí. Bezesporu by si to bylo vyžádalo mnoho lidských životů, ale tyto oběti by sloužily jedné z největších věci. Kdyby Hitler věděl, že se nemůže spolehnout na domácí frontu, nebyl by se možná odvážil pustit se do války a byly by zachráněny doslova milióny životů. . . Tisíce německých odpůrců nacismu bylo v Hitlerových koncentračních táborech umučeno, polská inteligence byla pobita, statisíce Rusů zemřelo, protože s nimi zacházeli jako se slovanskými Untermenschen (podřadnými lidmi), a 6 000 000 lidských bytostí bylo povražděno, protože byli ‚neárijci‘. Katoličtí církevní hodnostáři v Německu přitom podporovali režim, který se těchto zločinů dopouštěl. Římský papež, duchovní hlava a nejvyšší morální učitel římskokatolické církve, mlčel.“ — s. 320, 341.

[Obrázek na straně 268]

„Běda, běda,“ říkají panovníci

[Obrázek na straně 268]

„Běda, běda,“ říkají kupci

Kapitola 38

Chvalte Jah za jeho soudy!

1. Co slyší Jan „jako silný hlas velkého zástupu v nebi“?

VELKÝ BABYLÓN již není! To je opravdu radostná zpráva. Není divu, že Jan slyší radostná provolávání chvály v nebi. „Potom jsem slyšel něco, co bylo jako silný hlas velkého zástupu v nebi. Řekli: ‚Chvalte Jah!a Záchrana a sláva a moc patří našemu Bohu, protože jeho soudy jsou pravé a spravedlivé. Vykonal totiž soud nad velkou nevěstkou, která zkazila zemi svým smilstvem, a pomstil krev svých otroků na její ruce.‘ A ihned řekli podruhé: ‚Chvalte Jah!b A dým z ní nadále vystupuje po celou věčnost.‘“ — Zjevení 19:1–3.

2. a) Co znamená slovo „Halelujah“ a co je ukázáno tím, že je Jan nyní slyší dvakrát? b) Komu patří sláva za zničení Velkého Babylóna? Vysvětli to.

² Opravdu „Halelujah“! Toto slovo znamená „chvalte Jah“, přičemž „Jah“ je zkrácená podoba božského jména Jehova. Tato slova nám připomínají žalmistovu výzvu: „Všechno, co dýchá — ať chválí Jah. Chvalte Jah!“ (Žalm 150:6) Okolnost, že Jan slyší, jak rozjásaný nebeský sbor zpívá v této části Zjevení dvakrát „Chvalte Jah!“, poukazuje na souvislé zjevování božských pravd. Bůh Křesťanských řeckých písem je týž jako Bůh dřívějších Hebrejských písem a jeho jméno je Jehova. Bůh, který způsobil pád starověkého Babylóna, nyní odsoudil a zničil Velký Babylón. Vzdejme mu všechnu slávu za tento velký čin! Moc, která vedla k pádu Velkého Babylóna, patří jemu, ne národům, jichž použil jako nástroje k jeho zpustošení. Jedině Jehovovi musíme přisoudit záchranu. — Izajáš 12:2; Zjevení 4:11; 7:10, 12.

3. Proč si velká nevěstka tak zasloužila odsouzení?

³ Proč si velká nevěstka zaslouží tento soud? Podle zákona, který dal Jehova Noemovi — a jeho prostřednictvím celému lidstvu — je za svévolné prolévání krve rozsudek smrti. To bylo znovu vyjádřeno v Božím zákonu, který byl dán Izraeli. (1. Mojžíšova 9:6; 4. Mojžíšova 35:20, 21) A kromě toho, pod mojžíšským Zákonem si zasloužilo smrt tělesné i duchovní cizoložství. (3. Mojžíšova 20:10; 5. Mojžíšova 13:1–5) Po tisíce let se Velký Babylón proviňoval proléváním krve a je velkou smilnicí. Římskokatolická církev například zakazuje kněžím vstupovat do manželství, což vede mnohé z nich k neomluvitelné nemravnosti, a nemalý počet z nich má dnes AIDS. (1. Korinťanům 6:9, 10; 1. Timoteovi 4:1–3) Ale nejzávažnějšími hříchy Velkého Babylóna, které se „nahromadily až do nebe“, jsou jeho otřesné skutky duchovního smilstva — v podobě lživého učení a úzkého spojení se zkaženými politiky. (Zjevení 18:5) Nakonec na něj přišel trest, a proto nyní nebeský zástup nechává podruhé zaznívat Chvalte Jah.

4. Co je symbolizováno tím, že dým z Velkého Babylóna „nadále vystupuje po celou věčnost“?

⁴ Velký Babylón byl zapálen jako dobyté město a dým z něho „nadále vystupuje po celou věčnost“. Když dobyvatelská vojska vypálí doslovné město, vystupuje kouř tak dlouho, dokud je popel horký. Kdokoli by se pokoušel toto město znovu stavět, dokud z něho ještě vychází dým, spálí se v doutnajících sutinách. Dým z Velkého Babylóna bude ‚vystupovat po celou věčnost‘ jako znamení konečného rozsudku nad ním, a proto nebude nikdo moci obnovit toto neřestné město. Falešné náboženství navždy pomine. Opravdu, Halelujah! — Srovnej Izajáše 34:5, 9, 10.

5. a) Co činí a říká 24 starších a co činí a říkají čtyři živí tvorové? b) Proč je refrén Halelujah daleko melodičtější než chorály Halelujah, jež jsou zpívány v chrámech křesťanstva?

⁵ V jednom dřívějším vidění viděl Jan kolem trůnu čtyři živé tvory společně se 24 staršími, jež znázorňují dědice Království v jejich slavném nebeském postavení. (Zjevení 4:8–11) Nyní je vidí znovu, jak hlasitě provolávají třetí Chvalte Jah nad zničením Velkého Babylóna: „A těch, čtyřiadvacet starších a čtyři živí tvorové padli a uctívali Boha, který sedí na trůnu, a řekli: ‚Amen! Chvalte Jah!‘“c (Zjevení 19:4) Tento vznešený chorál Chvalte Jah je tedy připojen k ‚nové písni‘ chvály Beránkovi. (Zjevení 5:8, 9) Nyní zpívají nádherný vítězný refrén, v němž připisují všechnu slávu Svrchovanému Pánu Jehovovi za jeho rozhodné vítězství nad velkou nevěstkou, Velkým Babylónem. Tyto chorály zpívající Halelujah zní daleko melodičtěji než všechny chorály, při nichž se zpívá Halelujah v kostelích křesťanstva, kde je Jehova neboli Jah zneuctíván a kde jím opovrhují. Takové pokrytecké zpěvy, které haní Jehovovo jméno, jsou nyní navždy umlčeny.

6. Čí „hlas“ je slyšet, k čemu nabádá a kdo se podílí na odezvě?

⁶ V roce 1918 začal Jehova odměňovat ‚ty, kteří se bojí jeho jména, malé i velké‘; první z nich byli pomazaní křesťané, kteří již ve věrnosti zemřeli a které vzkřísil a dal jim místo v nebeských řadách 24 starších. (Zjevení 11:18) K těm se ve zpěvu Chvalte Jah připojují i jiní, neboť Jan říká: „Vyšel také hlas od trůnu a řekl: ‚Chvalte našeho Boha, všichni jeho otroci, kteří se ho bojíte, malí a velcí.‘“ (Zjevení 19:5) To je „hlas“ Jehovova mluvčího, jeho vlastního Syna, Ježíše Krista, který stojí „uprostřed trůnu“. (Zjevení 5:6) Nejen v nebi, ale i zde na zemi se na tomto zpěvu podílejí „všichni jeho otroci“, přičemž pomazaná Janova třída na zemi se v něm ujímá vedení. S jásáním společně poslouchají příkaz „Chvalte našeho Boha“.

7. Kdo bude chválit Jehovu až bude zničen Velký Babylón?

⁷ Ano, ti, kteří jsou z velkého zástupu, patří také k těmto otrokům. Od roku 1935 vycházejí z Velkého Babylóna a prožívají splňování Božího slibu: „Požehná těm, kteří se bojí Jehovy, malým stejně jako velkým.“ (Žalm 115:13) Až bude Babylón, který se podobá nevěstce, zničen, připojí se jich milióny k Janově třídě a ke všem nebeským zástupům a budou společně ‚chválit našeho Boha‘. Ti, kteří budou vzkříšeni na zemi, ať již měli dříve význačné postavení nebo ne, budou později bezpochyby zpívat další Chvalte Jah, když se dozvědí, že Velký Babylón navždy pominul. (Zjevení 20:12, 15) Všechna chvála patří Jehovovi za jeho slavné vítězství nad odvěkou nevěstkou.

8. K čemu by nás měly podněcovat nyní, před zničením Velkého Babylóna, nebeské chorály chvály, jejichž svědkem byl Jan?

⁸ To vše nám dává silný podnět k tomu, abychom se dnes plně účastnili Božího díla. Kéž se všichni služebníci Jah věnují srdcem i duší oznamování Božích soudů i nádherné naděje na Království, a to nyní, než bude Velký Babylón sesazen a zničen. — Izajáš 61:1–3; 1. Korinťanům 15:58.

‚Chvalte Jah — Jehova je Král!‘

9. Proč zaznívá poslední Chvalte Jah tak plně a bohatě?

⁹ Jsou ještě další důvody k jásání, jak nám Jan říká dále: „A slyšel jsem něco, co bylo jako hlas velkého zástupu a jako zvuk mnoha vod a jako zvuk silných hromů. Řekli: ‚Chvalte Jah,d protože Jehova, náš Bůh, Všemohoucí, začal kralovat.‘“ (Zjevení 19:6) Tímto posledním Chvalte Jah se toto prohlášení stává čtyřnásobným neboli souměrným. Je to mocný nebeský zvuk, daleko nádhernější než jakýkoli sbor zpívajících lidí, daleko majestátnější než jakýkoli pozemský vodopád a vzbuzující daleko větší bázeň než jakákoli pozemská bouře. Myriády nebeských hlasů oslavují skutečnost, že „Jehova, náš Bůh, Všemohoucí, začal kralovat“.

10. V jakém smyslu je možné říci, že Jehova začíná kralovat po zpustošení Velkého Babylóna?

¹⁰ Ale jak to, že Jehova začíná kralovat? Uplynula tisíciletí od chvíle, kdy žalmista prohlásil: „Bůh [je] mým Králem odedávna.“ (Žalm 74:12) Již tehdy bylo Jehovovo kralování odedávna. Jak tedy může univerzální chór zpívat, že „Jehova. . . začal kralovat“? V tom smyslu, že až bude Velký Babylón zničen, nebude zde již mít Jehova tohoto opovážlivého soupeře, který by někoho odváděl od poslušnosti, jež patří jemu jako univerzálnímu Svrchovanému panovníkovi. Falešné náboženství již nebude podněcovat pozemské panovníky, aby Bohu odporovali. Když starověký Babylón ztratil nadvládu ve světě, slyšel Sion vítězné oznámení: „Tvůj Bůh se stal králem!“ (Izajáš 52:7) Po zrození Království v roce 1914 provolalo 24 starších: „Děkujeme ti, Jehovo Bože,. . . protože ses ujal své velké moci a začal jsi kralovat.“ (Zjevení 11:17) Nyní, po zpustošení Velkého Babylóna, zaznívá opět volání: „Jehova. . . začal kralovat.“ Není zde již žádný lidmi vytvořený bůh, který by soupeřil se svrchovaností pravého Boha, Jehovy.

Přiblížila se Beránkova svatba

11, 12. a) Jaká slova adresoval starověký Jeruzalém starověkému Babylónu a v čem to bylo vzorem, pokud jde o Nový Jeruzalém a Velký Babylón? b) Co zpívají a oznamují nebeské zástupy při vítězství nad Velkým Babylónem?

¹¹ „Má nepřítelkyně“! Tato slova adresoval Jeruzalém, v němž byl Jehovův chrám uctívání, modlářskému Babylónu. (Micheáš 7:8) Podobně mělo i „svaté město, Nový Jeruzalém“, skládající se ze 144 000 členů nevěsty, všechny důvody k tomu, aby oslovilo Velký Babylón jako svou nepřítelkyni. (Zjevení 21:2) Ale tato velká nevěstka konečně zakusila nepříznivý úděl, katastrofu a zkázu. Její spiritistické zvyky a její astrologové ji nemohli zachránit. (Srovnej Izajáše 47:1, 11–13.) To bylo skutečně velké vítězství pravého uctívání.

¹² Odporná nevěstka, Velký Babylón, je navždy pryč, a proto se může nyní pozornost soustředit na panensky čistou nevěstu Beránkovu. Nebeské zástupy tudíž jásají a zpěvem chválí Jehovu: „Radujme se, překypujme radostí a vzdejme mu slávu, protože přišla Beránkova svatba a jeho manželka se připravila. Ano, bylo jí dopřáno, aby se oděla do světlého, čistého, jemného plátna, neboť jemné plátno představuje spravedlivé skutky svatých.“ — Zjevení 19:7, 8.

13. Jak se během staletí připravovala Beránkova svatba?

¹³ Po celá staletí činil Ježíš v lásce přípravy k této nebeské svatbě. (Matouš 28:20; 2. Korinťanům 11:2) Očišťoval 144 000 duchovního izraele, „aby sbor sám sobě představil v jeho nádheře tak, aby neměl skvrnu ani vrásku ani cokoli takového, ale aby byl svatý a bez vady“. (Efezanům 5:25–27) S vyhlídkou na „cenu Božího povolání vzhůru“ musel každý pomazaný křesťan svléknout starou osobnost s jejími zvyky, obléci novou křesťanskou osobnost a konat spravedlivé skutky „celou duší jako pro Jehovu“. — Filipanům 3:8, 13, 14; Kolosanům 3:9, 10, 23.

14. Jak se Satan snažil znečistit budoucí členy Beránkovy manželky?

¹⁴ Od letnic roku 33 n. l. používal Satan Velkého Babylóna jako svého nástroje, když se snažil poskvrnit budoucí členy Beránkovy manželky. Do konce prvního století již zasel do sboru semeno babylónského náboženství. (1. Korinťanům 15:12; 2. Timoteovi 2:18; Zjevení 2:6, 14, 20) Ty, kteří podvraceli víru, popisuje apoštol Pavel slovy: „Ti jsou totiž falešnými apoštoly, dělníky, kteří klamou a kteří se proměňují v Kristovy apoštoly. A není divu, neboť sám Satan se stále proměňuje v anděla světla.“ (2. Korinťanům 11:13, 14) V následujících stoletích se odpadlé křesťanstvo, podobně jako zbytek Velkého Babylóna, odíval bohatstvím a výsadami, ‚purpurem a šarlatem,. . . zlatem a drahokamy a perlami‘. (Zjevení 17:4) Jeho duchovní a papežové se přátelili s krvežíznivými císaři, jako byl Konstantin a Karel Veliký. Velký Babylón nebyl nikdy oděn ‚spravedlivými skutky svatých‘. Jako imitace nevěsty byl skutečně Satanovým mistrovským dílem podvodu. Konečně je navždy pryč!

Beránkova manželka se připravila

15. Jak dochází k zapečeťování a co se očekává od pomazaného křesťana?

¹⁵ Nyní, téměř po 2 000 letech, se tedy připravila celá třída nevěsty, všech 144 000. O kterém časovém úseku však lze říci, že se v něm ‚Beránkova manželka připravila‘? Věřící pomazaní byli postupně od letnic roku 33 n. l. ‚zapečeťováni zaslíbeným svatým duchem‘ s vyhlídkou na nadcházející „den propuštění výkupným“. Jak to vyjádřil apoštol Pavel, Bůh „také na nás vložil svou pečeť a dal nám do srdce závdavek toho, co má přijít, totiž ducha“. (Efezanům 1:13; 4:30; 2. Korinťanům 1:22) Každý pomazaný křesťan je ‚povolaný a vyvolený‘ a prokázal se jako ‚věrný‘. — Zjevení 17:14.

16. a) Kdy bylo skončeno zapečetění apoštola Pavla a jak to víme? b) Kdy bude Beránkova manželka plně ‚připravena‘?

¹⁶ Po desetiletích zkoušek mohl Pavel prohlásit: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru. Od tohoto času je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti, kterou mi dá Pán, ten spravedlivý soudce, jako odměnu v onen den, ne však pouze mně, ale také všem těm, kteří milovali jeho zjevení.“ (2. Timoteovi 4:7, 8) Zdá se, že apoštolovo zapečetění bylo dokončeno, i když byl ještě na zemi a čekala ho mučednická smrt. Podobně musí přijít doba, kdy budou všichni zbývající ze 144 000, kteří jsou ještě na zemi, jednotlivě zapečetěni jako Jehovův majetek. (2. Timoteovi 2:19) V té době bude Beránkova manželka plně připravena — převážná většina 144 000 bude mít již svou nebeskou odměnu, a ti, kteří budou ještě na zemi, budou s konečnou platností schváleni a zapečetěni jako věrní.

17. Kdy se může konat Beránkova svatba?

¹⁷ V tomto období Jehovova časového rozvrhu, až bude dokončeno zapečeťování 144 000, uvolní andělé čtyři větry velkého soužení. (Zjevení 7:1–3) Nejprve bude vykonán soud nad Velkým Babylónem, který se podobá nevěstce. Potom vítězící Kristus rychle přejde k Armagedonu, aby zničil zbytek Satanovy organizace na zemi a nakonec aby uvrhl do propasti Satana a jeho démony. (Zjevení 19:11–20:3) Pokud v té době budou ještě na zemi nějací pomazaní, bezpochyby se krátce po tom, co Kristus dokončí své vítězství, ujmou své nebeské odměny a připojí se k ostatním členům třídy nevěsty. Potom, v Božím patřičném čase, se může konat Beránkova svatba.

18. Jak potvrzuje Žalm 45 pořadí událostí souvisejících s Beránkovou svatbou?

¹⁸ Prorocká zpráva v Žalmu 45 popisuje pořadí jednotlivých událostí. Král dosazený na trůn nejprve vyjíždí k vítěznému tažení proti svým nepřátelům. (Verše 1–7) Pak se koná svatba a nebeské nevěstě slouží na zemi její panenské družky, velký zástup. (Verše 8–15) Manželství se pak stane plodným a vzkříšené lidstvo bude vyzdviženo k dokonalosti pod dohledem ‚knížat po celé zemi‘. (Verše 16, 17) Svatbu Beránkovu opravdu doprovázejí nádherná požehnání!

Šťastní jsou ti, kteří jsou pozváni

19. Co je čtvrté ze sedmi prohlášení o štěstí, jež jsou obsažena ve Zjevení, a kdo má podíl právě na tomto štěstí?

¹⁹ Jan nyní zaznamenává čtvrté ze sedmi prohlášení o štěstí, jež jsou obsažena ve Zjevení: „A [anděl, který zjevuje tyto věci Janovi] říká mi: ‚Piš: Šťastní jsou ti, kteří jsou pozváni k večeři na Beránkově svatbě.‘ Také mi říká: ‚To jsou pravé Boží výroky.‘“ (Zjevení 19:9)e „K večeři na Beránkově svatbě“ jsou pozváni členové třídy nevěsty. (Srovnej Matouše 22:1–14.) Všichni pomazaní členové nevěsty se podílejí na štěstí z toho, že obdrželi toto pozvání. Většina z pozvaných již odešla do nebe, do místa svatební večeře. Ti, kteří jsou ještě na zemi, jsou také šťastní, protože obdrželi pozvání. Mají zajištěné místo na svatební večeři. (Jan 14:1–3; 1. Petra 1:3–9) Až budou vzkříšeni do nebe, bude se celá sjednocená nevěsta dále podílet s Beránkem na tomto vrcholně šťastném manželství.

20. a) Jaký je význam slov: „To jsou pravé Boží výroky“? b) Jak zapůsobila na Jana andělova slova a jak na to anděl reagoval?

²⁰ Anděl dodává, že „to jsou pravé Boží výroky“. Tímto slovem „pravý“ je přeloženo řecké slovo aléthinos, jež znamená „pravdivý“ nebo „spolehlivý“. Tyto výroky jsou opravdu od Jehovy, a proto jsou věrné a spolehlivé. (Srovnej 1. Jana 4:1–3; Zjevení 21:5; 22:6.) Jan patřil k těm, kteří byli pozváni k této svatební hostině, a proto byl jistě naplněn radostí, když to slyšel a když uvažoval o požehnáních, která čekají třídu nevěsty. Byl tak hluboce pohnut, že mu musel anděl dát radu, jak o tom sám Jan vypráví: „Padl jsem tedy k jeho nohám, abych ho uctíval. Ale říká mi: ‚Pozor! Nedělej to! Jsem jen spoluotrok tvůj a tvých bratrů, kteří mají dílo vydávání svědectví o Ježíšovi. Uctívej Boha.‘“ — Zjevení 19:10a.

21. a) Co odhaluje Zjevení ohledně andělů? b) Jaký postoj by měli mít křesťané k andělům?

²¹ Celé Zjevení poskytuje podivuhodné svědectví o věrnosti a píli andělů. Mají podíl na sdělování zjevené pravdy. (Zjevení 1:1) Pracují společně s lidmi při kázání dobré zprávy a vylévání symbolických ran. (Zjevení 14:6, 7; 16:1) Bojovali po boku Ježíšově, aby byl Satan se svými anděly svržen z nebe, a budou po jeho boku bojovat znovu v Armagedonu. (Zjevení 12:7; 19:11–14) Mají dokonce přístup k samotné osobě Jehovově. (Matouš 18:10; Zjevení 15:6) Nicméně nejsou nic více než pokorní Boží otroci. V čistém uctívání není místo pro uctívání andělů, ani pro relativní uctívání, při němž by byl Bůh uctíván prostřednictvím nějakého „svatého“ nebo anděla. (Kolosanům 2:18) Křesťané uctívají jedině Jehovu a vznášejí k němu své prosebné žádosti v Ježíšově jménu. — Jan 14:12, 13.

Ježíšova úloha při prorokování

22. Co říká anděl Janovi a co znamenají jeho slova?

²² Potom anděl říká: „Neboť vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování.“ (Zjevení 19:10b) Jak tomu máme rozumět? Znamená to, že všechna proroctví byla inspirována kvůli Ježíšovi a jeho úloze, kterou má v Jehovových předsevzetích. První proroctví v Bibli obsahovalo příslib o příchodu semene. (1. Mojžíšova 3:15) Tímto semenem se stal Ježíš. Další zjevení vytvářela ohromnou stavbu prorocké pravdy o tomto základním slibu. Apoštol Petr řekl věřícímu pohanu Kornéliovi: „O něm [Ježíšovi] vydávají svědectví všichni proroci.“ (Skutky 10:43) Asi o 20 let později řekl apoštol Pavel: „Ať je. . . Božích slibů jakkoli mnoho, staly se Ano jeho [Ježíšovým] prostřednictvím.“ (2. Korinťanům 1:20) Po dalších 43 letech nám připomíná sám Jan: „Pravda [nastala] prostřednictvím Ježíše Krista.“ — Jan 1:17.

23. Proč Ježíšovo vysoké postavení a jeho autorita neodvádějí pozornost od uctívání, které přinášíme Jehovovi?

²³ Odvádí to nějak pozornost od uctívání, které přinášíme Jehovovi? Ne. Vzpomeň si na andělovu varovnou radu: „Uctívej Boha.“ Ježíš se nikdy nesnažil soupeřit s Jehovou. (Filipanům 2:6) Je pravda, že všem andělům je řečeno, aby ‚vzdali poctu [Ježíšovi]‘ a všechno stvoření musí uznat jeho vysoké postavení, „aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno“. Ale povšimni si, že to má být „ke slávě Boha, Otce“ a podle jeho příkazu. (Hebrejcům 1:6; Filipanům 2:9–11) Jehova dal Ježíšovi velkou autoritu a tím, že uznáváme tuto autoritu, vzdáváme slávu Bohu. Jestliže odmítneme podřídit se Ježíšovu panování, je to stejné, jako bychom zavrhli samotného Jehovu Boha. — Žalm 2:11, 12.

24. O kterých dvou úžasných událostech uvažujeme a která slova bychom proto měli nechat zaznívat?

²⁴ Společně tedy nechme zaznít úvodní slova Žalmů 146 až 150: „Chvalte Jah!“ Kéž v očekávání Jehovova vítězství nad babylónskou světovou říší falešného náboženství hřmí chorál Halelujah! A kéž se s přibližující se svatbou Beránkovou rozhojňuje radost!

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 273]

„Epištola Sodomě a Gomoře“

Pod tímto výrazným titulkem byla v londýnském listu Daily Telegraph z 12. listopadu 1987 uveřejněna zpráva o návrhu, který byl předložen generálnímu synodu anglické církve. Vyžadoval vyloučení homosexuálních „křesťanů“ z církve. Novinář Godfrey Barker napsal: „Arcibiskup z Canterbury včera pesimisticky poznamenal: ‚Kdyby psal sv. Pavel epištolu anglické církvi, mohli bychom si právem položit otázku, jaký by to byl asi dopis.‘“ G. Barker potom poznamenává: „Odpovědí je, že by to byla epištola Sodomě a Gomoře“, a dodává: „Dr. Runcie [arcibiskup] se domnívá, že by zněla jako 1. kapitola Římanům.“

Pisatel dále cituje Pavlova slova z Římanům 1:26–32: „Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. . ., muži s muži provádějí hanebnosti. . . Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.“ A končí slovy: „Sv. Pavel měl starost jen o muže v kostelních lavicích. Problémem dr. Runcieho jsou muži na kazatelnách.“

Proč má arcibiskup takový problém? Velkými titulky bylo oznámeno v londýnském listu Daily Mail z 22. října 1987: „‚Každý třetí farář je homosexuál‘. . . Kampaň za vyloučení homosexuálů ‚by vedla k zániku anglické církve‘.“ Ve zprávě byla citována slova „ctihodného“ generálního tajemníka Křesťanského hnutí ženských i mužských homosexuálů: „Kdyby byl tento návrh přijat, zničilo by to církev, a arcibiskup z Canterbury to ví. Jsme přesvědčeni o tom, že přibližně 30 až 40 procent duchovních anglické církve je homosexuálních. A jsou to nejaktivnější lidé, kteří přispívají k duchovní službě církve.“ Zmenšující se počet návštěvníků kostelů je bezpochyby projevem znechucení nad rozmáhající se homosexualitou mezi duchovními.

Jaké rozhodnutí vydal církevní synod? Převážná většina 388 členů (95 procent duchovenstva) hlasovala pro kompromisní návrh. The Economist ze 14. listopadu 1987 o tom oznámil: „Anglická církev je proti homosexuálním praktikám, ale kategoricky je nezakazuje. Generální synod, církevní parlament, tento týden rozhodl se zřetelem na homosexuální duchovenstvo, že homosexuální skutky na rozdíl od smilstva a cizoložství nejsou hříchem, pouze ‚nesplňují ideál‘, a že ‚sexuální styk je skutkem úplného odevzdání se, které má oprávněné místo v trvalém manželském vztahu‘.“ The Economist dále poukázal na rozdílnost mezi postojem arcibiskupa z Canterbury a jednoznačným výrokem apoštola Pavla z Římanům 1:26, 27, který byl citován pod titulkem „Sv. Pavel věděl, co říká“.

Ježíš také věděl, co říká, a vyjádřil to naprosto jednoznačně. Řekl, že „pro sodomskou zemi to bude v Soudném dnu snesitelnější“ než pro náboženské vůdce, kteří zavrhli jeho poselství. (Matouš 11:23, 24) Ježíš zde užil nadsázku, aby ukázal, že náboženští vůdcové, kteří zavrhli Božího syna a jeho učení, si zaslouží trest ještě více než obyvatelé Sodomy. Juda 7 říká, že obyvatelé Sodomy ‚podstoupili soudcovský trest věčného ohně‘, což znamená věčné zničení. (Matouš 25:41, 46) Jak přísný tedy bude soud nad vůdci takzvaného křesťanstva, kteří slepě odvádějí svá oslepená stáda od vysokých mravních měřítek Božího Království k nezdravě povolným, zhýralým způsobům tohoto světa. (Matouš 15:14) O falešném náboženství, Velkém Babylónu, volal hlas z nebe naléhavě: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran.“ — Zjevení 18:2, 4.

[Obrázky na straně 275]

V nebesích zaznívá čtyřikrát Halelujah, přičemž je vzdávána chvála Jah za jeho konečné vítězství nad Velkým Babylónem

Kapitola 39

Válečník a Král vítězí v Armagedonu

Vidění 13 — Zjevení 19:11–21

Námět: Ježíš vede nebeská vojska ke zničení Satanova systému věcí.

Doba splňování: Po zničení Velkého Babylóna.

1. Co je Armagedon a co k němu vede?

ARMAGEDON — hrozné slovo pro mnohé! Ale pro milovníky spravedlnosti je symbolem dlouho očekávaného dne, kdy Jehova vykoná konečný rozsudek nad národy. Není to lidská válka, ale válka ‚velikého dne Boha, Všemohoucího‘ — jeho den pomsty proti panovníkům země. (Zjevení 16:14, 16; Ezekiel 25:17) Zpustošení Velkého Babylóna znamená, že již začalo velké soužení. Tehdy, na Satanův podnět, šarlatové divoké zvíře a jeho deset rohů soustředí svůj útok na Jehovův lid. Ďábel, více než kdy dříve zachvácen zlobou proti Boží organizaci podobné ženě, je rozhodnut použít svých lehkověrných stoupenců k vedení konečné války se zbývajícími z jejího semene. (Zjevení 12:17) Je to Satanova poslední příležitost.

2. Kdo je Gog z Magogu a jak ho Jehova vede, aby zaútočil na jeho lid?

² Ďáblův zlomyslný útok je živě popsán ve 38. kapitole Ezekielově. Tam je ponížený Satan označen jako „Gog ze země Magog“. Jehova vkládá obrazné háky do Gogových čelistí a vede ho i s jeho početnými vojsky k útoku. Jak to dělá? Tím, že působí, aby Gog viděl jeho svědky jako bezbranný lid „shromážděný z národů, ten, který hromadí jmění a majetek, ty, kteří bydlí ve středu země“. Zaujímají ústřední místo na pozemském jevišti jako jediný lid, který odmítl uctívat divoké zvíře a jeho obraz. Jejich duchovní síla a blahobyt vyvolávají v Gogovi zuřivost. Proto Gog se svými početnými vojsky, včetně divokého zvířete z moře s jeho deseti rohy, vyrazí, aby zabíjeli. Ale Boží čistý lid se, na rozdíl od Velkého Babylóna, těší z božské ochrany. — Ezekiel 38:1, 2, 4, 11, 12, 15; Zjevení 13:1.

3. Jak Jehova odstraní Gogova vojska?

³ Jak se Jehova zbaví Goga a celého jeho zástupu? Poslouchej: „‚A chci proti němu přivolat meč po celém svém hornatém kraji,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. ‚Meč každého bude proti jeho vlastnímu bratrovi.‘“ Ale v tomto zápase nebudou nic platné ani nukleární ani konvenční zbraně, protože Jehova prohlašuje: „A chci se s ním soudit morem a krví; a sešlu zaplavující liják a krupobití, oheň a síru na něho a na jeho tlupy a na těch mnoho národů, které budou s ním. A jistě se vyvýším a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ — Ezekiel 38:21–23; 39:11; srovnej Jozua 10:8–14; Soudce 7:19–22; 2. Paralipomenon 20:15, 22–24; Joba 38:22, 23.

Ten, který se nazývá „Věrný a Pravý“

4. Jak Jan popisuje Ježíše Krista v bitevním odění?

⁴ Jehova povolává meč. Kdo třímá tento meč? Vrátíme-li se zpět do Zjevení, najdeme odpověď v dalším vzrušujícím vidění. Před Janovýma očima se otevírají nebesa a to, co zjevují, opravdu vyvolává bázeň — zjevují samotného Ježíše Krista v bitevním odění. Jan nám říká: „A viděl jsem otevřené nebe, a pohleďme, bílý kůň. A ten, kdo na něm seděl, se nazývá Věrný a Pravý, a soudí a vede válku ve spravedlnosti. Jeho oči jsou ohnivý plamen a na hlavě má mnoho diadémů.“ — Zjevení 19:11, 12a.

5, 6. Co znázorňuje a) „bílý kůň“? b) jméno „Věrný a Pravý“? c) že má oči jako „ohnivý plamen“? d) „mnoho diadémů“?

⁵ Stejně jako v dřívějším vidění čtyř jezdců je tento „bílý kůň“ výstižným symbolem spravedlivého válčení. (Zjevení 6:2) A kdo z Božích synů by mohl být spravedlivější než tento mocný Válečník? Nazývá se „Věrný a Pravý“, a musí to tedy být „věrný a pravý svědek“, Ježíš Kristus. (Zjevení 3:14) Vede válku proto, aby byly vykonány Jehovovy spravedlivé soudy. Jedná tedy v postavení Jehovova ustanoveného soudce, jako „Silný bůh“. (Izajáš 9:6) Jeho oči vyvolávají bázeň, jsou jako „ohnivý plamen“ a vzhlížejí k nadcházejícímu ohnivému zničení jeho nepřátel.

⁶ Hlava tohoto Válečníka a Krále je korunována diadémy. Divoké zvíře, které viděl Jan vycházet z moře, mělo deset diadémů, což znázorňovalo jeho dočasné panství na pozemské scéně. (Zjevení 13:1) Ježíš má však „mnoho diadémů“. Jeho slavné panství je nesrovnatelné, protože je „Král těch, kteří kralují, a Pán těch, kteří panují“. — 1. Timoteovi 6:15.

7. Jaké napsané jméno má Ježíš?

⁷ Jan pokračuje ve svém popise: „Má napsané jméno, které nezná nikdo, jen on.“ (Zjevení 19:12b) Boží Syn je již v Bibli označován jmény, například Ježíš, Imanuel a Michael. Ale toto nevyjádřené „jméno“ zřejmě znamená postavení a přednosti, které má Ježíš během Pánova dne. (Srovnej Zjevení 2:17.) Izajáš, který popisuje Ježíše od roku 1914, říká: „Jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje.“ (Izajáš 9:6) Apoštol Pavel spojil Ježíšovo jméno s jeho velmi vysokými služebními přednostmi, když napsal: „Bůh [Ježíše] vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno.“ — Filipanům 2:9, 10.

8. Proč může jedině Ježíš znát toto napsané jméno a s kým se podílí na některých ze svých vznešených předností?

⁸ Ježíšovy přednosti jsou jedinečné. Kromě samotného Jehovy může jedině Ježíš pochopit, co znamená mít takové vysoké postavení. (Srovnej Matouše 11:27.) Proto může ze všech Božích tvorů jedině Ježíš plně ocenit toto jméno. Ježíš však zahrnuje do některých těchto předností svou nevěstu. Proto slibuje: „Kdo zvítězí. . . chci na něj napsat. . . to své nové jméno.“ — Zjevení 3:12.

9. Co je naznačeno tím, že je Ježíš a) „oděn svrchním oděvem pokropeným krví“? b) nazýván jménem „Boží Slovo“?

⁹ Jan dodává: „Je oděn svrchním oděvem pokropeným krví, a jméno, jimž je nazýván, je Boží Slovo.“ (Zjevení 19:13) Čí „krev“ to je? Mohla by to být krev Ježíšova, prolitá za lidstvo. (Zjevení 1:5) Ale v této souvislosti je pravděpodobnější, že se tento výraz vztahuje na krev jeho nepřátel, která je vylita, když jsou na nich vykonávány Jehovovy soudy. To připomíná jedno dřívější vidění, v němž je sklizena réva země a šlapána ve velkém vinném lisu Božího hněvu, dokud krev nedosáhla „až po uzdy koní“ — což znázorňuje velké vítězství nad Božími nepřáteli. (Zjevení 14:18–20) Podobně krev, kterou je pokropen Ježíšův svrchní oděv, potvrzuje, že jeho vítězství je rozhodné a úplné. (Srovnej Izajáše 63:1–6.) Nyní Jan opět mluví o tom, že je Ježíš označen jménem. Tentokrát je to dobře známé jméno — „Boží Slovo“ —, jež označuje tohoto Válečníka a Krále jako Jehovova hlavního mluvčího a zastánce pravdy. — Jan 1:1; Zjevení 1:1.

Ježíšovi spoluválečníci

10, 11. a) Jak Jan ukazuje, že Ježíš není v bitvě sám? b) Co naznačuje to, že koně jsou bílí a že jsou jezdci „oblečeni do bílého, čistého, jemného plátna“? c) Kdo tvoří nebeská „vojska“?

¹⁰ Ježíš nebojuje v této bitvě sám. Jan nám říká: „Také vojska, jež byla v nebi, ho následovala na bílých koních, a byli oblečeni do bílého, čistého, jemného plátna.“ (Zjevení 19:14) To, že koně jsou „bílí“, naznačuje spravedlivé válečné tažení. „Jemné plátno“ je vhodné pro Královy jezdce a jeho třpytivá, čistá běloba naznačuje čisté, spravedlivé postavení před Jehovou. Kdo tedy tvoří tato „vojska“? Bezpochyby k nim patří svatí andělé. Na začátku Pánova dne Michael se svými anděly svrhl z nebe Satana a jeho démony. (Zjevení 12:7–9) Navíc „všichni andělé“ budou k službám Ježíšovi, až se posadí na svůj slavný trůn a bude soudit národy a lidi na zemi. (Matouš 25:31, 32) V rozhodující válce, ve které budou s konečnou platností vykonány Boží soudy, bude Ježíš jistě opět doprovázen svými anděly.

¹¹ Budou mezi ně patřit i jiní. Když Ježíš posílal své poselství sboru v Tyatiře, slíbil: „Tomu, kdo zvítězí a zachovává mé skutky až do konce, chci dát autoritu nad národy, a jistě bude pást lidi železným prutem, takže budou rozbiti na kusy jako hliněné nádoby, stejně jako jsem přijal já od svého Otce.“ (Zjevení 2:26, 27) Až přijde čas, budou mít bezpochyby ti z Kristových bratrů, kteří již budou v nebi, podíl na pasení lidí a národů tímto železným prutem.

12. a) Budou se Boží služebníci na zemi účastnit bojování v Armagedonu? b) Co má Jehovův lid na zemi společného s Armagedonem?

¹² Co však Boží služebníci zde na zemi? Janova třída se nebude aktivně účastnit bojování v Armagedonu a nebudou se ho účastnit ani jejich věrní druhové, ti lidé ze všech národů, kteří proudí k Jehovovu duchovnímu chrámu uctívání. Tito pokojní lidé již překovali své meče v radlice. (Izajáš 2:2–4) A přesto s tím mají mnoho společného. Jak jsme již uvedli, Jehovův zdánlivě bezbranný lid bude terčem zlomyslného útoku Goga a celého jeho zástupu. To bude signálem pro Jehovova Válečníka a Krále, aby s podporou nebeských vojsk zahájil válku, v níž mají být tyto národy vyhlazeny. (Ezekiel 39:6, 7, 11; srovnej Daniela 11:44–12:1.) Boží lid bude na zemi v postavení diváků a bude se o vše velice zajímat. Armagedon bude znamenat jejich záchranu, a oni budou žít jako očití svědkové Jehovovy velké ospravedlňující války po celou věčnost.

13. Jak víme, že svědkové Jehovovi nejsou proti všem vládám?

¹³ Znamená to snad, že jsou svědkové Jehovovi proti všem vládám? Rozhodně ne. Poslouchají radu apoštola Pavla: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám.“ Uvědomují si, že pokud trvá nynější svět, tyto „nadřazené autority“ existují s Božím připuštěním, aby zachovávaly určitou míru pořádku v lidské společnosti. Proto svědkové Jehovovi platí daně, poslouchají zákony, respektují dopravní předpisy, vyhovují předpisům o registraci a podobně. (Římanům 13:1, 6, 7) Řídí se také biblickými zásadami a jsou pravdomluvní a čestní; projevují lásku k lidem ve svém okolí, vytvářejí pevné, morální rodinné společenství a školí své děti, aby byly vzornými občany. Tak splácejí nejen „césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu“. (Lukáš 20:25; 1. Petra 2:13–17) Boží slovo ukazuje, že vládní moci tohoto světa jsou dočasné, a proto se svědkové Jehovovi nyní připravují k plnějšímu, skutečnému životu, z něhož se budou brzy těšit pod panstvím Kristova Království. (1. Timoteovi 6:17–19) Svědkové Jehovovi se sice nebudou podílet na skoncování s vládami tohoto světa, ale mají posvátnou bázeň před tím, co říká Boží inspirované slovo, Svatá Bible, o soudu, který Jehova vykoná v Armagedonu. — Izajáš 26:20, 21; Hebrejcům 12:28, 29.

Ke konečné bitvě!

14. Co symbolizuje „ostrý, dlouhý meč“, který vyčnívá z Ježíšových úst?

¹⁴ Na základě jaké autority dokončí Ježíš své vítězné tažení? Jan nás informuje: „A z jeho úst vyčnívá ostrý, dlouhý meč, aby jím bil národy, a bude je pást železným prutem.“ (Zjevení 19:15a) Tento „ostrý, dlouhý meč“ znázorňuje Ježíšovu autoritu, kterou dostal od Boha, aby vydával příkazy k vykonání rozsudku nad všemi, kteří odmítají podporovat Boží Království. (Zjevení 1:16; 2:16) Tyto živé symboly odpovídají Izajášovým slovům: „A [Jehova] má ústa udělal podobná ostrému meči. Schoval mě ve stínu své ruky. A postupně ze mne udělal vyleštěný šíp.“ (Izajáš 49:2) Zde Izajáš předstínil Ježíše, jenž oznamuje Boží soudy a vykonává je jakoby šípem, který nemine svůj cíl.

15. Kdo již bude v té době odhalen a souzen a co tedy může začít?

¹⁵ V té době bude již Ježíšovým jednáním splněno to, co předpověděl Pavel: „Potom bude vskutku zjeven ten bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní duchem svých úst a přivede vniveč zjevením své přítomnosti.“ Ano, Ježíšova přítomnost (řecky: parúsia) se projevuje již od roku 1914 odhalením a souzením člověka bezzákonnosti, duchovenstva křesťanstva. Tato přítomnost se nápadně projeví, až deset rohů šarlatově zbarveného divokého zvířete vykoná tento soud a vyplení křesťanstvo i se zbytkem Velkého Babylóna. (2. Tesaloničanům 2:1–3, 8) To bude začátek velkého soužení. Potom Ježíš obrátí svou pozornost na zbytek Satanovy organizace, v souladu s proroctvím: „Musí bít zemi prutem svých úst; a duchem svých rtů usmrtí ničemného.“ — Izajáš 11:4.

16. Jak je úloha Jehovova ustanoveného Válečníka a Krále popsána v Žalmech a u Jeremjáše?

¹⁶ Jehovou ustanovený Válečník a Král bude rozlišovat mezi těmi, kteří přežijí, a těmi, kteří zemřou. Jehova říká prorocky tomuto Božímu Synu: „Rozbiješ je [panovníky země] železným žezlem, jako hrnčířskou nádobu je rozrazíš na kusy.“ A Jeremjáš oslovuje takové zkažené vládní předáky a jejich lokaje: „Kvílejte, pastýři, a křičte! A převalujte se, vy majestátní ze stáda, protože se naplnily vaše dny k porážce a k vašemu rozptýlení a padnete jako žádoucí nádoba!“ Bez ohledu na to, jak žádoucí se zdáli ničemnému světu tito panovníci, budou roztříštěni jedinou ranou Králova železného žezla, jako by byla roztříštěna nádherná nádoba. Splní se tak Davidovo proroctví o Pánu Ježíši: „Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sionu a řekne: ‚Podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ Jehova sám po tvé pravici jistě rozbije krále v den svého hněvu. Vykoná soud mezi národy; způsobí plnost mrtvých těl.“ — Žalm 2:9, 12; 83:17, 18; 83:18, 19, KB; 110:1, 2, 5, 6; Jeremjáš 25:34.

17. a) Jak podle Janova popisu vykoná Válečník a Král rozsudek? b) Poukaž na některá proroctví, z nichž je patrné, jakou katastrofou pro národy bude den Božího hněvu.

¹⁷ Tento mocný Válečník a Král se znovu objevuje v další scéně vidění: „Také šlape lis vína hněvivé zloby Boha, Všemohoucího.“ (Zjevení 19:15b) V jednom z předcházejících vidění již Jan viděl, jak je šlapán ‚vinný lis Božího hněvu‘. (Zjevení 14:18–20) Izajáš také popisuje vinný lis, jímž je vykonán rozsudek. Jiní proroci říkají, jakou katastrofou bude pro všechny národy den Božího hněvu. — Izajáš 24:1–6; 63:1–4; Jeremjáš 25:30–33; Daniel 2:44; Sefanjáš 3:8; Zecharjáš 14:3, 12, 13; Zjevení 6:15–17.

18. Co odhaluje prorok Joel o soudu, jemuž podrobí Jehova všechny národy?

¹⁸ Prorok Joel spojuje vinný lis s Jehovovým příchodem, ‚aby soudil všechny okolní národy‘. A Jehova vydává příkaz, který je bezpochyby určen jeho spolusoudci, Ježíšovi, a jeho nebeským vojskům: „Napřáhněte srp, neboť žeň dozrála. Pojďte, sestupte, vždyť vinný lis se naplnil. Lisovací nádrže opravdu přetékají; jejich špatnost se totiž rozhojnila. Zástupy, zástupy jsou v nížině rozhodnutí, neboť Jehovův den je blízko v nížině rozhodnutí. Slunce i měsíc se jistě zatmí a hvězdy, ty opravdu stáhnou svůj jas. A sám Jehova zařve ze Sionu a z Jeruzaléma vydá svůj hlas. A nebe a země se jistě rozkymácejí; ale Jehova bude útočištěm pro svůj lid a tvrzí pro izraelské syny. A budete muset poznat, že já jsem Jehova, váš Bůh.“ — Joel 3:12–17.

19. a) Jaká odpověď bude dána na otázku položenou v 1. Petrově 4:17? b) Které jméno je napsané na Ježíšově svrchním oděvu a proč je vhodné?

¹⁹ Pro neposlušné národy a lidi to bude opravdu den záhuby, ale pro všechny, kteří učinili svým útočištěm Jehovu a jeho Válečníka a Krále, to bude den úlevy. (2. Tesaloničanům 1:6–9) Den soudu, který začal v roce 1918 u Božího domu, bude probíhat až do tohoto vyvrcholení a přinese odpověď na otázku vyjádřenou v 1. Petrově 4:17: „Jaký bude konec těch, kteří nejsou poslušni Boží dobré zprávy?“ Slavný vítěz šlapal vinný lis až do konce a dal tím najevo, že on je ten vyvýšený, o němž Jan říká: „A na svém svrchním oděvu, ano na stehně, má napsané jméno: Král králů a Pán pánů.“ (Zjevení 19:16) Dokázal, že je daleko mocnější, než kterýkoli pozemský panovník, než kterýkoli lidský král nebo pán. Jeho vznešenost a sláva jsou nesrovnatelné. Jel „ve věci pravdy a pokory a spravedlnosti“ a zvítězil navždy. (Žalm 45:4; 45:5, KB) Na jeho krví pokropeném svrchním oděvu je napsané jméno, které mu jako svému ospravedlniteli udělil Svrchovaný Pán Jehova.

Velká Boží večeře

20. Jak popisuje Jan ‚velkou Boží večeři‘ a které dřívější podobné proroctví to připomíná?

²⁰ V Ezekielově vidění jsou po zničení Gogových zástupů pozváni k hostině ptáci a divoká zvířata. Zbaví krajinu mrtvol, když snědí mrtvá těla Jehovových nepřátel. (Ezekiel 39:11, 17–20) Janova další slova živě připomínají toto dřívější proroctví: „Viděl jsem také anděla, jak stojí ve slunci, a vzkřikl silným hlasem a řekl všem ptákům, kteří létají uprostřed nebe: ‚Pojďte sem, shromážděte se k velké Boží večeři, abyste jedli masité části králů a masité části vojenských velitelů a masité části silných mužů a masité části koní i těch, kteří na nich sedí, a masité části všech, jak svobodných, tak otroků, a malých i velkých.‘“ — Zjevení 19:17, 18.

21. Co je naznačeno tím, že a) anděl „stojí ve slunci“? b) mrtví jsou ponecháni na povrchu půdy? c) jsou vyjmenováni ti, jejichž mrtvá těla budou ponechána na zemské půdě? d) výrazem ‚velká Boží večeře‘?

²¹ Tento anděl „stojí ve slunci“, což je velitelské postavení, jež upoutává pozornost ptáků. Zve je, aby se připravili a dosyta se najedli masitými částmi těch, které pobije Válečník a Král se svými nebeskými vojsky. Mrtví mají být ponecháni na povrchu půdy, což naznačuje, že při své smrti budou u ostatních v neúctě. Stejně jako kdysi Jezábel, nebudou čestně pohřbeni. (2. Královská 9:36, 37) Ve výčtu těch, jejichž mrtvá těla zůstanou ležet, je patrný rozsah zkázy: králové, vojenští velitelé, silní muži, svobodní i otroci. Nejsou zde žádné výjimky. Bude úplně odstraněna každá stopa vzpurného světa, který jedná v odporu proti Jehovovi. Potom již nebude existovat neklidné moře zmateného lidstva. (Zjevení 21:1) To je ‚velká Boží večeře‘, protože je to Jehova, kdo zve ptáky k účasti na ní.

22. Jak shrnuje Jan průběh závěrečné války?

²² Jan shrnuje průběh závěrečné války: „A viděl jsem divoké zvíře a krále země a jejich vojska shromážděné, aby vedli válku s tím, který seděl na koni, a s jeho vojskem. A divoké zvíře bylo chyceno a spolu s ním falešný prorok, který před ním prováděl znamení, jimiž zaváděl na scestí ty, kteří přijali označení divokého zvířete, a ty, kteří prokazují uctívání jeho obrazu. Ještě zaživa byli oba uvrženi do ohnivého jezera, které hoří sírou. Ale ostatní byli zabiti dlouhým mečem toho, který seděl na koni, mečem, který mu vycházel z úst. A všichni ptáci se nasytili jejich masitými částmi.“ — Zjevení 19:19–21.

23. a) V jakém smyslu je ‚boj v rozhodující den všemohoucího Boha‘ vybojován v Armagedonu? b) Které výstrahy nedbali ‚králové celého světa‘ a k čemu to vede?

²³ Po vylití šesté misky Jehovovy zloby Jan zaznamenal, že ‚králové celého světa‘ byli shromážděni démonskou propagandou „k boji v rozhodující den všemohoucího Boha“. Ten je vybojován v Armagedonu — což není nějaké doslovné místo, ale celosvětová situace, v níž bude vykonán Jehovův soud. (Zjevení 16:12, 14, 16, EP) Nyní Jan vidí bojové řady. Proti Bohu jsou zde seřazeni ‚králové země a jejich vojska‘. Tvrdošíjně odmítali podřídit se Jehovovu Králi. Dal jim čestnou výstrahu inspirovaným poselstvím: „Líbejte syna, aby se On [Jehova] nepopudil, a abyste [národy] nezanikly z cesty.“ Nepodřídili se Kristovu panování, a proto musí zemřít. — Žalm 2:12.

24. a) Jaký rozsudek je vykonán na divokém zvířeti a na falešném prorokovi a v jakém smyslu jsou ještě ‚naživu‘? b) Proč musí být ‚ohnivé jezero‘ obrazné?

²⁴ Sedmihlavé, desetirohé divoké zvíře z moře, jež znázorňuje Satanovu politickou organizaci, je uvrženo do zapomnění, a spolu s ním falešný prorok, sedmá světová velmoc. (Zjevení 13:1, 11–13; 16:13) Ještě „zaživa“, neboli v činném, společném odporu proti Božímu lidu na zemi, jsou uvrženi do „ohnivého jezera“. Je to nějaké doslovné ohnivé jezero? Není, stejně jako ani divoké zvíře a falešný prorok nejsou doslovní. Je to spíše symbol úplného, konečného zničení, místo, odkud není návrat. Tam bude později uvržena i smrt a hádes, a rovněž sám Ďábel. (Zjevení 20:10, 14) Rozhodně to není žádné peklo, kde by byli ničemní věčně trápeni, protože Jehovovi je odporná již samotná myšlenka na nějaké takové místo. — Jeremjáš 19:5; 32:35; 1. Jana 4:8, 16.

25. a) Kdo jsou ti, kteří byli „zabiti dlouhým mečem toho, který seděl na koni“? b) Máme očekávat, že budou někteří z těchto ‚zabitých‘ vzkříšeni?

²⁵ Všichni ostatní, kteří přímo nevládli, ale přece byli nenapravitelnou částí zkaženého světa lidstva, jsou rovněž „zabiti dlouhým mečem toho, který seděl na koni“. Ježíš je odsoudí k smrti. Máme očekávat, že budou vzkříšeni, protože v jejich případě není zmínka o ohnivém jezeru? Nikde nám není řečeno, že by měli být vzkříšeni ti, nad nimiž v té době Jehovův soudce vykoná rozsudek. Ježíš sám řekl, že všichni, kteří nejsou „ovcemi“, odejdou „do věčného ohně, připraveného pro Ďábla a jeho anděly“ neboli „do věčného odříznutí“. (Matouš 25:33, 41, 46) Tím vyvrcholí ‚den soudu a zničení bezbožných lidí‘. — 2. Petra 3:7; Nahum 1:2, 7–9; Malachiáš 4:1.

26. Popiš krátce výsledek Armagedonu.

²⁶ Tak skončí celá Satanova pozemská organizace. „Dřívější nebe“ politického panství pominulo. „Země“, zdánlivě trvalý systém, který budoval Satan po celá staletí, je nyní úplně zničena. „Moře“, masa ničemného lidstva, jež odporovalo Jehovovi, již není. (Zjevení 21:1; 2. Petra 3:10) Co však připravil Jehova pro samotného Satana? Jan nám to dále řekne.

Kapitola 40

Hadovi je rozdrcena hlava

Vidění 14 — Zjevení 20:1–10

Námět: Uvržení Satana do propasti, tisícileté panství, závěrečná zkouška lidstva a zničení Satana.

Doba splňování: Od konce velkého soužení do zničení Satana.

1. Jak pokračuje splňování prvního biblického proroctví?

VZPOMÍNÁŠ si na první biblické proroctví? Pronesl je Jehova, když řekl hadovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Splňování tohoto proroctví nyní vrcholí! Sledovali jsme dějiny Satanova boje proti Jehovově nebeské organizaci podobné ženě. (Zjevení 12:1, 9) Hadovo pozemské semeno se svým náboženstvím, politikou a velkým obchodním podnikáním vystavilo semeno ženy, Ježíše Krista a jeho 144 000 pomazaných následovníků, zde na zemi krutému pronásledování. (Jan 8:37, 44; Galaťanům 3:16, 29) Satan způsobil Ježíšovi smrt v mukách. To však bylo jen jako zranění na patě, protože Bůh svého věrného Syna třetího dne vzkřísil. — Skutky 10:38–40.

2. Jak je had zhmožděn a co se děje s hadovým pozemským semenem?

² Co se stane s hadem a jeho semenem? Kolem roku 56 n. l. napsal apoštol Pavel dlouhý dopis křesťanům v Římě. V závěru je povzbuzoval: „Bůh, ten, který dává pokoj, totiž záhy rozdrtí Satana pod vašima nohama.“ (Římanům 16:20) To je více než jen povrchní zhmoždění. Satan má být rozdrcen. Pavel zde užil řeckého slova syntribó, které znamená rozmělnit na kaši, podupat, úplně zničit rozdrcením. Hadovo lidské semeno má být v Pánově dnu postiženo skutečnými ranami, jež vyvrcholí ve velkém soužení úplným rozdrcením Velkého Babylóna a politických systémů světa společně s jejich finančními a vojenskými podporovateli. (Zjevení, kapitoly 18 a 19) Tak pod Jehovovým vedením vyvrcholí nepřátelství mezi dvěma semeny. Semeno Boží ženy zvítězí nad pozemským semenem hadovým a toto semeno přestane existovat.

Satan uvržen do propasti

3. Co se podle Janových slov stane se Satanem?

³ Co nyní čeká Satana a jeho démony? Jan nám říká: „A viděl jsem anděla, jak sestupuje z nebe s klíčem od propasti a s velkým řetězem v ruce. A zmocnil se draka, prahada, který je Ďábel a Satan, a spoutal ho na tisíc let. A uvrhl ho do propasti a zavřel ji a zapečetil ji nad ním, aby již nezaváděl na scestí národy, dokud neskončí tisíc let. Potom musí být na malou chvíli uvolněn.“ — Zjevení 20:1–3.

4. Kdo je anděl, který má klíč od propasti, a jak to víme?

⁴ Kdo je tento anděl? Musí mít ohromnou sílu, jestliže má být schopen odstranit Jehovova úhlavního nepřítele. Má ‚klíč od propasti a velký řetěz‘. Nepřipomíná nám to jedno dřívější vidění? Ano, král, který vládl nad kobylkami, je označen jako ‚anděl propasti‘. (Zjevení 9:11) Zde tedy opět pozorujeme Jehovova hlavního ospravedlnitele, oslaveného Ježíše Krista, v činnosti. Tento archanděl, který svrhl Satana z nebe, který odsoudil Velký Babylón a v Armagedonu odstranil „krále země a jejich vojska“, jistě neustoupí stranou, aby hlavní úder v podobě uvržení Satana do propasti vykonal některý méně významný anděl. — Zjevení 12:7–9; 18:1, 2; 19:11–21.

5. Jak zachází anděl propasti se Satanem Ďáblem a proč?

⁵ Když byl svržen z nebe velký ohnivě zbarvený drak, byl označen jako „drak,. . . prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:3, 9) Nyní, ve chvíli, kdy je uchopen a uvržen do propasti, je opět popsán plným označením, totiž ‚drak, prahad, který je Ďábel a Satan‘. Tento pověstný pohlcovač, podvodník, pomlouvač a odpůrce je spoután a uvržen „do propasti“, která je zavřena a pevně zapečetěna, „aby již nezaváděl na scestí národy“. Satan je uvržen do propasti na tisíc let a v té době již nebude moci ovlivňovat lidstvo, jako by je nemohl ovlivňovat vězeň v hlubokém žaláři. Anděl propasti úplně znemožní Satanovi jakékoli spojení s Královstvím spravedlnosti. Pro lidstvo to bude skutečná úleva.

6. a) Co dokazuje, že půjdou do propasti i démoni? b) Co může nyní začít a proč?

⁶ Co se stane s démony? Také oni byli ‚uchováni k soudu‘. (2. Petra 2:4) Satan je označen jako ‚Belzebub, panovník démonů‘. (Lukáš 11:15, 18; Matouš 10:25) Neměl by je postihnout stejný rozsudek, jestliže tak dlouho spolupracovali se Satanem? Tito démoni se báli propasti již dávno; když se s nimi jednou Ježíš setkal, „snažně ho prosili, aby jim nenařizoval odejít do propasti“. (Lukáš 8:31) Ale až bude uvržen do propasti Satan, jeho andělé budou jistě uvrženi do propasti s ním. (Srovnej Izajáše 24:21, 22.) Po uvržení Satana a jeho démonů do propasti může začít tisícileté panství Ježíše Krista.

7. a) V jakém stavu bude Satan a jeho démoni, dokud budou v propasti, a jak to víme? b) Je hádes totožný s propastí? (Viz pozn. pod čarou.)

⁷ Bude Satan se svými démony v propasti činný? Vzpomeňme si na šarlatové, sedmihlavé divoké zvíře, které „bylo, ale není, a přece se chystá vystoupit z propasti“. (Zjevení 17:8) Dokud bylo v propasti, ‚nebylo‘. Nemohlo působit, bylo znehybněno a mrtvé, pokud šlo o všechny jeho záměry a všechna jeho předsevzetí. Podobně mluvil apoštol Pavel o Ježíšovi: „‚Kdo sestoupí do propasti?‘, totiž aby přivedl Krista z mrtvých.“ (Římanům 10:7) Když byl Ježíš v této propasti, byl mrtvý.a Je tedy rozumné vyvozovat, že Satan a jeho démoni budou po tisíc let, kdy budou v propasti, ve stavu nečinnosti podobném smrti. Jak dobrá zpráva to je pro milovníky spravedlnosti!

Soudcové na tisíc let

8, 9. Co nám nyní říká Jan o těch, kteří sedí na trůnech, a kdo to je?

⁸ Po tisíci letech je Satan propuštěn na krátkou chvíli z propasti. Proč? Než na to Jan odpoví, obrací naši pozornost zpět na začátek téhož období. Čteme: „A viděl jsem trůny a byli tam ti, kteří se na ně posadili, a byla jim dána moc, aby soudili.“ (Zjevení 20:4a) Kdo jsou ti, kteří sedí na trůnech a panují v nebesích s oslaveným Ježíšem?

⁹ Jsou to „svatí“, o nichž Daniel píše, že vládnou v Království s tím, který je „podobný synu člověka“. (Daniel 7:13, 14, 18) Jsou totožní s 24 staršími, kteří sedí na nebeských trůnech přímo v přítomnosti Jehovově. (Zjevení 4:4) Patří k nim 12 apoštolů, jimž dal Ježíš slib: „Při znovustvoření, až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, vy, kteří jste mě následovali, se také posadíte na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů.“ (Matouš 19:28) Patří k nim i Pavel a také korintští křesťané, kteří zůstali věrní. (1. Korinťanům 4:8; 6:2, 3) Budou k nim patřit i členové sboru v Laodiceji, kteří zvítězili. — Zjevení 3:21.

10. a) Jak nyní Jan popisuje 144 000 králů? b) Kdo patří k těmto 144 000 králů podle toho, co nám Jan řekl dříve?

¹⁰ Pro tyto pomazané vítěze, kteří jsou „koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“, jsou připraveny trůny — a je jich 144 000. (Zjevení 14:1, 4) „Ano,“ pokračuje Jan, „viděl jsem duše těch, kteří byli popraveni sekerou za svědectví, jež vydávali o Ježíšovi, a za to, že mluvili o Bohu, a ty, kteří neuctívali ani divoké zvíře ani jeho obraz a nepřijali označení na čelo ani na ruku.“ (Zjevení 20:4b) Mezi těmito králi jsou tedy pomazaní křesťanští mučedníci, kteří se dříve, při otevírání páté pečeti, ptali Jehovy, jak dlouho ještě bude čekat s pomstou za jejich krev. V té době dostali bílé roucho a bylo jim řečeno, aby ještě chvilku čekali. Nyní však byli pomstěni tím, že byl zpustošen Velký Babylón, Král králů a Pán pánů zničil národy a Satan byl uvržen do propasti. — Zjevení 6:9–11; 17:16; 19:15, 16.

11. a) Jak máme rozumět výrazu „popraveni sekerou“? b) Proč může být řečeno, že všech 144 000 zemřelo obětní smrtí?

¹¹ Byli všichni z těchto 144 000 královských soudců tělesně „popraveni sekerou“? V doslovném smyslu se to pravděpodobně stalo jen malému počtu z nich. Ale tento výraz má bezpochyby zahrnovat všechny pomazané křesťany, kteří vytrvali při jakémkoli druhu mučení.b (Matouš 10:22, 28) Satan by si jistě byl přál, aby byli sekerou popraveni všichni, ale mučednickou smrtí všichni Ježíšovi pomazaní bratři nezemřeli. Mnozí z nich zemřeli následkem nemoci nebo stářím. Ti však také patří ke skupině, kterou vidí Jan nyní. Smrt jich všech je v určitém smyslu obětní. (Římanům 6:3–5) A kromě toho nikdo z nich nebyl částí světa. Všichni byli proto světem nenáviděni a stali se v jeho očích jakoby mrtvými. (Jan 15:19; 1. Korinťanům 4:13) Nikdo z nich neuctíval divoké zvíře ani jeho obraz, a když zemřeli, nikdo z nich na sobě neměl označení tohoto zvířete. Všichni zemřeli jako vítězové. — 1. Jana 5:4; Zjevení 2:7; 3:12; 12:11.

12. Co říká Jan o 144 000 králů a kdy dojde k tomu, že ožijí?

¹² Nyní všichni tito vítězové opět žijí. Jan o tom píše: „A ožili a kralovali s Kristem tisíc let.“ (Zjevení 20:4c) Znamená to, že tito soudcové budou vzkříšeni teprve po zničení národů a po uvržení Satana a jeho démonů do propasti? Ne. Většina z nich je již naživu, protože vyjeli s Ježíšem proti národům v Armagedonu. (Zjevení 2:26, 27; 19:14) Pavel totiž naznačil, že jejich vzkříšení začíná brzy po začátku Ježíšovy přítomnosti v roce 1914, a že někteří budou vzkříšeni před jinými. (1. Korinťanům 15:51–54; 1. Tesaloničanům 4:15–17) K jejich ožívání tedy dochází během určitého časového období, kdy dostávají jako jednotlivci dar nesmrtelného života v nebesích. — 2. Tesaloničanům 1:7; 2. Petra 3:11–14.

13. a) Zač bychom měli považovat těch tisíc let, kdy panuje 144 000, a proč? b) Zač považoval těchto tisíc let Papias z Hierapole? (Viz pozn. pod čarou.)

¹³ Budou vládnout a soudit tisíc let. Je to doslovných tisíc let, nebo bychom měli toto období považovat za symbolické, neurčitě dlouhé? „Tisíc“ může znamenat velký, neurčitý počet, například v 1. Samuelově 21:11. Zde však jde o doslovných „tisíc“, protože tento výraz se vyskytuje ve Zjevení 20:5–7 třikrát jako „těch tisíc let“. Pavel označil tuto dobu soudu jako „den“, když řekl: „[Bůh] stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti.“ (Skutky 17:31) Petr nám říká, že jeden den je u Jehovy jako tisíc let, a proto je vhodné, aby tento den soudu trval doslovných tisíc let.c — 2. Petra 3:8.

Ostatní mrtví

14. a) Jaký výrok ohledně ‚ostatních mrtvých‘ sem Jan vkládá? b) Jak výrazy, jichž užívá apoštol Pavel, objasňují výraz ‚ožít‘?

¹⁴ Koho však budou tito králové soudit, jestliže zde apoštol Jan vkládá vsuvku „(Ostatní mrtví neožili, dokud neskončilo těch tisíc let)“? (Zjevení 20:5a) Výrazu ‚ožít‘ je nutno opět rozumět v souvislosti s okolním textem. Tento výraz může mít za různých okolností různé významy. Pavel například řekl o pomazaných spolukřesťanech: „Jste to vy, které Bůh oživil, ač jste byli mrtví ve svých přečinech a hříších.“ (Efezanům 2:1) Ano, duchem pomazaní křesťané byli ‚oživeni‘ již v prvním století, protože byli prohlášeni za spravedlivé na základě své víry v Ježíšovu oběť. — Římanům 3:23, 24.

15. a) Jaké postavení zaujímali před Bohem předkřesťanští svědkové Jehovovi? b) Jak ‚ožijí‘ jiné ovce a kdy budou v nejplnějším smyslu vlastnit zemi?

¹⁵ Podobně byli i předkřesťanští svědkové Jehovovi prohlášeni za spravedlivé vzhledem ke svému přátelství s Bohem; a o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi se mluvilo jako o „živých“, ačkoli byli tělesně mrtví. (Matouš 22:31, 32; Jakub 2:21, 23) Ale ti všichni, a také všichni ostatní, kteří budou vzkříšeni, a také velký zástup věrných jiných ovcí, jež přežijí Armagedon, a děti, které se jim snad narodí v novém světě, musí být ještě povzneseni k lidské dokonalosti. To způsobí Kristus a jeho spolukrálové a spolukněží během tisíciletého dne soudu na základě Ježíšovy výkupní oběti. Do konce tohoto dne „ostatní mrtví“ ‚ožijí‘ v tom smyslu, že budou dokonalými lidmi. Jak uvidíme, musí ještě projít závěrečnou zkouškou, ale budou čelit této zkoušce jako lidé, kteří byli učiněni dokonalými. Až v této zkoušce obstojí, prohlásí je Bůh za hodné věčného života, za spravedlivé v nejplnějším smyslu. Budou prožívat úplné splnění slibu: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) Jaká nádherná vyhlídka čeká poslušné lidstvo!

První vzkříšení

16. Jak popisuje Jan vzkříšení, jež zažijí ti, kteří kralují s Kristem, a proč je tak popisuje?

¹⁶ Jan se nyní vrací k těm, kteří „ožili a kralovali s Kristem“, a píše: „To je první vzkříšení.“ (Zjevení 20:5b) V jakém smyslu je první? Je to „první vzkříšení“ co do času, protože ti, kteří ho zažijí, jsou „první ovoce Bohu a Beránkovi“. (Zjevení 14:4) Je také první co do důležitosti, protože ti, kteří se na něm podílejí, se stávají spoluvládci s Ježíšem v jeho nebeském Království a soudí ostatní lidstvo. Konečně je první co do kvality. Kromě Ježíše samotného jsou ti, jimž se dostalo prvního vzkříšení, jedinými tvory, o nichž Bible říká, že získávají nesmrtelnost. — 1. Korinťanům 15:53; 1. Timoteovi 6:16.

17. a) Jak popisuje Jan požehnanou vyhlídku pomazaných křesťanů? b) Co je „druhá smrt“ a proč „nemá autoritu“ nad 144 000 vítězi?

¹⁷ Tito pomazaní mají opravdu požehnanou vyhlídku. Jan prohlašuje: „Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu.“ (Zjevení 20:6a) Jak Ježíš slíbil křesťanům ve Smyrně, tito vítězové, kteří se budou podílet na „prvním vzkříšení“, již nebudou ohroženi ‚druhou smrtí‘, jež znamená zničení, záhubu bez naděje na vzkříšení. (Zjevení 2:11; 20:14) Nad takovými vítězi nemá druhá smrt „autoritu“, protože obdrží neporušenost a nesmrtelnost. — 1. Korinťanům 15:53.

18. Co nyní říká Jan o nových panovnících země a čeho dosáhnou?

¹⁸ Jaký rozdíl to je ve srovnání s pozemskými králi v období, kdy měl autoritu Satan! Ti panovali nanejvýš jen 50 nebo 60 let a velká většina z nich vládla jen několik let. Mnozí lidstvo utlačovali. A jak by se vůbec mohlo národům dobře dařit pod stále se měnícími panovníky se stále se měnící politikou? Jan naproti tomu říká o nových panovnících země: „Ale budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let.“ (Zjevení 20:6b) Budou společně s Ježíšem tvořit jedinou vládu na tisíc let. Jejich kněžské služby, při nichž budou uplatňovat zásluhu Ježíšovy dokonalé lidské oběti, pozvednou poslušné lidstvo do duchovní, morální a tělesné dokonalosti. Jejich královské služby povedou k vytvoření celosvětové lidské společnosti, v níž se bude zrcadlit Jehovova spravedlnost a svatost. Jako soudcové na tisíc let povedou láskyplně společně s Ježíšem vnímavé lidstvo k cíli věčného života. — Jan 3:16.

Závěrečná zkouška

19. V jakém stavu bude země a lidstvo na konci tisíciletého panství a co činí Ježíš nyní?

¹⁹ Na konci tisíciletého panství se bude celá země podobat původnímu Edenu. Bude to skutečný ráj. Dokonalé lidstvo již nebude potřebovat žádného velekněze, který by se ho před Bohem zastával, protože budou odstraněny všechny stopy adamovského hříchu a bude zničen poslední nepřítel, smrt. Kristovým Královstvím bude splněno Boží předsevzetí vytvořit jeden svět s jednou vládou. Tehdy Ježíš „předá království svému Bohu a Otci“. — 1. Korinťanům 15:22–26; Římanům 15:12.

20. Co se podle Janových slov stane, až nadejde čas k závěrečné zkoušce?

²⁰ Nyní nadešel čas k závěrečné zkoušce. Zůstane tento svět dokonalého lidstva pevně stát ve své ryzosti na rozdíl od prvních lidí v Edenu? Jan nám říká, co se stane: „Jakmile skončí těch tisíc let, Satan bude uvolněn ze svého vězení a vyjde, aby zaváděl na scestí ty národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce. Jejich počet je jako mořského písku. A postupovali po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a milované město.“ — Zjevení 20:7–9a.

21. Jak Satan postupuje ve svém posledním úsilí a proč bychom neměli být překvapeni tím, že někteří půjdou za Satanem i po tisíciletém panství?

²¹ K čemu povede Satanovo poslední úsilí? Klame „ty národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga“ a vede je „k válce“. Kdo by asi mohl být na Satanově straně po tisíci letech radostného, budujícího teokratického panství? Nezapomeňme, že byl Satan schopen svést na scestí dokonalého Adama a Evu, když užívali života v edenském ráji, a byl schopen odvést nebeské anděly, kteří již viděli, k jakým špatným výsledkům vedla původní vzpoura. (2. Petra 2:4; Juda 6) Neměli bychom být tedy překvapeni tím, že se někteří dokonalí lidé dají svést a budou následovat Satana i po nádherných tisíci letech panství Božího Království.

22. a) Co je naznačeno výrazem „ty národy ve čtyřech koutech země“? b) Proč jsou vzbouřenci označeni jako „Gog a Magog“?

²² Bible označuje tyto vzbouřence jako „národy ve čtyřech koutech země“. To neznamená, že bude lidstvo muset být opět rozděleno do nějakých národních celků, které by se vzájemně potíraly. Prostě to naznačuje, že se tito buřiči oddělí od Jehovova spravedlivého a věrně oddaného lidu a projeví téhož špatného ducha, jakého projevují dnešní národy. ‚Vymyslí škodící úkladný plán‘ jako kdysi Gog z Magogu v Ezekielově proroctví a jejich cílem bude zničit teokratickou vládu na zemi. (Ezekiel 38:3, 10–12) Proto jsou označeni jako „Gog a Magog“.

23. Co je naznačeno tím, že je vzbouřenců „jako mořského písku“?

²³ Počet těch, kteří se připojí k Satanovi v jeho vzpouře, bude „jako mořského písku“. Kolik to je? To není žádný předem určený počet. (Srovnej Jozua 11:4; Soudce 7:12.) Konečný celkový počet vzbouřenců bude záviset na tom, jak každý jednotlivě zareaguje na Satanovy lstivé svody. Bezpochyby to však bude značný počet, protože se budou cítit dost silní, aby přemohli „tábor svatých a milované město“.

24. a) Co je „milované město“ a jak může být obklíčeno? b) Co znázorňuje „tábor svatých“?

²⁴ „Milované město“ musí být město, o němž mluví oslavený Ježíš Kristus svým následovníkům ve Zjevení 3:12 a které označuje jako ‚město svého Boha, nový Jeruzalém, který sestupuje z nebe od mého Boha‘. To je přece nebeská organizace, a jak by ji tedy mohly ‚obklíčit‘ pozemské síly? V tom smyslu, že obklíčí „tábor svatých“. Tábor je mimo město; „tábor svatých“ tedy musí znázorňovat ty na zemi, kteří nejsou v nebeském místě Nového Jeruzaléma a věrně a oddaně podporují Jehovovo vládní uspořádání. Když vzbouřenci pod Satanovým vedením napadnou tyto věrné, bude to Pán Ježíš považovat za útok proti sobě. (Matouš 25:40, 45) „Ty národy“ se budou snažit vyhladit všechno, čeho dosáhl nebeský Nový Jeruzalém, když vytvořil ze země ráj. Útokem na „tábor svatých“ zaútočí také na „milované město“.

Jezero ohně a síry

25. Jak popisuje Jan výsledek útoku vzbouřenců na „tábor svatých“ a co to bude znamenat pro Satana?

²⁵ Bude mít Satan při tomto svém závěrečném pokusu úspěch? Rozhodně ne. Stejně jako nebude mít úspěch Gog z Magogu při svém útoku na dnešní duchovní izrael. (Ezekiel 38:18–23) Jan živě popisuje, k čemu to povede: „Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. A Ďábel, který je zaváděl na scestí, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde již bylo divoké zvíře i falešný prorok.“ (Zjevení 20:9b–10a) Satan, prahad, není tentokrát jen uvržen do propasti, ale je opravdu vyhlazen z existence, rozdrcen a úplně zničen jakoby ohněm.

26. Proč nemůže být „jezero ohně a síry“ doslovným místem trýzně?

²⁶ Již jsme se zmínili o tom, že „jezero ohně a síry“ nemůže být doslovným místem trýzně. (Zjevení 19:20) Kdyby tam měl Satan trpět nesnesitelná muka po celou věčnost, musel by ho Jehova ponechat naživu. Život je však dar, a nikoli trest. Trestem za hřích je smrt, a podle Bible necítí mrtví tvorové žádnou bolest. (Římanům 6:23; Kazatel 9:5, 10) Čteme také později, že je samotná smrt společně s hádem uvržena do téhož jezera ohně a síry. Smrt a hádes rozhodně nemohou trpět bolest. — Zjevení 20:14.

27. Jak nám pomáhá to, co se stalo se Sodomou a Gomorou, porozumět výrazu „jezero ohně a síry“?

²⁷ To všechno podporuje názor, že jezero ohně a síry je symbolické. Zmínka o ohni a síře také připomíná osud starověké Sodomy a Gomory, které Bůh zničil pro jejich nesmírnou špatnost. Když nadešel čas, „Jehova způsobil, že pršela síra a oheň od Jehovy z nebes na Sodomu a na Gomoru“. (1. Mojžíšova 19:24) To, co postihlo tato dvě města, je také označeno jako „soudcovský trest věčného ohně“. (Juda 7) Ale tato dvě města netrpěla věčná muka. Naopak, byla vyhlazena a navždy odstraněna společně se svými zkaženými obyvateli. Tato města dnes neexistují a nikdo nemůže s jistotou říci, kde ležela.

28. Co je jezero ohně a síry a čím se liší od hádu a od propasti?

²⁸ V souladu s tím sama Bible vysvětluje, co znamená jezero ohně a síry: „To znamená druhou smrt, ohnivé jezero.“ (Zjevení 20:14) Je to zcela zřejmě totéž co gehenna, o níž mluvil Ježíš, místo, kde budou ničemní zničeni, a ne na věky mučeni. (Matouš 10:28) Je to úplné, naprosté zničení bez naděje na vzkříšení. Zatímco existují klíče smrti, hádu a propasti, není žádná zmínka o klíči, který by otevřel jezero ohně a síry. (Zjevení 1:18; 20:1) Ty, kteří se do něj dostanou, nikdy nepropustí. — Srovnej Marka 9:43–47.

Trýzněni dnem i nocí po celou věčnost

29, 30. Co říká Jan o Ďáblovi a také o divokém zvířeti a o falešném prorokovi a jak tomu máme rozumět?

²⁹ O Ďáblovi a též o divokém zvířeti a falešném proroku nám Jan dále říká: „A budou trýzněni dnem i nocí po celou věčnost.“ (Zjevení 20:10b) Co by to mohlo znamenat? Jak již bylo uvedeno, není logické říci, že symboly, jako je divoké zvíře a falešný prorok, stejně jako smrt a hádes, by mohly trpět doslovná muka. Nemáme tedy žádný důvod k názoru, že bude Satan po celou věčnost trpět. Má být zničen.

³⁰ Řecké slovo, jehož se zde používá ve významu „trýzněni“, totiž basanizó, znamená v první řadě „zkoušet (kovy) zkušebním kamenem“. Druhý význam je „vyslýchat za pomoci mučení“. (Nový Thayerův řecko–anglický slovník Nového zákona, angl.) Ze souvislosti, v níž je užito tohoto řeckého slova, je patrné, že to, co se stane se Satanem, bude sloužit pro celou věčnost jako zkušební kámen ve sporné otázce oprávněnosti a právoplatnosti Jehovova panství. Tato sporná otázka svrchovaného panování bude vyřešena jednou provždy. Žádné zpochybňování Jehovovy svrchovanosti již nebude muset být nikdy ověřováno nějakou delší dobu, aby se dokázalo, že je neoprávněné. — Srovnej Žalm 92:1, 15; 92:2, 16, KB.

31. Jak nám pomáhají dvě řecká slova vztahující se k významu „trýzeň“ porozumět trestu, který podstoupí Satan Ďábel?

³¹ Kromě toho je příbuzné slovo basanistés, „trýznitel“, užito v Bibli ve významu „žalářník“. (Matouš 18:34, Meziřádkový překlad Království.) V souladu s tím bude Satan navždy uvězněn v ohnivém jezeře; nikdy nebude propuštěn. Konečně v řecké Septuagintě, kterou Jan velmi dobře znal, je příbuzného slova basanos použito k označení pokoření, které vede ke smrti. (Ezekiel 32:24, 30) To nám pomáhá pochopit, že trest, který postihne Satana, je pokořující, věčná smrt v jezeře ohně a síry. Jeho skutky zemřou s ním. — 1. Jana 3:8.

32. Jaký trest podstoupí démoni a jak to víme?

³² V tomto verši opět není zmínka o démonech. Budou propuštěni se Satanem na konci tisíce let a podstoupí potom trest věčné smrti společně s ním? Z důkazů je patrné, že k tomu dojde. V podobenství o ovcích a kozlech Ježíš řekl, že kozlové odejdou „do věčného ohně, připraveného pro Ďábla a jeho anděly“. (Matouš 25:41) Výraz „věčný oheň“ se musí vztahovat na jezero ohně a síry, kam má být uvržen Satan. Ďáblovi andělé byli svrženi z nebe s ním. Je zřejmé, že s ním na počátku tisíciletého panství šli do propasti. Budou tudíž také s ním zničeni v jezeře ohně a síry. — Matouš 8:29.

33. Která poslední podrobnost z 1. Mojžíšovy 3:15 se tak splní a k čemu nyní obrací Janovu pozornost Jehovův duch?

³³ Tak se splní do všech podrobností proroctví zaznamenané v 1. Mojžíšově 3:15. Až bude Satan uvržen do ohnivého jezera, bude mrtvý, stejně jako by byl mrtvý had, jehož hlava by byla rozdrcena železnou patou. A také jeho démoni přestanou navždy existovat. V knize Zjevení již o nich není žádná další zmínka. Nyní, když proroctví ukázalo, že budou odstraněni, obrací Jehovův duch pozornost k námětu, který je mimořádně zajímavý pro osoby s pozemskou nadějí: Co přinese lidstvu nebeské panství „Krále králů“ a ‚těch povolaných a vyvolených a věrných s ním‘? (Zjevení 17:14) Jan nám odpovídá tím, že nás ještě jednou přivádí zpět k počátku tisíciletého panství.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 293]

Mrtvé moře. Místo, kde snad byla Sodoma a Gomora

[Obrázky na straně 294]

„Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu“

Kapitola 41

Boží den soudu — jeho radostný výsledek!

Vidění 15 — Zjevení 20:11–21:8

Námět: Všeobecné vzkříšení, den soudu a požehnání nových nebes a nové země.

Doba splňování: Tisícileté panství.

1. a) Co lidstvo ztratilo, když Adam s Evou zhřešili? b) Které předsevzetí Bůh nezměnil a jak to víme?

JAKO lidé jsme byli stvořeni k věčnému životu. Kdyby byli Adam s Evou poslouchali Boží příkazy, nikdy by nezemřeli. (1. Mojžíšova 1:28; 2:8, 16, 17; Kazatel 3:10, 11) Ale když zhřešili, ztratili dokonalost a život jak sami pro sebe, tak i pro své potomky. Jako neúprosný nepřítel začala nad lidstvem panovat smrt. (Římanům 5:12, 14; 1. Korinťanům 15:26) Ale Boží předsevzetí dát dokonalým lidem věčný život na rajské zemi se nezměnilo. Ze své velké lásky k lidstvu poslal Bůh na zem svého jediného zplozeného Syna, Ježíše, který dal svůj dokonalý lidský život jako výkupné za „mnohé“ z Adamových potomků. (Matouš 20:28; Jan 3:16) Ježíš nyní může použít této zákonné hodnoty své oběti k tomu, aby dal věřícím lidem opět možnost žít v dokonalosti na rajské zemi. (1. Petra 3:18; 1. Jana 2:2) To je opravdu velkolepý důvod, aby lidstvo ‚mělo radost a radovalo se‘! — Izajáš 25:8, 9.

2. O čem píše Jan ve Zjevení 20:11 a co je „velký bílý trůn“?

² Satan je uvězněn v propasti a začíná Ježíšovo slavné tisícileté panství. Nyní je „den“, v němž Bůh „zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil“. (Skutky 17:31; 2. Petra 3:8) Jan prohlašuje: „A viděl jsem velký bílý trůn a toho, který na něm seděl. Z místa před ním uprchla země a nebe a nebylo pro ně nalezeno místo.“ (Zjevení 20:11) Co je tento „velký bílý trůn“? Nemůže to být nic jiného než soudcovský trůn ‚Boha, Soudce všech‘. (Hebrejcům 12:23) Nyní bude soudit lidstvo a rozhodovat, kdo bude mít užitek z Ježíšovy vykupující oběti. — Marek 10:45.

3. a) Co je naznačeno tím, že je Boží trůn označen jako „velký“ a „bílý“? b) Kdo bude v průběhu tisíciletého dne soudit a na jakém základě?

³ Boží trůn je „velký“, čímž je zdůrazněna velikost Jehovy jako Svrchovaného Pána, a je „bílý“, což upozorňuje na Boží dokonalou spravedlnost. Jehova je svrchovaným Soudcem lidstva. (Žalm 19:7–11; 19:8–12, KB; Izajáš 33:22; 51:5, 8) Dílo souzení však svěřil Ježíši Kristu. „Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil všechno souzení Synovi.“ (Jan 5:22) S Ježíšem je jeho 144 000 společníků, jimž „byla. . . dána moc, aby soudili. . . tisíc let“. (Zjevení 20:4) O tom, co se stane během soudného dne s každým jednotlivcem, však rozhodují Jehovova měřítka.

4. Co to znamená, že „uprchla země a nebe“?

⁴ Ale co znamená, že „uprchla země a nebe“? Je to totéž nebe, které se při otevření šesté pečeti vzdálilo jako svitek — jsou to lidské vládnoucí moci, které jsou „schraňovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí“. (Zjevení 6:14; 2. Petra 3:7) Země je organizovaný systém věcí, který existuje pod tímto panstvím. (Zjevení 8:7) Zničení divokého zvířete a králů země a jejich vojsk společně s těmi, kteří přijali znamení divokého zvířete a s těmi, kteří přinášejí uctívání jeho obrazu, znamená, že toto nebe a tato země uprchly. (Zjevení 19:19–21) Nad Satanovou zemí a nad jeho nebem byl vykonán soud a velký Soudce určuje další den soudu.

Tisíciletý den soudu

5. Až uprchne stará země a staré nebe, kdo zde bude ponechán, aby byl souzen?

⁵ Kdo tu zůstává, aby byl souzen, když uprchla stará země a uprchlo i staré nebe? Není to pomazaný ostatek 144 000, protože ti již byli souzeni a zapečetěni. Pokud někdo z pomazaných bude ještě na zemi po Armagedonu, jistě krátce potom zemře a přijme vzkříšením svou nebeskou odměnu. (1. Petra 4:17; Zjevení 7:2–4) Ale milióny lidí, kteří tvoří velký zástup a vyšli nyní z velkého soužení, stojí zcela viditelně „před trůnem“. Pro svou víru v Ježíšovu prolitou krev již byli uznáni za spravedlivé, takže mohli přežít. Ale musí být dále souzeni po tisíc let, kdy je Ježíš dále vede „k pramenům vod života“. Potom, po dosažení lidské dokonalosti a následující zkoušce, budou prohlášeni za spravedlivé v nejplnějším smyslu. (Zjevení 7:9, 10, 14, 17) Děti, které přežijí velké soužení, a děti, které se narodí členům velkého zástupu během milénia, budou muset být rovněž během tisíce let souzeny. — Srovnej 1. Mojžíšovu 1:28; 9:7; 1. Korinťanům 7:14.

6. a) Jaký zástup lidí vidí Jan a co je naznačeno slovy ‚velcí a malí‘? b) Jak budou bezpochyby buzeny nesčetné milióny lidí, kteří jsou v Boží paměti?

⁶ Jan však pozoruje daleko početnější zástup, než byl velký zástup těch, kteří přežili. Budou v něm miliardy lidí. „A viděl jsem mrtvé, velké a malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny svitky.“ (Zjevení 20:12a) K ‚velkým a malým‘ patří významní lidé i méně významní lidé, kteří žili a zemřeli na této zemi během minulých 6 000 let. V evangeliu, které napsal apoštol Jan krátce po napsání Zjevení, řekl Ježíš o Otci: „Dal mu [Ježíšovi] autoritu soudit, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ (Jan 5:27–29) To je opravdu úžasný plán — odstranění následků úmrtí i pohřbů, k nimž došlo během celých dějin. Tito lidé, kteří jsou v Boží paměti a kterých jsou nespočetné milióny, budou bezpochyby buzeni postupně, takže velký zástup — který ve srovnání s nimi má jen málo členů — bude schopen zvládnout problémy, které by mohly vzniknout. Vzkříšení snad budou mít zpočátku sklon žít způsobem, na který byli zvyklí a k němuž patří tělesné slabosti a tělesný způsob myšlení.

Kdo je vzkříšen a souzen?

7, 8. a) Jaký svitek je otevřen a co se děje potom? b) Pro koho nebude vzkříšení?

⁷ Jan dodává: „Ale byl otevřen další svitek; je to svitek života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích. A moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, kteří byli v nich, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků.“ (Zjevení 20:12b, 13) To je skutečně úžasný pohled. ‚Moře, smrt a hádes‘ mají jednotlivě své úlohy, ale povšimněme si, že se tyto výrazy navzájem nevylučují.a Když byl Jonáš v břiše ryby a tudíž uprostřed moře, říkal o sobě, že je v šeolu neboli v hádu. (Jonáš 2:2) Je-li někdo ve spárech adamovské smrti, pak je pravděpodobně také v hádu. Tato prorocká slova nás silně ujišťují, že nebude nikdo přehlédnut.

⁸ Je také ovšem neznámý počet lidí, kteří nebudou vzkříšeni. Mezi nimi budou zřejmě nekajícní znalci Zákona a farizeové, kteří zavrhli Ježíše a apoštoly, náboženský „člověk bezzákonnosti“ a pomazaní křesťané, kteří „odpadli“. (2. Tesaloničanům 2:3; Hebrejcům 6:4–6; Matouš 23:29–33) Ježíš také mluvil o tom, že na konci světa budou lidé podobní kozlům, kteří půjdou „do věčného ohně, připraveného pro Ďábla a jeho anděly“, totiž „do věčného odříznutí“. (Matouš 25:41, 46) Tyto lidi nečeká vzkříšení.

9. Jak apoštol Pavel naznačuje, že někteří dostanou při vzkříšení mimořádnou přednost, a kdo k nim patří?

⁹ Někteří budou naproti tomu při vzkříšení ve zvlášť příznivé situaci. Apoštol Pavel to naznačil, když řekl: „Mám naději v Boha . . . , že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) Pokud jde o pozemské vzkříšení, budou k ‚spravedlivým‘ patřit věrní muži a ženy starých dob — Abraham, Raab a mnozí jiní —, kteří byli prohlášeni za spravedlivé jako Boží přátelé. (Jakub 2:21, 23, 25) V téže skupině budou ti spravedliví z jiných ovcí, kteří v nové době zemřeli věrní Jehovovi. Všichni takoví lidé, kteří zachovali ryzost, budou pravděpodobně vzkříšeni na začátku Ježíšova tisíciletého panství. (Job 14:13–15; 27:5; Daniel 12:13; Hebrejcům 11:35, 39, 40) Mnohým z těchto vzkříšených spravedlivých budou jistě přiděleny zvláštní přednosti v dozoru nad ohromným dílem obnovování ráje. — Žalm 45:16; 45:17, KB; srovnej Izajáše 32:1, 16–18; 61:5; 65:21–23.

10. Kdo jsou „nespravedliví“, kteří budou vzkříšeni?

¹⁰ Kdo však jsou ti „nespravedliví“, o nichž se mluví ve Skutcích 24:15? K těm bude patřit velké množství lidí, kteří zemřeli v průběhu dějin, zejména ti, kteří žili v době „nevědomosti“. (Skutky 17:30) Tito lidé se narodili nebo žili v době, kdy neměli příležitost naučit se poslouchat Jehovovu vůli. A někteří lidé snad slyšeli poselství záchrany, ale v té době plně nereagovali nebo zemřeli dříve, než dospěli k oddanosti a křtu. Při vzkříšení budou muset takoví lidé dále upravovat své myšlení a svůj způsob života, mají-li mít užitek z této příležitosti, kdy mohou získat věčný život.

Svitek života

11. a) Co je „svitek života“ a čí jména jsou zapsána v tomto svitku? b) Proč bude svitek života otevírán během tisíciletého panství?

¹¹ Jan mluví o ‚svitku života‘. To je záznam o těch, kteří mají dostat od Jehovy věčný život. Do tohoto svitku byla zapsána jména Ježíšových pomazaných bratrů, velkého zástupu a věrných mužů starých dob, jakým byl například Mojžíš. (2. Mojžíšova 32:32, 33; Daniel 12:1; Zjevení 3:5) Nikdo z ‚nespravedlivých‘ vzkříšených ještě nemá své jméno v tomto svitku života. Svitek života tedy bude otevřen během tisíciletého panství, aby bylo možné zapsat i jména jiných, kteří k tomu budou způsobilí. Ti, jejichž jména nebudou zapsána do tohoto svitku neboli do této knihy života, jsou ‚uvrženi do ohnivého jezera‘. — Zjevení 20:15; srovnej Hebrejcům 3:19.

12. Co rozhodne o tom, zda budou něčí jména zapsaná v otevřeném svitku života, a jaký příklad dal Jehovův ustanovený soudce?

¹² Co tedy bude rozhodující v otázce, zda bude v té době něčí jméno zapsáno do otevřeného svitku života? Rozhodujícím činitelem bude totéž jako v době Adama a Evy: poslušnost Jehovy. Apoštol Jan o tom napsal milovaným spolukřesťanům: „Svět pomíjí a rovněž jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:4–7, 17) Jehovou jmenovaný soudce byl sám příkladem poslušnosti: „Ačkoli [Ježíš] byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl; a když byl učiněn dokonalým, stal se odpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají.“ — Hebrejcům 5:8, 9.

Otevírání jiných svitků

13. Jak musí vzkříšení projevit svou poslušnost a kterými zásadami se budou muset řídit?

¹³ Jak musí tito vzkříšení projevit svou poslušnost? Ježíš sám poukázal na dvě velká přikázání: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova, a budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.‘ To druhé je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ (Marek 12:29–31) Je také nutné, aby se řídili Jehovovými osvědčenými zásadami, například zavrhovat kradení, lhaní, vraždění a nemravnost. — 1. Timoteovi 1:8–11; Zjevení 21:8.

14. Které další svitky jsou otevírány a co obsahují?

¹⁴ Jan se však právě zmínil o jiných svitcích, které budou otevřeny v průběhu tisíciletého panství. (Zjevení 20:12) Co to bude? Jehova někdy dával zvláštní pokyny pro určité situace. Například v Mojžíšově době poskytl řadu podrobných zákonů, které znamenaly pro Izraelity život, jestliže je poslouchali. (5. Mojžíšova 4:40; 32:45–47) V prvním století byly dány nové pokyny, které měly pomoci věrným, aby se mohli v křesťanském systému věcí řídit Jehovovými zásadami. (Matouš 28:19, 20; Jan 13:34; 15:9, 10) Nyní podává Jan zprávu o tom, že mají být mrtví „souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích“. Je tedy zřejmé, že otevřením těchto svitků budou uveřejněny Jehovovy podrobné požadavky pro lidstvo během tisíciletí. Jestliže budou poslušní lidé uplatňovat ve svém životě pravidla a přikázání obsažená v těchto svitcích, budou moci prodloužit své dny a nakonec získat věčný život.

15. Jaké vzdělávání bude muset probíhat během vzkříšení a jak asi bude vzkříšení postupovat?

¹⁵ Bude nutné opravdu rozsáhlé teokratické vzdělávání. Svědkové Jehovovi vedli v roce 2005 po celém světě v průměru více než 6 061 534 biblických studií na různých místech. Ale v průběhu vzkříšení budou bezpochyby vedeny nespočetné milióny studií založených na Bibli a na nových svitcích. Všichni členové Božího lidu se budou muset stát učiteli a budou muset vynakládat velké úsilí. Vzkříšení budou dělat pokroky a bezpochyby se budou také účastnit tohoto rozsáhlého vyučovacího programu. Vzkříšení bude pravděpodobně postupovat tak, že ti, kteří jsou živí, budou s radostí vítat a poučovat dřívější členy svých rodin a známé, kteří budou opět vítat a poučovat jiné. (Srovnej 1. Korinťanům 15:19–28, 58.) Více než šest miliónů svědků Jehovových, kteří dnes působí při rozšiřování pravdy, kladou dobrý základ pro přednosti, o nichž doufají, že je budou mít během vzkříšení. — Izajáš 50:4; 54:13.

16. a) Čí jména nebudou zapsána ve svitku neboli v knize života? b) Kdo jsou ti, jejichž vzkříšení se prokáže jako vzkříšení „života“?

¹⁶ O pozemském vzkříšení Ježíš řekl, že ‚ti, kteří činili dobré věci, vyjdou ke vzkříšení života, ti, kteří prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu‘. „Život“ a „soud“ zde tvoří protiklad, z něhož je patrné, že ti vzkříšení, kteří „prováděli podlé věci“, ačkoli byli poučováni z inspirovaných Písem a svitků, budou posouzeni jako nehodní života. Jejich jména nebudou zapsána do svitku neboli knihy života. (Jan 5:29) To bude platit i o každém, kdo dříve jednal věrně, ale během tisíciletého panství se z nějakých důvodů odvrátil. Jména mohou být vymazána. (2. Mojžíšova 32:32, 33) Naproti tomu jména těch, kteří se poslušně řídili tím, co bylo zapsáno ve svitcích, budou zachována v zapsaném záznamu, ve svitku života, a tito lidé budou dále žít. Ukáže se, že jejich vzkříšení bylo vzkříšením „života“.

Konec smrti a hádu

17. a) Jakou podivuhodnou činnost Jan popisuje? b) Kdy bude vyprázdněn hádes? c) Kdy bude ‚uvržena do ohnivého jezera‘ adamovská smrt?

¹⁷ Dále Jan popisuje něco opravdu podivuhodného: „A smrt a hádes byly uvrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero. Dále, kdokoli nebyl nalezen zapsaný v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“ (Zjevení 20:14, 15) Do konce tisíciletého dne soudu bude úplně odstraněna „smrt a hádes“. Proč je k tomu třeba tisíc let? Hádes, společný hrob lidstva, je vyprázdněn vzkříšením posledního, kdo je v Boží paměti. Ale pokud jsou ještě někteří lidé poskvrněni zděděným hříchem, stále ještě pro ně platí adamovská smrt. Všichni, kteří budou vzkříšeni na zemi, a také velký zástup, který přežije Armagedon, budou muset poslouchat, co je zapsáno ve svitcích, dokud nebude plně uplatněna zásluha Ježíšovy oběti odstraněním nemocí, stáří a jiných zděděných vad. Potom bude adamovská smrt společně s hádem ‚uvržena do ohnivého jezera‘. Navždy budou pryč!

18. a) Jak popisuje apoštol Pavel úspěch Ježíšova panování v postavení Krále? b) Co učiní Ježíš s lidskou rodinou, která je přivedena k dokonalosti? c) Které jiné věci se stanou na konci tisíce let?

¹⁸ Program, který popisuje apoštol Pavel ve svém dopise Korinťanům, tedy bude dokončen: „[Ježíš] musí totiž kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč [adamovská] smrt.“ Co se stane potom? „Až mu bude podřízeno všechno, potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno.“ Jinými slovy, Ježíš „předá království svému Bohu a Otci“. (1. Korinťanům 15:24–28) Ano, až Ježíš zásluhou své výkupní oběti přemůže adamovskou smrt, předá zdokonalenou lidskou rodinu svému Otci, Jehovovi. Zřejmě v této chvíli, na konci tisíce let, bude Satan propuštěn a dojde k závěrečné zkoušce, při níž se rozhodne, čí jména zůstanou natrvalo zaznamenaná ve svitku života. ‚Silně se namáhej‘, aby bylo mezi nimi i tvé jméno! — Lukáš 13:24; Zjevení 20:5.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 298]

Jména „nespravedlivých“, kteří poslouchají svitky otevřené během tisícileté vlády, mohou být rovněž zapsána do svitku života

Kapitola 42

Nové nebe a nová země

1. Co Jan popisuje, když ho anděl vede zpět k počátku tisíciletého panství?

TOTO nádherné vidění se rozvíjí dále, když anděl přivádí Jana zpět na počátek tisíciletého panství. Co Jan popisuje? „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť dřívější nebe a dřívější země pominuly a moře již není.“ (Zjevení 21:1) Objevuje se úchvatné panoráma!

2. a) Jak se Izajášovo proroctví o nových nebesích a nové zemi splnilo na Židech, kteří byli v roce 537 př. n. l. přivedeni zpět? b) Jak víme, že bude mít Izajášovo proroctví další uplatnění, a jak se plní tento slib?

² Staletí před Janovou dobou řekl Jehova Izajášovi: „Vždyť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ (Izajáš 65:17; 66:22) Nejprve se toto proroctví splnilo, když se věrní Židé vrátili v roce 537 př. n. l. po sedmdesátiletém vyhnanství v Babylóně do Jeruzaléma. Tak došlo k obnově, při níž vytvořili očištěnou společnost, „novou zemi“ pod novým vládním systémem, ‚novými nebesy‘. Apoštol Petr však poukázal na další splnění tohoto proroctví, když řekl: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Jan nyní ukazuje, že se tento slib splňuje během Pánova dne. „Dřívější nebe a dřívější země“, Satanův organizovaný systém věcí se svou vládní strukturou, ovlivňovanou Satanem a jeho démony, pomine. Rozbouřené „moře“ ničemného, vzpurného lidstva přestane existovat. Místo toho bude ‚nové nebe a nová země‘ — nová pozemská společnost pod novou vládou, Božím Královstvím. — Srovnej Zjevení 20:11.

3. a) Co popisuje Jan a co je Nový Jeruzalém? b) Jak Nový Jeruzalém ‚sestupuje z nebe‘?

³ Jan pokračuje: „Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a je připravený jako nevěsta ozdobená pro svého manžela.“ (Zjevení 21:2) Nový Jeruzalém je nevěsta Kristova a je tvořen z pomazaných křesťanů, kteří zůstanou věrní až do smrti a jsou vzkříšeni, aby se stali králi a kněžími společně s oslaveným Ježíšem. (Zjevení 3:12; 20:6) Stejně jako se pozemský Jeruzalém stal sídlem vlády ve starověkém Izraeli, tvoří nádherný Nový Jeruzalém a jeho ženich společně vládu nového systému věcí. To je nové nebe. ‚Nevěsta sestupuje z nebe‘ nikoli doslovně, ale v tom smyslu, že obrací svou pozornost k zemi. Beránkova nevěsta má být jeho věrnou pomocnicí a vykonávat spravedlivou vládu nad celým lidstvem. Pro novou zemi je to skutečně požehnání.

4. Jaký dává Bůh slib podobný slibu, který dal nově vytvořenému izraelskému národu?

⁴ Jan nám dále říká: „Na to jsem slyšel silný hlas z trůnu, jak říká: ‚Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi.‘“ (Zjevení 21:3) Když Jehova uzavřel s tehdejším novým izraelským národem smlouvu Zákona, slíbil: „A jistě dám svůj svatostánek do vašeho středu a má duše si vás nebude ošklivit. A vskutku budu chodit uprostřed vás a prokáži, že jsem vaším Bohem, a vy, vy prokážete, že jste mým lidem.“ (3. Mojžíšova 26:11, 12) Nyní dává Jehova podobný slib věrným lidem. Během tisíciletého dne soudu se pro něj stanou velice zvláštním lidem.

5. a) Jak bude Bůh přebývat s lidmi během tisíciletého panství? b) Jak bude Bůh přebývat s lidmi po tisíciletém panství?

⁵ Během tisíciletého panství bude Jehova „přebývat“ s lidmi způsobem, který bude jen dočasným uspořádáním; bude totiž zastupován svým královským Synem, Ježíšem Kristem. Ale na konci tisíciletého panství, až Ježíš předá Království svému Otci, nebude již třeba žádného zástupce ani prostředníka. Jehova bude duchovně přebývat se svým „lidem“ natrvalo a přímo. (Srovnej Jana 4:23, 24.) Jak vznešená přednost to bude pro obnovené lidstvo!

6, 7. a) Jaké nádherné sliby Jan odhaluje a kdo se bude těšit z těchto požehnání? b) Jak popisuje Izajáš duchovní i hmotný ráj?

⁶ Jan dále říká: „A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4) Opět jsou nám připomínány dřívější inspirované sliby. Izajáš se také těšil na dobu, až přestane smrt a nářek, a zármutek bude nahražen jásáním. (Izajáš 25:8; 35:10; 51:11; 65:19) Jan nyní potvrzuje, že se tyto sliby nádherným způsobem splní během tisíciletého dne soudu. Nejprve se bude těšit z požehnání velký zástup. „Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu z jejich očí.“ (Zjevení 7:9, 17) Ale nakonec tam budou s nimi všichni, kteří budou vzkříšeni a budou projevovat víru v Jehovova opatření, a budou se radovat z ráje, který bude jak duchovní, tak i hmotný.

⁷ „V tom čase,“ říká Izajáš, „se otevřou oči slepých, a uši hluchých, ty budou zprůchodněny.“ Ano, „v tom čase bude chromý šplhat jako jelen a jazyk oněmělého vykřikne radostí“. (Izajáš 35:5, 6) V té době budou „jistě. . . stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ (Izajáš 65:21, 22) Nebudou tedy vykořeněni ze země.

8. Co říká sám Jehova o spolehlivosti těchto nádherných slibů?

⁸ První nádherné záblesky úsvitu naplňují naši mysl, když uvažujeme o těchto slibech. Laskavá nebeská vláda bude o věrné lidstvo podivuhodně pečovat. Jsou takové sliby příliš krásné, než aby se mohly splnit? Jsou to snad jen sny starého muže, který byl ve vyhnanství na ostrově Patmu? Jehova sám odpovídá: „A Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Pohleď, činím všechny věci nové.‘ Také říká: ‚Piš, protože tato slova jsou spolehlivá a pravá.‘ A řekl mi: ‚Stala se! Já jsem Alfa a Omega, počátek a konec.‘“ (Zjevení 21:5, 6a)

9. Proč si můžeme být absolutně jisti, že se tato budoucí požehnání splní?

⁹ Je to jako by sám Jehova podepisoval věrnému lidstvu záruku nebo právní listinu zaručující tato budoucí požehnání. Kdo by se odvážil vyslovit pochybnosti o takovém ručiteli? Vždyť Jehovovy sliby jsou tak spolehlivé, že o nich mluví, jako by již byly splněny: „Stala se!“ Není snad Jehova „Alfa a Omega . . . , Ten, který je a který byl a který přichází, Všemohoucí“? (Zjevení 1:8) Takový skutečně je. Sám prohlašuje: „Jsem první a jsem poslední a mimo mne není žádný Bůh.“ (Izajáš 44:6) Jako takový může inspirovat proroctví a může je plnit do každé podrobnosti. To skutečně posiluje víru. Proto slibuje: „Pohleď, činím všechny věci nové.“ Místo abychom si kladli otázky, zda se tyto zázraky opravdu stanou, měli bychom se ptát: ‚Co musím dělat já osobně, abych zdědil tato požehnání?‘

„Voda“ pro žíznivé

10. Jakou „vodu“ nabízí Jehova a co to znázorňuje?

¹⁰ Jehova sám prohlašuje: „Každému, kdo žízní, chci dát zdarma z pramene vodu života.“ (Zjevení 21:6b) Má-li někdo uhasit tuto žízeň, je nutné, aby si byl vědom svých duchovních potřeb a aby byl ochoten přijmout „vodu“, kterou Jehova poskytuje. (Izajáš 55:1; Matouš 5:3) Jaká je to „voda“? Ježíš sám odpověděl na tuto otázku, když vydával svědectví ženě u studny v Samařsku. Řekl jí: „Kdokoli pije z té vody, kterou mu chci dát, vůbec nikdy nedostane žízeň, ale voda, kterou mu chci dát, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež předává věčný život.“ Tento ‚pramen vody života‘ přitéká od Boha prostřednictvím Krista jako jeho opatření, aby mohlo být lidstvo obnoveno k dokonalému životu. Měli bychom podobně jako Samaritánka dychtivě a zhluboka pít z tohoto pramene. A jako tato žena bychom měli ochotně zanechat světských zájmů a vyprávět druhým o dobré zprávě. — Jan 4:14, 15, 28, 29.

Ti, kteří zvítězí

11. Co Bůh slibuje a komu v první řadě platí tato slova?

¹¹ Ti, kteří pijí z této osvěžující „vody“, musí také zvítězit, jak to Jehova říká dále: „Každý, kdo zvítězí, zdědí tyto věci, a budu jeho Bohem a bude mým synem.“ (Zjevení 21:7) Tento slib se podobá slibům obsaženým v poselstvích sedmi sborům. Proto musí tato slova v prvé řadě platit pomazaným učedníkům. (Zjevení 2:7, 11, 17, 26–28; 3:5, 12, 21) Kristovi duchovní bratři po celé věky dychtivě očekávali, že budou mít přednost patřit k Novému Jeruzalému. Jestliže zvítězí, jako zvítězil Ježíš, jejich naděje se splní. — Jan 16:33.

12. Jak se splní velkému zástupu Jehovův slib ze Zjevení 21:7?

¹² Velký zástup ze všech národů také vzhlíží k tomuto slibu. Také on musí zvítězit a věrně sloužit Bohu, dokud nevyjde z velkého soužení. Potom se ujme svého pozemského dědictví, ‚království připraveného pro ně od založení světa‘. (Matouš 25:34) Tito a jiní z Pánových pozemských ovcí, kteří na konci tisíce let projdou zkouškou, jsou označeni jako ‚svatí‘. (Zjevení 20:9) Budou se těšit ze svatého a příbuzenského vztahu ke svému stvořiteli, Jehovovi Bohu, jako členové jeho univerzální organizace. — Izajáš 66:22; Jan 20:31; Římanům 8:21.

13, 14. Jakých zvyků se musíme rozhodně vyvarovat, chceme-li zdědit Boží nádherné sliby, a proč?

¹³ Svědkové Jehovovi mají před sebou tuto nádhernou vyhlídku, a proto je velice důležité, aby nyní zůstali čistí od poskvrňujících věcí Satanova světa. Musíme být silní, odhodlaní a rozhodnutí, že nás Ďábel nikdy nevtáhne do společnosti, kterou zde popisuje sám Jehova: „Ale zbabělci a lidé bez víry a ti, kteří jsou ohavní ve své špíně, a vrazi a smilníci a ti, kteří provozují spiritismus, a modláři a všichni lháři, ti budou mít podíl v jezeře, které hoří ohněm a sírou. To znamená druhou smrt.“ (Zjevení 21:8) Ano, předpokládaný dědic se musí vyvarovat zvyků, které pošpinily tento starý systém věcí. Musí zvítězit tím, že zůstane věrný tváří v tvář všem tlakům a pokušením. — Římanům 8:35–39.

¹⁴ Křesťanstvo sice prohlašuje, že je nevěstou Kristovou, ale vyznačuje se odpornými zvyky, které zde Jan popisuje. Proto je postihne věčné zničení spolu se zbytkem Velkého Babylóna. (Zjevení 18:8, 21) Podobně i každého z pomazaných nebo z velkého zástupu, kdo začne pěstovat takové špatné jednání nebo k němu povzbuzuje, čeká věčné zničení. Jestliže v takovém jednání setrvává, nezdědí to, co mu bylo slíbeno. A kdokoli by se pokoušel zavádět takové zvyky na nové zemi, bude zničen rychle a postihne jej druhá smrt bez naděje na vzkříšení. — Izajáš 65:20.

15. Kdo jsou vynikající vítězové a kterým viděním Zjevení vrcholí?

¹⁵ Vynikajícími vítězi jsou Beránek, Ježíš Kristus, a jeho nevěsta, 144 000, Nový Jeruzalém. Je tedy vhodné, že Zjevení vrcholí závěrečným, vše převyšujícím pohledem na Nový Jeruzalém. Nyní Jan popisuje poslední vidění.

[Obrázky na straně 302]

Ve společnosti na nové zemi bude mít každý uspokojující práci a radostné společenství