měli pochválit za každý úspěch, bez ohledu na to, jak malý je. Nešetřete chválou. Současně však nezanedbávejte kázeň. Děti potřebují mít řád, a tím spíš to platí o dětech, které mají poruchu učení. Ukažte dítěti, co od něj očekáváte, a držte se požadavků, jež jste zavedli.

Konečně, naučte se vidět svou situaci realisticky. Kniha Parenting a Child With a Learning Disability uvádí toto znázornění: „Představte si, že jdete do své oblíbené restaurace a objednáte si telecí kotlety. Když vám číšník přinese talíř s jídlem, zjistíte, že to je skopové plecko. Obě jídla jsou chutná, ale vy jste byli připraveni na jídlo z telecího masa. Mnozí rodiče potřebují změnit svůj způsob uvažování. Možná jste nebyli připraveni na skopové, ale zjistíte, že je výborné. A stejné to je s výchovou dětí, které mají zvláštní potřeby.“

„Seď tiše a dávej pozor!“ — Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou

„Jim stále říkal, že Cal je prostě rozmazlený a že kdybychom — to znamená já — ho ukázňovali, choval by se lépe. A teď nám lékař řekl, že to nebylo mnou, nebylo to ani Calovými učiteli; náš chlapeček skutečně není v pořádku.“

CAL trpí poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou (PPH). Tento stav je charakterizován nesoustředěností, impulsivním chováním a hyperaktivitou. Odhaduje se, že porucha postihuje tři až pět procent všech dětí ve školním věku. „Jejich mysl je jako televize s vadným voličem kanálů,“ říká specialistka na poruchy učení Priscilla L. Vailová. „Jedna myšlenka jde za druhou bez jakéhokoli systému nebo kázně.“

Podívejme se blíže na tři hlavní příznaky PPH.

Nesoustředěnost. Dítě s PPH nedokáže přehlédnout nepodstatné detaily a zaměřit se na jeden námět. Velmi snadno ho proto rozptýlí všechno, co náhodou zahlédne, uslyší a ucítí. Dítě dává pozor, ale nic konkrétního neupoutá jeho pozornost. Nedokáže rozeznat, na co se má soustředit především.

Impulsivní chování. Dítě s PPH jedná bez přemýšlení, aniž by si uvědomilo důsledky. Projevuje špatné plánování a úsudek a jeho jednání je někdy nebezpečné. „Žene se do ulice, na římsu, vyleze na strom,“ píše dr. Paul Wender. „Důsledkem je mnoho zbytečných škrábanců, modřin, odřenin a návštěv lékaře.“

Hyperaktivita. Hyperaktivní děti se stále vrtí. Nedokážou sedět klidně. „I když jsou starší,“ píše dr. Gordon Serfontein ve své knize The Hidden Handicap (Skrytý handicap), „při pozorném sledování si všimnete nějaké formy stálého pohybování nohou, chodidel, rukou, prstů, rtů nebo jazyka.“

Některé děti jsou sice nesoustředěné a impulsivní, ale nejsou hyperaktivní. Jejich porucha se někdy prostě označuje jako porucha pozornosti neboli PP. Dr. Ronald Goldberg říká, že PP „se může vyskytovat bez jakékoli hyperaktivity. Nebo se může objevit určitý stupeň hyperaktivity — od sotva postřehnutelné, přes poměrně obtěžující, až po velmi omezující.“

Co je příčinou PPH?

Během let bylo za příčinu poruchy pozornosti označeno všechno možné — od špatné výchovy po zářivkové osvětlení. Dnes se má za to, že PPH je spojeno s poruchami určitých oblastí mozkových funkcí. V Národním institutu pro duševní zdraví bylo v roce 1990 vyšetřeno dvacet pět dospělých s příznaky PPH a zjistilo se, že měli pomalejší metabolismus glukózy právě v oblastech, které řídily pohyb a pozornost. Asi ve čtyřiceti procentech případů PPH se zdá, že svou roli hraje genetická výbava jednotlivce. Podle The Hyperactive Child Book (Kniha o hyperaktivním dítěti) k dalším faktorům, jež mohou s PPH souviset, patří to, že matka v těhotenství zneužívala drogy či alkohol, ale také otrava olovem a v ojedinělých případech i strava dítěte.

Dospívající a dospělí s PPH

V posledních letech lékaři zjišťují, že PPH není pouze stav vázaný na dětství. „Je příznačné,“ říká dr. Larry Silver, „že rodiče přivedou dítě k léčení a řeknou: ‚Jako dítě jsem byl stejný.‘ Potom připustí, že jim stále dělá problém čekat ve frontě, klidně sedět na schůzích a dokončit, co začnou.“ Dnes panuje přesvědčení, že asi polovina dětí s PPH si s sebou nese přinejmenším některé příznaky do dospívání a dospělosti.

Během dospívání může u mladých lidí s PPH dojít k posunu od riskantního chování k trestnému jednání. „Mívala jsem obavy, že se nedostane na střední školu,“ říká matka jednoho dospívajícího s PPH. „Teď se jen modlím, aby neskončil ve vězení.“ Že takové obavy mohou být opodstatněné, ukazuje studie, která srovnávala 103 hyperaktivních mladých lidí s kontrolní skupinou 100 dětí bez této poruchy. „Když děti z hyperaktivní skupiny dosáhly věku dvaceti let,“ uvádí časopis Newsweek, „byla dvakrát větší pravděpodobnost, že s nimi byl sepsán vyšetřovací protokol, pětkrát větší pravděpodobnost, že se dopustily těžkých zločinů, a devětkrát větší pravděpodobnost, že strávily nějaký čas ve vězení.“

Pro dospělého člověka představuje PPH specifický soubor problémů. Dr. Edna Copelandová říká: „Z hyperaktivního chlapce se může stát dospělý, který často střídá zaměstnání, mnohokrát je ze zaměstnání propuštěn, celý den lelkuje a je neklidný.“ Jestliže tyto problémy nejsou rozpoznány, mohou působit napětí v manželství. „Dokonce i v nenáročném rozhovoru,“ říká jedna manželka, jejíž manžel má PPH, „nevnímá všechno, co říkám. Je to, jako by byl pořád někde jinde.“

Tyto rysy jsou samozřejmě u mnoha lidí běžné — přinejmenším v určité míře. „Musíte se zeptat, zda se tyto příznaky objevovaly vždy,“ říká dr. George Dorry. Řekl například, že je-li muž zapomnětlivý pouze od té doby, co ztratil zaměstnání nebo co se mu narodilo dítě, není to PP.

Dále, jestliže má člověk skutečně PPH, jeho příznaky jsou přítomny stále — to znamená, že zasahují téměř do každé oblasti jeho života. To byl případ osmatřicetiletého Garyho, inteligentního, energického muže, který nedokázal dokončit ani jednoduchý úkol, aniž by ho něco nerozptýlilo. Vystřídal již více než sto dvacet zaměstnání. „Připustil jsem prostě fakt, že vůbec nemohu uspět,“ řekl. Avšak Garymu a mnoha dalším — dětem, dospívajícím a dospělým — je možné pomoci, aby PPH zvládli. Jak?

Jak čelit tomuto problému

BĚHEM let byly navrženy různé druhy léčení PPH. Některé se zaměřovaly na stravu. Jisté studie však ukázaly, že potravinové doplňky obvykle nezpůsobují hyperaktivitu a že stravovací metody jsou často neúčinné. Dalšími metodami léčení PPH je podávání léků, modifikace chování a kognitivní trénink.a

Podávání léků. Vzhledem k tomu, že při PPH se zjevně jedná o špatnou funkci mozku, mnoha lidem pomohlo podávání léků, které obnovují správnou chemickou rovnováhu.b Léky však nejsou náhradou za učení. Dítěti pouze pomáhají, aby se soustředilo, a mohlo se tak naučit novým dovednostem.

Podobně i mnoha dospělým s PPH pomohly léky. Je však zapotřebí opatrnosti — u mladých i u dospělých lidí —, protože některá stimulancia, jež se používají k léčbě PPH, mohou být návyková.

Modifikace chování. Mají-li rodiče dítě s PPH, nezbavuje je to povinnosti, aby dítě ukázňovali. Dítě má možná v tomto ohledu zvláštní potřeby, Bible však přesto rodiče nabádá: „Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6) Barbara Ingersollová ve své knize Your Hyperactive Child (Vaše hyperaktivní dítě) uvádí: „Rodiče, kteří rezignují a nechají hyperaktivní dítě ‚zdivočet‘, mu tím nepomohou. Stejně jako každé jiné dítě, i hyperaktivní dítě potřebuje důslednou kázeň, jež je spojena s úctou k dítěti jako člověku. To znamená jasné hranice a přiměřené odměny i tresty.“

Je proto důležité, aby rodiče stanovili jasná pravidla a důsledně je dodržovali. Dále by měl existovat přesný program denních činností. Rodiče možná dají dítěti určitou volnost při vytváření tohoto rozvrhu, včetně doby pro domácí úkoly, studium, koupání a tak dále. Potom tento rozvrh důsledně dodržujte. Ujistěte se, že se tento denní program dodržuje. Publikace Phi Delta Kappan uvádí: „Lékaři, psychologové, zástupci školy a učitelé mají povinnost vysvětlit dítěti a jeho rodičům, že diagnóza PP nebo PPH nedává žádné oprávnění k tomu, aby si dítě dělalo, co chce, ale spíše to postiženému dítěti může zajistit potřebnou pomoc.“

Kognitivní trénink. To znamená pomoci dítěti, aby změnilo pohled na sebe a na svou poruchu. „Lidé s PPH mají pocit, že jsou ‚odporní, hloupí a bezcenní‘, i když jsou přitažliví, inteligentní a dobrosrdeční,“ uvádí dr. Ronald Goldberg. Dítě s PP nebo s PPH proto potřebuje mít správný názor na svou hodnotu a potřebuje vědět, že jeho potíže se zvládnout dají. To je zvlášť důležité během dospívání. V době, kdy dítě s PPH začíná dospívat, zakouší možná spoustu kritiky od svých vrstevníků, učitelů, sourozenců a snad i od rodičů. Potřebuje si nyní dát realistické cíle a posuzovat se nestranně, a ne tvrdě.

Uvedené metody léčení lze také použít u dospělých lidí s PPH. „Je potřeba udělat úpravy vzhledem k věku,“ napsal dr. Goldberg, „ale podpůrná léčba — podávání léků, kde je to vhodné, modifikace chování a kognitivní [trénink] — je cennou pomocí v každém životním období.“

Jak poskytnout pomoc

Jan, otec jednoho dospívajícího chlapce s PPH, říká všem rodičům, kteří jsou v podobné situaci jako on: „Zjistěte si o tomto problému co nejvíc. Rozhodujte se na základě informací. A především své dítě milujte a pěstujte v něm pocit vlastní hodnoty. Nedostatek sebeúcty dítě ničí.“

Má-li mít dítě s PPH dostatečnou podporu, musí spolupracovat oba rodiče. Dr. Gordon Serfontein píše, že dítě s PPH potřebuje „vědět, že ho doma mají rádi a že tato láska pramení z lásky, která je mezi rodiči“. (Kurzíva od nás.) Žel, ne vždy rodiče takovou lásku projevují. Dr. Serfontein pokračuje: „Je prokázáno, že v rodinách, kde je [dítě s PPH], dochází téměř třikrát častěji k neshodám a rozpadu manželství než v ostatní populaci.“ Má-li se předejít takovým nesvárům, pak by měl při výchově dítěte s PPH hrát významnou roli otec. Odpovědnost by neměla ležet pouze na matce. (Efezanům 6:4; 1. Petra 3:7)

Blízcí přátelé sice nejsou částí rodiny, ale mohou být ohromnou podporou. Jak? Jan, jehož jsme dříve citovali, říká: „Buďte laskaví. Nezaměřujte se jen na povrchní dojem. Poznejte dítě. Promluvte si také s rodiči. Jak se jim daří? Jak se potýkají s každodenními problémy?“ (Přísloví 17:17)

Členové křesťanského sboru mohou velmi pomoci jak dítěti, které má PPH, tak jeho rodičům. Jak? Tím, že budou ve svých nárocích rozumní. (Filipanům 4:5) Dítě s PPH někdy možná působí rušivě. Místo necitlivé poznámky: „Proč své dítě nehlídáte?“ nebo „Proč ho prostě neukázníte?“ si vnímavý spoluvěřící uvědomí, že rodiče jsou možná již unaveni nároky, které na ně výchova dítěte s PPH denně klade. Rodiče by samozřejmě měli dělat, co mohou, aby omezili rušivé chování dítěte. Nicméně ti, kdo jsou příbuzní ve víře, by neměli dávat průchod svému podráždění, ale měli by se snažit, aby projevovali „soucítění“ a ‚udíleli požehnání‘. (1. Petra 3:8, 9) Skutečně, prostřednictvím soucitných spoluvěřících Bůh často „utěšuje zkroušené“. (2. Korinťanům 7:5–7)

Ti, kdo studují Bibli, si uvědomují, že všechnu lidskou nedokonalost včetně poruchy učení a PPH jsme zdědili od prvního člověka, Adama. (Římanům 5:12) Vědí také, že Stvořitel, Jehova Bůh, splní svůj slib a nastolí spravedlivý nový svět, v němž sužující nemoci již nebudou existovat. (Izajáš 33:24; Zjevení 21:1–4) Toto ujištění je hlavní oporou pro ty, kdo trpí takovými poruchami jako PPH. „Léta, trénink a zkušenosti našemu synovi pomáhají, aby svou poruchu pochopil a zvládl,“ říká Jan. „V tomto systému věcí však nebude nikdy úplně zdravý. Denně nás utěšuje to, že v novém světě Jehova odstraní poruchu, kterou má náš syn, a umožní mu, aby se plně těšil ze života.“