Váš čop — Váš podpis

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! NA TCHAJ-WANU

„ZDE otiskněte svůj čop,“ říká úředník za přepážkou na rušné poště ve městě Tchaj-pej.

„Otisknout svůj čop?“ Mumlám si pro sebe v naprostém zmatku. „Promiňte, jsem tady nový. Nemám žádný čop — nebo jak jste to říkal,“ snažím se o vysvětlení. „Nestačilo by, kdybych se jen podepsal?“

„Ano, to můžete, ale proč si nedáte udělat čop?“ odpovídá poštovní úředník. „Pak už nebudete mít potíže.“

Vrtalo mi hlavou, co to ten čop vlastně je a kde se to podivné slovo vzalo, a tak jsem se pustil do pátrání. Ve svém slovníku jsem našel, že čop je pečetidlo nebo úřední razítko či jeho otisk a že slovo „čop“ pochází z hindského slova čap, které znamená „otisk“.

Jak získat čop

Nejprve budu potřebovat čínské jméno.a U cizinců to často bývá zápis výslovnosti jejich pravého jména. Například ze jména „John Smith“ se může stát „Sú Mi Sú“ nebo „Sú Jue Hán“. Také mohu přemluvit nějakého čínského přítele, aby mi pomohl jméno vybrat. Pravděpodobně vybere takové, o kterém si myslí, že se ke mně bude hodit. To se ale vůbec nemusí podobat mému pravému jménu.

Dalším krokem je návštěva u řezbáře čopů. Tam si z široké nabídky vyberu vhodný kus nějakého materiálu. Řemeslník pak do mého čopu vyřeže tradiční znaky představující mé čínské jméno.

Nyní jsem vybaven, abych mohl obchodovat, využívat poštovních a bankovních služeb nebo vyřizovat jiné úřední záležitosti. K jistým právním úkonům musím mít svůj čop zaregistrován na Státním registračním úřadě. Jedná-li se o společnost, její čop je zaregistrován u soudu.

Bylo mi však záhadou, jak úředník pozná, zda je čop pravý. Abych to zjistil a abych viděl, jak se čop opravdu dělá, zašel jsem k Linu Rongdehovi, výrobci čopů v městě Kao-siung na jihu Tchaj-wanu. Podle pana Lina se mnoho lidí domnívá, že i čopy se stejným jménem zhotovené tímtéž výrobcem nikdy nejsou úplně stejné. Úředník, který chce ověřit pravost čopu, přeloží jeho otisk vpůli, obvykle úhlopříčně, a přiloží jej k otisku, který už má v kartotéce. Tyto dvě poloviny by měly do sebe přesně zapadat.

„Dnes však jsou stroje,“ říká pan Lin a ukazuje na stroj ve své dílně, „které umějí čop vyřezat za pomoci počítače. Takto vyřezané čopy mohou být stejné.“

„To je úžasné!“ říkám na to, „ale jak čopy na počítači děláte?“

„Nejprve na kousek poloprůhledného papíru nebo umělé hmoty vysázím nebo nakreslím znaky jména ve tvaru, který se pro čop hodí,“ vysvětluje pan Lin. „Tuto předlohu potom položím na rotující čtecí hlavu stroje a ta laserovým paprskem jméno přečte. Na druhou rotující hlavu upnu čop, který chci vyřezat, a drobné rydlo řízené laserovým paprskem vyřeže čop ve tvaru znaků, které jsem nakreslil.“

Tento způsob výroby není příliš drahý, a proto je běžné, že si čop dá udělat každý člen rodiny. Čopy bývají uloženy doma na dostupném místě, aby je mohl použít každý, kdo přijímá doporučený dopis nebo cokoli jiného, co by v západních zemích vyžadovalo podpis.

Původ čopu

Nejstarší známé použití čopu v Číně se datuje do roku 1324 př. n. l., ale popularitu čop získal až za dynastie Čou (1122–256 př. n. l.). V těchto dávných dobách nebyl používán jako podpis, ale nosil se, často na opasku, jako symbol postavení nebo úřadu nebo prostě jako znamení ctihodnosti dotyčné osoby. Nepředstavoval ani tak člověka samotného, jako spíše jeho postavení. Tehdy platilo — a často to tak bývá dodnes —, že když úředník odstoupil nebo zemřel, jeho nástupce v úřadě čop převzal. Když šlechtic žádal o slyšení u panovníka, předložil svůj nefritový čop, aby prokázal svou totožnost.

Když byl vynalezen papír, čop pomalu začínal získávat funkci podpisu. Byl stále častěji používán i obyčejnými lidmi. Dnes zde má čop každý, dokonce i cizí usedlík, jako jsem já. Žádný úkon, který vyžaduje osobní podpis, se bez čopu neobejde. Přestože oficiálně je platný i psaný podpis, pro většinu lidí je to právě čop, co činí věc právně závaznou. Tento zvyk se rozšířil do většiny východních zemí, a tak čop používají i Japonci a Korejci.

Jak čopy vypadají

Otisk čopu může být čtvercový, obdélníkový, oválný nebo kruhový a může mít i nesčetné množství jiných tvarů. Může mít průměr jen tři milimetry nebo může zabrat plochu až patnáct centimetrů čtverečních. Čop může být zhotoven z nefritu, mastku, zvířecího rohu, bambusu, mosazi, dřeva nebo umělé hmoty. To záleží na přání a prostředcích zákazníka a také na tom, k jakému účelu má čop sloužit. Pokud se bude používat velmi zřídka nebo bude určen na méně důležité úkony, bude stačit dřevo nebo umělá hmota. Pokud má však vlastník v úmyslu používat jej celý život, pak si možná vybere trvanlivější a hodnotnější materiál.

Například oficiální čop tchajwanské odbočky Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania je vyřezán z kusu tvrdého dřeva, který je 7,5 centimetru dlouhý, 5 centimetrů široký a má tloušťku 2,5 centimetru. Řekli byste asi — trochu nešikovný „podpis“. Papír, který se má podepsat, často nebývá o moc větší.

Nejobvyklejší čopy jsou obyčejné kousky zvoleného materiálu, které mají naspodu plošku. V této plošce je vyřezáno jméno, jež je zapsáno tradičním čínským písmem. Řezby na držadle razítka nebo na jeho svrchní straně přidávají čopu na kráse a na hodnotě. Některé čopy jsou velmi propracovanými uměleckými díly. (Viz obrázek na straně 23.) Vlastník nosí čop obvykle v koženém váčku nebo v malé krabičce, která má na jedné straně přihrádku na červenou inkoustovou pastu. Novomanželé si někdy dají vyřezat své čopy do dvou kousků téhož materiálu v provedení, které svědčí o tom, že tyto dva čopy patří k sobě . . . Trochu romantický nápad, že? Anebo je možné nechat si udělat něco takového, jako jsou ty krásné čopy ze žlutého nefritu na obrázku na straně 23. Tyto tři čopy a řetízky jsou všechny vyřezány z jednoho kusu kamene.

Jakmile je čop zhotoven, stává se úředně platným podpisem vlastníka nebo úředníka, a musí se s ním tedy zacházet nanejvýš opatrně. Musí být zajištěn proti odcizení, protože zloděj by s ním mohl zfalšovat dokumenty, vybrat peníze z banky, nechat si proplatit šeky nebo cenné papíry a tak dále.

Co mám dělat, když svůj čop ztratím? Nejprve to musím ohlásit na poště, v bance a v ostatních institucích, kterých se to týká, aby mohly můj čop prohlásit za neplatný. Musím to ovšem udělat okamžitě, abych zabránil jeho neoprávněnému použití. Pak si musím dát udělat nový čop. Pokud byl původní čop registrovaný, musí projít procesem registrace i ten nový a musím o něm informovat patřičné úřady. Ještě si tedy myslíte, že ztráta kreditní karty je něco tak strašného? Kdo chrání svůj čop před ztrátou a odcizením, je moudrý.

Na Západě je oblíbeným koníčkem filatelie neboli sbírání známek. V Číně mnoho lidí sbírá čopy nebo jejich otisky a pro sběratele jsou vydávány speciální knihy. Některé čopy jsou velmi krásné. Čopu dodává mnoho půvabu styl a tvar písma a také barva a povrch čopu. Čopy, které kdysi byly majetkem slavných nebo vlivných lidí, nebo čopy, které jsou obzvlášť staré, bývají uchovávány v muzejních sbírkách.

Na každého člověka na Západě, který bere do ruky pero a podepisuje nějaký úřední doklad, pravděpodobně připadá člověk v nějaké orientální zemi, který vyjímá svůj čop, několikrát jej přitlačí na polštářek s červeným inkoustem a potom na tečkovanou čáru pečlivě otiskne svůj „podpis“.

Rozmanité zvyky dělají život velmi zajímavým!

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 23]

Ve směru hodinových ručiček: červený otisk čopu; čopy s řetízky, všechny vyřezané z jednoho kusu nefritu; výrobce čopů při práci; čop, do něhož je vepsána báseň

Čop ve tvaru želvy

[Podpisek]

Čopy: National Palace Museum, Tchaj-pej, Tchaj-wan