Mladí lidé se ptají . . .

Šikanování — Proč je škodlivé?

‚No co. Byla to jen legrace. Vždyť o nic nejde. A Ron si to ostatně zasloužil.‘

JSI možná větší a silnější než tvoji vrstevníci. Nebo jsi možná bystřejší, jízlivější a agresivnější. Každopádně je pro tebe snadné někoho druhého zastrašovat, dorážet na něj nebo se bavit na cizí účet.

Šikanovat druhé je snad pro tvé přátele zábavou, jde však o vážnou věc. Někteří výzkumní pracovníci zjistili, že šikanování má pro postižené daleko závažnější následky, než si dříve mysleli. V jednom průzkumu u americké školní mládeže se zjistilo, že „u devadesáti procent těch, kdo byli šikanováni, to mělo vedlejší účinky — zhoršil se jejich prospěch, cítili větší úzkost, ztratili přátele a poznamenalo to jejich společenský život“. V Japonsku se jeden třináctiletý „oběsil a zanechal dlouhý popis toho, jak byl po tři roky šikanován“.a

Jak se vlastně chová člověk, který šikanuje druhé? A pokud se tak chováš ty sám, co můžeš udělat, aby ses změnil?

Co to je šikanování?

Bible mluví o násilnících, kteří žili v Noemových dnech před potopou. Říkalo se jim Nefilim — toto slovo znamená „ti, kdo působí, aby druzí padli“. Během jejich hrůzovlády „země byla naplněna násilím“. (1. Mojžíšova 6:4, 11)

Člověk, který šikanuje, však nemusí lidi bít nebo ‚sekýrovat‘. Šikanovat znamená zacházet s druhými lidmi — zvláště s těmi, kdo jsou slabí nebo zranitelní — surově či hrubě. (Srovnej Kazatele 4:1.) Takoví lidé se snaží vyhrožovat, zastrašovat a ovládat. Většina jich však nepoužívá pěsti, ale ústa. Nejrozšířenější formou tohoto týrání je vlastně citové šikanování. Šikanování tedy může mít podobu urážek, sarkasmu, zesměšňování a nadávání.

Nicméně šikanování může být někdy promyšlené. Podívejme se například, co se stalo Lence.b Vyrůstala se skupinou kamarádek. Když jí však bylo patnáct let, věci se začaly měnit. Z Lenky se stala velmi hezká dívka a začala být středem pozornosti. Říká o tom: „Kamarádky se mi začaly vyhýbat a říkaly o mně ošklivé věci za mými zády — a dokonce i přímo do očí.“ Také o ní šířily lži a snažily se zkazit její dobrou pověst. Ano, podníceny žárlivostí ji bezcitným a surovým způsobem šikanovaly.

Kde se šikanování rodí

Agresivní chování je často spojeno s domácím prostředím. „Můj otec byl agresivní,“ říká jeden mladík, který se jmenuje Slávek, „a tak jsem byl agresivní i já.“ Také Petr to měl doma těžké. Vzpomíná: „Uvědomoval jsem si, že lidé vědí, jaké to u nás doma je — že je to jiné —, a nelíbilo se mi, že mě lidé litovali.“ Když se tedy Petr začal věnovat sportům, musel vždy vyhrát. To mu ale nestačilo. Musel své protivníky ponížit — a stále jim jejich porážku připomínal.

Bořka naopak vychovávali bohabojní rodiče. Připouští však: „Snažil jsem se lidi rozesmát, ale někdy jsem nevěděl, kdy přestat — a často jsem se někoho dotknul.“ Bořkova touha bavit se a obracet na sebe pozornost vedla k tomu, že přehlížel pocity druhých lidí. (Přísloví 12:18)

Zdá se, že další mladí lidé jsou ovlivněni televizí. Kriminální filmy oslavují ‚tvrdé chlapy‘ a vzbuzují dojem, že být laskavý je nemužné. Populární veselohry jsou plné sarkasmu. Ve zprávách jsou často vidět rvačky a sprostá mluva při sportovních událostech. Naši přátelé také mohou mít vliv na to, jak jednáme s druhými. Mají-li naši vrstevníci sklon k šikaně, je snadné připojit se k nim a zabránit tak tomu, aby si nevybrali jako svůj terč nás.

Ať je to jakkoli, používáš-li šikanování, potom tvými jedinými oběťmi nejsou jen ti, komu ubližuješ.

Celoživotní následky

Časopis Psychology Today uvádí: „Šikanování může začít v dětství, ale pokračuje i v dospělosti.“ Noviny The Dallas Morning News uvedly jednu výzkumnou studii, v níž se zjistilo, že „z chlapců, kteří ve druhém ročníku základní školy šikanovali druhé, jich ve věku dvaceti čtyř let bylo 65 procent usvědčeno z těžkých zločinů“.

Je pravda, že ne ze všech dětí, které šikanují druhé, se stanou zločinci. Zvykneš-li si však pocity druhých přehlížet, může ti to později v životě způsobit vážné problémy. V manželství to může vést k velkému strádání tvého manželského druha a dětí. Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelé dávají přednost lidem, kteří umí dobře vycházet s druhými, může tě to připravit i o pracovní příležitosti. Velmi pravděpodobně tím přijdeš o budoucí výsady v křesťanském sboru. „Jednou bych chtěl splňovat požadavky na sborového staršího,“ říká Bořek, „ale tatínek mi pomohl, abych si uvědomil, že lidé ke mně se svými problémy nepřijdou, jestliže si budou myslet, že jim řeknu něco sarkastického.“ (Titovi 1:7)

Jak se změnit

Své vlastní chyby nevidíme vždy jasně. Písmo nás varuje, že člověk může dokonce jednat „vůči sobě ve svých vlastních očích příliš hladce, než aby zjistil své provinění, a tak je nenáviděl“. (Žalm 36:2) Můžeš se však zeptat některého z rodičů, spolehlivého přítele nebo nějakého zralého křesťana na jeho postřehy. Pravda možná bolí, ale může ti to pomoci, abys viděl, jaké změny musíš udělat. (Přísloví 20:30) „Myslím, že nejvíc mi pomohlo, když jsem naslouchal,“ říká Petr. „Ti, kdo byli upřímní, mi řekli, co dělám špatně. Nebylo to vždycky to, co bych chtěl slyšet, ale bylo to to, co jsem opravdu slyšet potřeboval.“

Znamená to, že musíte projít zásadními změnami celé své osobnosti? Ne, spíše to prostě znamená své uvažování a určité projevy chování usměrnit. (2. Korinťanům 13:11) Snad sis například až dosud o sobě myslel, že jsi něco víc, protože jsi vysoký, silný nebo bystrý. Bible nás však vybízí, že máme „s ponížeností mysli . . . považovat ostatní za sobě nadřazené“. (Filipanům 2:3) Uvědom si, že ti druzí — bez ohledu na výšku nebo sílu — mají cenné vlastnosti, které ty nemáš.

Možná se taky budeš muset zbavit sklonu k agresivitě či pánovitosti. Pracuj na tom, abys ‚nehleděl s osobním zájmem jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních‘. (Filipanům 2:4) Musíš-li se otevřeně projevit, pak nebuď hrubý, sarkastický ani útočný. (Efezanům 4:31)

Jsi-li v pokušení uchýlit se k šikanování, vzpomeň si na to, že násilnické Nefilim Bůh zničil. (1. Mojžíšova 6:4–7; 7:11, 12, 22) O staletí později, ve dnech proroka Ezekiela, projevil Bůh velkou nelibost vůči lidem, kteří byli zodpovědni za to, že bezmocní lidé byli ‚tlačeni‘ a ‚strkáni‘. (Ezekiel 34:21) Vědomí, že Jehova nenávidí šikanování, může být mocným podnětem k tomu, aby člověk udělal potřebné změny!

Pomáhá také s modlitbou rozjímat o biblických zásadách. Zlaté pravidlo říká: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Budeš-li v pokušení někoho šikanovat, zeptej se sám sebe: ‚Líbilo by se mi, kdyby mě někdo šikanoval, zastrašoval nebo ponižoval? Proč tak tedy jednám s druhými?‘ Bible nám přikazuje, abychom se ‚stali jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými‘. (Efezanům 4:32) Dokonalý příklad nám v tom dal Ježíš. I když byl lepší než všichni ostatní lidé, jednal s každým laskavě, soucitně a s úctou. (Matouš 11:28–30) Snaž se jednat stejně s tím, kdo je slabší než ty — nebo s tím, kdo ti dokonce jde na nervy.

Co však v případě, že tvoje agresivní chování pramení z pocitu hněvu kvůli tomu, jak s tebou jednají doma? V některých případech je takový hněv oprávněný. (Srovnej Kazatele 7:7.) Bible nám říká, že i v takovém případě byl spravedlivý muž Job varován: „Dbej totiž, aby tě vztek nezlákal ke zlomyslnému [jednání] . . . Střež se, aby ses neobrátil k tomu, co ubližuje.“ (Job 36:18, 21) I když se s tebou zachází špatně, nemáš právo jednat špatně s druhými. Lepší by bylo, aby sis o tom promluvil se svými rodiči. Jestliže s tebou zacházejí neúnosně špatným způsobem, bude možná zapotřebí pomoci zvnějšku, která by tě ochránila před dalším ubližováním.

Změnit se není snadné, ale je to možné. Bořek říká: „Modlím se o to každý den a Jehova mi pomohl, abych se v některých ohledech změnil.“ Budeš-li se i ty zlepšovat v tom, jak jednat s lidmi, určitě zjistíš, že tě mají raději. Pamatuj na to, že ačkoliv lidé mají ze šikanování strach, ty, kdo takové věci provádějí, nemá v podstatě nikdo rád.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 19]

„Šikanování může začít v dětství, ale pokračuje i v dospělosti“

[Obrázek na straně 18]

Slovní útoky jsou určitou formou šikanování