Dáváš se vést citlivým křesťanským svědomím?

1. Jak ovlivnila biblická pravda lidi?

JAKÉ velké změny učinili mnozí lidé, kteří se stali křesťany! Lidé ve starém Korintě, kteří se stali křesťany, byli dříve smilníky, modláři, byli to homosexuálové, zloději a opilci. Když však slyšeli pravdu Božího slova a začali podle ní jednat, změnili se a byli „čistě umyti“. (1. Kor. 6:9–11) Znáš lidi, kteří učinili podobné změny? Snad ses i ty s Boží pomocí změnil.

2. Jak ovlivňuje Boží slovo svědomí a proč je to užitečné?

² Jak je to krásné, jestliže lidé, kteří cítí, že na ně působí poselství křesťanství, činí na sobě změny a nepodobají se již lidem, kteří jsou popsáni v Titovi 1:15: „Osobám poskvrněným a bez víry nic není čisté, ale jak jejich mysl, tak i jejich svědomí jsou poskvrněny.“ Ale ten, kdo poznává Boží zákony a zásady, chrání se nejen veřejného přestupku ve sféře mravnosti, ale rozvíjí také citlivější svědomí. Nereaguje tvé svědomí také rychleji od té doby, kdy víš více o Boží vůli a o jeho osobnosti? To je velmi žádoucí vývoj. Máš-li rozumnou měrou citlivé křesťanské svědomí a řídíš-li se jím, můžeš dosáhnout Boží přízně. Můžeš také žít pokojnějším životem a ušetřit si trápení, které často vzniká při poskvrněném svědomí. Pomůže ti to také, aby se tvůj život stal příkladem pravého křesťanství. — Srovnej 1. Petra 3:21.

JAK CITLIVÉ JE TVÉ SVĚDOMÍ?

3. Čeho by se měli křesťané vyvarovat, pokud jde o svědomí?

³ Je jasné, že jako křesťané bychom nechtěli mít poskvrněně či otupené svědomí, protože takové svědomí by nám nepomáhalo, chceme-li zrcadlit Boží obraz. (Efez. 4:19) Na druhé straně by naše svědomí nemělo být přecitlivělé nebo nevyrovnané; jsme nedokonalí lidé, a proto by se to mohlo snadno stát, kdybychom nedávali pozor.

4. K jakému způsobu jednání v souvislosti s daněmi by někoho mohlo vést přecitlivělé a nevyrovnané svědomí?

⁴ Dejme tomu, že někdo pozná, že Jehova nepodporuje války národů, ale vybízí svůj lid, aby se učil pokoji. (Iz. 2:4) Ví, že národy normálně platí své armády z daňových peněz. Bylo by snad příznakem vyrovnanosti a bylo by biblické, kdyby jej jeho svědomí vedlo k tomu, aby nechtěl platit daně? Nebo bylo by správné, kdyby sice platil své daně, ale ponechal by si tu procentní částku, kterou vláda vydává na obranu? Někteří lidé mají takový názor, ale Bible odporuje svědomí, které by schvalovalo takové jednání. Křesťané jsou jednoznačně vybídnuti, aby platili daně, a tato výzva byla pojata do Bible, ačkoli tehdejší římská vláda udržovala silnou armádu. (Mat. 22:17–21; Řím. 13:1, 7) Křesťan, který získal z Božího slova vyrovnaný názor, může proto s čistým svědomím platit své daně a přenechat vládě odpovědnost za to, jak použije tyto peníze.

5, 6. a) Jak by mělo v tomto směru naopak reagovat rozumně citlivé svědomí? b) Co o tom říká Bible?

⁵ Biblická rada by měla také ovlivnit svědomí křesťana k tomu, aby platil všechny své daně. Podněcuje tě svědomí, abys tak jednal? Nebo bylo tvé svědomí ovlivněno všeobecným sklonem zpronevěřovat daně? Dejme tomu, že se změnily tvé rodinné poměry. Tvé děti snad již vstoupily do manželství a opustily domov. Musel bys nyní platit vyšší daně. Přimělo tě tvé svědomí, abys ohlásil tuto skutečnost a platil plnou daň? Je pravda, že je velmi malá pravděpodobnost, že by bylo daňové prohlášení důkladně zkoumáno a že by se přišlo na tyto skutečnosti. Ale křesťan, jehož svědomí je rozumnou měrou citlivé, nejedná správně jen proto, že by nechtěl být potrestán; má zde svou úlohu i jeho svědomí. Je tomu tak u tebe?

⁶ V této spojitosti napsal Pavel slova: „Je tedy naléhavý důvod, proč máte být v podřízenosti, nejen pro zlobu, ale také pro své svědomí.“ (Řím. 13:5) Citlivé a vyrovnané křesťanské svědomí by tedy mělo působit jako zábrana a mělo by také ukazovat cestu k dobrému. Jak je vůbec tvé svědomí citlivé a užitečné? Povšimněme si několika příkladů, které nám pomohou zodpovědět tuto otázku.

SVĚDOMÍ A POVOLÁNÍ

7. Proč má svědomí svou úlohu ve spojení se zaměstnáním?

⁷ V povolání vyvstávají mnohé problémy, které vyžadují, abychom jednali podle svého křesťanského svědomí. Některá povolání přímo odporují Svatému písmu. Patří mezi ně vyrábění model, zaměstnání při hazardních hrách nebo práce v nějaké organizaci falešného náboženství. Proto křesťané nepůsobí v takových zaměstnáních. (1. Jana 5:21; Kol. 3:5; Zjev. 18:2, 4, 5) Všechny zaměstnanecké problémy však nejsou tak jednoznačné. V určitých povoláních existují snad „šedé sféry“. A v některých případech není na práci samotné nic špatného neustále, ale příležitostně můžeme být požádáni, abychom udělali něco problematického. Pak začne úloha svědomí.

8, 9. a) Uveď příklad problému v zaměstnání, při němž musí rozhodovat svědomí. b) K jaké úvaze došel tehdy onen křesťan?

⁸ V některých povoláních vznikají například problémy ve spojení s krví. Bible jasně říká, že Boží služebníci nesmějí přijímat krev. (1. Mojž. 9:3, 4; Skut. 15:19, 20) Proto Jehovovi křesťanští svědkové nejedí žádné poživatiny obsahující krev, například krevní tlačenku, a odmítají také transfúzi krve. Co však máš udělat, máš-li ve svém zaměstnání občas co dělat s krví nebo s krevními výrobky? Dovolí ti to svědomí? Jeden svědek Jehovův v Colorado byl vedoucím laboratoře v nemocnici a prováděl různé druhy testů tělesných tkání a tekutin. Mimo jiné musel zkoumat krevní vzorky. Někdy musel zkoumat obsah cukru v krvi nebo hladinu cholesterolu. Jindy však musel určovat také krevní skupiny pro transfúzi. Mohl to dělat?

⁹ Tento křesťan o věci důkladně přemýšlel. Bylo mu jasné, že by nebylo správné, kdyby křesťan pracoval výlučně pro nějakou krevní banku, kde by každá práce sloužila něčemu, co odporuje Božímu zákonu. Jeho situace však byla jiná; prováděl mnoho druhů zkoušek. Bylo mu také jasné, že by jako odpovědný lékař nemohl přikázat transfúzi krve, stejně jako by křesťan, který by měl obchod, nemohl objednávat obrázky model nebo cigarety a brát si je do skladu. Tento vedoucí laboratoře však věděl, že ve spojení s krví provádí pouze zkoušky, stejně jako ošetřovatelka v nemocnici na pokyn lékaře vezme krevní vzorek, posel jej přinese do laboratoře a někdo jiný provede transfúzi nebo podá nějaký lék. Přemýšlel o zásadě vyjádřené v 5. Mojžíšově 14:21. Podle tohoto textu směl Žid, který našel mrtvé tělo zvířete, jež zemřelo samo, prodat toto tělo cizinci, který nebyl vázán zákonem o nevykrváceném zvířecím mase. Proto tehdy svědomí tohoto vedoucího laboratoře dovolilo, aby prováděl krevní zkoušky, i takové, jež by umožňovaly krevní transfúze u pacientů, kteří se nestarali o Boží zákon ohledně krve.

10. Jaké otázky si můžeme položit, abychom zjistili, jak bychom my řešili tento problém?

¹⁰ Reagovalo by tvé svědomí také tak? Jestliže ne, pak si polož otázku, zda by ti svědomí dovolilo, abys jako zřízenec přinesl krevní vzorek ke zkoušce do laboratoře. Nebo postupme ještě dále od vlastní transfúze. Směl bys jako řidič nákladního vozu dodávat vyšetřovací zařízení do nemocnice? Nebo dovolilo by ti tvé svědomí, abys vyráběl sklo, jehož se používá k takovému zařízení? Je jasné, že by bylo nerozumné považovat tyto věci za přímý příspěvek k porušení Božího zákona o krvi. Kde však je hranice? Zde začíná úloha svědomí. Křesťan musí dávat pozor, aby nedělal věci, které jednoznačně odporují Božímu zákonu, ale v mnoha případech je odkázán na své svědomí. Poskytne ti svědomí v takových situacích dobré služby? Je citlivé?

11. Jak reagovalo svědomí tohoto křesťana o mnoho let později?

¹¹ V tomto zvláštním případě vedoucí laboratoře mnoho let prováděl krevní zkoušky, ale potom najednou pocítil výčitky svědomí. Nikdo jiný mu nemohl říci, že dělal něco nesprávného. Také nikoho nežádal, aby za něj dospěl k nějakému rozhodnutí. Začal však uvažovat: „Je důsledné, jestliže mluvím o lásce k bližnímu, a přece přispívám k tomu, že můj bližní porušuje Boží zákon?“ (Mat. 22:39; Skut. 21:25) Byl si vědom své povinnosti, že musí jako křesťan živit zvou rodinu, a pohovořil si o této věci se svou manželkou. (1. Tim. 5:8) Společně došli k závěru, že jestliže jej svědomí znepokojuje, bylo by lépe podniknout nějakou změnu. Proto se vzdal svého zaměstnání, v němž vydělával ročně 15 000 dolarů, a přijal práci, při které vydělával ze začátku ročně pouze 3 600 dolarů.

12. Znamená to, že jeho dřívější rozhodnutí bylo nesprávné, a co má být ukázáno na tomto případě?

¹² Nesmíme tomuto příkladu rozumět špatně! Nemá tím být ukázáno, že křesťan nesmí pracovat jako technický asistent v medicíně. Jsou křesťané, kteří dále pracují jako techničtí asistenti v lékařských oborech, jako ošetřovatelky nebo jako řidiči nákladních vozů. Uvedený příklad má pouze ukázat, že svědomí může mít svou úlohu při činnosti v zaměstnání. Můžeš mít docela jiné zaměstnání a může být od tebe vyžadována docela jiná práce. Všichni křesťané by však měli uvažovat o tom, zda žijí co nejvíce v souladu s Božími cestami a zásadami. Jestliže tě tvé svědomí, školené Božím slovem, znepokojuje, protože jsou od tebe vyžadovány určité věci, necháš je bez povšimnutí? Jakou cenu pro tebe má čisté svědomí před Bohem a lidmi? — 1. Tim. 1:5, 19.

13. Jak by měl každý uvažovat o své práci?

¹³ Nemůžeme se samozřejmě zcela vyhnout všem problémům, které vznikají ve spojení se zaměstnáním, protože jsme stále ještě v tomto systému věcí. (1. Kor. 5:9, 10) Pravděpodobně je ti jasné, že nemůžeš přimět svého zaměstnavatele, aby rozvíjel křesťanské svědomí. Snad se rozhodne nedbat určitých zákonů, uvádí možná nesprávné údaje o kvalitě svých výrobků nebo přijímá do skladu zboží, které bys ty na sklad nebral, kdyby obchod patřil tobě. Nebo snad tvoji spoluzaměstnanci uvádějí ve svém pracovním výkazu nesprávné údaje nebo zahálejí, není-li zaměstnavatel nablízku. Ty však můžeš a máš poslouchat své svědomí. A jestliže ti nedovolí činit určité věci nebo jestliže se ti někdo vysmívá za tvou dobrou práci, přijmi to. Apoštol Petr napsal: „Jestliže . . . někdo pro svědomí vůči Bohu snáší zarmucující věci a nespravedlivě trpí, pak je to něco příjemného.“ — 1. Petra 2:18, 19.

CITLIVÉ SVĚDOMÍ MŮŽE REAGOVAT RŮZNÝM ZPŮSOBEM

14, 15 a) Ve které další oblasti hraje úlohu svědomí? b) Jaký základní postoj mají křesťané k této záležitosti?

¹⁴ Jiná oblast, ve které se uplatňuje svědomí, jsou vlastenecké slavnosti a obřady na veřejných místech. Jak reaguje tvé svědomí v takovém případě? To je vhodná otázka, protože v této oblasti i v jiných sférách může svědomí různých lidí reagovat různě.

¹⁵ Jehovovi křesťanští svědkové vědí, že mnozí lidé mají hluboké cítění, pokud jde o vlastenecké obřady, z nichž nejobvyklejší je zpěv národní hymny a zdravení vlajky. V knize Pojednání o nacionalismu [angl.] od Carltona Hayese je o tom napsáno: „Nejdůležitější symbol víry a ústřední předmět uctívání v nacionalismu je vlajka, a pro ‚zdravení‘ vlajky byly vytvořeny specifické liturgické formy . . .“ Jehovovi křesťanští svědkové plně uznávají, že druzí mají v těchto záležitostech svobodu, ale cítí, že porozumění Bible je vede k tomu, aby se takového jednání neúčastnili. — Jan 17:16; 1. Kor. 10:14.

16. K jakým různým reakcím může vést svědomí dva křesťany?

¹⁶ K jakému způsobu jednání tě však povede tvé svědomí při nějakém vlasteneckém obřadu? Jsi například mezi posluchači, kteří jsou vyzváni, aby vstali a pozdravili vlajku. Jako křesťan se jistě budeš chtít vyvarovat činu, který by byl modloslužbou. Dovolí ti však svědomí, abys vstal? Jeden křesťan snad dojde v této situaci k závěru, že by měl zůstat sedět, protože tak má osobně jistotu, že se neúčastní obřadu. Reagovalo by tvé svědomí také tak? Jiný křesťan se snad za podobných okolností rozhodne, že vstane. Řekne si, že k účasti na obřadu je vyžadováno více, než jen vstát. Přítomní jsou vyzváni, aby vstali a zdravili. Snad si vzpomene, že tři Hebrejci zřejmě stáli před obrazem, který dal postavit Nabuchodonozor, ale že odmítli před ním pokleknout. Proto snad dojde k závěru, že v tomto případě k plné účasti na obřadu patří povstání a pozdrav, takže mu svědomí dovolí, aby prostě uctivě stál, aniž zdraví vlajku. — Dan. 3:1–18.

17. Znamená to, že něco není v pořádku? Proč je možný takový rozdíl?

¹⁷ Můžeme tedy vidět, že dva křesťané v téže situaci učiní na základě svědomí různá rozhodnutí, ačkoli oba dávají pozor, aby neudělali něco, co Bible odsuzuje. (2. Mojž. 20:4, 5; 1. Jana 5:21) Takové odlišnosti v rozhodnutí, jež vyplývá ze svědomí, nejsou důkazem, že by mezi křesťany panoval zmatek nebo nejednota. Také to nedokazuje, že by jeden z nich jednoznačně učinil něco nesprávného. Naopak, získáme-li křesťanské svědomí a uplatňujeme je, můžeme očekávat takové odlišnosti.

18. Proč je užitečné dát se vést svědomím, i když pak mohou být u různých lidí určité rozdíly v rozhodování podle svědomí?

¹⁸ Cítíš to jako výhodu? Je lépe poslouchat své svědomí než nějaké pravidlo? Ano, je to pro tebe užitečné, jsi-li ochoten školit své svědomí a poslouchat je, místo abys dával pozor na nějaký „talmud“ pravidel o všech otázkách a jednotlivostech. To ti pomůže, abys ještě více uvažoval o biblických zásadách. Bezpochyby se naučíš jasně myslet a tvůj duch se povzbudí a posílí. Tento užitečný účinek byl zdůrazněn v jedné australské studii o „činorodosti“ dvanáctiletých dětí. Ve zprávě o tom je řečeno:

„Nepoměrně velmi vysoký počet činorodých dětí byli svědkové Jehovovi. Čtyři ze všech 394 zkoušených dětí patřily do této sekty a všechny čtyři projevovaly velké tvořivé schopnosti. Dívka, která dosáhla nejvyššího počtu bodů při Torranceově testu, a dívka, která ze všech chlapců a děvčat jediná dosáhla horních 20 procent všech pěti srovnání výkonnosti, obě patřily ke svědkům Jehovovým.“ — Journal of Personality, březen 1973.

Jak lze vysvětlit vynikající činorodost těchto mladých svědků Jehovových? Studie upozorňuje obzvláště na skutečnost, že tyto děti se ve škole některých věcí neúčastní, například vlasteneckých obřadů. Uvažují spíše o zásadách Božího slova a rozvíjejí si citlivé křesťanské svědomí.

CITLIVÉ, ALE NE VŽDY JAKO ZÁBRANA

19, 20. a) Proč citlivé svědomí není vždy zábranou? b) Jak to Pavel ukázal ve svém pojednání o mase a modlách?

¹⁹ Viděli jsme, že svědomí, pokud je školeno a stále více uváděno do souladu s Božími cestami a jeho zjevenou vůlí, působí obvykle jako zábrana, jež ti nedovoluje činit určité věci, které jsi činil dříve, protože nyní víš, že tyto věci odporují Božím zásadám. Jestliže však školíš své svědomí na základě Božího slova, neznamená to nutně, že působí jako zábrana v každém ohledu. Tvé dobře vyškolené svědomí ti ve skutečnosti může dovolit konat určité věci, o kterých sis dříve, dokud jsi neznal Boží vůli, myslel, že jsou nesprávné.

²⁰ V takových případech je rozhodující přesné poznání. Příklad toho nacházíme ve vysvětleních, která dal apoštol Pavel o jedení masa, jež bylo obětováno modlám, ale později bylo prodáváno na trhu nebo v určitém druhu restaurace, která byla spojena s modlářským chrámem. Člověk, který se právě vzdal pohanského náboženství a stal se křesťanem, nechtěl možná jíst takové maso, aby se vyvaroval všeho, co bylo spojeno s modlami. Ale během času snad jeho poznání a porozumění přibývalo. Pavel napsal: „Víme, že modla není ve světě nic a že není žádný Bůh, kromě jediného.“ (1. Kor. 8:4) Křesťan, který tomu rozuměl, mohl dojít k názoru, že veřejně prodávané maso není nečisté ani otrávené jen proto, že jednou bylo obětováno někomu, kdo není Bohem. S tím poznáním mu snad jeho posílené svědomí dovolilo, aby kupoval takové maso na trhu nebo ve veřejné restauraci. — 1. Kor. 8:10; 10:25.

21. Jak může i dnes působit přesné poznání?

²¹ Podobně může přesné poznání působit na svědomí i dnes. Jeden mladý muž v Ohio vyrůstal s přesvědčením, že křesťané nesmějí jí pít alkoholické nápoje. Dokonce se nazpaměť naučil výstrahy před opilstvím a popis opilce, který je uveden ve 23. kapitole Přísloví. Když se v pozdějších letech stal Bohu oddaným služebníkem, jeho svědomí stále ještě nepřipouštělo, aby pil víno nebo pivo. Potom slyšel přednášku, ve které bylo přesně vysvětleno, co Bible říká o alkoholu, a přemýšlel o tom. Řečník poukázal na to, že Bible jednoznačně odsuzuje opilství. (Přísl. 23:20; Efez. 5:18; 1. Petra 4:3) Bible však nezakazuje skromné požívaní alkoholických nápojů; Ježíš dokonce jednou zázrakem změnil vodu ve víno, a také příležitostně pil víno. (1. Mojž. 14:18; Žalm 104:15; Kaz. 9:7; Jan 2:3–11; Luk. 22:17, 18) Ačkoli znal tyto texty, teprve nyní dospěl k vyrovnanému závěru, k němuž vedly tyto texty. Když mu později jeden Ital pohostinně nabídl skleničku vína, dovolilo mu jeho křesťanské svědomí, aby se vína napil.

22. Který důležitý činitel nesmí přehlédnout ten, kdo má silné svědomí?

²² Stalo se tvé svědomí silnějším a vyrovnanějším od té doby, kdy jsi dosáhl většího poznání o Božím slovu a o jeho cestách? Jestliže ano, pak je ti jistě také jasné, že je důležité brát ohled na city těch, jejichž svědomí snad reaguje jinak než tvoje. K tomuto závěru dospěl Pavel, když prohlásil, že maso, obětované modle, není ve skutečnosti „nic“. Napsal: „Ne všichni ovšem mají toto poznání.“ (1. Kor. 8:4, 7) Někteří křesťané, kteří dříve pěstovali modloslužbu, nemohli s dobrým svědomím jíst takové maso, ačkoli bylo veřejně prodáváno. Kdyby křesťan, který měl „poznání“ a silné svědomí, jedl „všechno“, pak by mohl přivést ke klopýtání bratra, „za něhož zemřel Kristus“. Proto Pavel prohlásil: „Jestliže tedy . . . [takové maso] přivádí mého bratra ke klopýtání, nebudu již vůbec nikdy jíst maso.“ — 1. Kor. 8:10–13; 10:27–29.

23. V jakém ohledu má být při našem rozhodování důležité svědomí druhých?

²³ Máš stejný postoj? Podle toho, co víš o Boží zjevené vůli a co ti dovoluje tvé svědomí, může se ti například něco zdát přípustné. Snad to souvisí s tvým oblékáním, s tvým účesem, s výzdobou tvého bytu nebo se způsobem rekreace. Co však učiníš, jestliže mnozí v tvém okolí mají pocit, že se tvůj způsob jednání pro křesťana nehodí? Jsi potom natolik křesťanem, abys mohl s radostí říci: „Jestliže to přivádí mého bratra ke klopýtání, pak to nikdy neudělám, abych nepřivedl svého bratra ke klopýtání?“

24. Co bychom měli dělat, je-li naše svědomí v rozporu vůči svědomí někoho, kdo má nad námi autoritu? Proč bychom měli brát ohled na svědomí druhého?

²⁴ Ještě v jiném směru bychom měli brát ohled na svědomí druhých. Snad se ti líbí určitá nová móda nebo účes. Tvé svědomí tím není zatíženo. Ale jako nezletilý nebo jako vdaná žena musíš mít v této věci dovolení svého otce nebo svého manžela. Přihlédla jsi k jeho svědomí? Zajímáš-li se o určitou služební přednost v křesťanském sboru, pak je důležité i svědomí rady starších. (1. Tim. 3:9) Jim je přirozeně jasné, že účes záleží na vkusu každého jednotlivce. Je-li jim však položena otázka, zda tě mohou doporučit pro určitou služební přednost, musí rozhodovat jejich svědomí. Nesou těžkou odpovědnost za to, jak se jeví křesťanský sbor, a jsou si vědomi toho, že osoby, jež dostávají určité přednosti, mají být příkladem. (1. Tim. 3:2, 7, 10; 5:22) Jestliže ti tedy svědomí dovoluje něco, co odporuje svědomí těch, kteří mají autoritu nebo jsou nad tebou jako hlava, ať to jsou rodiče nebo manžel nebo křesťanští dozorci, pak bys měl být ochoten podniknout změny, aby ti mohli dát svolení nebo doporučení „s dobrým svědomím“.

ROZVÍJEJ CITLIVÉ SVĚDOMÍ

25. Co to znamená, že určitá věc je ponechána svědomí?

²⁵ Kdo by chtěl rozvíjet rozumnou měrou citlivé svědomí, musí být neustále bdělý. Je tak snadné podlehnout špatnému vlivu lidí v našem světském okolí, lidí, jejichž svědomí je příliš shovívavé, otupené nebo dokonce poskvrněné. (Tit. 1:15) Vyvstane mnoho otázek, které budeš muset rozhodovat podle svého vlastního svědomí. Jestliže ses snažil rozvíjet si citlivé křesťanské svědomí, bude ti velmi pomáhat. Buď ochoten bedlivě naslouchat hlasu svého svědomí a nemysli si, že ve věci, která je přenechána tvému svědomí, nezáleží na tom, co uděláš. Naopak! Tvé rozhodnutí může ovlivnit tvou celou budoucnost, tvou křesťanskou pověst, tvé duchovní smýšlení a — co je nejdůležitější — tvůj vztah k Jehovovi Bohu.

26, 27. a) Jak dalece ti může pomoci, promluvíš-li si se starším, a co starší nemůže učinit? b) Jak dalece nám může pomáhat citlivé svědomí?

²⁶ V důležité záležitosti neváhej promluvit si se zralými křesťany, například se staršími ve sboru, i kdyby to byla věc tvého svědomí. Nemohou se přirozeně za tebe rozhodnout. (Jeden upřímný křesťan, který se dotazoval v určité rodinné záležitosti, položil otázku: „Je to proti křesťanskému svědomí?“) Ne, starší ti nebudou moci říci, jak by mělo reagovat tvé svědomí, ale snad ti mohou dát vyrovnanou biblickou radu, která ti pomůže v rozhodování. A jestliže tvé svědomí bylo utvářeno podle Jehovových cest a jeho osobnosti a reaguje na jeho zásady, pak ti pomůže, abys urovnal své cesty. (Žalm 25:4, 5) Tvé citlivé svědomí tě při tom povede.

²⁷ Skutečně nám přináší uspokojení, že jsme od Boha dostali dar svědomí a že je můžeme používat. Je to požehnání. Zůstane-li svědomí citlivé a je-li s pomocí Božího slova vyrovnané, může ti pomáhat, abys chodil moudře před Bohem i před lidmi. (2. Kor. 4:2) Může ti potvrdit, že se chováš způsobem, který ti pravděpodobně přinese Jehovovu přízeň na věky. — 2. Kor. 1:12.