V posledních desetiletích se rodinný život v západních zemích dramaticky změnil. Kdysi měli doma hlavní slovo rodiče a děti je poslouchaly. Dnes se zdá, že je to v některých rodinách naopak. Podívejme se na pár typických situací.

• Maminka je v obchodě se svým čtyřletým synem, který se natahuje pro hračku. Ona se mu to ale snaží rozmluvit: „Copak jich doma nemáš dost?“ Příliš pozdě jí dochází, že otázka nebyla namístě. „Ale já ji chci!“ dotírá dítě. Maminka se bojí, že se syn zase začne vztekat, a tak mu ji radši koupí.

• Pětiletá dcerka přeruší svého tátu, který mluví s jiným dospělým. Hlásí: „Mě už to tady nebaví, chci jít domů!“ Tatínek v půlce věty přeruší rozhovor, sehne se k ní a chlácholí ji: „Vydržíš ještě chviličku, holčičko?“

• Dvanáctiletý David dostal poznámku za to, že křičel na svou učitelku. Tatínek je naštvaný – ne na syna, ale na učitelku. Prohlásí: „Zasedla si na tebe! Půjdu s tím za ředitelem!“

Tyto situace jsou sice vymyšlené, ale určitě nejsou přitažené za vlasy. Ukazují na problém, který bývá v rodinách, kde rodiče tolerují drzost svých dětí, ustupují jejich požadavkům a tahají je z problémů, které si samy způsobily. „Stále častěji je vidět, že rodiče přenechávají svou autoritu malým dětem,“ píše se v knize The Narcissism Epidemic. „Ještě donedávna děti věděly, kdo je doma pánem – a ony to nebyly.“

Hodně rodičů se samozřejmě snaží předat dětem správné hodnoty, a to jak svým příkladem, tak důsledným a přitom laskavým usměrňováním. Nicméně takoví rodiče „plavou proti proudu,“ jak uvádí zmíněná kniha.

Čím to je, že se názory na výchovu tak změnily?

Rodičovská autorita slábne

Někteří říkají, že autorita rodičů začala slábnout v 60. letech minulého století zásluhou takzvaných odborníků, kteří rodičům radili, aby byli k dětem tolerantnější. Prosazovali takové názory jako například „buďte kamarádem, ne autoritou“, „chválit je lepší než trestat“ nebo „všímejte si u dětí toho dobrého, místo abyste je napravovali za to špatné“. Podle těchto odborníků rodiče nemusí balancovat mezi pochvalou a káráním, protože když svoje děti napomínají, zraňují jejich křehké city, což jim děti později v životě budou vyčítat.

Není to tak dlouho, co odborníci také vyzdvihovali hodnotu sebeúcty. Vypadalo to, že najednou odhalili tajemství dobré výchovy, které jednoduše znělo: Pomáhejte dítěti, aby ze sebe mělo dobrý pocit. Samozřejmě je důležité, aby si děti věřily, ale tito odborníci šli do extrému, když rodičům doporučovali: „Nepoužívejte slova jako ne a špatně. Říkejte svým dětem, že jsou výjimečné a že můžou dosáhnout, čeho budou chtít.“ Jinými slovy, důležitější než být dobrý je mít ze sebe dobrý pocit.

Podle některých však trend, který klade velký důraz na sebeúctu, dává dětem maximálně pocit, že mají na všechno právo, jako by jim byl svět zavázán. Je také příčinou toho, že hodně mladých lidí „není připraveno na nevyhnutelnou kritiku a občasný neúspěch, které k životu patří,“ uvádí kniha Generation Me. V knize je citován výrok jednoho otce, který řekl: „V pracovním prostředí kolem vás nikdo nebude chodit po špičkách. Když svému nadřízenému předložíte špatnou zprávu, neřekne vám: ‚Líbí se mi barva papíru, kterou jste vybral.‘ Pokud budete klást příliš velký důraz na sebeúctu svých dětí, prokážete jim medvědí službu.“

Nestálé názory

V průběhu let se názory na výchovu mění, stejně jako názory na cokoli jiného. Odborník na pedagogiku Ronald G. Morrish napsal: „Výchovné metody se . . . neustále mění a odrážejí změny v naší společnosti.“a Snadno se může stát, že rodiče budou „zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení“. (Efezanům 4:14)

Je jasné, že současný trend benevolentní výchovy má své stinné stránky. Nejenže oslabuje rodičovskou autoritu, ale také ponechává děti bez vedení, které potřebují, aby v životě dělaly správná rozhodnutí a měly zdravou sebeúctu.

Existuje nějaký lepší přístup?

VYCHOVÁVAT děti je bezesporu těžký úkol. Pokud ale v rodině chybí pevná ruka, je to ještě těžší. Proč? Minimálně ze dvou důvodů: 1. Děti jsou nezvladatelné, což rodiče vyčerpává. 2. Rodiče nejsou důslední, což v dětech působí zmatek.

Naproti tomu rozumné a laskavé usměrňování školí dětskou mysl a tříbí jeho charakter. Díky ní mají děti šťastné dětství a vyrůstají z nich zodpovědní lidé. Ale kde můžete k výchově dětí najít spolehlivé rady?

Hodnota biblických rad

Svědkové Jehovovi, vydavatelé tohoto časopisu, jsou přesvědčeni, že Bible je „[prospěšná] k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování“. (2. Timoteovi 3:16) Bible není pouhý manuál, jak se stát dobrým rodičem, ale jsou v ní praktické rady pro celou rodinu. Uvažujte o některých:

CO ŘÍKÁ BIBLE: „Pošetilost je svázána se srdcem chlapce.“ (Přísloví 22:15)

I když děti mohou být rozkošně zvídavé a milé, mají tendenci jednat nerozumně. Proto potřebují pevnou ruku. (Přísloví 13:24) Když si tuto skutečnost uvědomíte, pomůže vám to lépe plnit svou rodičovskou úlohu.

CO ŘÍKÁ BIBLE: „Své dítě učit kázni neváhej.“ (Přísloví 23:13, Bible21)

Nemusíte mít strach z toho, že když budete dítě přiměřeně napomínat a trestat, ublížíte mu nebo vám to bude mít později v životě za zlé. Když to budete dělat s láskou, pomůžete mu, aby se naučilo pokorně přijímat usměrnění, což se mu v dospělosti bude hodit. (Hebrejcům 12:11)

CO ŘÍKÁ BIBLE: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7)

Rodiče své děti přirozeně chrání. A mají na to právo. Znovu je ale zapotřebí rozumnost. Svému dítěti nijak nepomůžete, když ho budete tahat z problémů, které si samo způsobilo, nebo se ho zastávat, když vás učitel nebo jiný dospělý upozorní na jeho špatné chování. Na tyto lidi se dívejte jako na spojence. Pomůžete tak svému dítěti, aby se naučilo respektovat autoritu druhých, včetně té vaší. (Kolosanům 3:20)

CO ŘÍKÁ BIBLE: „Chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.“ (Přísloví 29:15)

Rodiče by nikdy neměli použít násilí, ale musí se vyhnout i jinému extrému, kterým je povolnost. „Děti, které si můžou dělat, co chtějí, jen těžko chápou, že těmi, kdo má doma hlavní slovo, jsou rodiče,“ píše se v knize The Price of Privilege. Pokud svou autoritu neprojevujete, vaše dítě to může pochopit tak, že je u kormidla právě ono. Nevyhnutelně to povede k tomu, že bude dělat nerozumná rozhodnutí, která jemu i vám způsobí bolest. (Přísloví 17:25; 29:21)

CO ŘÍKÁ BIBLE: „Muž . . . přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo.“ (Matouš 19:5, Bible21)

Podle Bible by muž a žena měli být svoji ještě před tím, než mají děti, a měli by spolu zůstat i potom, co děti vyrostou a odejdou z domu. (Matouš 19:5, 6) V této souvislosti jste v první řadě manželský partner a až pak rodič. Pokud se tyto role prohodí, vaše dítě si o sobě může začít myslet víc, než je zdrávo. (Římanům 12:3) V rodině, kde se všechno točí kolem dětí, slábne vztah mezi manžely.

Pár rad na závěr

Při výchově dětí vám pomůže, když se budete držet těchto principů:

Mějte své děti rádi. „Otcové, nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ (Kolosanům 3:21)

Buďte důslední. „Ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Matouš 5:37)

Buďte rozumní. „A budu tě muset ve vhodné míře vést k nápravě.“ (Jeremjáš 30:11)a