Naděje — Je skutečně důležitá?

DANIELOVI bylo teprve deset let a celý rok se potýkal s rakovinou. Lékaři i jeho blízcí již ztratili veškerou naději. Daniel se však naděje nevzdával. Věřil, že až vyroste, stane se vědcem a pomůže najít lék proti této nemoci. Hodně si sliboval od návštěvy jednoho odborníka, který se specializoval na léčbu právě jeho formy rakoviny. Ve stanovený den však lékař musel kvůli špatnému počasí návštěvu zrušit. Daniel propadl depresi. Poprvé za celou dobu byl apatický. Za několik dnů zemřel.

Tuto zkušenost vyprávěl jeden zdravotník, který studoval otázku, jaký význam pro zdraví má naděje a beznaděj. Možná jste podobné příběhy slyšeli i vy. Například starý člověk, který už je blízko smrti, touží dožít se nějaké pro něj významné události — návštěvy někoho blízkého nebo nějakého výročí — a záhy potom zemře. Co ho drželo při životě, že se očekávané události dočkal? Má naděje opravdu takovou moc, jak si někteří lidé myslí?

Stále více výzkumných pracovníků na poli medicíny se domnívá, že optimismus, naděje a další pozitivní emoce mají na život a zdraví člověka mocný vliv. Tento názor pochopitelně nesdílejí všichni. Někteří vědci taková tvrzení odmítají jako lidovou tradici. Myslí si, že tělesné potíže mají ryze tělesné příčiny.

Je jasné, že skeptický postoj k hodnotě naděje není nic nového. Když byl před několika tisíci lety řecký filozof Aristoteles požádán, aby definoval naději, řekl: „Je to snění za plného vědomí.“ A mnohem později americký státník Benjamin Franklin sarkasticky poznamenal: „Ten, kdo se živí nadějí, zemře hlady.“

Jak to tedy je? Jedná se vždy jen o toužebné přání, tedy hledání útěchy pomocí planých snů? Nebo existuje dobrý důvod pro to, že naděje je něco víc — něco, co k dobrému zdraví a štěstí všichni potřebujeme, co má reálný základ a přináší opravdový užitek?

Proč potřebujeme naději?

CO BY se stalo, kdyby Daniel, o němž jsme psali v předchozím článku, svou naději neztratil? Překonal by rakovinu? Žil by ještě dnes? Ani ti nejhorlivější zastánci myšlenky, že naděje přispívá k uzdravení, by to pravděpodobně netvrdili. Tento fakt je důležitý. Význam naděje by neměl být přeceňován. Nejedná se o všelék.

V interview pro televizi CBS dr. Nathan Cherney upozorňoval, že je nebezpečné, když při jednání s těžce nemocnými pacienty je význam naděje zveličován. Říká: „Zažil jsem situace, kdy manželé peskovali své manželky za to, že se dost nevěnují meditaci, a tudíž nesmýšlejí optimisticky.“ Doktor Cherney dodává: „Tento způsob uvažování vytváří iluzi, že růst nádoru je možné mít pod kontrolou a že když se něčí zdravotní stav zhorší, pak to vlastně nezvládl. Tak to ale není.“

Lidé, kteří mají nějakou smrtelnou nemoc v podstatě vedou vyčerpávající a náročný boj. Přidávat k tomuto těžkému břemenu ještě pocit viny je jistě to poslední, co bychom svým blízkým chtěli udělat. Měli bychom proto dojít k závěru, že naděje nemá vůbec žádnou cenu?

To rozhodně ne. Doktor Cherney se například specializuje na paliativní péči. Cílem této péče není boj proti nemoci, dokonce ani oddálení smrti, ale snaha o co možná nejpřijatelnější kvalitu života, který pacientovi ještě zbývá. Tito lékaři jsou pevně přesvědčeni o tom, že péče vedoucí ke šťastnějšímu rozpoložení mysli má velkou hodnotu, a to i v případě těžce nemocných lidí. Existuje řada dokladů o tom, že naděje může takové rozpoložení mysli navodit — a nejen to.

Hodnota naděje

„Naděje je účinný lék,“ tvrdí novinář a lékař W. Gifford-Jones. Prozkoumal řadu studií, jejichž cílem bylo zjistit, jaký význam má citová podpora poskytnutá smrtelně nemocným pacientům. Předpokládá se, že taková podpora jim pomáhá udržet si pozitivnější postoj a naději. Podle jedné studie z roku 1989 pacienti, kteří takovou podporu dostávali, žili déle. Avšak výsledky nedávného výzkumu nebyly tak jednoznačné. Studie nicméně potvrdily fakt, že pacienti, kterým se dostává citové podpory, méně trpí depresemi a bolestí v porovnání s těmi, kteří jsou na to sami.

Podívejme se na jinou studii, která se zaměřovala na úlohu optimismu a pesimismu při onemocnění věnčitých tepen. U souboru 1 300 mužů se hodnotilo, do jaké míry mají optimistický nebo pesimistický náhled na život. V průběhu následujících deseti let se ukázalo, že nějakou formou onemocnění věnčitých tepen trpělo více než 12 procent těchto mužů. Pesimistů bylo ve skupině nemocných dvakrát tolik než optimistů. Laura Kubzanská, docentka v oboru zdraví a sociálního chování na lékařské fakultě Harvardovy univerzity, k tomu říká: „Většina dokladů o tom, že pozitivní myšlení je pro člověka prospěšné, byla dosud nepřímá. Tato studie poskytla první lékařsky podložené důkazy, že u srdečních onemocnění to tak skutečně je.“

Podle některých studií se lidé, kteří pokládají své zdraví za špatné, zotavují po operaci pomaleji než ti, kdo své zdraví pokládají za optimální. S optimismem je spojena dokonce i dlouhověkost. Jedna studie sledovala, jak se u letitých lidí projevuje pozitivní nebo negativní názor na stárnutí. Když byli starší lidé vystaveni podprahovým sdělením, že stárnutím člověk získává moudrost a zkušenosti, měli potom více síly a energie. Výsledek byl v podstatě stejný jako po dvanáctitýdenním programu cvičení.

Čím to je, že pozitivní emoce, jako naděje a optimismus a také pozitivní pohled, jsou tak prospěšné pro zdraví? Vědci a lékaři zřejmě dosud nerozumí lidské mysli a tělu natolik, aby poskytli jednoznačnou odpověď. Nicméně odborníci, kteří se touto tématikou zabývají, na to mají své hypotézy. Například jeden profesor neurologie zastává tento názor: „Člověk se cítí dobře, když je šťastný a má naději. Je to příjemný stav, který nevyvolává skoro žádný stres, a to tělu prospívá. Je to jedna z dalších věcí, jež lidé mohou udělat pro dobré zdraví.“

Některé lékaře, psychology a vědce tento názor velmi zaujal a pokládají jej za převratný. Pro lidi, kteří studují Bibli, však není ničím novým. Před skoro 3 000 lety byl moudrý král Šalomoun inspirován, aby zapsal tuto myšlenku: „Srdce, které je radostné, působí dobro jako lék, ale duch, který je zkrušený, vysušuje kosti.“ (Přísloví 17:22) Všimněte si, jak je tento názor vyvážený. Neříká se zde, že radostné srdce bude lékem na každé onemocnění, ale že „působí dobro jako lék“.

Možná je tedy na místě otázka: ‚Kdyby naděje byla lékem, který lékař by ji nepředepsal?‘ A navíc, naděje je prospěšná nejen pro zdraví.

Optimismus, pesimismus a náš život

Vědci zjistili, že pozitivní pohled na svět, jaký mají optimisté, je užitečný v mnoha ohledech. Takoví lidé mají lepší výsledky ve škole, v práci, a dokonce i ve sportu. Ukázala to například i studie provedená na členkách lehkoatletického oddílu. Trenéři důkladně zhodnotili čistě sportovní výkonnost jednotlivých žen. Současně se ženy měly vyjádřit, do jaké míry jsou přesvědčeny, že dosáhnou dobrých výsledků. Ukázalo se, že míra sebedůvěry byla daleko přesnějším ukazatelem, jakých výsledků dosáhnou, než informace získané od trenérů. Čím to, že naděje, ke které se upnuly, je tak mocně ovlivnila?

Hodně poznatků bylo získáno studiem protichůdného postoje — pesimismu. Experimenty na zvířatech provedené v 60. letech minulého století přinesly překvapivé výsledky a vedly k tomu, že vědci vytvořili pojem „naučená bezmocnost“. Zjistili, že určitou formu tohoto syndromu mohou mít i lidé. Testovaní lidé byli například vystaveni nepříjemnému hluku a bylo jim řečeno, že tento hluk mohou zastavit, když v určitém pořadí stisknou tlačítka. A skutečně to fungovalo.

Druhé skupině bylo řečeno totéž, avšak stisknutí tlačítek nemělo žádný účinek. Umíte si asi představit, že ve druhé skupině mnozí začali pociťovat bezmocnost. V dalších testech již nebyli ochotni nic podniknout. Byli totiž přesvědčeni, že ať udělají cokoli, k ničemu to nepovede. Avšak optimisté v této skupině pocitům bezmocnosti nepodléhali.

Doktor Martin Seligman pomáhal připravovat některé z těchto prvních pokusů, což jej motivovalo natolik, že se pak studiu optimismu a pesimismu plně věnoval. Zkoumal způsob uvažování lidí, kteří mají sklon pokládat se za bezmocné. Dospěl k závěru, že takové pesimistické smýšlení jim v mnoha aktivitách brání, nebo je v tom dokonce paralyzuje. Doktor Seligman shrnuje pesimistické smýšlení a jeho dopad takto: „Za dvacet pět let zkoumání jsem se přesvědčil o tom, že pokud si vždy myslíme, že každé neštěstí je naše vina a že máme smůlu pokaždé a ve všem — jak to dělají pesimisté —, pak se budeme s nezdarem setkávat častěji, než kdybychom takový názor neměli.“

A opět, takový závěr dnes může někomu připadat objevný, ale pro ty, kdo se zajímají o Bibli, není ničím novým. Všimněte si tohoto přísloví: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ (Přísloví 24:10) Ano, Bible jasně vysvětluje, že sklíčenost provázená negativními myšlenkami připraví člověka o sílu jednat. Co ale můžeme udělat pro to, abychom pesimismus potlačili a vnesli do svého života více optimismu a naděje?

[Obrázek na straně 4 a 5]

Naděje může být velkou pomocí

Pesimismu se můžete vzepřít

JAK pohlížíte na problémy, které zažíváte? Mnozí odborníci jsou dnes přesvědčeni, že vaše odpověď na tuto otázku do značné míry ukazuje, zda jste optimisté nebo pesimisté. Každého potkávají různé životní zkoušky, i když některé lidi ve větší míře. Proč se někdo po útrapách vzpamatuje a je připraven zkusit to znovu, kdežto jiný člověk se vzdává již při relativně malých problémech?

Představte si například, že hledáte zaměstnání. Přijdete na pohovor a jste odmítnuti. Jaké pocity budete mít? Můžete to brát velmi osobně a pokládat to za svůj trvalý problém, takže si řeknete: ‚Člověka, jako jsem já, nikdo nezaměstná. Nikdy žádné zaměstnání neseženu.‘ Nebo ještě hůře — tento jediný neúspěch může ovlivnit váš náhled na všechny ostatní oblasti života a dospějete k tomuto postoji: ‚Jsem absolutně neschopný. Jsem k ničemu.‘ V obou případech se jedná o vyloženě pesimistický způsob uvažování.

Jak se pesimismu bránit

Jak můžete pesimismu čelit? Prvním a nezbytným krokem je, naučit se takové negativní myšlenky rozpoznat. Dalším krokem je bojovat s nimi. Snažte se najít pro své negativní zážitky rozumné vysvětlení. Například, skutečně jste to pracovní místo nedostali proto, že by vás nikdo nechtěl zaměstnat? Co když ten zaměstnavatel zkrátka potřeboval někoho s jinou kvalifikací, než máte vy?

Když se zaměříte na konkrétní fakta, zjistíte, že vaše pesimistické myšlenky jsou přehnané. Skutečně znamená jediné odmítnutí, že jste naprosto selhali, anebo existují ještě jiné oblasti života — například v duchovním ohledu, v rodinných a přátelských vztazích —, ve kterých jste docela úspěšní? Naučte se vypudit z mysli chmurné představy a uvědomte si, že jde jen o vaše „katastrofické vize“. Jak můžete vědět, že opravdu nikdy nenajdete zaměstnání? Existují ale ještě další možnosti, jak negativní smýšlení potlačit.

Pozitivní smýšlení zaměřené na cíl

V posledních letech vědci vytvořili velmi zajímavou, i když poněkud zjednodušující definici naděje. Podle nich je to vnitřní přesvědčení člověka, že je schopen dosáhnout svých cílů. Následující článek ukazuje, že naděje ve skutečnosti obnáší daleko více. Uvedená definice je nicméně užitečná v mnoha směrech. Jestliže se na tento aspekt osobní naděje soustředíme, pomůže nám to pěstovat si pozitivnější smýšlení zaměřené na cíl.

Máme-li si být jisti, že svých cílů dokážeme dosáhnout, musíme mít zkušenost, že se nám to v minulosti již podařilo. Pokud se ale domníváte, že žádnou takovou zkušenost nemáte, mohli byste se vážně zamyslet nad tím, o jaké cíle můžete usilovat. Především, máte vůbec nějaké? Je totiž velmi snadné nechat se pohltit každodenním stereotypem a shonem, aniž bychom se zastavili a přemýšleli o tom, co vlastně od života chceme a co je pro nás nejdůležitější. O praktické zásadě stanovení jasných priorit se Bible již před dlouhou dobou vyjádřila takto: ‚Ujišťujte se o důležitějších věcech.‘ (Filipanům 1:10)

Jakmile si jasně určíme pořadí hodnot, je snazší stanovit si cíle v různých oblastech, například v duchovní, rodinné nebo jiné. Je však nezbytné, abychom si zpočátku nedávali příliš mnoho cílů a aby ty, které si dáme, byly rozumně dosažitelné. Pokud je totiž dosažení určitého cíle příliš obtížné, může nás to skličovat a mohli bychom propadnout beznaději. A tak je často lepší, když větší, dlouhodobý cíl rozdělíme na menší, krátkodobé cíle.

„Kdo opravdu chce, ten si způsob najde,“ říká jedno staré přísloví. A zdá se, že něco pravdy na tom je. Když si ve své mysli vytyčíme cíl, potřebujeme sílu vůle — touhu a odhodlání tohoto cíle dosáhnout. Své odhodlání můžeme posilovat přemýšlením o hodnotě svých cílů a o tom, co jejich dosažením získáme. Mohou se samozřejmě objevit překážky, ale musíme je brát jako výzvu, a ne slepou uličku.

Musíme ale také uvažovat o praktických způsobech, jak svých cílů dosáhnout. Autor řady knih profesor C. R. Snyder, který provedl rozsáhlou studii o významu naděje, doporučuje, abychom u každého cíle přemýšleli o řadě možných způsobů, jak jej uskutečnit. Když se tedy neosvědčí jeden způsob, můžeme použít některou z dalších možností.

Profesor Snyder také doporučuje, abychom se naučili rozpoznat, kdy je již lepší zaměřit se na jiný cíl. Pokud opravdu nejsme schopni určitého cíle dosáhnout, pak nás přemítání nad tím bude jen skličovat. Jestliže se ale místo toho soustředíme na cíl, který je realistický, budeme mít motivaci.

Bible obsahuje jeden poučný příklad takového jednání. Král David si nesmírně přál postavit svému Bohu, Jehovovi, chrám. Bůh ale Davidovi řekl, že tuto výsadu dostane jeho syn Šalomoun. David nepropadl sklíčenosti ani na svém přání tvrdohlavě nelpěl, ale místo toho změnil své cíle. Všechnu svou energii soustředil na shromažďování finančních prostředků a materiálu, které bude jeho syn potřebovat, aby mohl tento projekt uskutečnit. (1. Královská 8:17–19; 1. Paralipomenon 29:3–7)

Možná se nám podaří získat větší míru osobní naděje tím, že budeme proti pesimismu bojovat a že si budeme vytvářet pozitivní smýšlení zaměřené na cíl. Přesto můžeme mít v určitém ohledu hluboký nedostatek naděje. Jak to? Většina beznaděje, kterou lidé pociťují, pramení z faktorů, které nemůžeme ovlivnit. Jsme svědky obrovských problémů, s nimiž se lidstvo potýká. Patří mezi ně chudoba, války, nespravedlnost a trvalá hrozba nemocí a smrti. Můžeme se přes to všechno dívat do budoucnosti s nadějí?

[Obrázek na straně 7]

Pokud se vám nepodaří získat zaměstnání, o které jste žádali, usoudíte z toho, že už nikdy žádné místo nedostanete?

[Obrázek na straně 8]

Král David projevil pružnost vzhledem ke svým cílům

Kde můžete najít skutečnou naději?

ZASTAVILY se vám hodinky a zdá se, že jsou porouchané. Když si je chcete dát opravit, zjistíte, že reklam na opravu hodinek je spousta. Každá z nich je velmi přesvědčivá, i když některé si protiřečí. Co když se ale dozvíte, že váš soused je velmi schopný člověk, který před mnoha lety právě váš typ hodinek navrhl? A nejen to, je ochoten vám hodinky zadarmo opravit. Je asi jasné, jak se rozhodnete, že?

Přirovnejme nyní situaci s hodinkami k hledání spolehlivé naděje. Když zjistíte, že propadáte beznaději — jako mnozí lidé v této těžké době —, kam se obrátíte o pomoc? Lidé často prohlašují, že problémy dokážou řešit, avšak jejich návrhy mohou být zavádějící a mohou si protiřečit. Proč se tedy rovnou neobrátit na Toho, kdo lidi vytvořil se schopností upínat se k naději? Bible říká, že On „není daleko od nikoho z nás“ a že velmi stojí o to, aby nám pomohl. (Skutky 17:27; 1. Petra 5:7)

Hlubší definice naděje

Biblické pojetí naděje je širší a hlubší než to, které dnes běžně používají lékaři, vědci a psychologové. Původní řecká a hebrejská slova v Bibli, která jsou překládána jako „naděje“, znamenají dychtivé očekávání něčeho dobrého. Naději tvoří v zásadě dvě složky. Znamená to nejen toužit po něčem dobrém, ale také mít podklad pro důvěru, že toto dobré přijde. Naděje, kterou poskytuje Bible, není pouhé zbožné přání. Je opřena o spolehlivá fakta a důkazy.

V tomto směru se naděje podobá víře, protože víra musí být založena na důkazech, ne na pouhé náboženské důvěřivosti. (Hebrejcům 11:1) Přesto ale Bible dělá mezi vírou a nadějí rozdíl. (1. Korinťanům 13:13)

Znázorněme si to. Když svého blízkého přítele požádáte, aby vám prokázal laskavost, máte spolehlivou naději, že vám pomůže. Vaše naděje však není neopodstatněná, protože vy svému příteli věříte — dobře ho totiž znáte a již v minulosti se projevil jako laskavý a štědrý. Vaše víra a naděje jsou úzce spjaty, jsou jedna na druhé závislé, ale přesto jsou každá jiná. Můžeme mít takovou důvěru i v Boha?

Základ pro naději

Zdrojem spolehlivé naděje je Bůh. V biblických dobách byl Jehova označován jako „naděje Izraele“. (Jeremjáš 14:8) Jakákoli důvěryhodná naděje, kterou tehdy Izraelité měli, pocházela od Jehovy, to znamená, že On byl jejich nadějí. Nejednalo se o pouhé přání. Bůh svým služebníkům poskytl pro takovou naději spolehlivý základ. V průběhu dějin opakovaně dodržel sliby, které jim dal. Jozue, vůdce Izraelitů, jim řekl: „Dobře víte..., že neselhalo ani jediné slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh.“ (Jozue 23:14)

Tento výrok je i po tisíciletích stále pravdivý. Bible obsahuje množství pozoruhodných Božích slibů včetně přesných historických záznamů o jejich splnění. Boží prorocké sliby jsou natolik spolehlivé, že někdy byly zapsány způsobem, jako by v době jejich vyřčení již byly splněny.

Proto lze o Bibli mluvit jako o knize naděje. Čím více se budete seznamovat s tím, jak Bůh jednal s lidmi, tím bude vaše důvěra v něj silnější. Apoštol Pavel napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Římanům 15:4)

Jakou naději nám Bůh dává?

Kdy potřebujeme naději nejvíc? Není to tehdy, když se setkáme se smrtí? Mnozí lidé však v situaci, kdy jim smrt vezme někoho blízkého, mají pocit, že žádná naděje již neexistuje. Vždyť co by mohlo být beznadějnější než smrt? Neúprosně nás všechny pronásleduje. Můžeme jí pouze nějakou dobu unikat, ale v podstatě jí nemůžeme zabránit. Bible tedy vhodně označuje smrt jako ‚posledního nepřítele‘. (1. Korinťanům 15:26)

Kde tedy můžeme najít naději, když nám někdo zemře? Biblický verš, který nazývá smrt posledním nepřítelem, také říká, že tento nepřítel bude ‚přiveden vniveč‘. Jehova Bůh je totiž silnější než smrt. Dokázal to při mnoha příležitostech. Jak? Tím, že vzkřísil mrtvé. Bible popisuje devět různých případů, kdy Bůh použil svou moc k tomu, aby mrtvého člověka přivedl zpět k životu.

Vynikající ukázkou bylo to, když Jehova svému Synu, Ježíšovi, umožnil vzkřísit jeho přítele Lazara, který byl již čtyři dny mrtvý. Ježíš to neudělal tajně, ale veřejně před davy přihlížejících. (Jan 11:38–48, 53; 12:9, 10)

Možná si ale řeknete: ‚K čemu to vzkříšení bylo? Vždyť ti lidé stejně nakonec zestárli a zemřeli.‘ To je pravda. Avšak díky spolehlivým zprávám o vzkříšení, jako je tato, můžeme mít víc než jen touhu, aby naši blízcí byli opět naživu. Máme také pádný důvod věřit, že opět budou žít. Jinými slovy, máme skutečnou naději.

Ježíš prohlásil: „Já jsem vzkříšení a život.“ (Jan 11:25) Dostal totiž od Jehovy moc k tomu, aby provedl vzkříšení v celosvětovém rozsahu. Proto Kristus mohl říci: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší [můj] hlas.“ (Jan 5:28, 29) Ano, ti, kdo spí v hrobě, mají vyhlídku, že budou vzkříšeni k životu na rajské zemi.

Prorok Izajáš vykreslil tento dojemný obraz vzkříšení: „Tví mrtví žijí, jejich těla znovu vstanou. Ti spící v zemi se probudí a vykřiknou radostí; neboť tvá rosa je rosou jiskřivého světla, a země přivede ty, kdo jsou dlouho mrtví, znovu k narození.“ (Izajáš 26:19, The New English Bible)

Tento slib dává velkou útěchu. Mrtví jsou na tom nejbezpečnějším místě, podobně jako dítě v matčině lůně. Ti, kdo odpočívají v hrobě, jsou dokonale uchováni v neomezené paměti Všemohoucího Boha. (Lukáš 20:37, 38) Brzy budou opět povoláni k životu a vstoupí do šťastného a přívětivého světa, stejně jako novorozené dítě, které je nedočkavě očekáváno milující rodinou. A tak navzdory smrti máme stále naději.

Jak nám naděje může pomoci

Pavel nás poučuje o tom, jak velkou hodnotu má naděje. Tuto nezbytnou součást duchovní výzbroje přirovnal k přilbě. (1. Tesaloničanům 5:8) Jak to myslel? V biblických dobách nosili vojáci přilbu do bitvy a často si ji nasazovali na plstěnou nebo koženou čapku. Většina úderů do hlavy se od přilby odrazila, a tak nedošlo ke smrtelnému zranění. Co tím Pavel chtěl ukázat? Stejně jako přilba chránila hlavu, naděje chrání naši mysl neboli myšlenkové schopnosti. Pokud máte pevnou naději, která je v souladu s Božím záměrem, pak v případě těžkostí nebude váš pokoj mysli otřesen panikou nebo zoufalstvím. Kdo z nás takovou přilbu nepotřebuje?

Pro naději, která je spojena s Boží vůlí, Pavel použil ještě další barvité znázornění. Napsal: „Tuto naději máme jako kotvu pro duši, jistou i pevnou.“ (Hebrejcům 6:19) Vzhledem k tomu, že Pavel přežil několik ztroskotání, dobře věděl, jak velkou cenu kotva má. Pokud námořníky zastihla bouře, obvykle vyhodili kotvu. Když se pevně zachytila o mořské dno, mohla loď vyváznout z bouřky celkem bezpečně. Nebyla zahnána na pobřeží ani se nerozbila o skaliska.

Podobně jsou pro nás Boží sliby „jistou i pevnou“ nadějí, která nám může pomoci bezpečně proplout tímto bouřlivým obdobím. A Jehova slibuje, že doba, kdy lidstvo již nebudou postihovat války, zločinnost, zármutek ani smrt, přijde brzy. (Viz rámeček na straně 10.) Budeme-li se této naděje držet, pomůže nám to uchovat si správný směr a vyhnout se neštěstí. A je to pro nás motivací, abychom žili podle Božích měřítek a nepoddali se chaotickému a nemorálnímu duchu, který v dnešním světě převládá.

Naděje, kterou dává Jehova, se týká i vás osobně. Bůh chce, abyste poznali život, který původně lidem zamýšlel dát. Touží, aby ‚byli zachráněni lidé všeho druhu‘. Jak? Tito lidé musí především ‚přijít k přesnému poznání pravdy‘. (1. Timoteovi 2:4) Vydavatelé tohoto časopisu vás vybízejí, abyste věnovali pozornost životodárnému poznání pravdy z Božího slova. Naděje, kterou vám dává Bůh, je nesrovnatelně lepší než jakákoli naděje, kterou nabízí tento svět.

Díky této naději od Boha nikdy nebudete prožívat beznaděj, protože Bůh vám může dát sílu, která je nutná k tomu, abyste dosáhli každého cíle, jenž je v souladu s jeho vůlí. (2. Korinťanům 4:7; Filipanům 4:13) Není to snad právě taková naděje, po jaké toužíte? A tak jestliže naději potřebujete a jestliže ji hledáte, neklesejte na mysli. Je na dosah. Můžete ji nalézt.

[Rámeček a obrázek na straně 10]

Důvody pro naději

Vaši naději mohou posílit tyto biblické myšlenky:

◼ Bůh slibuje šťastnou budoucnost.

Boží slovo říká, že celá země se stane rájem a bude obývána šťastnou a sjednocenou lidskou rodinou. (Žalm 37:11, 29; Izajáš 25:8; Zjevení 21:3, 4)

◼ Bůh nemůže lhát.

Bůh nenávidí všechny formy lhaní. Jehova je absolutně svatý a čistý, a tudíž je nemožné, aby lhal. (Přísloví 6:16–19; Izajáš 6:2, 3; Titovi 1:2; Hebrejcům 6:18)

◼ Bůh má neomezenou moc.

Jedině Jehova je všemohoucí. Nic ve vesmíru mu nemůže zabránit, aby své sliby splnil. (2. Mojžíšova 15:11; Izajáš 40:25, 26)

◼ Bůh chce, abyste žili věčně.

(Jan 3:16; 1. Timoteovi 2:3, 4)

◼ Bůh na nás pohlíží s nadějí.

Nezaměřuje se na naše chyby a selhání, ale na naše dobré vlastnosti a úsilí. (Žalm 103:12–14; 130:3; Hebrejcům 6:10) Doufá, že budeme dělat to, co je správné, a když to děláme, těší ho to. (Přísloví 27:11)

◼ Bůh slibuje, že nám pomůže dosáhnout bohulibých cílů.

Boží služebníci se nikdy nemusí cítit bezmocní. Bůh jim štědře dává na pomoc svého svatého ducha — nejmocnější sílu ve vesmíru. (Filipanům 4:13)

◼ Důvěra v Boha nebude nikdy zklamána.

Bůh je naprosto spolehlivý a důvěryhodný, nikdy neselže. (Žalm 25:3)

[Obrázek na straně 12]

Jako přilba chrání hlavu, tak naděje chrání mysl

[Obrázek na straně 12]

Podobně jako kotva může i pevně založená naděje poskytnout stabilitu

[Podpisek]

S laskavým svolením René Seindal/Su concessione del Museo Archeologico Regionale A. Salinas di Palermo