čas roznášení těchto tiskovin do lidských domovů, kázat dobré poselství a snažit se činit učedníky. Ale opět, není to druhé znamenitější způsob, jak projevovat lásku, a není to v souladu s tím, co Ježíš prorokoval a co přikázal svým následovníkům? Ano, tak je to patrné z Matouše 24:14 a Matouše 28:19, 20.

Tato zásada platí i v rodinném kruhu. Je chvályhodné, když manžel kupuje manželce věci. Není ale větším projevem lásky, když jí dává svůj čas, pozornost a zájem? Vždyť může být velice štědrý v peněžních otázkách, a přece svou ženu nemusí doopravdy milovat. Příkladem je jeden politicky významný právník, který v hmotném ohledu velice pečoval o svou manželku. Jednoho dne ale s hrůzou zjistila, že si tajně vydržuje jinou ženu. Dávat hmotné věci tedy nemusí být ani výrazem upřímné lásky. Závisí na okolnostech, kolik hmotných prostředků může manžel opatřit, ale když dojde na tu „nejvyšší cestu“, mají bohatý i chudý stejné možnosti. — 1. Kor. 12:31 až 13:13.

Situace je podobná, když mají rodiče projevovat lásku dětem. Někteří rodiče, protože sami jako děti měli nedostatek dobrých věcí tohoto světa, se rozhodnou, že jejich děti budou mít hojnost dobrých věcí, pěkné šaty, hračky, prostředky na pěstování koníčků, a spoustu jiného. Ale jestliže se spokojí jen s tím, jsou velmi nemoudří. Mnohem důležitější je, aby dávali svým dětem ze sebe samých, svůj čas, zájem a energii. To skutečně může vyžadovat větší sebeobětování, ale takový postup přináší zároveň větší odměnu. Jinými slovy, nenechte se zastupovat televizorem nebo najatou pečovatelkou jindy než v naléhavých případech; nikdy však proto, aby mohli rodiče navštěvovat večerní společenské zábavy!

Mějme tedy stále na mysli, že znamenitější způsob, jak můžeme projevovat lásku, je dávat ze sebe samých: svůj čas, svou energii, svůj zájem, svou pozornost a náklonnost. Dávat věci hmotné ceny na Boží dílo nebo těm, které milujeme, je dobrá věc, protože jsou potřebné; ale nikdy se nechtějme spokojit s takovým dáváním, když můžeme dávat také cennější věci. A kdybychom měli možnost volit mezi oběma, projevíme znamenitější lásku a zároveň větší moudrost, když dáme ze sebe samých a vydáváme dokonce „své vlastní duše“. To dělal apoštol Pavel. Bůh mu za to bohatě požehnal! — 1. Tess. 1:6–10; 2:8.

První podvedená žena

BYLA jedinečná mezi ženami. Kojenectví, dětství a proměnu v dospělou ženu nikdy nezažila. Od prvopočátku byla dospělou ženou. První den její existence byl ve skutečnosti jejím dnem svatebním.

Když ji muž Adam spatřil, zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ona se bude jmenovat žena, neboť z muže byla vzata.“ — 1. Mojž. 2:23.

Proč vyslovil Adam toto prohlášení o první ženě, kterou kdy spatřil? Po určitý čas byl muž jediným příslušníkem lidského rodu, žil v krásném ráji, zahradě či parku, který mu poskytoval všechno potřebné k životu. Když pozoroval různá zvířata a pak jim vybíral vhodná jména, viděl, že každé se vyskytuje v páru. Neviděl však mezi nimi nikoho svého vlastního druhu, s kým by mohl sdílet blízké společenství a lásku. (1. Mojž. 2:19, 20) Proto ihned poznal, že